Jak na věc


pravopis po číslovce řadové

Chybovat je lidské, chyby neřešit je pro ostudu. Víme, které texty by potřebovaly jazykové korektury.

    Užití knižních výrazů v žurnalistickém stylu má své opodstatnění, pokud se bavíme o intelektuálně náročných esejích nebo umělecko-odborných textech. Co se týče zpravodajského žánru, zde mi smysl užití knižních výrazů jaksi uniká.
    Ach jo... vina/nevina jakožto substantivum se píše s jedním n, oproti tomu adjektivum vinný, vinná se píše se dvěma n (stejně jako krátký tvar přídavného jména odvozeného z příčestí trpného - vinna).
    Na webových stránkách, které nabízejí k pronájmu bowlingové dráhy, jsem se dočetla, že je možnost zapůjčení obuvy. A sakra! Někdo by měl dotyčným, kteří webovky spáchali, zopakovat, podle jakých vzorů skloňujeme substantiva ženského rodu. Pak by totiž nedošlo k takové hrubce, která se vyjímá na stránkách společnosti. Obuv skloňujeme podle vzoru kost, tudíž jediný správný tvar je obuvi (jako kosti).
    Na webových stránkách Moravskoslezského deníku se objevil článek varující před sexuálním deviantem pohybujícím se po Ostravě. Holky by měly být určitě ostražitější a dávat si pozor a korektoři či redaktoři Moravskoslezského deníku by měli taktéž zpozornět, aby jim neutíkaly chyby, které se v textu vyskytují...


Pravopis mě - mně, bě - bje, pě, vě - vje

    Zvláštní, jak mě dokáže nadzvednout ze židle to, když nám (jazykovým korektorům) fušují do řemesla rádoby odborníci na český jazyk. Tito lidé mají zřejmě pocit, že opravovat české texty může kdokoli. A podle toho to taky vypadá. To se pak nelze divit těm, kteří by rádi objednali jazykovou korekturu svých textů, ale po přečtení takového inzerátu od svého plánu upustí. Kdo by taky svěřil opravu textu někomu, kdo se označuje za jazykovou korektorku a hned v první větě (nechytejte mne za slovo) udělá pravopisnou chybu. Ach jo, kam ten svět spěje... 
    Podle mého za tím mohou stát tři důvody: buď se autor článku zbláznil, nebo vstával moc brzy či po večerech sepisuje historické romány, intelektuálně náročné eseje nebo ryze odborné texty a do knižních výrazů, které mohou nést určitý patos, se prostě zakoukal :-)
    Moravskoslezský deník se zase v jednom ze svých článků vyznamenal, resp. autor článku či redaktor, který měl na starosti jazykovou korekturu. Pravopisná hrubka v přísudku se může stát leckomu, ovšem nad pravopisnou hrubkou v přísudku několikanásobném, který má v předcházejících slovesech správnou koncovku (děti bily a týraly chlapce), ale poslední sloveso má koncovku -i (donutili), ačkoli podmětem jsou pořád tytéž děti, to mi zůstává rozum stát (a jak je na článku vidět, nejen mně). (Napadá mě však ještě jedna varianta, možná že pravopis je v článku užit správně a pak by byla chyba v interpunkci. Pokud by tomu tak bylo, před a donutili chybí čárka, což by znamenalo, že svléknout se do naha chlapce donutili policisté.)


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00