Jak na věc


podstatné jméno zvíže rodu středního vzoru město,m

Speciální vzdělávací pomůcky k podpoře výuky slabozrakých žáků

    Pokud použijeme tato podstatná jména v množném čísle, změní se význam, podstatné jméno pak označuje například druh látky, její balení, ne však látku jako takovou.
    Některá podstatná jména domácího původu mohou pojmenovávat jak osobu mužského rodu životného, tak osobu rodu ženského, ale v 1. p. j. č. existuje pro obojí pojmenování stejný tvar, např. nešika, průvodčí, Jarka, Míša, popleta, choť a další. Kterou osobu mluvčí při konkrétním užití pojmenovává, pozná příjemce sdělení až při skloňování jména, popř. tam, kde je vyjádřena také shoda, např. bratr Jarka i sestra Jarka, vnuk Míša i vnučka Míša, vlakový průvodčí i vlaková průvodčí, dále malý popleta, nešika, nekňuba, padavka, všetečka i malá popleta, nešika, nekňuba, padavka, všetečka; choť, v 7. p. j. č. s mým chotěm i s mou chotí; ve vlaku byli dva průvodčí – ve vlaku byly dvě průvodčí – ve vlaku byli dva průvodčí, muž a žena.


Podstatná jména, která mají v 1. p. j. č. dvojí tvar (brambor i brambora)

    U malého počtu podstatných jmen, která kolísají v rodě a mají pouze jeden tvar v 1. p. j. č., ale mají více než jeden význam, může rodové přiřazení signalizovat, o který význam při konkrétním užití jde. Například slovo svízel ve významu ‚potíž, nesnáz‘ můžeme řadit jak mezi podstatná jména rodu muž. neživ., tak mezi podstatná jména ženská, ale ve významu ‚polní bylina‘ je pouze rodu mužského. Oba významy sice od původu souvisejí, ale etymologický vývoj od významu konkrétního (‚plevelná bylina opatřená háčky‘) k významu přenesenému (‚co se na člověka chytá, lepí a tím ho svazuje‘) je pro dnešní jazykové uživatele už zastřený.
    U podstatných jmen, která mají dvě různé podoby v 1. p. j. č., může, ale nemusí rozdíl mezi podobami souviset s rozdílem ve významu. Významový rozdíl není např. mezi variantami podstatného jména kedluben, muž., resp. kedlubna, žen. Obě varianty mají stejný význam a obě jsou plně spisovné. Jindy může být jedna z obou variant regionální. Např. u slova okurka uvádí SSČ jednu spisovnou podobu, a to variantu okurka, která je běžná v Čechách, zatímco typicky moravská varianta okurek je nespisovná. Význam obou variant je stejný.
    Přejaté podstatné jméno rikša řadíme k podstatným jménům rodu muž. živ., pojmenovává-li člověka, který řídí/tahá lehký vozík pro dopravu lidí; sám tento vozík se nazývá rovněž rikša, ale v tom případě toto podstatné jméno řadíme mezi podstatná jména ženská a skloňujeme ho podle vzoru ženského.
    Některá podstatná jména mají pouze tvar množného čísla a tímto tvarem označují jednu věc i více věcí. Například: ty Vánoce, ta kamna, ty housle, ty kalhoty...


Podstatná jména, která mají v 1. p. j. č. jeden tvar

    Všechny tři rody mají stejné množné číslo. Ve 3. pádu č. mn. přibírá podst. jm. koncovku -n, pokud tuto koncovku nemá tvar množného čísla. Podstatná jména cizího původu zakončená na -s koncovku -n nepřibírají (viz Kinos).
    Některá podstatná jména mají pouze tvar čísla jednotného, ale označují větší množství věcí (jevů) pohromadě, například: to ptactvo, to uhlí, to dříví, to žactvo, to křoví...
    K tomuto typu skloňování patří zvláštní skupina podstatných jmen, která přibírají ve 2. pádu č. jednotného ke koncovce –n ještě –s – r Buchstabe – des Buchstaben(s),  r Gedanke – des Gedankens, r Funke – des Funkens, r Frieden – des Friedens, r Wille(n) – des Willens, das Herz – des Herzens.


