Jak na věc


stigmatizace krční páteře

V kině Světozor se budou bourat předsudky o duševních nemocech – filmový festival Na hlavu

    Jednou se Terezie Neumannové zeptal  dr.  Karel  Kašpar,  biskup královéhradecký: „Rézi, u nás byla světice, blahoslavená Anežka Česká“ Vpadla mu do řeči: „Ano, ta Spasitele milovala.“ Biskup podotkl, že se nedaří nalézt její hrob. Na to odpověděla: „Však se nalezne, později, až přijde čas. Nalezne se spis, a tam je vše napsáno, ale ty se toho nedočkáš.“ To se stalo v létě roku 1929. Položil jí taktéž otázku, kde se nachází hrob svatého Cyrila. Řekl jí, že se ví, že byl pochován v kostele u svatého Klementa v Římě. Terezie mu vpadla do řeči a řekla: „Ten zemřel svatou smrtí. Hrob je dosti snadno k nalezení. Jde se prostřední chodbou – myslí tím hlavní chrámovou loď – v kostele víc nalevo.“ Biskup se jí otázal: „Na straně epištolní?“ (Měl na zřeteli stranu od hlavního oltáře.) Terezie dala na srozuměnou, že nikoliv. Biskup se otázal: „Na straně evangelní?“ Terezie kývla na znamení   souhlasu. A pokračova
    Takovýto přerod nebyl nikdy jednoduchou věcí a nebude jí tím spíše ani dnes, kdy bude zřejmě muset proběhnout v daleko kratším časovém období, než tomu bylo dříve a vyžádá si proto intenzivní vědomé úsilí. Nicméně již dnes existuje řada významných osobností, které je možno pokládat za představitele tohoto proudu. Ve světě to jsou např. Pierre Teilhard de Chardin, Raymond Ruyer, Gregory Bateson, Rupert Sheldrake, Fritjof Capra, V.V.Nalimov a další. Nejvýraznějším představitelem tohoto směru je u nás doc. dr. Zdeněk Neubauer z Karlovy university.


Lepší špatná osvěta o autismu než žádná?

    Podle slov Ježíšových: „Budou-li pít něco jedovatého, neuškodí jim,“ měla býti učiněna zkouška. Přivedli k smrti odsouzené, dali jim pít a oni zemřeli. Tentýž pohár pak podali Janovi. Když Terezie viděla tyto události, bránila Janovi, volajíc naň slova: „Nepij, nepij!“ Jan pil a neuškodilo mu to. Kněz volal: „Ó, kouzelnictví!“ Jan šel k oběma mrtvým, modlil se nad nimi – snad i udělal kříž – a vzkřísil je. Lidé naň užasle volali. Pohanský kněz, kterému šel Jan po několika schodech naproti, odhodil své roucho (Terezie Neumannová přesně popsala, jak vypadalo) a stal se křesťanem.
    Terezie nadšeně naslouchá předčítání „Dějin duše“ a noří se do krásy cesty „duchovního dětství“, úplného a pokorného odevzdání se do vůle Boží.
    Vážená paní ombudsmanko, 3. 12. byl Světový den osob se zdravotním postižením. Mediální pokrytí bylo tristní. Dokonce na DVTV dali prostor předsedovi pražské Asociace speciálních pedagogů, který používal termíny, které lidi se zdravotním postižením stigmatizují a jeho cíle jsou protiinkluzivní. Poněkud mě navíc zaráží, proč není v DVTV další člověk s postižením. To, že je…


