Jak na věc


stb seznam dle jmen jihomoravský kraj

Důvěrníci StB a Kandidáti tajné spolupráce

    Na Slovensku v Bratislavě, kde sídlila i Správa VB Západoslovenského kraje. Pro Středoslo-venský kraj bylo sídlo v Banské Bystrici pro Východoslovenský kraj bylo sídlo ve městě Košice.
    10. března 1992 se 99 poslanců obrátilo na Ústavní soud (ÚS), aby rozhodl o možné neústav-nosti lustračního zákona. Po devíti měsících však potvrdil, že není protiústavní, má svou oprávněnost, a to navzdory zrušení paragrafu postihujícího tzv. vědomé spolupracovníky (§ 2 odst. 1 písm. C). Na základě rozsáhlého dokazování soud 26. listopadu 1992 vydal nález, kterým zrušil „vědomou spolupráci“ u kategorie důvěrníci (D), kandidáti tajné spolupráce (KTS) a tajní spolupracovníci důvěrného styku, tj. kategorie tajného spolupracovníka hlavní správy rozvědky.
     signatáře Charty 77 (CH-77) a členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), pravicové sociální demokraty, stážisty a stipendisty, členy sekty Svědci Jehovovi, protizákonné písemnosti a další.
    Je velice pravděpodobné, že Česká republika se snaží postupně zveřejnit veškeré dostupné do-kumenty, které v různých archivech lze najít. Nikdy však nedojde ke zveřejnění všech s ohledem na následující fakta.


Zveřejňuji Správy Státní bezpečnosti (StB) tak, jak byly očíslovány, nazývány a na jakou oblast byly zaměřeny.

     Státní bezpečnost ke své činnosti využívala širokou paletu trestných činů kriminálního chara-kteru. Největší zrůdnosti vědomě páchala v padesátých letech. Šlo o vraždy režimu nepohodlných lidí, používání psychického i fyzického teroru, mučení, nezákonného zadržování a věznění přes „profylak-tická opatření“, zastrašování a vyhrožování, pomocí agenturní sítě vnášení nesváru, podezření, rozklá-dání rodinných vztahů nebo osobnosti sledovaného, vytvá-ření dezinformací nebo psaní dezinformač-ních článků do Rudého práva a jiných tiskovin (Signál, Průboj, Naše tvorba atd.), zasílání výhruž-ných anonymů nebo zboží, které si člověk neobjednal. StB vymýšlela různé provokace, vydírala po-mocí dětí nebo rodiny... Odpůrcům komunistického režimu odebírala řidičské průkazy, pasy atd.
    Jeden příklad za všechny. V nově vzniklém Federálním shromáždění (FS) bylo deset poslanců, agentů, registrovaných v evidencích bývalých I. – III. Správ SNB. Jejich jména dne 21. března 1991 zveřejnila vyšetřovací komise a vyzvala je k odstoupení.
    V těchto seznamech, jejichž 1. díl byl vydán 4. června 1992, jako první z postkomunistických zemí. Bylo zveřejněno 76 907 údajů zanesených v kategorii Agent (A) nebo Tajný spolupracovník – agent /TS – A/ (jde o totožnou kategorii). Dále je zde 79 248 údajů o důvěrnících StB, 6 085 držitelích propůjčených bytů (DPB) a 642 rezidentech (R). K tomuto počtu je třeba započítat 33 000 záznamů v různých kategoriích, u nichž ale není uvedeno datum narození. V kategorii Kandidát tajné spolu-práce (KTS) nalezneme 70. 000 údajů (podle spisovatele Petra Placáka) nebo 79 000 údajů podle Jaroslava Bašty.


