Jak na věc


romský jazyk

Konečně něco pořádného? V Česku vznikl sitcom, který si dělá legraci z Romů. A dělají ho Romové

    Podobně jako se nejstarší generace romských básníků pomyslně shromáždila kolem Romano ľilu, spojuje literáty generace následující účast ve sborníku Kale ruži (Černé růže, 1990), jenž byl včasnou odpovědí na náhlé oteplení na politické scéně. Osobnosti, které se na sborníku podílely, většinou v následujících letech aktivně působily (a působí) v romském hnutí, ať už jako redaktoři, nakladatelé nebo kmenoví autoři romských časopisů a novin, jež byly po pádu komunismu konečně povoleny a které měly v této době významný a nenahraditelný podíl na utváření romského veřejného života (tehdejší virtuální prostor romských médií můžeme obrazně pojímat jako myšlenou romskou osadu nového typu, včetně jejích socializačních a eticky korektivních mechanismů).
    Básně Heleny Horváthové (*1956) otištěné v Kale ruži sdělují zpěvnou formou typizované klíčové zkušenosti romské dívky – dcery, nevěsty a matky. Talent, cit pro rytmus a pro akustickou stránku slova se však naplno prokazuje až ve tvorbě pro děti, které se tato hradecká zpěvačka a příležitostná textařka věnovala na počátku 90. let. Její říkanky vysoké úrovně a nenásilné pedagogické tendence vycházely v časopisech Lačho/Amaro lav, Romano kurko a Romano gendalos. Některé z nich použila Milena Hübschmannová – vedle neméně zdařilých říkadel Angely Žigové, Olgy Giňové, Agnesy Horváthové, Emila Ciny a dalších autorů – v čítance Amari abeceda (Naše abeceda) vydané v roce 2002 (romská dětská poezie je analyzována ve sborníku Romano džaniben ňilaj 2005).


Imunitní výbor začne probírat žádost o vydání Roznera ke stíhání kvůli popírání romského holocaustu. Členové výboru zatím neví, jak se rozhodnou

    Magie tištěného romského slova zasáhla počátkem 90. let také Emila Cinu (*1947), dnes po právu jednoho z nejuznávanějších a nejpopulárnějších romských kulturních činitelů vůbec: „V 90. letech vyšel první romský časopis Amaro lav.6 Když jsem viděl, že je psán romsky, byl jsem celý bez sebe. Řekl jsem si, že to zkusím, napsal jsem jednu básničku na to slovo ‚amaro lav‘, ona vyšla a já byl nadšený. Konečně jsem měl něco v hrsti a mohl jsem říct, že romština existuje!“ Vzápětí se Cina pustil do všestranné literární a buditelské činnosti: převzal po Margitě Reiznerové pořad pro menšiny „Klub dorozumění“ na vlnách rozhlasové stanice Regina Praha (byl první, kdo promluvil do rádia v romštině), jako člen Sdružení romských autorů se podílel na redigování jeho časopisu Romano gendalos i navazujícího Nevo Romano gendalos, kde založil a vedl rubriku pro děti Čhavorengere seri (Dětské stránky). Od zániku časopisu v roce 1996 spolupracuje s dětským kroužkem Olgy a Ludmily Fečových Čhavorikaňi luma (
    Šamko píše jak romsky, tak v češtině, případně oba jazyky funkčním způsobem střídá. Jeho romskojazyčná tvorba však české texty jednoznačně zastiňuje.
    Margita Reiznerová (*1945) přispěla do sborníku Kale ruži několika básněmi a pohádkovou prózou Le Romengero gendalos (Zrcadlo Romů). Těžiště její činnosti spadá do první poloviny 90. let, kdy spoluzakládala Sdružení romských autorů a významnou měrou se podílela na jeho fungování, ať už jako iniciátorka a ředitelka romského nakladatelství Romaňi čhib (1991-1994), nebo jako redaktorka časopisu Romano gendalos (Romské zrcadlo). Také ona byla – vedle Tery a Vojty Fabiánových – představena v projektu Poezie pro cestující. Od roku 1996 žije v Belgii a do literárního dění zasahuje jen velice vzácně.


