Jak na věc


sněhulák z vaty návod

Pseudorecenze: Harry Hole píše o Sněhulákovi

    Jo Nesbø je zkrátka skvělý kriminální vypravěč. Pasáže burcující k zamyšlení se nad tím, kdo je vlastně vrah, se v ten pravý exkalující moment vystřídají s pasážemi ze soukromého životaHarryho Hola. Máme tu jeho ztracenou lásku Ráchel, jejich syna Olega, Ráchelina nového budoucího muže Matiase, detektivní posilu Katrine Brattovou a také výčitky, alkohol, šílenství a trochu nevěry. Nebo hodně? Proč si s prvním napadlým sněhem sněhulák vezme jednu ženu? Je to náhoda, nebo si to zasloužila? Dělá jen někdo správnou věc, kterou nechce zašpinit ruce jejího manžela? Jak je to s nevinností zvolené oběti?
    A stejně jako u amerických klasiků, ani zde to nevadí. Vlastně to ve spolupráci s některými až mystickými motivy (nezapamatovatelnost tváře ve Spasiteli, krev jako pojivo s minulostí v Pentagramu) přidává knihám na působivosti a v něm zobrazovanému zlu na osudovosti a nevyhnutelnosti. Takový přístup, kdy se na jednu stranu předstírá složitá, bezchybně fungující struktura stop a paralel (důležitou roli aktuálně hraje odstraňování neviditelné plísně, která se prolíná s motivem dědičných, na první pohled neviděných nemocí), která však má nějakou tu vadu, může fungovat dvěma způsoby.


Přečetl jsem: Jo Nesbø – Sněhulák

    Sněhulák je masivní síť utkaná z dalších a dalších záhad, které obklopují nenápadnou postavu sériového vraha, jenž rozhodně netouží po publicitě a své dílo je schopný udržet roky v anonymitě. Harry Hole zmítaný alkoholickými recidivami i rozpadlým intimním životem se v přívalu stop a „zaručených“ podezřelých ztrácí. Jeho pátrání je hektickým potácením se mezi indiciemi, které vedou do mnoha slepých uliček. Jo Nesbø neskrblí nápady, pointami a dynamikou vyprávění. Jeho vypravěč je sebevědomým strážcem labyrintu zklamaných očekávání a zavádějících příslibů.
    Viac napätia, akcie a sexu, menej alkoholu, pomalého rozprávania a opisov. Snehuliak mi prišiel trochu iný ako predchádzajúce autorove knihy. Viac detektívkovy. 500 strán hltavo prečítaných za noc bez výčitiek svedomia, že by som urgentnejšie mala spracovať projekt do školy.
    Kniha Zlín román vybavila pěknou titulkou, atypický krvavý sněhulák vyvolá strach, který se hned tak nerozpustí jako sníh. Překlad i redakce knihy jsou opět na vynikající úrovni. Na CNN zaznělo, cituji z českých stránek jonesbo.cz:
    Autorovi sa naopak aj v tomto pokračovaní podarilo prostredníctvom vedľajších postáv dokonale predstaviť Harryho Hola a aj jeho charakter, pričom medzi riadkami sa výrazne vynára profil drsno-sympatického kriminalistu z Osla.


Sněhulák budí hrůzu. A nadšení z dokonalé krimi

    Ale to je malá vada na jinak dokonalé detektivce, která navíc není v Nesbově díle ojedinělým výstřelkem nebo povedeným prvním dílem, po němž přicházejí jen odvary. Naopak, s každým dalším přeloženým románem Nesbo potvrzuje, že vedle Wallandera či Blomkvista patří jeho Hole k nejlepším postavám současné detektivky.
    V druhé kapitole už se vracíme do přítomnosti – do roku 2004 a setkáváme se (někteří ne poprvé) s hlavní postavou – vrchním komisařem na oddělení vražd osloského policejního ředitelství - Harry Holem. Myslí na dopis, který mu přišel už dříve. V něm stojí:


Stojí vám před domem sněhulák? Zemřete!

