Jak na věc


sklárna strání květná - podniková prodejna

Vzestup z popela - poválečné období

    Především díky dovednostem prvního ředitele Elliase Müllera, vznikla na panství hraběcího rodu Harrachů sklářská huť, která svojí produkcí proslavila české sklo po celém světě. Harrachovská sklárna proslula především nejvyšší kvalitou své produkce. Zdejší sklářští mistři uměli vyrobit i sklo několika barev, například modré, žluté, červené, zelené, černé, fialové i sklo mléčné. Proslulost sklárny byla dána i tím, že komplex byl rozšířen i o rafinační provozy, jako například o ryteckou a brusičskou dílnu a dílnu na malování.
    Po pádu režimu přežívala sklárna i nadále několik let pod vedením národního podniku Crystalex Nový Bor. Na jaře roku 1993 však bylo rozhodnuto o odtržení bývalého podniku 07 a následné privatizaci. Dne 1. července 1993 se stal majitelem sklárny Harrachov vyučený sklář a zároveň vystudovaný právník JUDr. František Novosad.
    Od roku 1955 je výtvarníkem závodu Milan Metelák, syn Aloise Meteláka, zakladatele Železnobrodské sklářské školy, který na dlouhá léta určuje směr výroby novosvětské sklárny. V dalších letech pak sklárna zmodernizovala svůj provoz tím, že změnila způsob vytápění svých pecí. Zastaralý způsob vytápění generátorovým plynem byl v roce 1971 nahrazen vytápěním svítiplynem (zemním plynem).


Krize - doba kolem světových válek

    V raných letech harrachovské sklárny je její produkce stylově ovlivněna především doznívajícím barokem a rokokem. Tavbu křídového skla doplňují některé druhy barevného skla a okenních tabulí. V druhé polovině 18. století byla rozšířena paleta barev, zavedena výroba mléčného skla, křišťálových a barevných lustrů. Nástup klasicismu zachycuje historický vzorník z let 1784-88 připisovaný Antonínu Erbenovi, tehdejšímu řediteli. Tento vzorník je nejstarším průkazným materiálem pro identifikaci novosvětských výrobků a jako poklad je střežen v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
    Po dokončení stavebních prací a znovuobnovení výroby přešla sklárna pod národní správu a od roku 1948 byla nejprve součástí Železnobrodského skla, roku 1958 ji převzal národní podnik Borské sklo a od roku 1974 byla sklárna součástí oborového podniku Crystalex Nový Bor s obchodním zastoupením akciové společnosti Skloexport po celém světě.


Rozvoj - první mezinárodní úspěchy

    Období nejvyššího tvůrčího úsilí sklárny spadá do první poloviny 19. století, kdy po úspěšném působení Martina Kaisera nastoupil v roce 1808 jako správce huti jeho dosavadní spolupracovník Johan Pohl. Johan Pohl pocházel ze staré sklářské rodiny a před nástupem do funkce správce byl zaměstnancem sklárny plných 13 let, měl tudíž k řízení sklárny ty nejlepší předpoklady. Za jeho vedení přestála sklárna těžkou odbytovou krizi v důsledku napoleonských válek a byla započata tavba olovnatého rubínu, buquoyského černého a červeného hyalitu, skla rosalinového a uranového. Rovněž byla obnovena výroba skla přejímaného.Vedle brusu jako základní zušlechťovací techniky se na harrachovských výrobcích začala uplatňovat malba a rytina V této době pracovali pro sklárnu nejlepší čeští rytci včetně Dominika Biemanna. Sklárna přečkala ničivý požár v roce 1827 a v roce 1829 se poprvé zúčastnila průmyslové výstavy v Praze. Na této a mnoha dalších následujících Zemských výstavách sklárna získala zlatou medai
    Od roku 1851 se výrobky sklárny pravidelně objevovaly na tzv. Světových výstavách, kde byly mnohokrát oceněny těmi nejvyššími cenami za své provedení, styl a nápady. Na první světové výstavě v Londýně byly výrobky sklárny oceněny dokonce zlatou medailí, jedinou pro tehdejší monarchii Rakousko-uherskou. Výrobky představené na této výstavě převážně zastupovaly umělecké styly biedermayeru a druhého rokoka. Tyto styly zakrátko vystřídá styl historizující a počátkem 70. let pak novorenesanční.


Zlatý věk - nejslavnější léta harrachovské sklárny

    Sklárna se tak v duchu tohoto vyznání zúčastňuje všech světových výstav ve 2. polovině 19. století. Pouze namátkou můžeme jmenovat prezentaci skla v Paříži (1856), opět v Londýně (1862), Filadelfii (1876), Sydney (1879), Antverpách (1885), Barceloně (1888) anebo Chicagu (1893). V důsledku četných a častých úspěchů na mezinárodních výstavách, jejichž prostřednictvím získávala odběratele, měla novosvětská sklárna velmi rozvětvenou síť obchodních zástupců takřka po celém světě. Byly to firmy: Oscar C. John v Londýně, R Vanderborght v Paříži, Clement Fils v Marseille, C. Pedrelli Figlio v Bologni, W. Bechler v Hamburku, Friedrich Tigges v Berlíně, Pakmézian Fréres v Cařihradě, P. Blees Co. v Káhiře, Isac Moise Scialom v Soluni, Filipe Neuman v Mexiku a další. Sklady měla sklárna v Praze, Karlových Varech, Vídni, Moskvě, Petrohradě a v Lipsku. Mezi zákazníky sklárny v této době patřily rovněž královské dvory, přední šlechtické rody, hotel Sacher ve Vídni a bezpočet dalších.
    Počátečné těžké období způsobené především nutností splácet vysoké úroky a úvěr poskytnutý na nákup sklárny, se podařilo sklárně překonat nově navázanými obchodními kontakty především v USA a Kanadě. Porevoluční hlad po ručně vyráběném nápojovém skle z bývalého Československa však na přelomu tisíciletí vystřídala hluboká krize, která znamenala konec mnoha skláren. Útoky z 11. září 2001 způsobily negativní zvrat v celém sklářském průmyslu, který vyvrcholil celosvětovou krizí v roce 2008. Zejména v tomto období se prokázala prozíravost současného majitele sklárny, který již na jaře 2001 začal s výstavbou minipivovaru. Výnosy z produkce pivovaru, prohlídkového okruhu, muzea a prodejen pomohly přečkat těžká období a výrazně podporují nákladnonu sklářskou výrobu.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00