Roznerova slova o neexistujicím pseudokoncentráku v Letech musí znovu prověřit policie. Okamura vyvázne bez trestu

    1 Hvězdo naše,/ dej nám více světla,/ ukaž nám cestu,/ ať víme,/ odkud my ubozí přicházíme,/ ať vidíme, kam jdeme./ Každému jeho hvězda září,/ jenom ta naše poblikává./ Proč je tomu tak?/ Svět je veliký,/ pro každého se tu může najít místo./ Hvězdo naše,/ proč nás nikde nechtějí?/ Dej nám více světla,/ ať vidíme, kde jsme doma. (Překlad A. S.)
    K nejznámějším a nejplodnějším romským autorům v Česku patří básník, prozaik a překladatel Vlado Oláh (*1947). Jeho tvorba od počátku stojí žánrově na rozhraní mezi rytmizovanou prózou a poezií. Svou zpěvností, ale také epitety a metaforami vycházejícími z romského folkloru a v neposlední řadě výběrem témat evokuje lidové vypravěčství a využívá a obohacuje jeho potenciál. Oláhova vroucí, často patetická lyrika se obrací k přírodě a rodině jako přirozenému kontextu lidského života, nevyhýbá se erotice, tematizuje prožitky Boha a mariánské spirituality. Jako epik Oláh vychází ze vzpomínek na rodnou osadu na Slovensku a ve vypointovaných črtách zachycuje charakteristické situace a figury, nebo se pouští do kratších či delších veršovaných povídek. Celé jeho dílo podkresluje dvojí buditelský apel: k uchování romské identity a k znovupřijetí křesťanských etických hodnot.


Kelly Adams-Smith v Letech: Vzdávám hold závazku české vlády vyřešit problém prasečí farmy

    Kromě vlastní literární činnosti se Oláh zabývá překládáním Bible do romštiny (již vydal překlady Janova evangelia, Apoštolských skutků a některých dalších částí Bible). Je zakladatelem a předsedou křesťanského sdružení Matice romská.


Komentář Čeňka Růžičky: Je tak složité pochopit, že chceme být u odkrývání hrobů našich lidí?

    Po publikační explozi na počátku 90. let autorů i nových textů, právě tak jako periodik citelně ubylo. Kromě prostého vystřízlivění z euforie nad možností svobodně se projevovat zasáhly romskou komunitu celospolečenské problémy, které vyvolaly odchod řady perspektivních autorů do zahraničí, nezájem nebo nepřátelství neromského okolí vůči romským emancipačním aspiracím, zklamání a nechuť dále se angažovat. Svou roli jistě může hrát také fakt, že se mladší, vzdělanější a integrovanější generace Romů mohou realizovat v mnoha jiných (a často prestižnějších) oblastech než jen ve sféře literární. Nicméně tento relativní kvantitativní pokles znamenal i jisté vytříbení romské literární scény - zostřil se rozdíl mezi autory náhodnými a cílevědomými, jednotlivá romská média se zřetelněji vyprofilovala, výrazní romští spisovatelé vydali první knihy v neromských nakladatelstvích, a romské literární dění se stalo přehlednějším i pro neromskou veřejnost (což samozřejmě není samo o sobě cílem ani hod
    Sborníky Romano džaniben ňilaj 2004 a ňilaj 2005 přinesly několik ukázek z básnické tvorby Michala Šamka (*1967), který byl do té doby známý jako autor mytologizujících próz z romské historie (pod názvy Papuskeri paramisi [Dědečkova pohádka] a Košiben [Prokletí] byly zveřejněny v Romano džanibenu 4/2000 a 1-2/2002). Také v poezii se Šamko profiluje jako zdatný vypravěč a fabulátor. Pro své mnohdy rozsáhlé epické skladby neváhá volit dryáčnická témata, zápletky i východiska a se suverénní samozřejmostí je přehodnocuje a přetváří, a dává tak vzniknout prostoru jakéhosi krutého svébytného mýtu. Jelikož se Šamko většinou přidržuje písňové formy, mohou tyto jeho texty výsledně připomínat také někdejší jarmareční krváky.


