Jak na věc


služebnost

Vlastnická služebnost v našem právním řádu 

    Nový občanský zákoník upravuje některé typické druhy služebností, avšak není vyloučeno sjednat si služebnost jinou – nad rámec zákona. Zákonem upravené pozemkové služebnosti jsou např.:


Věcná břemena - služebnosti a reálná břemena

    O aplikaci vlastnické služebnosti na stavbu, která je součástí pozemku, nemůže být v případě zatěžování pozemku se stavbou pochyb. Typové omezení vlastnické služebnosti pouze na pozemek ale podle názoru autorů tohoto textu nedává praktický smysl – v praxi jistě vyvstane potřeba zatížit i jinou nemovitou věc, příkladně jednotku v případě zřizování hypotetické služebnosti vztahující se k bytovému domu, pokud některá z jednotek bude ve vlastnictví vlastníka zatěžovaného pozemku (typicky např. obec), dále si lze představit služebnosti zřizované k podzemním stavbám se samostatným účelovým určením (příkladně vinný sklep, podzemní garáže apod.), nebo ke stavbám, které nejsou součástí pozemku (ustanovení § 3055 o. z.). Oprávněnost takového přístupu nakonec připouští i důvodová zpráva k o. z., která v textu věnujícímu se ustanovení § 1267 až § 1298 zmiňuje, že ač se právní úprava výslovně vztahuje jen k pozemku, nevylučuje, aby služebnou věcí byla i jiná nemovitá věc než pozemek, přičemž v tom
    [17] V případě zřízení služebnosti k „nepozemku“ zde zcela jistě nelze shledat rozpor s dobrými mravy, ani rozpor s veřejným pořádkem, toto odchýlení není v neprospěch slabší strany a je možné též konstatovat, že účel a smysl normy neodporuje možnosti odchýlit se od textu zákona.
    Jak již bylo naznačeno, jedná se zde o výjimku ze starořímské zásady „nemini res sua servit“, tj. že „nikomu neslouží jeho vlastní věc“. Je tedy nasnadě, že se ve své podstatě nejedná o „věcné právo k věci cizí“, ale v případě zřízení před dispozicemi s nemovitostmi o jakousi „vůli vlastníka uspořádat poměry mezi vlastními nemovitostmi pro případ jejich budoucího zcizení“. Díky této charakteristice se s vlastnickou služebností pojí určitá specifika, projevující se zejména způsobem jejího vzniku, kterým z logiky věci nemůže být smlouva.


Právní jednání vlastníka nemovité věci při zřízení vlastnické služebnosti 

    Jak již bylo zmíněno, absence výslovné úpravy vlastnické služebnosti v OZO byla jedním z důvodů odmítání možnosti jejího platného zřízení právě s ohledem na skutečnost, že věcné právo k věci cizí jako takové může vzniknout pouze dvoustranným právním jednáním mezi dvěma subjekty.[10] Je nutno konstatovat, že znění ustanovení § 1260 odst. 1 o. z., které explicitně vyjmenovává obecné způsoby nabytí služebnosti, je v tomto směru neúplné a zřízení vlastnické služebnosti prozatím výslovně nezohlednily ani právní předpisy týkající se katastru nemovitostí. Při použití logického a teleologického výkladu[11] s přihlédnutím ke znění ustanovení § 1257 odst. 2 o. z. je ale jasné, že jediným možným způsobem vzniku bude vlastní volní rozhodnutí, které bude nutné pro knihovní evidenci zhmotnit do podoby listiny, která obstojí ve vkladovém řízení před katastrálním úřadem. Vkladovou listinou bude jednostranné prohlášení vlastníka či spoluvlastníků,[12] přičemž co do náležitostí takové listiny budou přim
    [10] Obdobně bylo argumentováno i za doby předchozího občanského zákoníku, viz též již zmíněný Fiala, J., Kindl, M. a kol.: Občanský zákoník. Komentář, I. vydání, Wolters Kluwer ČR, Praha 2009, komentář k § 151p.
    [8] Konstrukcí obdobnou předchozímu přístupu OZO se zabýval např. Spáčil, viz Spáčil, J.: Zánik a promlčení věcných břemen v občanském zákoníku, Právní rozhledy, 2006, č. 3, str. 87.