    Výskyt sněhuláků působí hrozivě a mrtvoly vypadají efektivně. Na tom se může Martin Scorsese, který chystá filmovou adaptaci, pořádně vyřádit, pokud si bude chtít libovat v děšení. Scény typu, kdy někdo otevírá dveře, a v další pasáži se otevírají někde jinde, se nemálo objevují na začátku předchozího Spasitele — tady jsou dávkovány méně, ale v nijak upravené formě, která by mohla opět překvapit či pobavit. Ani tentokrát se autor nevyhýbá závěrečné napínákové scéně. Nesbø je zkrátka poutavý, ale nepřichází s něčím výrazně novým. Největší škoda je bod pro detektivku zřejmě nejdůležitější: odhalení vraha. Prozrazovat, o jakou osobu se jedná, se nesluší. Je určitým způsobem překvapivá, ale kdo četl předchozí knihy, dokáže některé věci předvídat a identitu odhadnout a pak zklamaně zjistit, že měl pravdu.
    „Vaše vrata jsou příliš úzká na to, abyste si sem mohl dát zákaz parkování,“ sdělil mu Harry. „Pošlu sem někoho od dopraváků, aby vám tu protiprávně vyvěšenou ceduli odšrouboval. Obávám se, že dostanete taky pořádně mastnou pokutu.“
    Byla jsem zvědavá na Harryho Holea. Na to, kam se v tomto románu jeho postava posune. Na to, jestli nás čeká ten samý Harry, jakého si pamatujeme z minulého a vlastně i předminulého románu nebo Harry, který prošel dalším vývojem.Postava Harryho Holea je ve světě románových detektivů netypická. Vymyká se. Není to Hercule Poirot ani slečna Marplová nebo Philip Marlowe, kteří jsou stále titíž, jejich povaha se nevyvíjí, neřeší osobní dramata ani si nekladou otázky ohledně smyslu své práce nebo dokonce smyslu svého bytí. Harry Hole ano.


Stavěli jste někdy sněhuláka? Už nebudete!

    Jeho Harry Hole je moderní verze Marlowa či Archera, kteří se skleničkou v ruce a cigárem v koutku úst procházeli luxusní sídla Los Angeles a odhalovali patologické rodinné vztahy a zločiny založené na čistě přízemních pohnutkách (sex, drogy, nenávist…) – bez toho, že by zápletky jejich dobrodružství musely vždy úplně držet pohromadě. Což bude čtenářům holeovek jistě povědomé. Nesbø se sice snaží, aby do sebe vše i po několikerém zvratu zapadalo, jeho knihy mají navíc ambiciózně strukturu antické tragédie v pěti dějstvích, ale pokaždé aspoň jeden volný konec zůstane (aktuálně například otázka, jak vlastně Sněhulák zavraždil Železného Rafta).
    Je listopad. V Oslu napadl první sníh. Birte Beckerová přichází domů z práce a chválí manžela a syna, jakého postavili v zahradě krásného sněhuláka. Jenže oni žádného sněhuláka nepostavili. Tajemství provázející všemi listy knihy. Možná dostanete strach ze začínající zimy, ale rozhodně nezmizí touha přijít na kloub, kdo je sněhulák a jakou souvislost má s vraždami. Prozradit můžu, že Harry vyšetřuje sériové činy a tentokráte se dotýkají také jeho blízkých osob. K důvěryhodnému dojmu napomáhá i reálné umístění děje do severské krajiny, kde to Nesbø zná. Sám nemohu tuto skutečnost potvrdit, dočetl jsem se o ní stejně jaké vy, však poznáte sami.