Organizace Drom zajišťuje předškolní přípravu dětí, které se nedostaly do školek

    Také básník, publicista a romský politik Jan Horváth (*1959) debutoval v souboru Kale ruži. Následovaly prozaické texty i básně pro dospělé i pro děti prakticky ve všech romských periodicích - časopisy Amaro lav a Romano kurko Horváth nějakou dobu dokonce vedl. Talentovanými říkadly se podílel také na čítance Amari abeceda. Samostatnou sbírku Tumenge (Vám) vydal v roce 1999. Kromě literárních aktivit byl Horváth činný ve veřejné sféře také jako představitel Romské občanské iniciativy a pracoval v romském nakladatelství ROMPRESS a jako dokumentarista v Muzeu romské kultury. Se svou ženou Florou sestavil kuchařku tradičních romských jídel Chaben andal romaňi kuchiňa (Pokrmy z romské kuchyně, 1998). Žije v Brně, kde působí v komunální politice. Souhrnně Horváthovu osobnost představuje Romano džaniben 1-2/1999.
    Cinova poezie kloubí staré a nové způsoby práce s tradičními motivy hledání, smutku i naděje, prýští z napětí mezi tradičními rodovými hodnotami a moderní romskou realitou, zjemňuje a zároveň reflektuje romskou řeč. V básních se střídají nejrůznější hlasy - či snad spíš role: matka a dítě, sirotek, člen komunity i její objektivní pozorovatel, a v neposlední řadě buditel a prorok. I v textech, které promlouvají o štěstí a lásce, převládá nostalgické ladění a život i jeho zánik jsou v nich neoddělitelně prostoupeny. Cinova básnická tvorba je nepatetická, plastická a živá i tehdy, směřuje-li k otevřenému apelu, nejpůsobivější a nejsdělnější jsou však patrně autorovy syrové detailní průřezy do temného prostoru strachu a beznaděje.


V Brně vznikl první romský sitcom, tvůrci na něm pracovali tři roky

    Chargé d’Affaires Kelly Adams-Smith z Velvyslanectví USA v Praze při sobotním pietním shromáždění v Letech u Písku připomněla důležitost této vzpomínkové akce k uctění památky obětí a dodala: "Můžeme je také uctít tak, že se sami zasadíme o to, aby bylo s každým Romem důstojně zacházeno."
    Vlado Oláh byl zakládajícím členem Sdružení romských autorů. Přispěl do sborníku Kale ruži, publikoval v romských časopisech. Je autorem tří básnických knih (Khamori luluďi [Slunečnice], 1996, Le khameskere čhave [Děti slunce], 2003 a Khamutno kamiben [Žár lásky], 2005). Čtvrtou sbírku nyní připravuje k vydání.
    6 Prvním romským časopisem po převratu byl ovšem měsíčník Lačho lav, vycházející v roce 1990. Časopis Amaro lav na něj navázal v následujícím roce a vycházel do r. 1994.
    2 Malá lžíce, velká lžíce,/ máma mi uvařila goj (plněné střevo)/ z mouky a brambor,/ sníme ji s mými bratříčky. S ohledem na princip říkadla spočívající mj. ve slovní hříčce jsou překlady doslovné a mají pouze orientační charakter.


Časování sloves "te del" a "te lel"

    Několika charakteristickými básněmi se ve zpravodaji Romano ľil prezentoval jeho redaktor Andrej Pešta (*1921). Jeho básnická obrazotvornost se inspiruje především prvky tradičního života romských pospolitostí, ale najdeme v ní rovněž subtilní tóny sounáležitosti s přírodními živly. Peštova tvorba vyšla nejúplněji ve sborníku Romane giľa, příležitostně vycházela v dalších romských periodicích. Autor se po zákazu Svazu Cikánů-Romů zcela stáhl do ústraní, v současné době se však připravuje samostatné vydání jeho poezie i prózy, včetně rozsáhlé novely Roza.
    Současní romští literáti nejsou oproti dřívějším generacím spojeni žádným společným dílem ani publikací. Čistě subjektivně z nich vybíráme několik nejosobitějších.
    Třetím nepřehlédnutelným autorem z okruhu Romano ľilu je básník a prozaik František Demeter (1948-2003). Kvalitativní těžiště jeho tvorby bezesporu spočívá v jeho prozaických pracích, z nichž vyvolala ohlas zvláště pohádková sága Pal o Somnakuno Sidoris (O Zlatém Sidorovi) z počátku 70. let, vydaná ve sborníku Romano džaniben - jevend 2003 (v roce 2005 byla pohádka převedena také na divadlo ???). Jako literát však Demeter začínal básněmi a v několika vrcholných textech se dobral od jednoduchých ohlasů písňové formy k nesamozřejmému a kultivovanému autonomnímu vyjádření. Poezie Františka Demetera je shrnuta ve sborníku Romane giľa. Další autorovy práce vycházely během 90. let v romských periodicích. V roce 1996 odešel František Demeter se širokou rodinou do Belgie, kde také zemřel.