Podle psychiatra doživotní invalidé

    Něco podobného se odehrávalo i na počátku našeho století. Jezuita P. Otto Pfulf popisuje tuto událost takto:“ Když totiž třicet dva roky starý kapucín P.Pius, známý všeobecně Italům pod názvem Padre Pio, dne 29. září 1918 v St. Giovanni Rotondo u Fuggie v Jižní Itálii vykonal v chóru předepsané   řádové modlitby, pohroužil se před Velebnou svátostí v klášterním kostele v rozjímání o umučení Páně. A hle, sotva se tak stalo, upadl ve vizi, pří níž obdržel stigmata, tj. pět ran Páně. Potom denně byl navštěvován zástupy lidu, slýchal od časného rána až do poledne sv. zpověď věřících a konečně míval zpívanou mši  svatou. Mimo stigmata byl tento kněz obdařen ještě bilokací, tj. schopností, že současně byl přítomen na dvou místech. Nepožíval téměř ničeho a kajícníkům připomínal jejich nejtajnější nebo již dávno zapomenuté  poklesky  a  hříchy.
    Tato redukce je založena na určitém způsobu prožívání skutečnosti. Starověk neměl novověkou vědu nikoliv proto, že by neměl inteligentní a vzdělané lidi, ale proto, že jeho prožívání skutečnosti bylo jiné. Proto se vědění starověkých lidí týkalo, přísně vzato, jiné skutečnosti, než je ta naše. Řada jevů, kterými se vážně a zřejmě i úspěšně zabývali, leží za horizontem našeho světa, či lépe řečeno mimo něj stejně tak, jako v jejich světě neexistovalo mnohé, co je běžnou součástí našeho světa. A to je také důvod, proč často i renomovaní odborníci na starověk jej chápou pouze povrchně. Aby tomu nebylo, museli by alespoň na chvíli nabýt schopnosti prožít skutečnost tak, jak ji prožívali lidé starověku.


Modře svítí i ti, kdo nás šikanují

    Dne 29.4.1923 prohlásil papež Pius XI. v přeplněné bazilice sv. Petra v Římě karmelitku z Lisieux, Terezii od Ježíška, za blahoslavenou. A právě v týž den se Terezii Neumannové poprvé ulevilo. Poslechněme si, jak o tom sama vypráví: Otec chtěl kvůli mně 29. dubna nakrátko odcestovat a loučil se se mnou u postele. Bděla jsem, ale protože jsem byla slepá, nikoho jsem neviděla. Asi za půl hodiny, zatímco odcházel k Mitterteichu, otevřela jsem pojednou oči. Viděla jsem své ruce i bílý noční kabátek. Protírala jsem si oči a rozhlížela se. Uviděla jsem zase své obrazy svatých na stěně. V tom vstoupila do pokoje nějaká dívka. Zeptala jsem se jí: „Kdo jsi?“ A z její odpovědi jsem poznala, že je to má sestra Zenzi. Za čtyři roky, co jsem byla slepá, vyrostla ve statné děvče a tak jsem ji nepoznávala. Sestra rozčileně zavolala matku, kterou jsem s radostí mohla uvítat slovy: „Matko, já vidím!“ Matka mi nechtěla věřit. Do třesoucích se rukou vzala květináč a já jsem hned s
    a/ stav historického zření, kdy vidí různé události, které se odehrály v minulosti: ze čtvrtka na pátek např. prožívá události z doby Ježíše Nazaretského a doprovází jej na jeho cestě,
    Zdá se, že dětský psychiatr Jaroslav Matýs svými výroky v rozhovoru v Reflexu 30.3.2017 vyrazil dech. Po jeho přečtení se vám nejprve zatmí před očima a musíte chvíli počkat, abyste ho rozdýchali. Po včerejším švejkování s Nobelovou cenou pro MUDr. Matýse jsme se rozhodli s mnoha rodiči dětí na autistickém spektru k e-petici. Výzva k…


Od stigmatu k rovnosti – srdečně vás zveme na mezinárodní konferenci o stigmatu a diskriminaci související s duševním zdravím – 15. 10. 2016

    Terezie Neumannová procházela tělesným utrpením všeho druhu. 19. listopadu 1926 se pro těžké zahlenění plic a srdeční slabost ocitla v kritickém stavu, takže ráno byla zaopatřena knězem. Během dopoledne při extázi však začala krvácet z osmi ran na hlavě a tento jev se od té doby opakoval každý pátek. Tentýž den také prožívala extatické vidění, při němž duševně prodělávala utrpení Páně od hory Olivetské až na Kalvárii. Toto vidění bylo doprovázeno pravidelně krvácením z ran na rukou, na nohou a v boku. Následujícího dne tyto rány opět uschly a objevily se až následující pátek.
    Již v dobách našich pradědů se čas od času psalo o stigmatizovaných osobách, ať už z dob minulých (např. František z Assisi), nebo ze současnosti, v případě, že se takové jevy vyskytly. Takovéto případy se pochopitelně těšily zvláštnímu zájmu. Jejich výskyt byl vždy doprovázen vášnivými polemikami a v posledních dvou stoletích  tyto polemiky probíhaly většinou v tisku.
    2.dubna je Světový den porozumění autismu a symbolicky se svítí modře nebo lidé nosí na sobě modré oblečení, chodí do průvodu s modrými balonky, aby široká veřejnost více porozuměla autismu. Zajímají vás ale opravdu autisté? Co nás trápí? Ptáte se přímo nás? Autisté nesmí k policii, ačkoliv by byli možná ti nejlepší policisté vůbec, ještě minulý rok…


