Jak na věc


rusalka text

z vyprávění Josefa Suka (převyprávěl J. M. Květ)

    „...Napadlo mě [libreto] na ostrově Bornholmu. Pohádky Erbenovy a Boženy Němcové, jimiž jsem se tehdy obíral, mě tam k moři doprovázely. A tam mi splynuly v jedno dojmy z Andersena, lásky mých dětských let, a rytmy balad Erbenových, těch nejkrásnějších balad českých...“
    „...Pokud jde o dotaz, jaké asi místo mi tanulo na mysli jako dějiště Rusalky, tož bych připomněl malé - možno-li to nazvat - jezírko na lesní louce ve Žďáru, kde za mých mladých let bývalo i koupaliště později odstraněné a kde na hladině bylo plno leknínů. Na té louce a u té vody jsem za studentských let rád dlíval a z toho prostředí pošly některé mé mladé básně... Z mlada mi tane na mysli půvabný ten koutek pro pohádky za měsíčných nocí jako stvořený...“


dirigent Jiří Bělohlávek o Rusalce:

    „...Osobně bych byl značně na pochybách, kdybych se měl rozhodnout pro jednu ze tří Dvořákových posledních symfonií. Ale Rusalku, jako královnu Dvořákových oper, bych označil bez sebemenšího zaváhání. Myslím, že po hudební stránce nemá toto dílo ani nejmenší chybičku. Je hluboce cítěné a působí silou pravdivosti. Na nic si nehraje, nijak se nestylizuje, je to hudba srdce. Dotkne se všech aspektů lidské přirozenosti - lásky, touhy, vášně, zrady, pomsty, smrti, odpuštění i oběti v tak úchvatném a samozřejmém oblouku, že se až tají dech...“
    Většina premiérových kritik se shodovala ve dvou základních bodech: Dvořákovo zhudebnění vyniká neobyčejně výraznou, širokodechou lyrickou melodikou a mistrovskou instrumentací, která působivě navozuje „pohádkový“ dojem a účinně ilustruje prostředí, ve kterém se děj odehrává. Hlavní devizou Dvořákova díla je jeho hudební invence, která překonává nedostatky libreta a vyvažuje absenci výrazného dramatického konfliktu. Naproti tomu Kvapilův text, dnes všeobecně považovaný za jedno z nejkvalitnějších libret v celé české operní literatuře, tehdy tak jednoznačně kladné přijetí nezaznamenal. Bylo mu vytýkáno neinspirované vytěžení literárních zdrojů, nejednoznačná motivace postav a roztříštěnost jednotliých motivů. Většina kritik však libretu přiznávala vysokou básnickou hodnotu, lyrismus a hudebnost veršů.


ze vzpomínek Jaroslava Kvapila:

    „...Dvořák mne často tou dobou navštěvoval; přišel kolikrát už po sedmé ráno, ba, musel mě někdy dát teprve vzbudit. Někdy přišel s hroznou starostí a svými dotazy mne uvedl občas do rozpaků. Vzpomínám si na jeden takový rozhovor: Ve třetím aktu Rusalky jsou verše šíleného prince "...nebe i zemi zaklínám, zaklínám boha i běsy..." To se Dvořákovi naprosto nelíbilo. Povídal mi: "Poslechněte, já jsem člověk věřící, já přece nemohu ve své hudbě pánaboha proklínat!" Dlouho jsem mu musel vykládat, že "zaklínat boha" není "pánaboha proklínat". Uznal to, odešel a komponoval na slova, jak jsem mu je napsal...Myslím, že mne s Dvořákem sblížila moje láska k Erbenovi a tón balad Erbenových, jimž jsem se hleděl Rusalkou přiblížit, že pověděl Dvořákovi víc než mohlo libreto samo...“


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00