Jak na věc


preferenční původ zboží

Preferenční kritéria - základ hodnocení projektů

    Ve volbách do Evropského parlamentu platily v letech 2004 a 2009 dvě odlišné výše kvora, nejprve sedm a poté pět procent. Avšak jakoukoliv snahu voličů kazil fakt, že volebním obvodem je území celé České republiky, a je tak pro níže postavené kandidáty těžší, i přes nízkou volební účast, která tyto volby doprovází, oslovit mimo své domovské regiony dostatečné množství voličů. To se podařilo pouze Jaroslavu Zvěřinovi (ODS) v roce 2004, kdy byl zároveň celkový podíl využitých preferenčních hlasů ze všech polistopadových voleb nejvyšší (31,7 %).


Preferenční hlasování od vzniku republiky po „kroužkovací revoluci“ II.

    V první fázi, která časově pokrývá počátek devadesátých let a poslední léta společného státu Čechů a Slováků, se voliči s preferenčním hlasováním seznamovali. V prvních volbách, i pod dojmem zjitřené a neopakovatelné dobové atmosféry a možnosti vyzkoušet si něco nového, využívali voliči preferenčních hlasů v takové míře, že se to doposud v žádných následujících „hlavních“ volbách nepodařilo překonat. Nejvíce kroužkovali – nikterak překvapivě – voliči OF, jehož kandidátní listiny významnými osobnostmi veřejného života doslova překypovaly. Seznam poslanců zvolených zásluhou preferenčních hlasů byl však velmi skromný: v ČNR žádný, ve FS sedm, z nichž čtyři (Jana Hlaváčová, Šimon Pánek, Marta Kubišová a Marta Skarlandtová) zvolení na kandidátkách OF se velmi záhy mandátu vzdali. To, že uspěl tak nízký počet kandidátů, je třeba připsat nevhodně zvolenému systému, kdy kandidát musel získat podporu minimálně od každého druhého voliče, který preferenčního hlasování využil (volič mohl udělit až


Politicko–společenská revue Centra pro studium demokracie a kultury

    Přestože byl efekt kroužkování v krajských volbách slabší než v předchozích volbách sněmovních, rokem 2010 nastalo v české politice období, kdy se vrcholní straničtí představitelé dozvěděli, že ani na prvním místě kandidátky nemusejí mít ve volbách nic jisté. Důležité je se na kandidátku vůbec dostat, jak ukazuje např. případ exposlankyně Ivany Weberové v Libereckém kraji či zveřejněná nahrávka rozhovoru pardubického sociálnědemokratického exposlance Miroslava Váni s jedním ze spolustraníků. Platí to zejména v menších a středně velkých krajích. V těch početně největších – Středočeském, Jihomoravském, Moravskoslezském (Praha je specifickou výjimkou, jelikož její území tvoří jednu aglomeraci) – se kandidáti na volitelných místech z důvodu jejich velikosti příliš obávat nemusejí, jelikož zde voliči „zahýbali“ s jejich pořadím zatím jen velmi výjimečně. (Ale i tak panuje v některých stranách viditelná nervozita z výsledků preferenčního hlasování, týká se to zejména ČSSD a v menší míře i TO


Polistopadová éra a dvacetileté čekání

    Ve volbách v roce 1992 volič zase názorně poznal, jak různé výše kvora preferenčních hlasů vyprodukují odlišné počty preferenčními hlasy zvolených poslanců. Poslanci se po volbách v roce 1990 z nedostatků předchozí úpravy poučili a změnili volební zákon dle zásady, že čím víc voličů preferenční hlas udělí, tím více by měly být uplatněny. Nyní tak kandidát potřeboval ve volbách do ČNR získat hlas od patnácti procent všech voličů strany v kraji, ve volbách do FS pak tři procenta. Původně předloha počítala s tříprocentní výší i pro „národní“ volby, ale bylo podáno několik pozměňovacích návrhů (někdy i s velmi bizarní argumentací), z nichž se po odmítnutí pětadvaceti- a dvacetiprocentní výše kvora ujal až další z návrhů Jana Kasala (ČSL) právě ve výši patnácti procent (ve FS neprošel v jedné z jeho dvou komor návrh Petra Gandaloviče z ODS ve výši deseti procent o několik hlasů). Do ČNR tak přeskočili z nevolitelných míst pouze tři poslanci, zatímco v historicky posledních federálních volbá
    Snažili jsme se nastavovat náplň preferenčních kritérií tak, aby zohledňovala odpovědný přístup realizátorů projektů k místním obyvatelům a životnímu prostředí, vzájemnou smysluplnou spolupráci místních subjektů apod., což patří k zásadním principům programu Leader i dalších podobných iniciativ, jako je např. Místní agenda 21 (viz např. www.cenia.cz). Pro příklad zde uvádíme konkrétnější podmínky kritéria „Uplatňování inovačních přístupů.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
11921
cache: 0024:00:00