Vážená paní ombudsmanko, DVTV a další

    Za dobu své nemoci jsem se setkal s celou řadou předsudků a polopravd týkajících se duševních nemocí. Asi nejčastější předsudek, se kterým se setkávám, když někomu řeknu, že mám schizofrenii, tak si lidé většinou pomyslí něco o rozdvojené osobnosti. To patří mezi deset nejčastějších mýtů, které o schizofrenii kolují. Mýtus 1: Člověk trpící schizofrenií je blázen…
    V současné době je jasné, že novověká redukce skutečnosti představuje příliš těsný rámec, jestliže chceme pochopit všechno, co chceme. Již několik desítek let existuje úsilí změnit tento rámec. Ukazuje se však, že změna není možná postulováním nějaké nové koncepce, protože ta by byla ostatním stejně málo pochopitelná, jako pohled do jiného světa, ale že předpokladem ke změně je nové prožívání skutečnosti. Proto je také zbytečné a marné, když se ti, kteří se zabývají výzkumem jevů z hlediska dnešního chápání světa okrajových, jako jsou například jevy označované parapsychologické, snaží představit své bádání jako bádání vědecké, a to až do té doby, dokud tato proměna dostatečně nepokročí.
    Národní ústav duševního zdraví zpracoval výzkumnou zprávu na téma stigmatizace v České republice. S laskavým svolením autorů si ji můžete přečíst po kliknutí na obrázek.


Výzva k reakci na výroky MUDr. Jaroslava Matýse

    V úvodu tohoto článku jsem již naznačil, že existuje velice široké spektrum názorů, které se snaží vysvětlit jev stigmatizace a ostatní jevy, zpravidla s ním spojené. Tři nejčastěji se vyskytující „vysvětlení“ v souvislosti se stigmatizací jsou: podvod, hysterie, vůle Boží. První dvě jsou typické pro moderní chápání skutečnosti, tím spíše, že lékaři vědí, že hysterií postižení pacienti si intenzívní představou dokáží například vyvolat takové popáleniny, jakoby skutečně přišli do styku se žhavým tělesem, apod. Třetí „vysvětlení“ nemá žádnou poznávací hodnotu, tj. nic nevysvětluje. Hlouběji vzato, vše, co existuje, můžeme pochopit jako bytí z vůle Boží. To nám však nic dalšího neříká. Domnívám se však, že jisté jsou zde alespoň dvě věci:
    Vážená paní šéfredaktorko, rádi bychom Vás požádali, abyste o lidech s autismem informovali bez stigmatizace. Dne 24. 4. 2018 se na iDnes.cz v titulku u článku o muži z Toronta, který najel vozem do lidí, objevila slova „ajťák s Aspergerem” zabíjel. Nejen že se jedná o stigmatizaci lidí s Aspergerovým syndromem, ale navíc o nepodloženou…
    Po odchodu ostatních vypravovala faráři, že se jí ukázalo opět ono zvláštní světlo a slyšela milý hlas, aniž koho viděla: „Rézi, chceš se uzdravit?“ Odpověděla jsem: „Mně je vše stejné, ať jsem zdravá, nebo nemocná, žít, nebo zemřít, Pán Bůh tomu nejlépe rozumí.“ Hlas se mne dále tázal, zdali bych neměla radost, kdyby se mi ulehčilo a mohla se posadit a chodit. Řekla jsem, že mám radost ze všeho, co přichází od Boha. A tu mne ten hlas vyzval, abych se posadila a řekl, že mohu chodit. Hlas ještě řekl, že budu mnoho trpět, abych se však nebála. „Já jsem ti dosud pomáhala a budu ti pomáhat nadále.“


