Jak na věc


policie tiskopisy na přepis zbraní

Sněhulák (filmová obálka) (Harry Hole #7)

    Harryho přátelé, kolegové a známí vzpomínají, jak on vyšetřoval své případy. Přestože byl alkoholik. Přestože byl chlápek, který svým známým a přátelům komplikoval život. Tak měl úspěchy. Připomíná mi to knihu od Pera Wahlöö – Ocelový skok, když se policejní praktikantka ptá šéfa oddělení vražd: Ta legenda, co pro vás pracovala, ten Harry Hole. Povídá se, že nikdy nešlápl vedle. Prý vyřešil všechny vraždy, které vyšetřoval.
    Obálka: ♥♥♥♥ z 5 - Obálka se mi celkově líbí, ale jaksi mi tam zavazí ty nepravidelné červené kapky, které mají zřejmě představovat krev. Policejní páska mi přijde hodně charakteristická k této knize. Celkově se mi líbí, ale ty červené kapky - prostě ne.
    Tento kriminální příběh s nádechem thrilleru je povinností pro všechny milovníky Jo Nesba nebo opravdu dobrých detektivek. S klidným srdcem ji mohu také doporučit všem, kterým nezáleží na žánru, ale chtějí si užít procházku perfektně vystavěným textem, s nečekanými zkratkami a slepými uličkami.
    Poslední román desetidílné krimi série Jo Nesbøho je čtenáři předložen v plné parádě s příznačným názvem Policie. Tentokrát jde o vraždy přímo v řadách osloské policie. Kruh se uzavírá. Jde o vraždy brutální s temným pozadím, možná více sugestivní, protože se jedná o strážce pořádku.


Recenze e-knihy Policie – Jo Nesbø

    Příznivci detektivní řady museli po četbě předchozího Přízraku (naše recenze zde) samou netrpělivostí cvakat zuby: příběh totiž zůstává mírně otevřený, stejně jako Harryho rány, jež mu způsobily letící kulky. Další a prý zatím poslední část nechává čtenáře ještě nějakou dobu tápat a děj celkem odsýpá i bez přispění oblíbeného ochmelky. Kdosi totiž vraždí policisty na místech činu starých případů, jejichž vyšetřování se účastnili, a to stejným způsobem, jakým byly usmrceny původní oběti. Ve speciálním týmu se v tzv. Kotelně scházejí samí „staří známí“: Beáta Lønnová, Katrine Brattová, Bjørn Holm a psycholog Ståle Aune. Ale někdo jim chybí… V nemocničním pokoji kdesi v Oslu mezitím oddychuje těžce raněný pacient v kómatu, jehož přísně tajnou identitu nezná dokonce ani neustále přítomná stráž.
    Vsadím se, že už jste si všimli mé posedlosti norským autorem Joem Nesbøm a jeho sérií knížek o alkoholickém detektivovi Harrym Holeovi, no a pokud ne, tak už o ní víte. Proto si zkuste představit, jak nadšená jsem byla z toho, že mi Kniha Zlín poskytla reading copy jeho posledního dílu celé série - Policie - k recenzi, a to měsíc před samotným vydáním! Abych byla upřímná, doopravdy jsem šílela a doma jsem svoje nadšení pořád dokola opakovala. Muselo to být k zbláznění a myslím, že si celá moje rodina pořádně oddychla, když jsem konečně začala číst a přestala vnímat svět kolem, tak jak to mám při čtení Nesbøho knížek ve zvyku. Bohužel to trvalo jen chvilku, protože knížku jsem přečetla za tři dny. Jako u každé Holeovky jsem měla problém knížku odložit a jít spát, vlastně nejenom spát, ale i normálně fungovat, protože já jsem prostě magor a jakmile začnu číst, všechno ostatní jde bokem, protože chci vědět co se stane a jak to dopadne.