16x Postrování na tyč horní ochranné sítě - kompletní set na 8 tyčí

    Ale aby to nebylo až zas tak pozitivní. Právě závěr knihy mi připadá už trochu na hranici uvěřitelného, ale odpouštím to, protože je i tak fantastický:) Chvíli jsem přemýšlela, jestli vám mám říct, že je podle mě Sněhulák nejlepší z celé série, protože to říkám po každé přečtené knize s Harrym Holem. Pravda ale je, že ten pocit vždycky mám a Nesbø si zaslouží potlesk za to, že jsou jeho příběhy stále lepší a lepší (narozdíl od jiných, kde se skoro počůráte nadšením z prvního dílu, a další čtete už jen ze setrvačnosti). Sněhulák je také snad nejsamostatnější kniha série, nijak zvlášť nerozpitvává zápletky z minulých dílů, nabízí řadu nových postav a ty stávající jsou dobře popsány. Není divu, že právě Sněhuláka si Martin Scorsese vybral pro svůj film - a Harryho má prý hrát Leonardo DiCaprio :-L (smajlík se smíšenými pocity).
    Jaký je kriminální román Sněhulák? Nutno říct, že si jeho autor, Jo Nesbø, v této knize neskutečně pohrál. S konstruktivními zápletkami, s nedočkavým čtenářem i s poněkuddrastickým líčením nalezených obětí. Tenhle krimiromán, který kapitolu po kapitole mění představu možného pachatele, vám nedá spát. Budete mu chtít přijít na kloub. Tak moc, že budete zaníceně uvažovat a promýšlet všemožné taktiky a teorie spolu s autorem. S autorem, který vás naprosto mistrným způsobem provede od tajemného úvodu do šíleného závěru. Obávejte se bláznů a obávejte se sněhuláků! Protože jestli stojí před vaším domem, když právě čerstvě napadl sníh, je nyní řada na vás. Jste na seznamu. Toho velkého životního díla.


Slunečník 2 m systém knick polyester 140 gr

    Dělám tuhle práci už pořádných pár let a tohle je můj sedmej velkej případ. Od těch předchozích se liší v tom, že je opravdu děsivej a ujetej. Stejně jako ten, kdo nám tu vraždí ženský ve velkým. Říká si Sněhulák. Nejdřív nikoho nenapadlo si to poslední zmizení spojit s tím, že už nám tu minimálně patnáct let mizí spořádaný matky od rodin. Žádné mrtvoly se totiž nenašly. Jenže teď už jsem přesvědčil i šéfa a sestavili jsme specializovaný tým, který po něm půjde.
    Ďalšia vec, ktorú mám u Nesbøa naozaj rada, a to bez ohľadu na to, či ide o jeho tvorbu pre deti alebo dospelých, je spôsob, akým do príbehu dokáže nenásilne zakomponovať drobné zaujímavosti, fakty a informácie. Tak sa v Sněhulákovi môžeme dočítať niečo o pozadí objavu mobilného telefónu, o pôvode slov deadline či kamikadze alebo o páriacich zvykoch tuleňov Berhausových. Hoci sú to čriepky na prvý pohľad nesúrodé, nič z toho nie je redundantné. Naopak, tieto prvky majú v Nesbøovej rétorike veľké čaro. Vďaka podobným asociačným reťazcom postáv príbeh získava na bohatosti a nie je z neho len suché prerozprávanie súvislostí.
    Obyčejně jen tak postávají s hrncem na hlavě a koštětem v ruce, poflakují se na zahradách či veřejných prostranstvích, a když je to omrzí, tak roztají. Ale kdepak v Norsku, tam jsou sněhuláci nápaditější. Tam si jeden z nich řekl, že už nebude trpět bezohledné očůrávání majetnických psů a našel si jinou nou, lepší zábavu…


Škrabka s rukavicí na sklo automobilu rozměr 26,5x16 cm

    Hoci si nerobím ilúzie, že Harry Hole by bol Nesbøovým literárnym alter egom, je nespochybniteľné, že majú niečo spoločné. Napríklad záujem o hudbu. A odkazov na konkrétnych skladateľov, hudobníkov, spevákov a skupiny je v príbehu nespočet, od Straussa cez Pink Floyd až po Slipknot. Prečo to spomínam? Nuž, keď už som sa nemohla uprostred noci vybrať na Sofiens gate, kde Harry býva, pustila som si k čítaniu aspoň to, čo v danej pasáži práve Harry sám počúva. Napríklad skupinu Franz Ferdinand. A viete čo, bolo to fakt fajn, Harry má totiž celkom vkus.
    Musím se přiznat, že nikdy dříve jsem od Jo Nesba nic nečetla a proto jsem ani nechápala, co na něm všichni pořád mají. Mám sice severskou literaturu velmi ráda, ale 'vždyť to je jen jeden z dlouhé řady momentálně velmi populárních severských autorů píšících detektivky', říkala jsem si. Jeho kniha s názvem Sněhulák mě ale velmi zaujala nejen svou anotací, ale také knižním trailerem a rozhodla jsem se podívat se tedy panu Nesbøvi na zoubek.
    Jo Nesbø opäť vystaval poctivý detektívny príbeh so silnou atmosférou. Tentokrát je o niečo čistejší, odbremenený od spoločenskej kritiky. Autor si jedine neodpustil výpad voči médiám a ich honbe za povrchnou senzáciou.
    Sněhulák vychází na Velký knižní čtvrtek 11. 10. 2012, vydává ho Kniha Zlín.Pokud ještě nevíte, co kupovat svým blízkým kVánocům, tak Sněhulák je jasná volba. A hodí se i podle názvu:-).