Nejčastější předsudky o schizofrenii

    Je to zbytečné nejen proto, že do té doby nebude jejich snaha vědeckou veřejností akceptována jako rovnoprávné badatelské úsilí, ale hlavně proto, že do té doby nebudou vytvořeny dostatečné předpoklady pro pochopení jevů, kterými se zabývají.
    Mezi stigmatizovanými se vyskytují muži i ženy, avšak žen je zdaleka nejvíce. Mnozí z nich si výslovně přáli, aby jim bylo umožněno nést utrpení Ježíšovo na vlastním těle, mnozí další však takovéto přání nikdy neměli, alespoň ne vědomě. Mezi stigmatizovanými se vyskytují lidé nejrůznějšího společenského zařazení a povolání, avšak je mezi nimi velký počet řeholníků a řeholnic.
    Terezie byla vysvobozena z noci slepoty, která ji obestírala po čtyři roky. Ale zůstala stále upoutána na lůžko. Čtrnáct dní před svatořečením blahoslavené Terezičky od Ježíška se Terezie Neumannová dostala do velkého nebezpečí, že jí bude muset být amputována levá noha, ustavičně hnisající rána se nechtěla zahojit, což neobyčejně zneklidnilo Tereziinu matku. Terezie se začala kvůli své matce vroucně modlit ke své ochránkyni. A hle! Za několik minut bolesti přestávají, obvaz byl odstraněn a k údivu všech je celá rána zacelena a potažena jemnou svěží pokožkou.


Posts Tagged “stigmatizace”

    Tyto případy mají pak jednu společnou vlastnost. Rány totiž nejsou nikdy postiženy zánětem nebo hnisáním. Je také zajímavé, že doposud vždy selhal pokus o jejich vyléčení.


Světový den zdraví WHO na téma „Deprese – pojďme o ní mluvit“

    Takové problémy, jako je například stigmatizace, vždy znovu a znovu upozorňovaly na to, že tomu tak není. Teprve v posledních asi třiceti letech začínají tuto pravdu pomalu a jaksi neochotně chápat sami vědci. Pozvolna se ukazuje, že skutečnost, tak, jak ji chápe novověká věda, je určitou redukcí skutečnosti, pro tento způsob bádání sice nutnou a nesmírně plodnou, ale přece jen redukcí. Určitá část skutečnosti následkem toho nutně zůstává, stejně jakou každé jiné redukce, mimo její hranice. Neboli zůstává mimo skutečnost, tak, jak ji příslušný redukovaný pohled chápe. Historický vývoj pak navíc vedl k tomu, že otcové novověké vědy vyslovili svůj nárok na poznání skutečnosti absolutně. Neboli postulovali, že vědecký přístup ke skutečnosti je schopen poznat skutečnost celou. Došlo tak postupně ke ztotožnění skutečnosti jako takové s onou redukcí, která stála u zrodu novověké vědy. Proto stále ještě má mnoho poctivých lidí sklon jevy, u kterých existuje malá pravděpodobnost, že by je bylo
    Stejně tak bývá různá i doba, kdy se tyto tělesné útrapy dostavují. Někteří stigmatizovaní krvácejí z ran nepřetržitě, ale jen po relativně krátkou dobu, např. několik měsíců. Jiní jen v určité dny, ale opakovaně po dobu několika let. Jsou však možné nejrůznější případy.
    Zástupci týmu Studia 27 „Zaostřeno na duši“ Fokusu Praha z.ú. 1. máj oslavili netradičně – při  slavnostním ceremoniálu ve Vídni převzali prestižní mezinárodní cenu SozialMarie, která oceňuje a zviditelňuje projekty, jež inovačním způsobem reagují na společenské výzvy. Zdroj: © Maximilian Rosenberger, SozialMarie 2017 (kliknutím na obrázek otevřete krátké video, kde v 2:55 minutě můžete vidět [...]
    Jako doplněk oficiálního vydání strategie byla připravena i verze pro tablety iPad ve formě interaktivního textbooku. Textbook je ke stažení zde a je určen k prohlížení v programu iBooks.


