Jak na věc


služebnost

VĚCNÁ BŘEMENA V NOVÉM OBČANSKÉM ZÁKONÍKU

    Jak již bylo zmíněno, absence výslovné úpravy vlastnické služebnosti v OZO byla jedním z důvodů odmítání možnosti jejího platného zřízení právě s ohledem na skutečnost, že věcné právo k věci cizí jako takové může vzniknout pouze dvoustranným právním jednáním mezi dvěma subjekty.[10] Je nutno konstatovat, že znění ustanovení § 1260 odst. 1 o. z., které explicitně vyjmenovává obecné způsoby nabytí služebnosti, je v tomto směru neúplné a zřízení vlastnické služebnosti prozatím výslovně nezohlednily ani právní předpisy týkající se katastru nemovitostí. Při použití logického a teleologického výkladu[11] s přihlédnutím ke znění ustanovení § 1257 odst. 2 o. z. je ale jasné, že jediným možným způsobem vzniku bude vlastní volní rozhodnutí, které bude nutné pro knihovní evidenci zhmotnit do podoby listiny, která obstojí ve vkladovém řízení před katastrálním úřadem. Vkladovou listinou bude jednostranné prohlášení vlastníka či spoluvlastníků,[12] přičemž co do náležitostí takové listiny budou přim
    Jednostranné právní jednání v podobě prohlášení, kterým se zřizuje služebnost podle ustanovení § 1257 odst. 2 o. z., by minimálně mělo obsahovat označení vlastníka nemovitosti a nabyvatele práva, označení nemovitostí údaji podle katastrálního zákona a uvedení právní skutečnosti, která vedla ke vzniku práva. Zvláštní pozornost by měla být věnována vymezení rozsahu vlastnické služebnosti, a to zejména z hlediska určitosti a srozumitelnosti. Je-li vlastnická služebnost zřízena tak, že je nutné její rozsah zobrazit též do katastrální mapy, pak nedílnou součástí prohlášení bude geometrický plán[13] s vyznačením průběhu služebnosti (např. v případě zřízení služebnosti průchodu a průjezdu přes pozemek apod.). Prohlášení o zřízení služebnosti bude vkladovou listinou, která bude předložena společně s návrhem na vklad a která bude předmětem vkladového přezkumu podle § 17 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). 


SLOVO PRÁVNÍKA - ADVOKÁTA MGR. PETRA KAUSTY

    Zavedení tohoto progresivního institutu je v našem právním prostředí výsledkem téměř sto let trvajícího vývoje. Zákon č. 946/1811 Sb., z. s., obecný zákon občanský,[1] totiž tzv. počáteční vlastnickou služebnost výslovně neupravoval a možnost jejího zřízení byla předmětem teoretické a praktické diskuse, ve které převažovalo právě vzhledem k absenci výslovné úpravy spíše negativní stanovisko.[2] Nemožnost zřízení počáteční vlastnické služebnosti tak byla odmítána především s odkazem na její neslučitelnost se zásadami, vyslovenými v § 472, 474, 480 OZO (zásada nemini res sua servit vyjádřená zejm. formulacemi o tom, že „právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu ‚jiné‘ osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel“, „pozemkové služebnosti předpokládají ‚dva‘ držitele pozemků, z nichž jednomu jakožto zavázanému náleží služební statek; druhému jako oprávněnému panující statek“; dalším argumentem byl též odkaz na explicitní výčet možností zřízení služebnosti, zejm. „pr
    Nový občanský zákoník upravuje některé typické druhy služebností, avšak není vyloučeno sjednat si služebnost jinou – nad rámec zákona. Zákonem upravené pozemkové služebnosti jsou např.:


Vlastnická služebnost a katastr nemovitostí

    V rámci úpravy věcných břemen jsme se dočkali několika příznivých změn i celkového rozšíření počtu paragrafů, které se věcnými břemeny zaobírají. Z původních třech paragrafů jsme se dostali na počet padesáti dvou. Úprava věcných břemen vychází z Vládního návrhu občanského zákoníku z roku 1937. Systematicky jsou nově věcná břemena rozdělena na služebnosti a reálná břemena (starý zákon znal pouze pojem věcná břemena). Věcná břemena slouží k efektivnímu využití cizí věci, když v rámci služebnosti je vlastník věci povinen něco strpět nebo se něčeho zdržet ve prospěch jiné osoby. Naopak reálná břemena ukládají vlastníkovi věci něco dát nebo něco konat ve prospěch jiného. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl spočívá v aktivním, resp. pasivním chováním vlastníka věci. V historii byla typickou služebností povinnost vlastníka studny strpět čerpání vody jeho souseda. Typickým reálným břemenem byla povinnost pečovat o obecního býka. Nový občanský zákoník neomezuje zřízení věcného břemene pouze na nemov
    V souvislosti se strohým zněním ustanovení § 1257 odst. 2 o. z. mohou vzniknout nejasnosti ohledně toho, zda je možno vzhledem k doslovnému znění předpisu zřídit vlastnickou služebnost k jiné nemovitosti než k „pozemku“. Příklon k přísně gramatickému výkladu textu naznačuje Švestka,[14] když zvýrazněným textem uvádí, že: „Text zákona výslovně zdůrazňuje, že takto lze zatížit jen pozemek.“ K tomu pak doplňuje, že „definici pozemku občanský zákoník nepodává, nicméně stejně jako v předchozí právní úpravě vychází z katastrálního zákona (§ 2 katastrálního zákona)“ s tím, že vzhledem k platnosti superficiální zásady bude takto zřízená vlastníkova služebnost zatěžovat i stavbu na pozemku zřízenou.