Soon the first snow will come and then he will appear again – The Snowman / Sněhulák (Jo Nesbø)

    Když Kniha Zlín vypsala konkurz na „reading copies“, tak jsem zkusila své štěstí a ke svému překvapení mě jednoho dne Sněhulák čekal v mailu. Pak už stačilo jen natáhnout ho do čtečky a číst a číst.
    11. října vychází další Nesbøovka, tentokrát pod názvem Sněhulák a díky laskavosti Knihy Zlínjsem měl možnost si ji přečíst v předstihu a tak vám nabízím její recenzi.


První Sněhulák s druhým sněžením. Jo Nesbø.

    Nesbø vystavěl příběh knihy na osvědčeném konceptu, kdy střídá několik zdánlivě na sobě nezávislých, dějových a časových linií, v nichž často klade důraz na detaily. I ten nejmenší může hrát v celkovém výsledku velkou roli - precizně provázaná struktura je však typická i pro předchozí díly série. Vedlejší linie se pak postupem času připojují k hlavnímu příběhu a v závěru vytvoří ucelený obraz. Nesbø rád také nechává čtenáře v nejistotě, a že se mu to opravdu daří, dokazuje v knize hned několikrát. Tu zatají jméno oběti, které prozradí o chvíli později, támhle zase opomene zmínit důležitý časový údaj. Nebohému čtenáři pak nezbývá, než zběsile číst dál. Bohužel prvky, které Nesbø s oblibou znovu a znovu využívá, nebývají jen ku prospěchu věci. Právě kvůli nim bývají jednotlivé díly série předvídatelné, Sněhuláka nevyjímaje.
    Hned úvodní kapitola je povedená a důležitá pro celou zápletku. Chvíli však trvá, než se děj rozběhne, a vyznat se ve všech případech a vědět, komu patří které jméno, bude vyžadovat pozornost a možná i tužku v ruce.
    Už se nemůžu dočkat dalšího dílu, tentokrát jsme totiž zůstali v Norsku, ale Levhart slibuje kromě zasněžených norských plání i Honkong a horkou Afriku.
    Příběh Sněhuláka začíná v Oslo, na podzim, kdy přichází první sníh a s ním se otevírá i náš příběh, v němž beze stopy začnou mizet matky od rodin a nikdo neví kam a proč. Harry dostane na starost novou parťačku Katrine Brattovou (nebo je to na opak?) a pátrání může začít. Nesbø v příběhu proplétá zdánlivě nesouvisející příběhy z různých míst i časových období aby je pak dovedl k velkému finále.


Smrt má úsměv Sněhuláka a Nesbo se blíží Chandlerovi

    Kdo četl autorovy předchozí knihy s Harrym (mohu-li soudit z titulů vydaných v Knize Zlín), narazí na to, co už zná. Zvraty v událostech, to, že něco může být jinak, než se jeví na první pohled, nenápadné dávkování stop potřebných pro odhalení. Pokud vypadá, že je někdo odhalen uprostřed knihy, čtenář — podobně jako Harry — tuší, že se pátrání může ještě zvrtnout a doufat v další napínání.
    S radostí jsem zjistila, že Harry se vyvíjí dál. Řeší a vyřeší svůj vztah k Ráchel, dál si ujasňuje svůj vztah ke své práci, k policii jako takové, ještě výrazněji si uvědomuje, co přesně jí dává a co ona mu bere. Na konci románu „Sněhulák“ tak má čtenář znovu pocit, že se loučí s jiným Harrym, než s kterým se setkal a na začátku, a že tenhle nový Harry dříve nebo později udělá další krok, který jeho osudy zamíchá ještě podstatně radikálněji než všechny dosavadní.
    Medzi spoločné rysy Nesbøových kníh pre deti a jeho detektívok patrí aj to, ako autor dokáže vybudovať stupňujúce sa napätie a vykresliť tajomno až hororovosť. Rozdiel je len v tom, že v sérii kníh o doktorovi Proktorovi čitateľ tuší, že všetko dopadne dobre – a tu čitateľ tuší presný opak.