Přečetl jsem: Jo Nesbø – Policie

    Přesto, že se jedná o detektivku a teoreticky byste po odhalení toho, kdo za vším stojí neměli mít chuť celou mašinerii vyšetřování absolvovat znova, Policie však obsahuje tolik námětů k přemýšlení, náznaků a skrytých nápověd, že není možné je postihnout v jednom čtení, proto mohu s upřímností říct, že si tento prozatím poslední díl přečtu s chutí znovu. Zároveň musím vyzdvihnout množství nenápadných upozornění na nešvary dnešní společnosti, které vnímáte spíš tak podprahově, ale přesto tvoří nedílnou součást vzrušujícího příběhu. Drogy, znásilnění, korupce, brutalita. Žádného mlžení a sluníčkového světa se nedočkáte.
    Jestli je Policie skutečně poslední knihou s Harry Holem v hlavní roli, to bude muset na posledních stránkách zvážit každý sám. Můj názor je ten, že by mne nepřekvapilo, kdyby se Harry znovu objevil... klidně po delší pauze... Pořád ještě jsou v jeho životě věci, které by možná dořešit měl...
    Psát recenze na detektivní romány má v sobě ukrytou past. Prakticky každá druhá pochvala/výtka se pojí s informacemi, jež mohou budoucím čtenářům z příběhu zbytečně mnoho odkrýt. Výjimku netvoří ani tento text. Budu se pohybovat na velmi tenkém ledě, protože opravdu nemám v úmyslu psát rozsáhlou analýzu, při níž bych si spoilerování mohl už z principu hloubavé kritiky dovolit.


Oslo je opět nebezpečné, tentokrát pro samotnou policii

    Gunnar Hagen – šéf oddělení vražd, jehož součástí býval i Harry Hole. To je člověk typu dvakrát měř, jednou řež. Opatrný, spolehlivý. Beáta Lønnová, dříve pouhá sběratelka dat, nyní vedoucí týmu s geniální pamětí obličejů. Nenápadná, pracovitá a velmi užitečná při policejní práci. Bjørn Holm, technik, sečtělý exot, webový maniak, sebejistý městský typ s typickou výstřední pokrývkou hlavy – rastafariánskou čepicí. Katrine Brattová, taktická vyšetřovatelka, bývalá blízká spolupracovnice Harryho Holea s léčenou psychickou nemocí, momentálně bez příznaků. A psycholog Ståle Aune, který je svými postřehy a poznatky schopen určit osobnostní rysy vrahů a hlavně pohnutky, které je vedly ke spáchání činů. Aune vzpomíná na kolegu Harryho a uvědomuje si, že to byl on, kdo uměl čeřit vodu, nutil ho sestavovat profily nemocných duší vraždících lidí a okrádal ho o klidný spánek. Harry Hole chybí. Harry Hole – osobnost se sklonem k závislosti a s obsedantně kompulzivní poruchou. Osobnost sice velmi in
    Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy vyšetřovali. Všichni byli rovněž zavražděni, a to nanejvýš brutálním způsobem. Policie postrádá jakoukoli stopu, a navíc se musí obejít bez svého nejlepšího vyšetřovatele. V nemocnici mezitím leží v kómatu těžce zraněný muž. Jeho pokoj střeží policisté a nikdo se nesmí dozvědět, jak se tajemný pacient jmenuje.
    Přestože je podle statistik ve Skandinávii méně vražd než v ostatních zemích Evropy, nebo naopak právě proto, hltají čtenáři příběhy o tom, jak se kalí čisté vody ideálního a rovnostářského akvária lačněji než třeba detektivky z Latinské Ameriky.


