Jak na věc


výskyt slinění u kojenců

Návrat vlků do Českého Švýcarska

    Na území Národního parku České Švýcarsko byl výskyt vlka poprvé doložen na konci roku 2016. Od jara 2017 se zde vlci vyskytují pravidelně, o čemž svědčí opakované nálezy otisků stop, trusu, snímky z fotopastí i přímá pozorování. Od roku 2017 je výskyt vlka na území národního parku a v přilehlých oblastech (CHKO Labské pískovce, CHKO Lužické hory, Šluknovsko, NP a CHKO Saské Švýcarsko) systematicky sledován v rámci projektu "Objektivní akceptace vlka v člověkem pozměněné přeshraniční krajině (OWAD)".
    Vlk býval ve zdejší oblasti, stejně jako jinde v Čechách a na Moravě, běžným druhem až do konce 17. století. Svědčí o tom i řada dochovaných místních názvů (Vlčí Hora, Vlčí hrádek, Vlčí rokle, Vlčí deska apod.). Vlci však byli lidmi systematicky pronásledováni, až byli nakonec zcela vyhubeni. Poslední vlk v Českém Švýcarsku byl zastřelen v roce 1756 na Českokamenicku.
    Vlk je od přírody zvídavé zvíře. Zvlášť nezkušení mladí vlci se mohou občas vyskytnout i v bezprostřední blízkosti lidských sídel. Přímému kontaktu s lidmi se však vlci za normálních okolností vyhýbají. Napadení člověka vlkem jsou tak velmi vzácná, natož pak útoky končící usmrcením člověka (v Evropě nebyl od roku 1974 prokázán případ, že by zdravý a volně žijící vlk napadl člověka).


Štěnice domácí se vyskytuje zejména tam, kde má ke svému hostiteli, člověku, co nejblíže.

    U naprosté většiny evropských případů napadení člověka vlkem se jednalo buď o zvířata, u kterých bylo prokázáno onemocnění vzteklinou (pozn.: v České republice se vzteklina od roku 2004 nevyskytuje), o zvířata, která byla k útoku vyprovokována chováním člověka, případně o jedince, kteří ztratili přirozenou plachost v důsledku navyknutí na člověka (nejčastěji jedinci pocházející z umělých odchovů; neprokázalo se však, že by ke ztrátě plachosti docházelo u divokých vlků osídlujících v současné době kulturní evropskou krajinu - blíže viz zde). V minulosti byly také zaznamenány případy napadení člověka tzv. hybridy (kříženci vlka a psa).
    UPOZORNĚNÍ: Pokud opakovaně zpozorujete vlka v blízkosti lidského sídla, případně narazíte na neobvykle se chovajícího jedince, řiďte se prosím doporučeními uvedenými v tabulce zde a kontaktuje příslušný orgán ochrany přírody (pro oblast NP České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce je to Správy NP České Švýcarsko).
    Vlk obecný (Canis lupus) se do přírody Českého Švýcarska vrátil po více než 250 letech. Je to charismatická šelma vzbuzující pozitivní i negativní emoce a vášně. Jedni v něm vidí vítaného pomocníka při udržování přírodní rovnováhy, druzí nebezpečnou a nelítostnou šelmu decimující stáda domácích zvířat. Zkušenosti ze zahraničí však ukazují, že soužití s vlkem je možné i v osídlené kulturní krajině. Vyžaduje však dobrou znalost vlčího chování, přijetí opatření minimalizujících škody na hospodářských zvířatech, respekt a úctu.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00