O Harrym a Joovi, snehu, sekerách a tuleňoch Berhausových

    Jo Nesbø v jednom z poskytnutých rozhovorů řekl, že motorem všech jeho románů jsou dvě témata: vražda a láska. Nejinak tomu bude i zde, v této řemeslně dobře napsané detektivce. V Oslu řádí sériový vrah, za oběti si vybírá ženy, které mají dítě. Přichází s prvním sněhem a na místě nechává sněhuláka. Dětská zimní kratochvíle se stává náhle zlověstnou, každý další sněhulák věští strach. Ovšem všichni sněhuláci nejsou, čím se zdají být. Někdy jde opravdu o dětskou zábavu, jindy bílé stvoření zlověstně kouká přímo do pokoje. Stávají se i takové případy, že nosí šálu nebo uvnitř sněhové koule je ukryta hlava pohřešované. Tento motiv mimochodem není nový, použil ho už Robert van Gulik v Záhadě čínského hřebíku. I v detektivním příběhu slavného nizozemského autora nachází zcela jiný charakter – spořádaný a uvážlivý soudce Ti – hlavu mrtvoly schovanou ve sněhulákovi.
    A nezačínejte číst večer, natož v zšeřelém pokoji, nebo dokonce sami doma. I tak neusnete, když ne strachem, tak potřebou dočíst pět set stran až do konce. Ale stydět se nemusíte, tentokrát se totiž bojí i detektiv, který pátrá po chladnokrevném vrahovi několika žen.
    Až v den, kdy napadne první sníh, půjdete domů a u dveří bude stát sněhulák, otočte se a utíkejte pryč – nečeká vás totiž nic pěkného. Detektiv Harry Hole takových sněhuláků potká hned několik. Dámy a pánové, představuji vám vrchol letošní detektivkové sezony.
    Děj má opravdu spád (tuhle Nesbøovku jsem doslova shltnul a v duchu jsem sám sebe prosil: Už toho nech, podívej se kolik je hodin, ráno se nebudeš moct vyhrabat z postele…), pár nečekaných zvratů a celkově patří k tomu nejlepšímu, co jsem od Jo Nesbøa četl.


Jo Nesbø, Sněhulák: raději nečíst, když sněží [recenze]

    Nesbøa považujem za jedného z najobľúbenejších autorov a ak by ste predo mňa postavili jeho ďalšie knihy, ktoré som ešte nečítala, pravdepodobne by som niektorú z nich hneď otvorila. Kde je teda problém? Prečo som prvú napísala recenziu na knihu, ktorú som dočítala ako druhú a túto píšem až dva týždne po nej? A prečo som oDívke, která spadla z nebe, hovorila vo svojom okolí každému, ako o úžasnej knihe, ktorú práve čítam a oSnehliakovi som sa ledva prinútila napísať túto recenziu?
    Tohle všechno nabízí i Sněhulák. Včetně rozuzlení, které je tentokrát možná ještě mrazivější než u ostatních příběhů. Čtenáři tedy zklamaní nebudou. Nebyla jsem zklamaná ani já. Ovšem osobně jsem možná víc než na kvalitu příběhu, u které jsem vysokou úroveň očekávala, byla zvědavá na něco zcela jiného. V detektivce? Na něco jiného než na příběh? Jde to vůbec? Ano, jde, alespoň v tomto případě.
    Na osloském policejním ředitelství drží vrchní komisař Harry Hole v ruce dopis, který dostal na začátku září: "Brzy napadne první sníh. A pak se Sněhulák zase objeví. Až sníh zmizí, opět s sebou někoho vezme."