Nový občanský zákoník - případy z praxe

    Z pravidla rozdělujeme více okamžiků, kdy vzniká služebnost. Pokud se služebnost zřizuje k věci, která podléhá evidenci v katastru nemovitostí, vzniká služebnost až zápisem do katastru. Zřizuje-li se však služebnost k věci, která nepodléhá evidenci v katastru nemovitostí, služebnost vzniká již účinností smlouvy, tedy podpisy smluvních stran, nedohodnou-li se jinak (např. studny, zahradní bazény nebo konstrukce altánu pro garážové stání).
    Opuštění římskoprávního dogmatu zavedením institutu vlastnické služebnosti v aktuální podobě lze vnímat jako moderní a pozitivní krok přinášející výrazné zjednodušení a urychlení procesu dispozice s nemovitostmi, vyvstane-li potřeba předběžně uspořádat vztahy mezi nimi. Je tím otevřena cesta pro praktická a účelná řešení a můžeme proto předpokládat, že se s touto českou právní novinkou budeme v budoucnu setkávat stále častěji.
    [12] V případě rušení podílového spoluvlastnictví by prohlášení o vzniku vlastnické služebnosti např. pouze pro jednoho spoluvlastníka mohlo být dle názoru autorů součástí dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.
    Prvý autor je inspektorem Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze, druhá autorka je vedoucí kanceláře úřadu Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu.


Právní jednání vlastníka nemovité věci při zřízení vlastnické služebnosti 

    Jak již bylo naznačeno, jedná se zde o výjimku ze starořímské zásady „nemini res sua servit“, tj. že „nikomu neslouží jeho vlastní věc“. Je tedy nasnadě, že se ve své podstatě nejedná o „věcné právo k věci cizí“, ale v případě zřízení před dispozicemi s nemovitostmi o jakousi „vůli vlastníka uspořádat poměry mezi vlastními nemovitostmi pro případ jejich budoucího zcizení“. Díky této charakteristice se s vlastnickou služebností pojí určitá specifika, projevující se zejména způsobem jejího vzniku, kterým z logiky věci nemůže být smlouva.


Vlastnická služebnost v našem právním řádu 

    Nová ustanovení § 1257 odst. 2 o. z. a ustanovení § 1301 o. z. ve své kombinaci ruší jeden z dosavadních zavedených principů, že spojením vlastnictví panující a služebné nemovité věci dochází též k zániku služebností k nim zřízených. Spojením služebnostních práv a povinností v jedné osobě nedojde k automatickému zániku služebnosti, dochází k tomu, že služebnost není vykonávána a „usne“[18] (obdobně jako za účinnosti OZO). Je v plné dispozici vlastníka nemovitosti a zároveň oprávněného ze služebnosti, zda si služebnost i nadále ponechá, či zda se rozhodne ji zrušit. Pro případ, že se oprávněný (a zároveň vlastník nemovité věci) rozhodne zrušit vlastnickou služebnost, učiní tak na základě prohlášení o zániku práva, které bude mít náležitosti obdobné jako v případě zřízení vlastnické služebnosti. Pokud ke zrušení služebnosti nedojde a vlastnictví panující a služebné nemovité věci se v budoucnu opět rozdělí, služebnost „obživne“, může být nadále bez dalšího vykonávána a opět bude sloužit v


Doporučujeme Vám k prostudování další právní rady:

    O aplikaci vlastnické služebnosti na stavbu, která je součástí pozemku, nemůže být v případě zatěžování pozemku se stavbou pochyb. Typové omezení vlastnické služebnosti pouze na pozemek ale podle názoru autorů tohoto textu nedává praktický smysl – v praxi jistě vyvstane potřeba zatížit i jinou nemovitou věc, příkladně jednotku v případě zřizování hypotetické služebnosti vztahující se k bytovému domu, pokud některá z jednotek bude ve vlastnictví vlastníka zatěžovaného pozemku (typicky např. obec), dále si lze představit služebnosti zřizované k podzemním stavbám se samostatným účelovým určením (příkladně vinný sklep, podzemní garáže apod.), nebo ke stavbám, které nejsou součástí pozemku (ustanovení § 3055 o. z.). Oprávněnost takového přístupu nakonec připouští i důvodová zpráva k o. z., která v textu věnujícímu se ustanovení § 1267 až § 1298 zmiňuje, že ač se právní úprava výslovně vztahuje jen k pozemku, nevylučuje, aby služebnou věcí byla i jiná nemovitá věc než pozemek, přičemž v tom