Stigmatizace v České republice – výzkumná zpráva NÚDZ

    U nás se o stigmatizaci v posledních skoro 50 letech nepsalo, nebo jen velmi málo. Považujeme tedy za svou povinnost   seznámit naše čtenáře s jevem stigmatizace, případně s jinými jevy, které jsou s jevem stigmatizace často spojené. Stigmatizací nazýváme aktivní prožívání tělesných útrap, kterým byl podroben Ježíš z Nazaretu při cestě na Kalvárii a v době, kdy byl přibit na kříž až do Jeho odchodu z tohoto světa.
    Psychiatrická společnost ČLS JEP je odborným sdružením pro rozvoj oboru psychiatrie. Je organizační složkou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
    Krásná knížka formou i obsahem se skvěle čte, potěší a něžně destigmatizuje. Čtěte a sdílejte ji – nic to nestojí! (Klikněte na obrázek a kniha se vám otevře, v novém okně, ve formátu PDF.)
    Kampaň Světového dne zdraví WHO v roce 2017 je věnována depresi. Proč bylo zvoleno právě toto téma? Celkový počet lidí trpících depresí je odhadován přes 300 milionů a jejich počet se mezi lety 2005 až 2015 zvýšil o 18 %. Přesto je toto onemocnění velmi často nebo pozdě rozpoznáno a nedostatečně léčeno. I v zemích s vysokými příjmy [...]


David Kasal: Nemáme dostatek lidí na diagnostiku PAS

    Tento názor byl pod pórován řadou případů, které byly jako podvod skutečně odhaleny. Snahou takto smýšlejících bylo dokázat, že všichni stigmatizovaní jsou vlastně podvodníci, toužící po obdivu. Připustit opak by totiž znamenalo, zvláště v minulosti, dostat se do rozporu se skrytými předpoklady, na nichž byla vystavěna budova novověké vědy.


Útoky psychicky nemocných a zradikalizovaných lidí

    Bývala-li jeho zpovědnice kajícníky obležena tak, že v celém chrámě by ani jablko nepropadlo, povznesl se do výše a kráčel k oltáři vzduchem nad hlavami užaslých zástupů. Podobal se svatému Františku z Assisi. Byl hubený, štíhlý, černého vousu i vlasu. Všichni nazývali jej světcem, vycházela z něj příjemná vůně, jež naplňovala jeho celu a označovala cesty, kudy chodil. Uzdravoval nemocné, zjevoval lidem jejich tajemství a předvídal věci budoucí. Později se kapucín P. Pius podrobil ochotně   vůli církevních představených a aby lidu ušel, odebral se na jejich pokyn do neznámého kláštera svého řádu, kde se před očima světa se svou stigmatizací skryl. Poslední slavný případ stigmatizace se odehrál v bavorské vesničce Konnersreuthu, nedaleko československých hranic, po roce 1925. Tento případ byl ve své době pečlivě zkoumán odborníky nejrůznějšího zaměření a existuje o něm dostatek spolehlivých informací. Budeme se jím tedy zabývat poněkud podrobněji. Koncem dvacátých let  přijíždělo do kdy
    Podstatou stigmatizace je tedy účast na Ježíšově utrpení a znovuprožívání fyzických bolestí na těch místech těla, kde On je prožíval. Tato utrpení mohou být pouze částečná, nebo úplná. Bolesti jsou pociťovány pouze na některých místech (např. na jedné noze, na rameni apod.), nebo na všech místech, na kterých je pociťoval Ježíš. Také mohou být různého stupně, od mírné bolesti až po krvácející rány.Tyto rány se vyskytují nejčastěji na místech, kde Kristovo tělo bylo proraženo hřeby a kde bylo probodeno kopím. Mohou se však vyskytovat i na zádech, kde byl Nazaretský zraňován důtkami, nebo na hlavě, jako stopy po trnové koruně a na dalších místech.
    Na svátek svatého Jana Evangelisty, který byl mnoho na cestách, viděla, jak tento apoštol ve věku asi 52 let chtěl ve Smyrně získat pro křesťanství pohanského vrchního kněze. Zdá se, že se dohodli.


