Jak na věc


sklarny bohemia svetla nad sazavou kontakt

Krize - doba kolem světových válek

    Po pádu režimu přežívala sklárna i nadále několik let pod vedením národního podniku Crystalex Nový Bor. Na jaře roku 1993 však bylo rozhodnuto o odtržení bývalého podniku 07 a následné privatizaci. Dne 1. července 1993 se stal majitelem sklárny Harrachov vyučený sklář a zároveň vystudovaný právník JUDr. František Novosad.
    Nevýhodou sklárny v této době však bylo, že ztratila veškeré kontakty na zahraniční odběratele a zušlechťovatele svých výrobků v tehdejším „západním bloku“. Znárodněním sklárny a začleněním do oborových podniků rovněž došlo k tomu, že sklárna přestala vyrábět výrobky pod svým jménem a nadále prodávala pouze pod značkou Bohemia Glass. To zapříčinilo, že věhlas harrachovské sklárny na dlouhé roky utichl a povědomí o vynikajících výrobcích byl ve světě téměř zapomenut.
    Po dokončení stavebních prací a znovuobnovení výroby přešla sklárna pod národní správu a od roku 1948 byla nejprve součástí Železnobrodského skla, roku 1958 ji převzal národní podnik Borské sklo a od roku 1974 byla sklárna součástí oborového podniku Crystalex Nový Bor s obchodním zastoupením akciové společnosti Skloexport po celém světě.


Vzestup z popela - poválečné období

    Od roku 1851 se výrobky sklárny pravidelně objevovaly na tzv. Světových výstavách, kde byly mnohokrát oceněny těmi nejvyššími cenami za své provedení, styl a nápady. Na první světové výstavě v Londýně byly výrobky sklárny oceněny dokonce zlatou medailí, jedinou pro tehdejší monarchii Rakousko-uherskou. Výrobky představené na této výstavě převážně zastupovaly umělecké styly biedermayeru a druhého rokoka. Tyto styly zakrátko vystřídá styl historizující a počátkem 70. let pak novorenesanční.
    V raných letech harrachovské sklárny je její produkce stylově ovlivněna především doznívajícím barokem a rokokem. Tavbu křídového skla doplňují některé druhy barevného skla a okenních tabulí. V druhé polovině 18. století byla rozšířena paleta barev, zavedena výroba mléčného skla, křišťálových a barevných lustrů. Nástup klasicismu zachycuje historický vzorník z let 1784-88 připisovaný Antonínu Erbenovi, tehdejšímu řediteli. Tento vzorník je nejstarším průkazným materiálem pro identifikaci novosvětských výrobků a jako poklad je střežen v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.


Zlatý věk - nejslavnější léta harrachovské sklárny

    Dovednosti harrachovských sklářů, rytců, brusičů a malířů, spolu s inovativní prací jejího vedení byly příčinou velkých hospodářských úspěchů. V druhé polovině 18. století měla sklárna sklady svých výrobků ve Vídni, Izmiru, Cařihradu i jinde. Harrachovské sklo bylo vyváženo do Španělska, Portugalska, Nizozemí, Anglie a mnoha dalších zemí. Sklárna v té době měla 2 velké pece po 6 pánvích a jednu malou. Pro sklárnu pracovaly 3 brusírny s 18 dílnami patřící ke sklárně (vrchnosti) a 3 brusírny soukromé. Dále se na rafinaci skla podílelo 14 opukávačů, 10 malířů a pozlacovačů, 3 výrobci korálků a 1 rytec znaků.
    O prosperitě a úspěších hovoří i to, že na konci 19. století měla sklárna asi 400 zaměstnanců a do roku 1895 se datuje vznik velké brusírny s elektrickým osvětlením a pohonem vodní turbínou. Tento provoz je k vidění i v dnešní době, po úpravách budovy, ale se zařízením na původním principu, to znamená stále pohon vodní turbínou, transmisním rozvodem hnací síly a broušením na přírodních brusných kotoučích. Toto unikátní zařízení je zřejmě jediné svého druhu v Evropě a je vedeno jako národní technická památka.


Rozvoj - první mezinárodní úspěchy

    Především díky dovednostem prvního ředitele Elliase Müllera, vznikla na panství hraběcího rodu Harrachů sklářská huť, která svojí produkcí proslavila české sklo po celém světě. Harrachovská sklárna proslula především nejvyšší kvalitou své produkce. Zdejší sklářští mistři uměli vyrobit i sklo několika barev, například modré, žluté, červené, zelené, černé, fialové i sklo mléčné. Proslulost sklárny byla dána i tím, že komplex byl rozšířen i o rafinační provozy, jako například o ryteckou a brusičskou dílnu a dílnu na malování.
    Začátkem května 1945 byl Harrachov osvobozen Sovětskou armádou. Krátce poté byl dosavadní vlastník zajat českými partyzány, z přítomných dělníků se vytvořil závodní výbor a 3 týdny po osvobození přišel z obvodního národního výboru příkaz k zahájení výroby. Dne 28. ledna 1945 však byla sklárna opět v ohrožení, v 10 hodin dopoledne v ní vypukl požár, který zničil celou hutní halu, všechny kanceláře, archív a kreslírnu. Škoda byla obrovská. Uvažovalo se dokonce o uzavření celého závodu. Tlak dělníků však přinutil překonat i tyto obtíže a díky zásahu K. Gottwalda bylo v létě roku 1946 započato s novostavbou závodu.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00