SLOVO PRÁVNÍKA - ADVOKÁTA MGR. PETRA KAUSTY

    V rámci úpravy věcných břemen jsme se dočkali několika příznivých změn i celkového rozšíření počtu paragrafů, které se věcnými břemeny zaobírají. Z původních třech paragrafů jsme se dostali na počet padesáti dvou. Úprava věcných břemen vychází z Vládního návrhu občanského zákoníku z roku 1937. Systematicky jsou nově věcná břemena rozdělena na služebnosti a reálná břemena (starý zákon znal pouze pojem věcná břemena). Věcná břemena slouží k efektivnímu využití cizí věci, když v rámci služebnosti je vlastník věci povinen něco strpět nebo se něčeho zdržet ve prospěch jiné osoby. Naopak reálná břemena ukládají vlastníkovi věci něco dát nebo něco konat ve prospěch jiného. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl spočívá v aktivním, resp. pasivním chováním vlastníka věci. V historii byla typickou služebností povinnost vlastníka studny strpět čerpání vody jeho souseda. Typickým reálným břemenem byla povinnost pečovat o obecního býka. Nový občanský zákoník neomezuje zřízení věcného břemene pouze na nemov


Lze zřídit vlastnickou služebnost k „nepozemkům“? 

    Nová ustanovení § 1257 odst. 2 o. z. a ustanovení § 1301 o. z. ve své kombinaci ruší jeden z dosavadních zavedených principů, že spojením vlastnictví panující a služebné nemovité věci dochází též k zániku služebností k nim zřízených. Spojením služebnostních práv a povinností v jedné osobě nedojde k automatickému zániku služebnosti, dochází k tomu, že služebnost není vykonávána a „usne“[18] (obdobně jako za účinnosti OZO). Je v plné dispozici vlastníka nemovitosti a zároveň oprávněného ze služebnosti, zda si služebnost i nadále ponechá, či zda se rozhodne ji zrušit. Pro případ, že se oprávněný (a zároveň vlastník nemovité věci) rozhodne zrušit vlastnickou služebnost, učiní tak na základě prohlášení o zániku práva, které bude mít náležitosti obdobné jako v případě zřízení vlastnické služebnosti. Pokud ke zrušení služebnosti nedojde a vlastnictví panující a služebné nemovité věci se v budoucnu opět rozdělí, služebnost „obživne“, může být nadále bez dalšího vykonávána a opět bude sloužit v


KDE V NOZ PRÁVNÍ ÚPRAVU VĚCNÝCH BŘEMEN NALEZNETE?

    Tento princip souvisel s principem konstitutivnosti zápisů v tehdejších veřejných knihách, vyjádřeným též v ustanovení § 1446 OZO, dle kterého: „Práva a závazky, vložené do veřejných knih, nezaniknou sloučením, pokud se z veřejných knih nevymaží.“ Jak uvádí Kabelková,[3] zákon bylo možné již tehdy s ohledem na výše uvedené obejít: „Tím, že nedošlo k výmazu ve veřejných knihách, v případě opětovného vzniku rozděleného vlastnictví služebného a panujícího pozemku, služebnost dále pokračovala, jako by v mezidobí ke spojení v jediné osobě vlastníka služebného a panujícího pozemku nedošlo. ... Navíc bylo možno obejít zákon tak, aby s ohledem na výše citované ustanovení došlo ke zřízení služebnosti při prodeji pozemků další osobě. Po zřízení služebnosti byl poté pozemek původnímu vlastníku touto další osobou převeden, vrácen.“ Vyústěním této situace byla snaha o zavedení možnosti zřídit počáteční vlastnickou služebnost v návrhu československého občanského zákoníku,[4] který se v této věci ins
    Služebnost se primárně nabývá smlouvou, tedy na základě dvoustranného právního jednání mezi povinným a oprávněným ze služebnosti. Mimo smlouvu lze zřídit služebnosti také závětí nebo dědickou smlouvou. Služebnost může být také zřízena ze zákona (typicky na základě energetického zákona nebo zákona o pozemních komunikacích) nebo na základě soudního rozhodnutí (např. nezbytná cesta dle § 1029 odst. 2). Konečně posledním případem, jakým lze nabýt práva ze služebnosti, je vydržení. Služebnost může být zřízená úplatně i bezúplatně. Smlouva o zřízení služebnosti k nemovité věci vyžaduje písemnou formu (§ 560).
    Problémem však bylo, že přes pozemek vedla přístupová cesta k jeho zbylým sadům. Jinou možnost, jak se dostat k zbylým sadům neměl. Navíc se bál, že jakmile pozemek prodá, bude mít on nebo jeho potomci problémy, dostat se na zbylé pozemky. S prosbou o pomoc se Malina obrátil na internetovou právní poradnu www.pravnilinka.cz.


VĚCNÁ BŘEMENA V NOVÉM OBČANSKÉM ZÁKONÍKU

    Prvý autor je inspektorem Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze, druhá autorka je vedoucí kanceláře úřadu Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu.
    V souvislosti se strohým zněním ustanovení § 1257 odst. 2 o. z. mohou vzniknout nejasnosti ohledně toho, zda je možno vzhledem k doslovnému znění předpisu zřídit vlastnickou služebnost k jiné nemovitosti než k „pozemku“. Příklon k přísně gramatickému výkladu textu naznačuje Švestka,[14] když zvýrazněným textem uvádí, že: „Text zákona výslovně zdůrazňuje, že takto lze zatížit jen pozemek.“ K tomu pak doplňuje, že „definici pozemku občanský zákoník nepodává, nicméně stejně jako v předchozí právní úpravě vychází z katastrálního zákona (§ 2 katastrálního zákona)“ s tím, že vzhledem k platnosti superficiální zásady bude takto zřízená vlastníkova služebnost zatěžovat i stavbu na pozemku zřízenou.
    [12] V případě rušení podílového spoluvlastnictví by prohlášení o vzniku vlastnické služebnosti např. pouze pro jednoho spoluvlastníka mohlo být dle názoru autorů součástí dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.


