Jak na věc


slaňování s osmou

4.2. Způsob s hrudním blokantem

    Je dobré si osvojit oba způsoby. První je pohodlnější a elegantnější (zejména oceníme při zavěšeném transporťáku), druhý se zas hodí při absenci pojistné smyčky ve spojovacím uzlu, při najetí brzdou na uzel, atd.
    Před přístupem k ústí propasti provedeme poslední zevrubnou prohlídku výstroje. Zkontrolujeme zejména dotažení karabiny centrálního kotvení sedačky a karabiny ve slaňovací brzdě. Kontrola dotažení upevňovacích šroubů kladek na brzdě by měla být součástí pravidelné péče o výstroj. Přesvědčíme se o správném dotažení přezek všech nastavitelných popruhů.
    V některé literatuře se můžeme dočíst o možnosti použít při tomto způsobu místo ručního blokantu blokant SHUNT, ze kterého není třeba se odepínat, ale opatrným a pomalým odjištěním po něm "doslaňovat" k uzlu a přenést tak svoji hmotnost do brzdy. Nápad to není špatný, ale realizace je - kromě dynamických rázů - značně bolestivá (při všech pokusech došlo k poškození kloubů na ruce, kterou byl odjišťován SHUNT). Nápad zřejmě pochází od techniků teoretizujících pouze nad katalogem speleologických pomůcek.


8.1. Omotání lana kolem rukou a přes záda

    Zde můžeme v podstatě použít oba postupy jako při slanění přes uzel. Problém nastává jen s délkou (průtažností) lana na které přestupujeme. Je-li průtažnost malá, nevzniknou problémy žádné.
    Po jednom lanovém úseku smí slaňovat (nebo vystupovat) jenom jeden lezec. Následující lezec čeká nad kotevním daného úseku na signál, že je "lano volné". Bez něho nesmí na lano nastoupit.
    Přesvědčíme se, zda je týřidlo na stejném místě jako když jsme k němu přijeli. Také zkontrolujeme zda se lano v týřidle opírá o stejné místo na skále jako před tím, případně zda je toto místo optimální (zda lano po zatížení neklouzne do nepříznivého místa, atd.).
    Tím se nadlehčí slaňovací brzda a můžeme ji odpojit z lana. Tento způsob je jediná možnost, kdy nemusíme použít přijištění do pojistné smyčky spojovacího uzlu, protože jsme neustále jištěni ve dvou pomůckách (chyták při lezeckých zkouškách).


8.2. Dülferův sed (tzv. na klasiku)

    Slaníme ke kritickému místu, kde je lano chráněno před kontaktem se skálou týřidlem nebo podložkou (podložky bývají většinou instalovány v těsné blízkosti kotvení, postup je proto jednodušší, proto se v dalším textu zaměříme na týřidla). Při dosažení tohoto místa se lano nadlehčí a týřidlem můžeme manipulovat podle své potřeby.
    Dojedeme slaňovací brzdou skoro až k uzlu, odpojíme ruční blokant a založíme ho na lano asi 50 cm nad brzdu (opět nutno přesnou vzdálenost nacvičit). Měl by být v takové výšce, abychom po vzepření v jeho pedálu mohli založit těsně nad brzdu hrudní blokant.
    Pomalu přenášíme váhu do zajištěné slaňovací brzdy a sledujeme zatěžování její karabiny (může dojít ke zkřížení nebo zaklínění karabiny). Pro zvýšení bezpečnosti lze před zahájením operace zapnout dlouhou pomocnou smyčku do lana horního úseku. Po opětovném zatížení slaňovací brzdy na spodním úseku, kontrole správného založení brzdy a toho, že je na správném laně, můžeme dlouhou smyčku pokojně odepnout z průvěsu horního úseku.
    Pro řešení různých krizových situací (např. ztráta slaňovací brzdy); některé způsoby lze použít k sestupu na méně exponovaných místech, nebo v případě absence výstroje.


5. Slanění přes týřidlo, podložku nebo deviátor

    V této situaci jsme většinou příliš vysoko nad uzlem a nemůžeme proto po odpojení hrudního blokantu přenést svoji hmotnost přímo do slaňovací brzdy, protože by došlo k zatížení přijišťovací smyčky ručního blokantu. V takovém případě musíme s hrudním i ručním blokantem udělat krok dolů, tak abychom hrudní blokant dostali těsně nad spojovací uzel (postup pro vyřešení komplikace v předchozím případě). Blokanty můžeme posunout postupně dolů i odjištěné, protože jsme při tom stále ještě jištěni ve slaňovací brzdě a druhém blokantu. Pak můžeme po vzepření v pedálu ručního blokantu odpojit hrudní blokant z lana a přenést svoji hmotnost do zajištěné slaňovací brzdy.
    Propast často nelze vystrojit jen jedním lanovým úsekem. Většinou se skládá z několika vertikálních stupňů, které jsou ještě rozděleny na jednotlivé lanové úseky přepínkami. Při slaňování přes přepínky postupujeme následujícím způsobem:
    Do karabiny deviace, kterou prochází lano, zapneme svoji krátkou pomocnou smyčku. Pojistíme se tak před případnou ztrátou se smyčkou deviace a zhoupnutím do kritického místa (záleží na délce smyčky deviace).
    Slaníme až k přepínce na úroveň kotevního bodu a do jeho karabiny (nebo do lanového oka při použití bezkarabinové plakety) se připneme svoji krátkou pomocnou smyčkou. Nesmíme při tom zapomenout, že z přepínky se budeme odepínat při zatíženém oku uzlu spodního úseku lana. Karabinu pomocné smyčky musíme tedy zapnout tak, aby se dala i po změně zatížení z přepínky odepnout.
    Se slaňovací osmou je možné zdolat většinu standardních operací; lze ji zablokovat několika způsoby (horolezecké příručky uvádějí spousty různých použití).


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00