Pepíno Maraczi, červen 2006, psáno pro KAN

     Seznamy agentů nejdříve byly publikovány v Necenzurovaných novinách „Ty rudá krávo“. Našli jsme tu část agentů z řad herců, sportovců, zpěváků atd. Vydaná jména zaštítila Antikomunistická aliance, která byla složena z řad lidí, působících předtím v disentu.
    Početní stavy příslušníků StB na velitelství i v krajích: k 2. únoru 1949: 4 351, k 1. červnu 1950: 5708 a k 1. lednu 1952: 8 621 příslušníků. U Hlavní správy kontrarozvědky – II. Správy SNB, jež byla kontrarozvědnou složkou StB – správy SNB pro boj s vnitřním nepřítelem – v letech 1988 – 1989 pracovalo na 683 příslušníků (dů-stojníků) StB, z toho 516 v operativě a 167 ve štábních útvarech. U Správy StB hl. m. Prahy a Středo-českého kraje k říjnu 1989 bylo 595. U Obvodních správ SNB pro StB v Praze na OS SNB v Praze v říjnu 1989 působilo 76 důstojníků StB a na OS SNB ve Středočeském kraji bylo na okresech Středo-českého kraje 132. U Správy StB Brno a Jihomoravského kraje to bylo 507 příslušníků StB.
    VI. správa SNB – Správa zpravodajské techniky SNB. Organizační řád této správy byl přijat 4. května 1979 a byl přílohou přísně tajného rozkazu ministra vnitra ČSSR č. 10/1979, čj. OT-0028/E-1979


Krajské správy Státní bezpečnosti

    I. správa SNB: Hlavní správa rozvědky SNB pro boj proti vnějšímu nepříteli. Řídila se organizačním řádem, který byl přílohou přísně tajného rozkazu ministra vnitra ČSSR.
    V.správa SNB – Správa ochrany státních a stranických činitelů SNB. Organizační řád této správy byl přijat 23. listopadu 1977. Byl přílohou přísně tajného rozkazu ministra vnitra ČSSR č. 36/1977, čj. 0-0066/Sv-1977


Skartace z příkazu generálporučíka Lorence

    V průběhu let se setkávám s řadou lidí, kteří chtějí oživit minulost a ptají se mě, za jakých okolností vznikaly tajné složky a další represivní orgány ČSSR, tzv. „pěst dělnické třídy“. Dal jsem si tu práci a vytvořil nástin historie tajných služeb. Od jejich vzniku, číslování a zaměření jednotlivých správ SNB (číslovaných i nečíslovaných) krajských správ, jakými zákony se řídily, píši o počtu důstojníků Státní bezpčnosti (StB) i jejich agentů. Zmiňuji i existenci tzv. „lustračního zákona“, rozepisuji se o kategoriích spolupracovníků Státní bezpečnosti, o druzích spisů vedených tajnými službami. Na několika stránkách ve zkratce uvádím nejen další informační systémy, ale také skartace dokumentů StB a zákon o protikomunistickém odboji a odporu proti němu. Text byl konzultován s historiky na tuto problematiku, ale opět upozorňuji, že v něm nenajdete všechno. Jde pouze o nástin toho,
    A v Hovorech z Lán si polívčičku přihřál i tehdejší prezident Václav Havel, cituji: „Seznamy jsou neoficiální, neověřené, a je tedy sporné, do jaké míry má někdo právo je otiskovat… Neříkám, že v těch seznamech nejsou skuteční agenti, kteří škodili a udávali. Je jich tam jistě mnoho, ale jsou tam i lidé, kteří se tam ocitli bůhvíjak, a celé je mi to protivné a vím, že budu debolševizátory napaden, že jsem ochráncem agentů, komunistů a podobně.“
    Činnost StB, jakož i její organizace, ale hlavně pracovní metody byly od počátku do konce existence definovány interními, podzákonnými normami. Rozkazy a nařízení ministrů vnitra, jejich náměstků, náčelníků správ a dalších zodpovědných fukcionářů prakticky kodifikovali každodenní fungování mocenského mechanismu státobezpečnostního kolosu.
    Kádrový pořádek ÚV KSČ č. 057/84, charakterizován jako „Tajný“, se jen ojediněle zmiňuje o kompetencích vztahujících se k vnitru a armádě. Přesto nomenklatura ÚV KSČ měla ve většině případů velice blízko k StB.