Dnes v Praze začala dvoudenní mezinárodní konference o romském holocaustu

    Cestu romštině jako literárnímu jazyku otevřely fejetony ve zpravodaji Romano ľil, jejichž autorkou byla Tera Fabiánová (*1930). Promlouvá v nich jako rázná, místy až prostořeká sebevědomá žena, plná chuti do života a do práce. V básních a povídkách, které vznikaly současně, ale které se dočkaly vydání až mnohem později, však rezonuje autorčina trpká životní zkušenost. Zatímco prózy Tery Fabiánové – s výjimkou textů pro děti Čavargoš (Tulák) a Sar me phiravas andre škola (Jak jsem chodila do školy) – tematizují rozpory a těžkosti v manželství anebo pnutí mezi romským a neromským způsobem bytí (jako prózy So džalas o Miškas sune [Co se Miškovi zdálo] a Ačhiľom Romňi [Zůstala jsem Romkou]), básně jsou buďto lyrickou výpovědí zklamané a usmýkané romské ženy, nebo nostalgickou připomínkou domova ve slovenské osadě. Kromě stránek Romano ľilu publikovala Tera Fabiánová ve sborníku Romane giľa a v časopisech Lačho lav (Dobré slovo), Romano kurko (Romský týdeník) nebo Romano džaniben (Romistik
    Publikovala básně i prózu v časopisech Amaro lav, Romano gendalos a Romano džaniben. Knižně vydala pohádky Kaľi (Kali, 1992 a 1994) a básnickou sbírku Suno (Sen, 2000). Její básnická tvorba osciluje mezi energickým obrozenským apelem a úzkostným výkřikem, zhusta podepřeným sugestivní katastrofickou vizí.
    Největší část jeho tvorby odráží v literární rovině Horváthovu neúnavnou angažovanost v romském hnutí - v různých více či méně nápaditých modifikacích opakuje zásadní výzvu: „Amen na sam ča phus, aľe the amen sam manuša. Ma ladžan vaš oda, hoj sam Roma. Ma bisteren amari čhib.“5 Zachází s motivy a stereotypy černé a bílé, tematizuje hledání místa k životu, touhu po domově, volá po rovnosti a smíření. V neposlední řadě je v Horváthově poezii návratným tématem romský porraimos - holocaust - v Osvětimi.


Jozef Miker: Chtěl bych být v Letech, až přijedou první buldozery

    Stejně jako v romské literatuře obecně, ani v romském básnictví není vzhledem k relativně krátké době trvání patrný výraznější vývoj. Tvářnost romské poezie do značné míry odvisí od specifického postavení literatury v rámci romského obrozenského hnutí. Jako jeho výdobytek, ale také nástroj zastává významnou úlohu při uchovávání a rozvíjení kulturní i morální tradice ve všech aspektech života romského společenství. Odtud pramení žánrové rozvrstvení romské literatury (a potažmo poezie), právě tak jako její motivika anebo metaforika. Pro romskou poezii je charakteristická přímočařejší či stylizovanější ohlasová tvorba a návaznost na folklorní modely obecně, právě tak jako buditelský apel, kanonizovaná nostalgická upomínka na „zlatý věk“ tradičního romství. Míra, v níž jsou tyto pragmatické prvky v jednotlivých básních zastoupeny, ovšem sama o sobě nerozhoduje o kvalitě textů. Určující je vždy autonomní tvůrčí gesto daného autora a péče, jež je věnována konceptuální i j
    Jistou literární naivitu nebo jednoduchost mnohých textů lze potom – vedle příslušnosti k obrozenskému kulturnímu typu – připsat tomu, že se při četbě romské poezie pohybujeme v nesrovnatelně mladším (a z hlediska literární komunikace snad přímo zárodečném), literárním prostředí, než je časoprostor současné literatury majoritní, a že tedy není na místě vynášet anachronické odsudky. Při četbě následujících ukázek nás může inspirovat přístup dlouholeté propagátorky a vydavatelky romské literatury Mileny Hübschmannové: „Nedostatek profesionality nebo školního vzdělání je vyvážen intenzivní potřebou sebevyjádření, potřebou rozhovoru s ostatními Romy i neromy. [...] Proto jsou působivé nejen snové metafory některých autorů, ale i prosté a přímočaré 'agitky', které by mohly znít jako fráze, kdyby se v nich nechvělo srdce.“


videoOkamura reaguje na Muzeum romské kultury a šíří názor, že romský holokaust v Letech u Písku je mýtus