Nový občanský zákoník - případy z praxe

    Reálná břemena spočívají v povinnosti vlastníka věci jako dlužníka něco dávat nebo konat ve prospěch oprávněné osoby. Jako reálné břemeno může být zřízen např. tzv. výměnek, jehož podstatou je právo dožít v domě, který je převáděn na určitou osobu. Nabyvatel domu je pak podle smlouvy povinen poskytovat oprávněnému požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopatření na dobu určitou nebo na dobu života oprávněného.


Doporučujeme Vám k prostudování další právní rady:

    Zavedení tohoto progresivního institutu je v našem právním prostředí výsledkem téměř sto let trvajícího vývoje. Zákon č. 946/1811 Sb., z. s., obecný zákon občanský,[1] totiž tzv. počáteční vlastnickou služebnost výslovně neupravoval a možnost jejího zřízení byla předmětem teoretické a praktické diskuse, ve které převažovalo právě vzhledem k absenci výslovné úpravy spíše negativní stanovisko.[2] Nemožnost zřízení počáteční vlastnické služebnosti tak byla odmítána především s odkazem na její neslučitelnost se zásadami, vyslovenými v § 472, 474, 480 OZO (zásada nemini res sua servit vyjádřená zejm. formulacemi o tom, že „právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu ‚jiné‘ osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel“, „pozemkové služebnosti předpokládají ‚dva‘ držitele pozemků, z nichž jednomu jakožto zavázanému náleží služební statek; druhému jako oprávněnému panující statek“; dalším argumentem byl též odkaz na explicitní výčet možností zřízení služebnosti, zejm. „pr
    [7] O něco podrobnější úpravu obsahuje pro tuto situaci i již zmiňovaný ZGB v ustanovení čl. 735: 2. „1) Wird der Berechtigte Eigentümer des belasteten Grundstückes, so kann er die Dienstbarkeit löschen lassen. 2) Solange die Löschung nicht erfolgt ist, bleibt die Dienstbarkeit als dingliches Recht bestehen.” Volně přeloženo: „1) Pokud se oprávněný stane vlastníkem zatíženého pozemku, může nechat věcné břemeno vymazat (z pozemkového rejstříku, pozn. aut.). 2) Dokud není výmaz proveden, zůstává věcné břemeno jako věcné právo zachováno.“ Dostupné na http://www.admin.ch/opc/de/classified-compilation/19070042/index.html#a80.


Vlastnická služebnost a katastr nemovitostí

    Jednostranné právní jednání v podobě prohlášení, kterým se zřizuje služebnost podle ustanovení § 1257 odst. 2 o. z., by minimálně mělo obsahovat označení vlastníka nemovitosti a nabyvatele práva, označení nemovitostí údaji podle katastrálního zákona a uvedení právní skutečnosti, která vedla ke vzniku práva. Zvláštní pozornost by měla být věnována vymezení rozsahu vlastnické služebnosti, a to zejména z hlediska určitosti a srozumitelnosti. Je-li vlastnická služebnost zřízena tak, že je nutné její rozsah zobrazit též do katastrální mapy, pak nedílnou součástí prohlášení bude geometrický plán[13] s vyznačením průběhu služebnosti (např. v případě zřízení služebnosti průchodu a průjezdu přes pozemek apod.). Prohlášení o zřízení služebnosti bude vkladovou listinou, která bude předložena společně s návrhem na vklad a která bude předmětem vkladového přezkumu podle § 17 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). 
    [9]  Pozitivní i negativní stanoviska shrnuta in Fiala, J., Kindl, M. a kol.: Občanský zákoník. Komentář, I. vydání, Wolters Kluwer ČR, Praha 2009, komentář k § 151p.
    Pan Malina je vlastník čtyř pozemků, z nichž na jednom má postavený dům a na zbylých třech má sady švestek a jabloní. Se švestkami byl pan Malina spokojený, neboť z nich byla výborná slivovice. Za to jabloně napadl drvopleň obecný, který se postaral o jejich zkázu. Malina byl nucen čtrnáct jabloní pokácet. Pozemek se stal pro něho méně cenným, a tak se rozhodl jej prodat panu Borůvkovi, který o pozemek jevil již dříve vážný zájem.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
22152
cache: 0024:00:00