Zákonné normy pro činnost Státní bezpečnosti

    Generálporučík Alojz Lorenc, t.č. první náměstek ministra vnitra, dne 1. prosince 1989 vydal rozkaz, aby byly skartovány tzv. „živé“ svazky a „vytříděné“ materiály. Šlo o skartování 99 % svazků tzv. „nepřátelských osob“ (7 193), 75 % osobních svazků (195), 67 % signálních svazků (528), 67 % spisů důvěrníků StB (8 632), 55 % spisů tzv. „prověřovaných osob“ (4 701). Dále pak bylo skartováno 44 % agenturních svazků (5 179), 41 % svazků rezidentů StB (54 osob), 37 % objektových svazků (1275) a 36 % spisů KTS (1 192). Skartace probíhaly podle neúplných údajů na úřadovnách kontra-rozvědných součástí politické policie, v papírnách, objektech ministerstev vnitra a v ubytovacích pro-storách Střední skupiny sovětských vojsk. Docházelo k nim v tajnosti formou sešrotování spisů nebo jejich pálením.
    Udavači byli všude. Nejen, že pobývali v zaplivaných knajpách IV. cenové skupiny, ale například v různých dělnických závodech, státních institucích, působili ve všech odvětvích společenského života. A to ať již šlo o kulturu, sport, denní tisk... Jak byla rozprostřena síť agentů si ukažme na následujícím příkladu.
    III. správa SNB – Hlavní správa vojenské kontrarozvědky. Byla řízena výtahem ze 6. dubna 1983 ze statutu III. Správy SNB, který byl přílohou přísně tajného rozkazu náčelníka hlavní správy vojenské kontrarozvědky č. 009/1983, čj. 00339/208-82.


Agenti v armádě i ve Federálním shromáždění

    Lustrační zákon byl přijat v témže roce, a to 4. října 1991 jako zákon č. 451/1991 Sb., stano-vující „některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích“ obou tehdejších republik i federace. Díky aktivitě radikální části poslanců Federálního shromáždění vyřadil z některých funkcí určitou část osob z nomenklatury KSČ, příslušníky Lidových milicí (LM) a StB, jejich tajné spolupracovníky, členy akčních výborů i studenty škol v SSSR. Tento zákon však ne-umožnil, podobně jako zákon Bundestagu ve Spolkové republice Německo o podkladech STASI (StUG) vstup do „třináctých komnat“ minulého režimu.
    Tak jen u Protivzdušné obrany státu (PVOS) ke dni 30. června 1989 bylo registrováno 50 rezidentů, 604 agentů a 903 důvěrníků StB. Vývoj bohužel ukázal, že sametovost revoluce byla přílišná. Žili jsme v naději, že agenti StB i komunisté odejdou do věčných lovišt, což se nestalo.
    X.správa SNB – Správa kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli ze dne 21. listopadu 1980, který byl přílohou přísně tajného rozkazu ministra vnitra ČSSR č. 43/1980, čj. VN-00147/01-1980
    V krajích jako krajské správy SNB – Správy StB byly v Západočeském kraji v Plzni Správa StB Plzeň a Správa VB Plzeň. V Jihočeském kraji v Českých Budějovicích, v Severočeském v Ústí nad Labem, ve Východočeském v Hradci Králové, v Jihomoravském v Brně, v Severomoravském v Ostravě.