Nejlepší dárek? Nová kniha! PS: je zdarma

    Učení pánové všeho druhu a zaměření, od teologů až po lékaře, fyziky, biology a psychiatry, prokazovali tak neustále znova svoji neschopnost tento jev uspokojivě vysvětlit. A nejen stigmatizace, ale i další jevy, které byly s takovýmito osobami zpravidla spojeny. Spektrum hypotéz bylo skutečně široké. Na jednom konci tohoto spektra se zpravidla vyskytuje hypotéza – milost Boží, na druhém pak hypotéza – hysterie. Význam všech takových hypotéz byl pak určen natolik „přesně“, že si o jejich poznávací hodnotě inteligentní čtenář udělá svůj názor jistě sám. Přes záplavu učených pojmů nevedly již zmíněné polemiky k pochopení těchto jevů, ba ani se k němu nepřiblížily.
    V den výročí smrti svaté Terezičky 30. září 1925, asi v půl jedné v noci, uviděla Terezie Neumannová známé světlo a líbezný hlas jí oznamoval, že nyní může chodit bez veškeré pomoci, předpověděl jí utrpení ještě větší a povzbuzoval ji k důvěře v Boha.
    Jistě, v rámci tohoto přístupu ke skutečnosti takovéto jevy existovat nemohou a také neexistují. Východisko z tohoto rozporu je možné najít jedině tak, že pochopíme, že věda, tak jak byla konstituována v novověku, zkoumá skutečnost určitým způsobem redukovanou a nikoliv skutečnost takovou, v níž o zázraky není nikdy nouze.
    Kdysi krátce před odjezdem do války koupil otec dětem několik svatých obrázků. Terezii se okamžitě zalíbí obrázek Terezičky od Ježíška, řeholnice karmelitského řádu z Lisieux a začala se o ni zajímat. Nyní už úplně slepá nechává si předčítat slavný spis Terezičky z Lisieux, ve kterém popisuje svůj život a cestu „duchovního dětství“, po které došla za několik let vysokého stupně dokonalosti a úcty.


Jak máme věřit speciálním pedagogům?

    Terezie se narodila na Bílou sobotu 9. dubna 1898. Navštěvovala jednotřídní školu v Konnersreuthu a  ničím ve škole ani mimo ni nevynikala. Její otec měl místní krejčovskou živnost a spolu s matkou obhospodařoval nevelké hospodářství, jak bylo běžně zvykem.


Psychiatrická společnost ČLS JEP

    V té době již ležela sedmý rok. Nadešla neděle 17. května 1925. Ve svatopetrské arcibazilice prohlásil papež Pius XI. blahoslavenou Terezičku za svatou. Téhož dne odpoledne ve dvě hodiny byla v místním farním kostele májová pobožnost. Rodiče Terezie Neumannové zůstali odpoledne doma. Terezie se modlila radostný růženec. Při druhém tajemství uzřela pojednou zvláštní světlo, krásnější, jak řekla později, „než světlo elektrické i sluneční“. Leknutím vykřikla, až přispěchali rodiče. Žádala je, aby zavolali faráře. Zastihl ji upřeně hledící na nějaký předmět, po němž vztahovala ruce. Její obličej zářil radostí, kývala hlavou, načež jakoby v největší úctě se sklonila. Pojednou se začala v posteli protahovat a k úžasu všech se posadila. Pak ulehla, její obličej však prý ještě chvíli zářil blažeností. Na otázku farářovu: „Co je?“ pravila rozhodně:“Já se mohu posadit. A mohu také chodit.“ Po chvíli si přehodila sukni a povstala. Učinila asi sedm kroků po téměř sedm
    K jevu stigmatizace se často váží některé další. U mnoha stigmatizovaných se projevila úplná, nebo téměř úplná ztráta potřeby přijímat jídlo a pití, někdy i fyzická nemožnost přijímat potravu. Někteří  nepociťují potřebu spánku. Jejich celková svěžest je však uchována. Bylo zaregistrováno i nápadné záření, nebo také příjemná vůně, vycházející z ran některých stigmatizovaných osob. Vyskytuje se i schopnost nazírat události, které se odehrály v minulosti, nebo které se teprve stanou a řada dalších schopností.
    „Hele, ta je postižená,“ kývla jedna puberťačka na druhou. Nejdřív jsem nechápala, o kom mluví. Široko daleko jsem žádného postiženého člověka neviděla. Pak mi došlo, že jediný, o kom může mluvit, je moje dcera. Je Aspergerův syndrom postižení? Moje dcera právě rázovala opodál svým specifickým krokem, v ruce svou oblíbenou ulomenou lyžařskou hůlku… Měla radost….


