Jak na věc


tahuantinsuyoa macantzatza

Taenioides mordax (De Vis, 1883) »

    Po chovatelské stránce nejsou vrubozubci paví nijak náročným druhem, pouze jsou citlivé na znečištění vody větším množstvím dusíkatých látek a dlouhodobější pokles teploty vody na 22 °C a méně. Přesto má jejich chov několik háčků. Především jde o ryby velké, které často dorůstají i přes 30 cm. Přestože nejsou tak pohyblivé jako některé jiné druhy velkých cichlid, vyžadují prostornou nádrž – pro jeden pár minimálně 250–300 l. Chov v páru je ideální variantou, jenže rozpoznat pohlaví ryb dříve, než se začnou třít, je u těchto ryb velmi problematické. Už celá desetiletí se čas od času v literatuře objevují „zaručené“ tipy, jak od sebe obě pohlaví rozeznat. Jediným relativně spolehlivým rozlišovacím znakem je ale pouze tvar močopohlavní bradavky, která je u samic širší, až štěrbinovitá. Vzhledem k velikosti ryb bývá často nereálná varianta pořídit si větší počet mláďat (která u divoce zbarvených forem mají na těle kontrastní hnědobílou kresbu odlišnou od zbarvení dospělců) a nechat pár, ab


Taenioides nigrimarginatus Hora, 1924 »

    Vývojová větev akar, taxonomicky označovaná jako tribus Cichlasomatini, zahrnuje dnes celkem 12 různých rodů, jejichž zástupci se vyskytují až na jednu výjimku pouze v Jižní Americe. Jediná akara modroskvrnná (Aequidens coeruleopunctatus) pronikla do Střední Ameriky, kde se vyskytuje v úmoří Pacifiku od východní Panamy po jihozápadní Kostariku. V jednom z předchozích článků jsme se z této skupiny již seznámili s malými akarkami rodů Nannacara a Ivanacara a rovněž nepříliš velkými akarami rodu Laetacara. Jeho sesterským rodem je nově v roce 2015 ustavený rod Rondonacara s jediným druhem, v akváriích prakticky nechovaným (akara olivová – Rondonacara hoehnei). Jen minimálně se objevují také akary rodu Acaronia. Akvaristicky nejznámější druhy patří do rodů Andinoacara, Aequidens, Cleithracara, Krobia a Cichlasoma, občas se v nabídce objevují také akary rodů Bujurquina a Tahuantinsuyoa. Na tomto místě musíme znovu připomenout skutečnost, která se zvláště starším akvaristům dostává jen ztěžk
    Z rodu Aequidens se u nás v 90. letech minulého a počátkem našeho století chovala docela hojně akara kolumbijská (Aequidens metae), která ale v poslední době dost vymizela, jiné druhy, jako třeba akara Patrickova (Aequidens patrickii) či akara rudohlavá (Aequidens tetramerus), se objevují spíše jen příležitostně. Totéž platí o zástupcích rodu Cichlasoma, jako je akara dvojitá (Cichlasoma dimerus), pruhovaná (Cichlasoma portalegrense) či drobná (Cichlasoma pusillum).


Taenioides purpurascens (De Vis, 1884) »

    Navzdory příslušnosti k více rodům jsou chovatelské nároky většiny akar podobné. Většinou jde o ryby velké 15–20 cm, které v akváriích zpravidla zůstávají o několik centimetrů menší. Velmi nenáročná, mírumilovná a klidná je akara hnědá (Cleithracara maronii) dorůstající jen kolem 10 cm, kterou lze chovat i v nádrži normálně osázené rostlinami. Také akary rodu Krobia jsou menší, akara xinguská (Krobia xinguensis) dosahuje délky jen asi 8 cm. Vcelku šetrně se k rostlinám chovají i akary rodu Andinoacara z druhové skupiny „pulcher“ a akary rodu Aequidens a Cichlasoma. Největší akary rodu Andinoacara, patřící do druhové skupiny „rivulatus“, které dorůstají přes 20 cm, jsou ryby robustnější, u nichž nelze vyloučit, že při předělávání nádrže k obrazu svému rostliny vyryjí ze substrátu, případně i poničí. Na vodu i na potravu jsou akary nenáročné. Při odchovu je vhodné, aby voda byla spíše mírně kyselá. Ideální je, když se chovný pár vybere ze skupiny mladých ryb sám, což ale předpokládá poří
    Třída: Actinopterygii — paprskoploutvíŘád: Perciformes — ostnoploutvíČeleď: Cichlidae — vrubozubcovitíRod: Tahuantinsuyoa Kullander, 1986


Abecední přehled všech druhů v systému AQUATABu s možností vyhledávání

    Vrubozubec paví (Astronotus ocellatus) patří k velmi dobře známým cichlidám. Leckoho možná překvapí informace, že to není jediný existující vrubozubec. Aktuálně je platný ještě druh Astronotus crassipinnis (česky vrubozubec tlustoploutvý), který se ale v akváriích objevuje jen velmi výjimečně. Situace je však ještě o něco komplikovanější. Je dost pravděpodobné, že v obrovském areálu rozšíření vrubozubce pavího, který zahrnuje Francouzskou Guyanu a prakticky celou Amazonii (Kolumbie, Peru, Brazílie), existuje ve skutečnosti několik druhů, které se chybně skrývají pod jediným jménem Astronotus ocellatus, ať už jde o některé v minulosti popsané druhy, dnes považované za neplatné, nebo o formy, které dosud vědecky nikdy popsány nebyly. Komplikujícím faktorem je také to, že z volné přírody se vrubozubci dovážejí jen ojediněle, pokud se v nabídce obchodů objeví, jde vesměs o akvarijní odchovy. A navíc existuje rovněž několik barevných forem, které byly vyšlechtěny až v péči člověka – nejznám
    Tradičně nejznámějším druhem je akara modrá (Andinoacara pulcher), u které je ale potřeba upozornit na skutečnost, že ne všechny starší příspěvky v chovatelské literatuře se vždy týkají opravdu tohoto druhu. Tradičně s ním totiž bývá zaměňována akara širokočelá (Andinoacara latifrons) a také akara modroskvrnná, i když v jejím případě šlo spíše o to, že v určité době nebyla uznávána jako samostatný druh a mylně byla ztotožňována s akarou modrou.
    Třída: Actinopterygii — paprskoploutvíŘád: Perciformes — ostnoploutvíČeleď: Cichlidae — vrubozubcovitíRod: Tahuantinsuyoa Kullander, 1986


Taeniolethrinops furcicauda (Trewavas, 1931) »

    V letech 2013/2014 vtrhla na akvaristický trh nejprve v USA a poté v Evropě novinka, pocházející z velkoodchoven v jihovýchodní Asii a podle zářivého světle modrého zbarvení, přecházejícího podle intenzity a úhlu dopadu světla v různé odstíny zelené a zlaté, označovaná nejprve jako „electric blue acara“, později přímo jako Andinoacara pulcher „Electric Blue“. Zda jde opravdu o tento druh, není ale dodnes jednoznačně potvrzeno.
    Forsskal, P. 1775. Descriptiones animalium avium, amphibiorum, piscium, insectorum, vermium; quae in itinere orientali observavit... Post mortem auctoris edidit Carsten Niebuhr. Hauniae. Descr. Animalium: 1-20 + i-xxxiv + 1-164, map.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
14226
cache: 0024:00:00