    Je samozřejmé, že výčet básnících Romů, kteří mají co sdělit, uvedenými osobnostmi nekončí: nezmiňovali jsme autora křehké intimní lyriky Ladislava Hlaváče , nedostalo se na razantního buditele Milana Kureje , na ohlasy Agnesy Horváthové , na písňovou tvorbu Vojty Fabiána a Jožky Feča , na Milenu Zemínovou , Gejzu Horvátha , Martu Bandyovou a na mnohé další. Pokud však byla tato ochutnávka dočtena až sem, nebo dokonce inspirovala k samostatné výpravě za romskou poezií, nebylo snad již dalších slov třeba.


Památník Lidice získá novou ředitelku. Čeněk Růžička doufá, že bude vůči památce Romů citlivější než její předchůdce

    Zrození vůbec prvního romského periodika v tehdejším Československu, zpravodaje Svazu Cikánů-Romů Romano ľil (Romský list) v roce 1970, znamenalo také okamžik zrodu romské autorské poezie – přinejmenším z pohledu recipienta. Poté, co čtenáři Romano ľilu díky průkopnickým literárním počinům Tery Fabiánové zjistili – slovy spisovatelky Margity Reiznerové – „že je možné romsky psát“ a „jaká je romština krásná řeč“, pustili se s nadšením do vlastní tvorby. Za několik měsíců se tak mohla literární rubrika zpravodaje po právu honosit názvem Romská poesie žije, a romská básnická tvorba se pak na stránkách Romano ľilu objevovala až do jeho zákazu v roce 1973. Sborník Romane giľa (Romské písně/básně, 1979), který shromáždil básnickou tvorbu autorů z okruhu Romano ľilu, odhalil mezi pisateli přímočarých veršovánek i skutečné talenty: Tera a Vojta Fabiánovi, Ilona Lacková, Franta Demeter či Andrej Pešta jsou dnes respektováni jako čelné osobnosti zakladatelské generace ro
    Veršům Rudolfa Mirgy (*1961), laureáta mezinárodní romské literární soutěže v italském Lancianu, poskytl několikrát prostor časopis Romano gendalos , jedna z jeho básní vyšla také v Romano džanibenu. Řada textů tohoto pozoruhodného autora však zůstává nevydaná. Kromě příležitostných básní (například vánočních nebo žalozpěvu nad vraždou Tibora Danihela) píše lyriku netradičního soustředěného záběru. Také v jeho obraznosti figurují ustálené motivy cesty, přírody nebo hledání, ale objeví-li se v básni, jsou obvykle reflektovány a uvedeny do nesamozřejmých souvislostí, které překračují čistě romský obzor a v meditativní souhře prohlubují všelidskou životní moudrost.


Norsko potvrdilo, že na památník v Letech chce dát milion eur

    Anna Koptová (*1953), košická novinářka, uveřejnila ve sborníku Kale ruži několik básní, vymykajících se obvyklé romské poetice hned ve dvou ohledech: jednak prozrazují autorčinu sečtělost a literární erudici (jež bývají zvláště u starších generací romských autorů spíše výjimkou), jednak v nich promlouvá individualizovaný jedinec – nikoliv tedy člen rodiny, komunity nebo příslušník národa – a odhaluje obecně lidské, „neetnické“ existenciální prožitky úzkosti. Kromě takto laděné poezie, jež snese srovnání s moderní literaturou neromskou, psala Koptová také jednodušší, tradičnější básně v duchu romského obrozenství, které publikovala do poloviny 90. let v romských periodicích. V posledních deseti letech se autorka věnuje výhradně novinářské práci.
    Jméno Emila Ciny je nejtěsněji spojeno s oběma Gendalosy, publikoval však i v dalších romských periodicích (v současnosti nejčastěji v Romano hangosu a v dětském časopise Kereka). Výbor z jeho básní a próz vyšel v Bulletinu Muzea romské kultury 9/2000, výběr z poezie také ve sborníku Legendy, balady a romance národů (2002). Některé básníkovy dětské verše se objevily také v čítance Amari abeceda. V současné době se připravuje knižní vydání Cinova díla.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00