Umělý dekorativní písek jemná frakce 500 g

    I přes jisté nedostatky má tento díl půvabné momenty, jež povyšují Nesbøho knihy nad romány jeho kolegů, kteří vnímají humor jako cosi svatokrádežného. Jedna z postav knihy je inteligentní a ambiciózní děvkař, jehož poznámky na jakékoli téma jsou trefné a kousavě vtipné. Autorovi tato postava umožnuje kritické komentáře k některým typicky norským vlastnostem, jako je například politická naivita. Také melodramatická linie sledující vztah Harryho a Ráchel je plně uspokojující. Ti dva jsou si souzeni osudem, ovšem Harry pochopitelně nikdy nepřestane chlastat.
    Na rozdíl od minulých dílů, kdy děj skákal sem a tam Harryho životem, nebo kdy se souběžně s hlavní dějovou linkou odehrával další příběh, který byl zdánlivě nepodstatný, jde tentokrát prakticky pořád přímočaře vpřed. Což je, právě v případě Sněhuláka, důkazem Nesbovy tvůrčí geniality, protože čtenář, který se s jeho tvorbou setkal prvně, nebude mít pocit, že je o něco ochuzen a kdo má v malíčku předchozí knihy ocení, jak skvěle Nesbo čtenáře celou dobu připravoval.
    Bez mučení opět přiznávám, „Holeovky“ se u mě zařadily po bok McBainovek se Stevem Carellou a Chandlerova Phila Marlowa. Za svůj život mám načteno hodně knih, ale mimo fatasy žánr mě nic nechytlo tak, jako tahle svatá trojice fízlů a čmuchalů.


Andělíček se srdíčkem bílo stříbrný 39 cm dvě varianty

    Autorovým veľkým kladom je prepracovanosť vykreslenia psychológie a motivácie hlavných, ale aj vedľajších postáv. Harryho postava sa vyvíja, už to nie je ten beznádejný alkoholik. Stále bojuje so svojimi démonmi, ale je vyzretejší. Aj keď ho alkoholová amnézia stále láka, má nad sebou istú moc. Vo vzťahu voči Ráchel a jej synovi Olegovi je zmierenejší. K záveru získame empatický pohľad do vrahovej duše. Jeho motivácia k hrozným činom je istým spôsobom realistická, pomaly až pochopiteľná.
    Nesbø je mistr „uzených sleďů“, tedy slepých uliček, které čtenáře donekonečna zavádějí na špatnou stopu. Sem tam se ovšem sám přepočítá a právě v tomto románu, který si tak pochvalovala britská kritika, mu to někdy prostě nevychází. Když brilantní kriminalista, který jinak po vzoru Sherlocka Holmese dokáže vyčíst obdivuhodné množství informací z pouhého způsobu zavazování tkaniček, začne podezírat osobu, o níž má průměrně zkušený čtenář detektivek už dávno jasno, je nabíledni, že tu něco nehraje.
    Sněhulák je detektivka, ze které mě doslova mrazilo a nedostávalo se mi dechu. A jaksi tu chyběla nudná místa, kde bych mohla svůj dech zase nabrat. Některé věci možná trošku dopředu tušíte, ale jiné vás neskutečně překvapí a budete tu určitou pasáž číst znovu a znovu, abyste se přesvědčili, že jste se nepřehlédli. A co vás naučí? Nikdy nikomu nevěř.


Lehce přemražený Sněhulák od Jo Nesba

    V půlce knihy se už už zdá, že je vše vyřešené, ale netrvá dlouho a honička na Sněhuláka opět pokračuje a vygraduje až do neuvěřitelně akčního konce. Když se dozvíte vrahovy motivy, máte dokonce chuť mu i odpustit. Ale jenom trošku...
    S každým prvním sněhem v Norsku beze stopy zmizí jedna žena. S každým prvním sněhem se někde objeví sněhulák, kterého nikdo nepostavil. Sněhuláků i zmizelých žen přibývá a je na Harrym, aby vypátral, kdo, jak, co a proč dělá. Aby to všechno mělo pořádné grády, tak se nebezpečí víc a víc přibližuje k jeho nejbližším a je jen na něm, zda - a jak rychle - Sněhuláka dopadne.
    Knížka má velmi zajímavou pointu a Sněhulák vraždí z důvodu, který jsem - abych byl upřímný - nečekal. Ale když jsem si pak knížku v duchu prošel zpětně, tak to vše dává logiku a příběh do sebe pěkně zapadá.
    Už tradične je príbeh postavený na detailoch, ale ani ich pozorné čítanie vám pravdepodobne neprinesie odpoveď na to, kto má na svedomí tie zločiny a aký je ich motív. No minimálne niektoré motívy sa dajú odtušiť podstatne skôr.


