Jak na věc


reformace a protireformace v evrope

Protireformace a katolická reforma

    Dalším švýcarským reformátorem byl Jan Kalvín, který odešel kvůli katolickému králi z Francie do Basileje. Své názory uvedl v Ženevě. Roku 1540 bylo založeno nové učení, kalvinismus. Zde kritizoval církev jako Luther, smysl lidského života viděl v práci a podnikání. Schvaloval též odpor poddaných proti vrchnosti, která porušuje zákony státu a křesťanské zásady (i proti panovníkovi). Své učení orientoval do vyspělých zemí (Nizozemí, Anglie); jeho učení přijímala i šlechta. V čele kalvínské obce měla být rada starších. Byly zakázány veřejné veselé zábavy, z modliteben odstraněny sochy a obrazy. Kalvínovi přívrženci byli též hugenoti.
    Vůdcem středoněmecké selské války byl Tomáš Münzer, kazatel ve Zwickau (v Durynsku). Ten roku 1521 navštívil Prahu, zde již ale nenašel žádné bojovníky. Založil sektu novokřtěnců (hlásali, že člověk se má nechat pokřtít až v dospělosti, hlásali chiliasmus a odmítali vrchnost). Münzer vedl sedláky do války, roku 1525 byl však u Frankenhausenu zajat a popraven.
    Za Lutherem stála i šlechta, protože proti ní neútočil. Před církví se skrýval na saském hradě Wartburg, kde překládal Bibli (Nový zákon). Byl představitelem umírněné reformace, roku 1522 vznikla z jeho popudu luteránská církev, roku 1529 na sněmu ve Špýru přednesl protest proti zákazu reformace, o rok později bylo přijato Augsburské vyznání víry (autor Filip Melanchton, Lutherův spolupracovník).


Požehnání Abrahamovo (Ga 3,10-14)

    Roku 1517, v předvečer svátku Všech svatých (31. října), začal mnich a univerzitní profesor Martin Luther ve Wittenbergu teologickou disputaci o podstatě odpustků[1]. Sepsal 95 tezí (článků) proti odpustkům (byly napsány v latině, čili určeny pro vzdělance – Luther si nepřál masové povstání lidu) a přibil je na vrata kostela. Tyto teze však byly vzápětí přeloženy do němčiny a během čtrnácti dnů se rozšířily po celém Německu. Proti Lutherovi byla katolická církev v čele s papežem, který požadoval, aby Luther veřejně formuloval principy svého učení. Hlavním problémem byl podle Luthera vztah člověka k Bohu (církev není hlavním prostředníkem mezi člověkem a Bohem). V očích katolických odpůrců tím byla zpochybněna úloha církve. Hlavní byl osobní vztah člověka k Bohu. Hlavní autoritou by měla být Bible. Luther též odmítal celibát a oženil se. Odmítal papežství jako hlavu církve, odmítal zpověď a církevní majetek. Zavádí přijímání podobojí (po vzoru husitů) a bohoslužby v národním jazyce.
    V Německu byla všeobecná nespokojenost s církví. V roztříštěném a bezmocném Německu měl největší vliv papež, kterýžto vlastnil třetinu všech německých pozemků. O půdu se hlásí šlechta (říšská knížata i rytíři). Ti se snažili církevní majetek sekularizovat. Klesá také význam rytířů spolu se zaváděním žoldnéřských vojsk (lancknechti) a střelných zbraní. Měšťané žádají lacinou církev, i poddaní chtějí zlepšit své postavení.
    V Německu boje pokračovaly. V letech 1546 – 1547 císař Karel V. vedl vítěznou válku s lutheránskými knížaty. Knížata to však nevzdala a nakonec došla ke kompromisu (1555 byl přijat Augsburský mír propagující zásadu „Cuius regio, eius religio“ (Čí země, toho náboženství)).
    Reformační myšlenky byly spojeny s bojem proti feudalismu. V letech 1524 – 1526 probíhala selská válka, jejímiž hlavními aktéry byli venkované. Propukla ve třech oblastech:


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00