Netopýr (paperback) (Harry Hole #1)

    Pachatel po sobě nezanechává stopy, pouze zkrvavené divadlo. Největším problémem je chybějící Harry Hole, který odešel od policie a přednáší na akademii. Vzhledem k předchozím stresujícím situacím a rozvíjejícímu se vztahu s Rachel nechce o svém návratu ani slyšet. Ovšem pouze do té doby, než umře jeden jemu blízký člověk. Teď už nemá na výběr. Harry Hole je zpět.
    Nesbø tímto krokem jednoznačně ukázal, že dokáže vytvořit zajímavý děj i bez hlavního hrdiny. Beata Lønnová, Bjørn Holm, Katrin Brattová a Stig Aune vytvoří úderný tým, který pro začátek nahradí bývalého mistra v oboru. Nakonec se sice bez jeho pomoci stejně neobejdou, ale na druhou stranu je každý z nich opravdu zajímavou postavou.
    Kniha se mi velmi líbila, byla nabitá akcí a napětím a o překvapení tu nebyla nouze. Nesbo dokázal závěrečný díl sérievypilovat do nejmenšího detailu. Vrátil se k vraždám probíhajících v až brutálním duchu, podobné těm ve Sněhulákovi. Děj je napínavý a zvrat tu čeká na každém kroku, příběh se postupně rozplétá a přes svou složitost je nakonec vysvětlení logické a odhalení vraha připraví překvapení pro nejednoho čtenáře.


Nesboho detektivu Holeovi se i v novém románu těžko odolává

    Nejvíce znepokojivý je fakt, že obětmi vražd jsou policisté, kteří kdysi původní zločiny neúspěšně vyšetřovali. Tým osloských kriminalistů se také musí obejít bez geniálního Harryho Holea, jenž byl těžce zraněn při vyšetřování minulého případu. Policie navíc nemá plné ruce práce jen s šíleným zabijákem, ale také tajemným mužem v nemocnici. Ten zde leží v kómatu a musí za každou cenu zůstat naživu.


Těžké časy pro osloskou policii

    Navozování ustavičného pocitu očekávání je jen jedním z mnoha triků, po nichž Nesbø sahá při budování narativní konstrukce. Kdo celou sérii sledoval od začátku, mohl se kochat tím, jak původně nezkušený autor objevuje zajímavé stylistické prostředky a od prostšího filmově-deskriptivního popisu přechází k literárnějším metaforám, zkouší si dynamické zrychlování a zpomalování děje i „střihy“, díky nimž klika stisknutá na konci jedné scény otevře dveře někde docela jinde. A jak pak radostně experimentující spisovatel nově objevenými kouzly téměř vždy prošpikuje celou aktuální knihu. Pro Policii je typické, že téměř nic není tím, čím se to na první pohled zdá být. Zesnulý pacient, mrtvolný pach za zdí, zmizelá holčička, nevyhnutelná smrt. Jako iluzionista ukazuje spisovatel falešné obrazy, které však vyvolávají opravdové emoce, ale i naději: v předchozí scéně přece situace také vypadala fatálně a nakonec to bylo jinak. Tvůrce bohužel tuhle hru na schovávanou poněkud nadužívá, takže se zmín
    Velice naturalistické popisy surových scén a neskutečný stoický a mrazivý klid rovněž není autorovi cizí a musím říct, že v určitých pasážích jsem si říkala, že G.R.R.Martin je oproti tomuhle seveřanovi naprostý "žabař".
    Ve svém dalším románu autor bestselleru Nemesis uvádí na scénu nového hrdinu. Roger Brown je podle svého vlastního názoru nejlepší a nejhůře placený lovec hlav (headhunter) v Norsku…
    I když jim pátý člen týmu chybí, nebudete ho postrádat. Je přítomen ve vzpomínkách hlavních protagonistů na každé druhé stránce. Nepřijdete tak o jeho hlášky, noční můry a nekonvenční metody vyšetřování.
    Začiatok Policie situáciu nijak zvlášť neobjasňuje. V osloskej Ríšskej nemocnici leží muž v kóme. Jeho totožnosť je prísne tajná a nemocničná izba je pod 24/7 policajnou ochranou. Je totiž jasné, že vie niečo, čoho prezradením po prípadnom prebraní ohrozil mocných a nebezpečných.


