Jak na věc


polské ženské příjmení

Začleňování cizích ženských příjmení do češtiny

    1. Příjmením slovanského původu, která jsou velmi často tvaroslovně přídavnými jmény, tzn. ve svém zakončení rozlišují podobu mužskou a ženskou, jsme věnovali pozornost již dříve (viz pozn. č. 1). Proto si zde jen ve stručnosti shrňme, že ta z nich, která mají v žen[60]ské podobě zakončení přídavných jmen na -aja, -a, převádíme do češtiny analogickou českou ženskou koncovkou přídavných jmen tvrdých, kterou je -á; např. původní tvary (rus.) Zemskaja, Krupskaja, (pol.) Zapolska, Janikowszka, (lužickosrb.) Nowotna, Lubjeńska mají v češtině podobu Zemská, Krupská, Zapolská, Janikowszká, Nowotná, Lubjeńská. Protože příjmení, která jsou původem přídavná jména přivlastňovací zakončená na -ova (Pavlova), -eva (Malceva), -ina (Voronina), nemají v češtině analogickou příponu užívanou v příjmeních, tvoří se od nich v češtině příjmení připojením přípony -ová k mužskému zakončení -ov, -ev, -in, tj. Pavlov — Pavlovová, Malcev — Malcevová, Voronin — Voroninová.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00