Zákon o protiprávnosti komunistického režimu

    Český parlament, zvolený ve svobodných volbách, v duchu vyrovnání se s komunistickou mi-nulostí, přijal zákon č. 198/1993 Sb. „o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu“, který publikováním ve Sbírce zákonů vstoupil v platnost 3. července 1993. Tato norma proklamativně konstatovala, že KSČ, „její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 – 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušo-vání lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody…
    XI. správa SNB – Správa SNB na ochranu ekonomiky (Existovalaobdobí let 1981 až 1988)XII.správa SNB – Správa kontrarozvědky Zboru národnej bezpečnosti Bratislave. Organizační řád je z 20. března 1989 a byl přílohou přísně tajného rozkazu náčelníka XII. Správy SNB č. 7/1989, bez čj. (čísla jednacího)
    Valná většina údajů o agentech zůstala nedotčena. Estebákům a jejich přisluhovačům se nepo-dařilo zlikvidovat různé evidenční pomůcky, a zejména zůstaly zachovány netknuté registry svazků.


Zaměření činnosti Státní bezpečnosti

    Po skončení 2. světové války se Komunistická strana Československa (KSČ) soustředila na ovládnutí Ministerstev vnitra a národní obrany. Leninskou zásadu, že kádry rozhodují vše, začal orgán uplatňovat v souladu s jednadvaceti podmínkami Komunistické Internacionály, a to hned po Únoru 1948. Ale již v květnu 1945 vznikl Pohotovostní pluk 1. Národní bezpečnosti, který byl v roce 1946 přeorganizován na Pohraniční útvary SNB o 6 000 mužích. Tyto pluky sehrály v Únoru 1948 významnou úlohu a právě z nich se rekrutovali budoucí příslušníci Státní bezpečnosti (StB), kterou odjakživa ovlivňovala, a později i řídila, Bezpečnostní komise ÚV KSČ. Výbor schvaloval leccos, dokonce i ministry a jejich náměstky, náčelníka Vysoké školy SNB či náčelníka kádrové správy Federálního ministerstva vnitra (FMV). Komunistický režim si veškerou perzekuční činnost umocňoval přijatými zákony. Jedním z nich byl například zákon o Národní bezpečnosti z prosince 1948, vydaný pod číslem 286/1948 Sb.
    Tehdejší ředitel 3. sekce 1. divize FMV si postěžoval: „Nedostali jsme 220 miliónů marek jako pastor Gauck, který má na starost archivy východoněmecké STASI. Nemáme sál pro 3 000 lidí. Ani peníze na archiváře.“
    Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV ZK), kde pracují jak dokumenta-risté tak policejní vyšetřovatelé, převážně z řad býv. politických vězňů a disidentů, archivuje případy trestné činnosti příslušníků StB, která se obvykle prolínala s trestnou činností různých exponentů ko-munistického režimu z řad civilních osob.
    Vždyť ještě v polovině roku 1989 měla být činnost Státní bezpečnosti upravena devětačtyřiceti (49 !) služebními předpisy nejvyšší úrovně. StB až do konce své existence (zrušena byla k 31. březnu 1990) odvozovala svou činnost ze zákona o SNB č. 40/1974 Sb.
    Dále existovaly Správa SNB hl. n. Prahy a Středočeského kraje. Správa StB Praha, Správa Veřejné bezpečnosti (VB) hl. m. Prahy, Správa VB Středočeského kraje.


Jak v ČSSR vznikaly represivní orgány.

    Seznamy vyvolaly bouřlivou reakci ve společnosti, pozitivní i negativní. Hovořilo se o tzv. „divokých seznamech“. Ministerstvo vnitra (MV) se ústy jejího mluvčího Martina Fendrycha od nich distancovalo. Jaroslav Bašta, tehdejší šéf nezávislé komise FMV, jako zdroj nevyloučil ani bývalé pří-slušníky StB a poukázal na „databázi, která byla v létě 1990 předána Federální bezpečnostní informační službě (FBIS), tehdy ještě Úřadu na ochranu ústavy a demokracie. Až o rok později, když jsem se s Baštou setkal mezi čtyřma očima, mi řekl: „Pane Maraczi, Cibulkovy seznamy, po porovnání s našimi odborníky, jsou přesné a sedí. Při zlomu textu však došlo k chybě: z této databáze vypadl každý sedmdesátý člověk. Což znamená, že v nich může chybět až 5. 000 lidí.“

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00