Recenze: Jo Nesbø Policie- už nikdy Harry Hole?

    Harry na konci předchozí knihy čelil zbrani Odessa, kterou dřímal v rukou Ráchelin syn Oleg, a schytal do hlavy jeden náboj Makarov ráže 9 milimetrů. Žije? V nemocnici leží chlápek, jehož identitu policie přísně tají, a kterého hlídají 24/7. Je možným svědkem v případu mrtvého feťáka Gusta Hanssena. To nehraje do karet vrchnímu policejnímu náčelníkovi Mikaelovi Bellmanovi a radní pro sociální problematiku Isabelle Skøyenové. Oba by si přáli, aby muž v nemocnici zemřel.
    „Moje teorie zní,“ pokračoval Harry se zdánlivě nevinným úsměvem, díky němuž vypadal jako chlapec, který se chystá umluvit matku, aby mu k vánocům koupila atomovou bombu...
    Je těžké psát o této knize, aniž by bylo prozrazeno, zda Harry Hole přežil nebo ne. Kdo nechce vědět, nechť nečte dál. Nicméně myslím, že většině čtenářů bude jasné už od začátku, jak to je. Harry je naživu. Po pomalém rozjezdu, kdy se snaží tým vyšetřovatelů marně přijít něčemu na stopu, se pouští autor do zběsilé jízdy, když se Harry po niterném boji přidává k vyšetřování, začíná svými myšlenkovými pochody posouvat vyšetřování správným směrem a směřuje k bombastickému finále, u nějž se doslova zastavuje dech.


Sněhulák (paperback) (Harry Hole #7)

    V ději sledujete střídavě život hned několika postav. Části věnované té které postavě se různě střídají a svou délkou i obsahem přesně odpovídají ději - s jeho gradací se zkracují a svižněji střídají, čímž dodávají příběhu neuvěřitelný švih a čtivost. Posléze se zase prodlužují, vždy přesně podle potřeb vypravěče. Pro vás to má za následek neustálé připoutání ke stranám. Cítíte, jak na vás příběh dýchá, jak vás pohlcuje a vtahuje do centra dění. Všechny postavy jsou dobře propracované a mnoho jich znáte z autorových předchozích knih. Před přečtením doporučuji přečíst Přízrak, 9. díl série s Harrym Holem, jelikož se zde nachází mnoho odkazů na jeho děj a jsou zde vyzrazeny i hlavní zápletky. Na zbylé díly série je však odkazováno jen pomálu nebo velice okrajově bez vyzrazení podstatných informací. Tudíž není překážkou, pokud nemáte všechna autorova díla přečtená.
    Abych řekla pravdu, měla jsem strach ze čtení Policie a to hned z několika důvodů. Tím největším strachem bylo asi to, že to byl díl poslední a mně se zkrátka nechtěla opouštět série knih, na které jsem si tak zvykla a s nadšením čekala na další přeložený díl. Hned za tím jsem měla strach z toho, jestli teda Harry umře a nebo ne, protože na toho chlapa jsem si zvykla ještě víc než na samotnou sérii knih. No a dalším důvodem byl strach z toho, že série nedopadne tak, jak si to přeju já. Minulý týden jsem dočetla Papírová města od Johna Greena a celou knížku jsem zhltla na jeden nádech. Příběh mi přišel skvělý a tak moc jsem se těšila na shledání Margo a Quentina, že jsem pak byla zklamaná z toho, co se stalo, protože Green samozřejmě nemohl nechat ten konec, který všichni očekávali. Měla jsem teda strach, že to dopadne tak, že se mi to nebude líbit a knížky mi to nějak zkazí, no nestalo se tak. Nesbo mě opět přesvědčil o tom, že psát prostě umí a ví, co dělá.