Věcná břemena - služebnosti a reálná břemena

    V ustanovení § 1257 odst. 2 o. z. nalézáme téměř doslovnou recepci ustanovení čl. 733 ZGB[6] umožňující zřízení vlastnické služebnosti, tj.: „Vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku.“ Tzv. „následná“ vlastnická služebnost je pak mírně odlišně od znění OZO upravena v ustanovení § 1301 o. z., cit.: „Spojením vlastnictví panující a služebné věci v jedné osobě služebnost nezaniká.“[7] Posledně citované ustanovení představuje přístup radikálně odlišný od dosavadní koncepce, která i přes některé výjimky[8] uznávala s odkazem na ust. § 584 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v takovém případě zánik věcného břemene „splynutím“.[9] Současný přístup o. z. tak spočívá ve vytvoření konstrukce „trvanlivé“ vlastnické služebnosti, jejíž existence závisí výhradně na vůli vlastníka předmětných nemovitostí a bez právního jednání směřujícího k jejímu výslovnému zrušení existuje bez ohledu na dispozice s panujícím a služebným pozem
    OZO upravoval pouze specifickou možnost tzv. následné vlastnické služebnosti, když v ust. § 526 určoval, že „Spojí-li se vlastnictví služebného a panujícího pozemku v jedné osobě, zaniká služebnost sama sebou. Bude-li však později jeden z těchto spojených pozemků opět zcizen, aniž byla služebnost mezi tím ve veřejných knihách vymazána, je nový držitel panujícího pozemku oprávněn služebnost vykonávati.“
    [10] Obdobně bylo argumentováno i za doby předchozího občanského zákoníku, viz též již zmíněný Fiala, J., Kindl, M. a kol.: Občanský zákoník. Komentář, I. vydání, Wolters Kluwer ČR, Praha 2009, komentář k § 151p.
    Problémem však bylo, že přes pozemek vedla přístupová cesta k jeho zbylým sadům. Jinou možnost, jak se dostat k zbylým sadům neměl. Navíc se bál, že jakmile pozemek prodá, bude mít on nebo jeho potomci problémy, dostat se na zbylé pozemky. S prosbou o pomoc se Malina obrátil na internetovou právní poradnu www.pravnilinka.cz.


KDE V NOZ PRÁVNÍ ÚPRAVU VĚCNÝCH BŘEMEN NALEZNETE?

    [17] V případě zřízení služebnosti k „nepozemku“ zde zcela jistě nelze shledat rozpor s dobrými mravy, ani rozpor s veřejným pořádkem, toto odchýlení není v neprospěch slabší strany a je možné též konstatovat, že účel a smysl normy neodporuje možnosti odchýlit se od textu zákona.
    [8] Konstrukcí obdobnou předchozímu přístupu OZO se zabýval např. Spáčil, viz Spáčil, J.: Zánik a promlčení věcných břemen v občanském zákoníku, Právní rozhledy, 2006, č. 3, str. 87.
    Pan Malina je vlastník čtyř pozemků, z nichž na jednom má postavený dům a na zbylých třech má sady švestek a jabloní. Se švestkami byl pan Malina spokojený, neboť z nich byla výborná slivovice. Za to jabloně napadl drvopleň obecný, který se postaral o jejich zkázu. Malina byl nucen čtrnáct jabloní pokácet. Pozemek se stal pro něho méně cenným, a tak se rozhodl jej prodat panu Borůvkovi, který o pozemek jevil již dříve vážný zájem.


Lze zřídit vlastnickou služebnost k „nepozemkům“? 

    Reálná břemena spočívají v povinnosti vlastníka věci jako dlužníka něco dávat nebo konat ve prospěch oprávněné osoby. Jako reálné břemeno může být zřízen např. tzv. výměnek, jehož podstatou je právo dožít v domě, který je převáděn na určitou osobu. Nabyvatel domu je pak podle smlouvy povinen poskytovat oprávněnému požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopatření na dobu určitou nebo na dobu života oprávněného.
    Služebnost se primárně nabývá smlouvou, tedy na základě dvoustranného právního jednání mezi povinným a oprávněným ze služebnosti. Mimo smlouvu lze zřídit služebnosti také závětí nebo dědickou smlouvou. Služebnost může být také zřízena ze zákona (typicky na základě energetického zákona nebo zákona o pozemních komunikacích) nebo na základě soudního rozhodnutí (např. nezbytná cesta dle § 1029 odst. 2). Konečně posledním případem, jakým lze nabýt práva ze služebnosti, je vydržení. Služebnost může být zřízená úplatně i bezúplatně. Smlouva o zřízení služebnosti k nemovité věci vyžaduje písemnou formu (§ 560).
    [4] Viz str. 274 tisku č. 844 Poslanecké sněmovny z roku 1937 (vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník), zákon nebyl přijat v důsledku událostí následujících po mnichovské dohodě.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00