Jak na věc


rozkazovací způsob u sloves v češtině

Tvary druhé osoby jednotného čísla

    Typ 1: slovesa se základem zakončeným na -sť, -šť, -tř: oprosti/oprosť, roztříšti/roztřišť, opatři/opatř. V menší míře se dubleta vyskytuje u sloves na -zď, -dč, -č: brzď/brzdi, přesvědč/přesvědči, leč/léči.
    - Způsobová slovesa nemají zvláštní tvary pro rozkazovací způsob. Ten se vyjadřuje přítomným časem: Du darfst nicht rauchen! / Nesmíš kouřit! Sie müssen es schaffen! / Musíte to stihnout!
    Ojediněle se vyskytují tvary rozkazovacího způsobu kolísající mezi vzory „prosit“ a „sázet“: stavěj/stav. V jiném případě mohou vedle sebe existovat i významově odlišené dvojice sloves: znehybni (‚učiň nehybným‘; od slovesa znehybnit) × znehybněj (‚přestaň se hýbat‘; od slovesa znehybnět).
    Sloveso slyšet má dva stylisticky i významově odlišené tvary rozkazovacího způsobu – bezpředponový tvar slyš a předponový tvar poslyš. První tvar je knižní, druhý se používá v neformální komunikaci, kde neslouží plně pro vyjádření rozkazu, nýbrž má funkci kontaktového prostředku: Poslyš, Karle, co bys říkal tomu, kdyby…, nebo naopak v knižním vyjadřování: Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů. Pro vyjádření rozkazu s významem ‚vnímej sluchem‘ se používá tvar slovesa poslouchat: poslouchej.


Variantní tvary: bez koncovky / s koncovkou -i

    Sloveso vidět má nepravidelně tvořené tvary rozkazovacího způsobu: viz, vizme, vizte. Protože jde o slovesný tvar, a nikoli o zkratku, nepíšeme za viz v odkazech tečku, např. viz kapitola/kapitolu 6, viz následující strana/stranu (viz Tečka, Zkratky čistě grafické (p., mil., mld., s. r. o., tzn., fa)).
    Tvary bez koncovky jsou nejčastější: pros, uč apod., koncová souhláska v základu se obvykle nemění: posviť, zkus, hlas, vraz. V současné češtině i sem pronikají měkčené souhlásky (od trpného příčestí), nejsou však spisovné: *nejprve se ohlaš, *nevraž do Petra.
    Také slovesa běžet, letět, plavat, jít mohou mít vedle bezpředponových tvarů (běž, leť, plav, jdi) tvary s předponou po- (poběž, poleť, poplav, pojď). Přidáním předpony se jejich význam mění.
    U některých sloves se tvary rozkazovacího způsobu neužívají, popř. se užívají velmi zřídka či ve vysoce stylizovaných kontextech. Je to dáno významem slovesa. Jen stěží lze totiž např. rozkázat cizopasníkovi cizopas, ohni popal, gumičce zpuchřej/zpuchři, jablku moučnať/moučnatěj či starci prošedivěj.


Rozkazovací způsob 4. slovesné třídy (leč – léči)

    Vzor „sázet“ má zakončení tvarů rozkazovacího způsobu na -ej: střílej, házej. Slovesa tohoto typu, zejména ta, která jsou utvořena od přídavných jmen, jeví tendenci po vyrovnání tvarů s ostatními vzory 4. slovesné třídy, mohou mít tedy kolísající tvary rozkazovacího způsobu: nezdivoč/nezdivočej.
    V jednotném čísle dochází u silných sloves ke změně kmenové samohlásky. V mn. čísle se rozkazovací způsob tvoří pravidelně. Pokud nemají přehlásku v slovesném kmeni, nemají ji ani v rozkazovacím způsobu: fahr! fahrt! - jeď! jeďte! gib! gebt! - dej! dejte! nimm! nehmt! - vezmi! vezměte! lies! lest! - čti! čtěte! sieh! seht! - dívej se! dívejte se! hilf! helft! - pomoz! pomozte! iss! esst! - jez! jezte!
    Tvoří se ze slovesného kmene přidáním osobních koncovek, 2. os. č. j. – bez koncovky nebo koncovka –e, musí být u sloves s kmenem končícím na –t, -d . U silných sloves s kmenovým e se koncovka nepřidává.
    - tzv. imperativ - slovesný způsob, kterým se vyjadřuje přímý rozkaz, požadavek nebo zákaz - slovesa jsou vždy v 2. osobě jednotného nebo množného čísla - rozlišujeme rozkazovací způsob sloves v přítomném a budoucím čase


Užívání tvarů rozkazovacího způsobu

    Má-li tvar rozkazovacího způsobu 2. os. j. č. variantní zakončení (bez koncovky / s koncovkou -i), bývají k nim též variantní tvary rozkazovacího způsobu 1. a 2. os. mn. č., např. masť/masti – masťme/mastěme, masťte/mastěte (zakončení může být -me/-e(ě)me, -te/-e(ě)te). Neplatí to však absolutně. Například u sloves, u nichž dochází k hláskovým změnám v kmeni (rdus – rdousi, bluď – bloudi apod.), se obvykle dává přednost tvarům mn. č. tvořeným od bezkoncovkového tvaru j. č.: rdusme, rduste; bluďme, bluďte. Tvary *rdousete, *blouděte se neužívají.
    Nepočetná skupina sloves se připodobňuje vzoru „trpí“, např. bolet, duřet, hovět, náležet, souviset, šumět, večeřet, záviset, zmizet nebo expresivně užité čumět, cepenět (o člověku) apod. Tvarů rozkazovacího způsobu se však u nich z významových důvodů užívá zřídka, proto jde o tvary spíše hypotetické (s výjimkou tvarů zmiz, navečeř se, expresivního (ne)čum, předponového pohov si aj.).
    U následujících typů sloves může být tvar rozkazovacího způsobu jednak zakončen na -i, jednak může zůstat bez koncovky. Významově jsou obě varianty rovnocenné, zakončení na -i bývá frekventovanější.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
12407
cache: 0024:00:00