Policie drsné školy ve hře na schovku

    Následující kapitoly se však začnou pohybovat směrem, který vždy nějaké to malé vodítko nastrčí – pozor, nesmí překvapit, že některá si tam utváříme sebevědomě sami, jsou slepá. Po přečtení si kladu otázku, do jaké míry nás Nesbø chce vtáhnout skrze drsné příběhy do bezútěšné reality policejní práce, do jaké míry se spíše baví, pohrává si s námi a využívá k tomu žánr, kde může snadněji šokovat a tahat za nitky. Aniž bych měl nyní v úmyslu si na otázku odpovědět, nedokáži se vyhnout soudu: obojí mu jde výtečně. Zvláště pak v Policii. Knize, která mě děsila nejvíc, stejně jako mě nejvíce bavila (a skvěle jsem si u ní odpočinul, čili zapomněl na vše, co se děje kolem mě).Nesbøho způsob psaní dialogů, kterých není tolik, aby na nás postavy působily jako z filmů Woodyho Allena, funkčně charakterizuje postavy, a to i ty, které už z minulých dílů známe. Můžeme je totiž pouze doposud „znát“. Jsou výživné a živé. To se mi pak coby čtenáři do příběhu zapojuje úplně jinak.
    V roce 1997 napsal norský spisovatel a hudebník Jo Nesbo román Netopýr, detektivku, kde vystupuje svérázný kriminalista Harry Hole. Nesbo se strefil do vkusu čtenářů, protože knížka se stala bestsellerem a pokračování na sebe nenechala dlouho čekat. Následovaly romány Švábi, Červenka, Nemesis, Pentagram, Spasitel, Sněhulák, Levhart a Přízrak. Posledním dílem, který v Norsku vyšel v roce 2013 a který se na pulty našich knihkupectví dostává právě v těchto dnech, je kniha Policie. Desátý a poslední příběh série s Harrym Holem si určitě nenechte ujít, stojí totiž za to.
    „Jeho vlastní víra spočívala v tom, že smrt znamená konec, bez odpuštění hříchu i bez pekla. Ale pokud se plete, pak je v hajzlu, to je jasný. Určitě existují hranice toho, co se dá ještě odpustit, a Ježíš sotva bude mít dost fantazie na to, aby si dokázal představit některé činy, které spáchal.“


Desátý příběh Harryho Hola ve velkém stylu

    V předchozí knize, pojmenované Přízrak, se čtenář dočkal poměrně otevřeného konce, který mu nabízel mnoho otázek. Především tři výstřely na hlavního hrdinu pro mnohé znamenaly menší srdeční příhodu. Přežil to? Samozřejmě ano. Nechávat tuhle otázku otevřenou mi přijde zbytečné. Každému musí být jasné, že se další díl bez hlavního protagonisty jednoduše neobejde. Na začátku knihy ho ovšem nečekejte.
    Na čtenáře čeká několik zásadních dějových zvratů a infarktových situací, překvapeními v této knize Jo Nesbo opravdu nešetřil. Jsou chvíle, kdy při čtení přestanete dýchat a nevěříte vlastním očím… „Proč zrovna on/ona? To přece nemůže myslet vážně!“. Kromě rozřezaných těl se Vám ale dostane i patřičné dávky ironie a sarkasmu, což mě na knížkách Jo Nesba vždycky bavilo. Policie, to je ale hlavně setkání se starými známými – strávili jsme spolu během celé série opravdu spoustu času.
    Čtenář, který prošel s Harry Holeem cestu všemi deseti krimi romány, tisíce stranami, bude smutný. Harry Hole už nepředvede žádné ze svých parádních čísel, už nebude po-chybovat, chybovat, občas nezřízeně pít Jima Beama a objasňovat spolu se svým týmem nemožné. Drsné čtení postava Harryho Holea polidštila, je jisté, že bude čtenářům chybět. A kdo ví, možná...


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
26608
cache: 0024:00:00