Kniha Zlín vydává další knihu o antihrdinovi Harrym Holeovi

    Joa Nesbøa ani jeho detektívneho hrdinu Harryho Holea už československému čitateľovi naozaj predstavovať netreba. Čo mám ja na jeho príbehoch naozaj rada – okrem toho, že sú bravúrne vystavané, dokážu udržiavať v napätí do poslednej strany a jednoducho fungujú – je reálne osloské prostredie, v ktorom sa odohrávajú a spôsob, akým ho Nesbø dokáže plasticky vykresliť. A keďže momentálne sama žijem v Osle, dala som si záväzok, že budem knihu čítať vždy tam, kde sa dej práve odohráva. Nuž, bez hanby priznávam, že som tomuto záväzku nedostála, a to z dvoch jednoduchých dôvodov. Po prvé, príbeh má taký spád, že je jednoducho nemožné presúvať sa rovnakým tempom ako Harry Hole. Po druhé, sú pasáže, ktoré je lepšie čítať v bezpečí vlastnej postele, za dverami zamknutými na dva západy, než v lese, kde zrejme niekto niekoho rozštvrtil.
    Kniha Zlín zařadila holeovky do edice Fleet po bok třeba Simona Mawera(který to u českých čtenářů bude mít už navždy dobré díky česko-moravským motivům svých knih), vybavila je decentní, ale působivou grafikou a dala si záležet na překladu (na rozdíl od předchozího českého vydavatele) a na PR. Patří tak už ke koloritu, že se připomíná, kterak Nesbø píše vlastně společenské romány, kterak nastavuje zrcadlo a tepe nešvary nejen typicky norské, ale i globální.
    Od vydavateľstva Kniha Zlín som dostala dve horúce eknihy: Dívka, která spadla z nebe od Simona Mawera a Sněhulák od Jo Nesbøa. Nesbo je môj veľký obľúbenec, čítala a recenzovala som už Spasiteľa aj Headhunters: Lovci mozgov. Bolo teda jednoznačné, že som ho začala čítať prvého. Pre poriadok ponúkam stručný dej:


Jo Nesbø: Co dělají sněhuláci, když nemají nic na práci?

    Po přečtení poslední knihy jsem byla zvědavá, kam se Harry ve Sněhulákovi posune. Jestli se vůbec posune. Nebo jestli zůstane věčným rozhárancem, který občas pije a občas ne a postupně tak zapadne do kolejí onoho „neměnného“ detektiva, kterými byli výše jmenovaní. Podle mého názoru k tomu neměl daleko.
    Čo v románových i detektívnych príbehoch veľmi oceňujem je aj postupné rozvíjanie osobného príbehu hlavných a vedľajších osôb. V tomto prípade je to najmä vzťah Harryho s Ráchel a jej synom Olegom. Tak nejako očakávam happy-end, ale pri autorovi si jeden nikdy nemôže byť istý, ako to dopadne.
    V Sněhulákovi má dej rýchly nástup. V tom sa odlišuje od Spasiteľa a hlavne Pentagramu. Nesbø inak použil overenú štruktúru, zdanlivo nesúvisiace dejové línie oddelené priestorom a časom. Ako orientačnú pomôcku pri flashbackoch použil aktuálne úradujúcich amerických prezidentov. Hlavná a vedľajšie dejové línie sa postupne, bez zakopnutia v logike či tempe, prepoja. Viackrát sme zvedení na falošnú stopu a máme pocit, že páchateľ je už odhalený. Všetko to vyústi do napínavého, i keď trochu prepáleného, thrillerového vyvrcholenia.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
36170
cache: 0024:00:00