Studio 27 „Zaostřeno na duši“ bylo oceněno prestižní cenou SozialMarie pro sociálně inovační projekty – gratulujeme!

    Terezie byla nejstarší z 10 dětí a jako taková musela ve 14 letech nastoupit  k sousedovi do služby. Po odchodu majitele statku do války musela na statku vykonávat i velmi těžkou práci, včetně orání a nošení těžkých pytlů. Ke konci války roku 1918 vypukl na statku požár. Terezie musela asi půl druhé   hodiny podávat kbelíky s vodou, stojíc při tom na židli bez opěradla. V tom při shýbnutí se pro nový kbelík ji píchlo v „kříži“, takže se již nemohla sehnout. Ještě nějaký čas obtížně chodila, až jí levá noha vypověděla službu a Terezie musela ulehnout. Když domácí prostředky nepomáhaly, byla převezena do nemocnice ve Waldsassenu: avšak ani tam při nejlepší péči se její stav nezlepšil, takže po sedmi týdnech ji přivezli nazpět. Ulehla nadobro. Terezie chtěla po válce vstoupit do řehole a Stát se misionářkou.
    Knihu tvoří plné texty strategie a schémata doplněná o některé interaktivní prvky. Větší přehlednost a možnost vytváření poznámek a záložek posouvá publikaci zase o kousek výše. Publikace je doplněna o úvodní videodokument z dílny PN Bohnice "Duševní nemoc".
    Praha 20. dubna (ČTK) – V pražském kině Světozor dnes začíná nový festival Na hlavu, který má bourat předsudky o psychických nemocech. Projekce snímků doprovodí přednášky odborníků o duševním zdraví, workshopy a další doprovodný program. Akce, kterou pořádají pracovníci Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ), potrvá do neděle. Více informací najdou zájemci na webu www.festivalnahlavu.cz. Například [...]


Otevřený dopis šéfredaktorce iDnes.cz Naděždě Petrové

    Na to teď nemohlo být ani pomyšlení. Ponenáhlu ochrnula polovina jejího těla. Ke všemu jí začal od října 1918 slábnout i zrak, až v březnu 1919 úplně oslepla, takže nebyla schopna rozlišit, jestli je den, nebo noc. Její utrpení se neustále stupňovalo. O vánocích 1922 ochrnul polykací sval, od té doby mohla požívat jen  tekutou stravu. K tomu ke všemu i načas ohluchla pro vředy v uších. Přijímání tekutin se počátkem roku 1923 omezilo na 1 až 2 lžíce denně. Čtrnáct dní před Bílou sobotou roku 1925 nemohla spolknout ani kapku vody a od vánoc roku 1926 přijala po přijímání nepatrné částečky hostie jen asi 6-8 kapek vody. Od září roku 1927 pak vůbec nejedla ani nepila, přijímala pouze hostii.
    Počet stigmatizovaných je relativně malý. Věrohodné zprávy se dochovaly jen o několika stech takto obdařených osobách. Je také zajímavé, že se jedná pouze o křesťany římsko-katolického zaměření. Zřejmě to svědčí o tom, že jiný typ zbožnosti k vyvolání tohoto jevu nevede.
    Představitelé vědy dlouho, předlouho sami sobě i ostatní veřejnosti sugerovali, že klasický vědecký přístup ke skutečnosti je naprosto nestranný a není tedy založen na žádných předem daných skrytých předpokladech.
    ATYP magazín má za cíl destigmatizovat lidi nejen s duševním onemocněním. Proto jsme se rozhodli podívat na další výrok MUDr. Matýse v Reflexu 30. 3. 2017 tentokrát o dětech se schizofrenií: „Schizofrenie dítě doživotně rozbije. Je z něj doživotní invalida. Čím dříve psychóza propukne, tím je horší, trvá celoživotně a těm lidem nikdo nepomůže.“ Proč tak…


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
37145
cache: 0024:00:00