Jak na věc


určení osoby u sloves

Metody a znaky pro určení pohlaví

    Vyskytují se u agapornise růžohrdlého a jedná se o tyto 4 mutace: SL ino, opalin, pallid a skořice. Pokud známe rodiče agapornisů, které jsme si pořídili a zároveň trochu ovládáme genetiku, tak pro nás není problém při vhodně složených párech určit pohlaví mladých agapornisů již v hnízdě. U těchto mutací platí pravidlo, že u samce se tato mutace buď projeví nebo na ní štěpí, kdežto u samic se může jen projevit (štěpit nemůže). Vliv mutace na pohlaví je jakoby „křižmo“ – máme sestaven pár, kde samec je skořicový a samice zelená, všechna ptáčata v budce, která budou v mutaci skořice, budou samice a zbytek budou zelení samci (štěpitelní na skořici). Toto platí i pro další uvedené mutace. Důležité tedy je mít v páru samce dané mutace a pak samici, která nebude ve stejné mutaci. Pohlaví agapornisů pak v hnízdě snadno rozeznáme. Chov mutací vázaných na pohlaví je tak vhodný i pro začínající chovatele, kteří tak snadno rozeznají pohlaví již u mláďat a zároveň si osvojí elementární základy gen
    Příslovečné určení je větný člen, který nejčastěji rozvíjí sloveso, někdy také přídavné jméno nebo příslovce tím, že uvádí nějakou okolnost. Tyto okolnosti mohou být různé, proto i otázky, kterými se ptáme na příslovečné určení (PU), jsou velmi různé. Nejčastěji jsou to: kdy?, kde?, jak?, proč?.
    Vyjadřuje časové okolnosti děje. Ptáme se otázkami KDY? (V šest hodin přijde babička.) ODKDY? (Učí se od rána.), DOKDY? (Do večera je daleko.), JAK DLOUHO? (Jazyk se vyvíjel dlouhá staletí.), JAK ČASTO? (Vídám ho zřídka.)
    Obdobná je situace i u umělého oplodnění. I v tomto případě se totiž může stát, že otcovství není určeno ani existencí manželství ani souhlasným prohlášením muže a ženy. V takovém případě platí, že otcem dítěte je muž, který dal souhlas k umělému oplodnění matky dítěte, pokud by se neprokázalo, že žena otěhotněla jinak. To se dokazuje pomocí lékařské dokumentace.


Výpis pro štítek: určení otcovství

    Na závěr se zmíníme ještě o používání tzv. "kyvadélka". Kyvadélko se skládá z nitě a zavěšeného kovového předmětu. Kyvadélko uchopíme a dáme cca 10 cm nad vyšetřovaného jedince. Dle pohybu kyvadélka bychom měli určit pohlaví (krouživý - samička, kývavý - sameček). Tato metodu je rozporuplná, ač se využívá a měla by mít i vědecký základ. Je to na uvážení každého chovatele a opět doporučujeme při využití této metody brát v potaz i další možné znaky.
    Je to další metoda, která však také není 100%, ale může nám mnohé napovědět. Ocasní pera u samičky by měla mít čtyřhranný tvar (celkově rozloženější do šířky), kdežto u samečků by měl ocas vybíhat spíše do špičky.
    Můžeme se setkat i s dalšími znaky, které nám mohou napovědět pohlaví daného jedince. Např. vzdálenost nožiček při posedu na bidlu, vzdálenost nosních dírek, tvar hlavy (u samce kulatější, samice má hlavu spíše hranatější), zobáku (samice jej má širší, než samec) , postavy (samice je robustnější) apod. Mezi chovateli bývá často sledována i intenzita štípnutí zobákem, kdy samice by měla štípat více a bolestivěji, než samec. Tyto znaky jsou individuální u každého jedince, vliv může mít výživa, mutace apod., proto se o nich více nerozepisujeme. Při určení pohlaví je vždy dobré zkombinovat více znaků dohromady, než bezhlavě věřit pouze jednomu ukazateli.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
10529
cache: 0024:00:00