Jak na věc


významový poměr mezi větnými členy

Vztahy a významové poměry - Všichni Všem

    K následujícím úvahám a vývodům jsme dospěli po probrání excerpčního materiálu shromážděného v základním lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český ČSAV (dále jen ZLA) a zpracovaného v obou akademických slovnících českého jazyka, tj. v Příručním slovníku (PS) a v Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ), dále po přihlédnutí k výkladům ve Vášově-Trávníčkově Slovníku jazyka českého (VT) a po srovnání s příslušnými hesly v slovníku současné slovenštiny, tj. v akademickém Slovníku slovenského jazyka (SSJ), současné ruštiny, tj. jednosvazkový Slovar’ russkogo jazyka od S. J. Ožegova (Moskva 1952) a akademický Slovar’ russkogo jazyka v četyrech tomach (SRJ), a současné polštiny, tj. Słownik poprawnej polszczyzny od Stanisława Szobera, Varšava 1963 (SPP), a velký Słownik języka polskiego I (SJP).


Významový poměr přídavných jmen složených s celo- a s vše-

    Srovnáním jednotlivých významů prvních částí celo- a vše- jsme také dospěli k zjištění, že při vyjadřování významu úplnosti, celosti jsou obě části v některých složených přídavných jménech zhruba synonymní, že však nejsou libovolně navzájem v složeninách zaměnitelné. Ukázalo se nám totiž, že vše- může sice v jistých případech vyjadřovat totéž co celo- a naopak, že však celo- v řadě jiných případů nepřipouští záměnu první částí vše-. Ale i při významové blízkosti obou částí záleží užití jedné nebo druhé na tom, jde-li o zdůraznění nebo vyjádření celosti, úplnosti nějakého kompaktního, z jednotlivin se neskládajícího celku, nebo o úplnost množství, o plný počet jedinců tvořících jistou jednotu. Při tomto charakteru druhé části lze ji skládat jen s první částí vše-, odpovídající prvnímu významu zejména všechen (‚vyjadřuje, že se žádná osoba ani věc nevyjímá‘, SSJČ), nikoli s celo-, např. všelidský ‚týkající se všech lidí, celého, všeho lidstva‘ (dosud jen možné, v
    [10] Na snadnost tvoření nových slov složených s vše- upozorňuje v poznámce k tomuto heslu SSJČ. Ostatně ani řada složenin s celo-, zejména ve skupině vyjadřování vlastnosti, že něco je vyrobeno jen z nějaké látky, není uzavřená; lze utvořit např. přídavná jména celosilonový, celotesilový ap.


Vztahy a významové poměry

    Pokud jde o vše-, nemůže se střídat s celo- v takových složených přídavných jménech, v nichž první část (vše-) spojuje druhou s významem ‚všeobecně, svrchovaně‘ nebo s jiným zesilujícím výrazem jako s jejím bližším okolnostním určením, např. všemožný ‚jaký je vůbec možný‘ (VT), ‚co možná největší‘ (PS), ‚takový, jaký je vůbec možný, co nejrozmanitější, nejrůznější; největší možný‘ (SSJČ). Obdobný, pouze obecně zesilující význam přídavné jméno celý (a ovšem ani první část složenin celo-) nemívá, lze tedy tvořit jen složená přídavná jména všesrozumitelný, všedobrý (v. výše, ale těch se užívá omezeně), nikoli celosrozumitelný, celodobrý, celomožný a další.
    Pokud jde o první část vše-, záleží vymezení jejího významu na tom, mělo-li by v příslušném dvouslovném spojení zájmeno všechen platnost jména podstatného nebo přídavného. Při zastupování jména podstatného spojuje se s druhou částí jako její předmět, např. vševěd ‚kdo vše(chno) ví‘. Pro paralelu s částí celo- však přichází v úvahu jen zastupování přídavného jména a v této platnosti spojuje vše- druhou část se svým některým významem jako s její vlastností, např. všestranický ‚týkající se veškeré, celé strany‘, nebo jako s její bližší okolností, např. všesrozumitelný ‚všeobecně srozumitelný‘, všedobrý ‚svrchovaně dobrý‘.[3]


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00