ODKAZY A INFORMACE PRO STUDIUM NĚMČINY

    Podstatných jmen, která jsou různého rodu ve tvarech j. č. a mn. č., je jen několik. Patří sem dítě, stř., ale děti, žen.; kníže, hrabě, muž., ale knížata, hrabata, stř.; oko, ucho, stř., ale oči, uši, žen. (vedle oka, ucha, stř.). Substantivum oblak, muž., má v 1., 4. a 5. p. mn. č. tvar oblaky, v 2. p. mn. č. tvar oblaků; substantivum oblaka, stř., je pomnožné, v 1., 4. a 5. p. mn. č. má tvar oblaka, v 2. p. mn. č. tvar oblak; významový rozdíl mezi oběma podobami tohoto slova je sice zhruba obdobný jako např. mezi louka, žen., a pomn. luka, stř., ale zatímco louka a luka uvádějí SSČ i PČP jako dvě samostatná hesla, u substantiva oblak jsou všechny pádové tvary uvedeny v hesle jediném, což svědčí o tom, že hranice mezi oběma je vnímána jako méně zřetelná (a víme, že nezřídka zůstává nerozlišena i v jazyce odborníků) – viz též Číslo podstatných jmen (dvoje housle, hromady listí) a Složitější případy shody přísudku s podmětem.


Podstatná jména, která jsou různého rodu ve tvarech jednotného a množného čísla

    V některých jiných případech však mezi variantními podobami významový rozdíl existuje, např. brambor – ‚plodina‘, brambor i brambora – ‚potravina nebo krmivo‘; pásek – kožený, látkový, magnetofonový, páska – cílová, lepicí, izolační, magnetická apod.; hyacint i hyacinta – ‚rostlina‘, ale pouze hyacint – ‚drahý kámen‘; jen fazol, muž., jako název botanický, ale (častěji) fazole, žen., i fazol, muž., jak ve významu ‚bylina (luštěnina)‘, tak i ve významu ‚pokrm‘. U slov běžné slovní zásoby, zejména u pojmenování předmětů denního života, nebývá rozlišení ostré, např. prostor, muž., znamená jednak ‚místo neohraničené, bez hranic, rozkládající se všemi směry‘, jednak ‚prostředí blíže vymezené‘; prostora, žen., je řidčeji užívaný ekvivalent podstatného jména prostor ve významu ‚místo ohraničené‘. Podobně náruč, žen. – náručí, stř., je ‚prostor mezi rukama vztaženýma dopředu‘ i ‚množství, které se do náručí vejde‘. Některé přejímky, často přejímky nové, zprvu nesklonné, které se teprve začínaj
    Výjimečné je kolísání podstatného jména mezi (přirozeným) rodem mužským a (gramatickým) středním, např. u podstatného jména kápo, popř. mezi (přirozeným) rodem mužským nebo rodem ženským a (gramatickým) rodem středním, jako je tomu v případě podstatného jména rukojmí.
    Některá jména místní, např. Aš, Bohdaneč, Bubeneč, Ostřihom, Pankrác a další, můžeme řadit ve spisovné češtině buď k rodu mužskému, nebo k rodu ženskému, např. ten Aš i ta Aš. Některá jiná, např. Bochum, Břeclav, Florenc, Kroměříž, Litovel, Olomouc, Třebíč, patří ve spisovné češtině jen k rodu ženskému, v místním úzu se však s nimi může zacházet jako se jmény rodu mužského, popř. u nich povědomí o rodu kolísá (viz Zeměpisná jména ženská zakončená ve výslovnosti na souhlásku).


Číslo podstatných jmen - podstatná jména pomnožná, látková, hromadná

    Některá obecná podstatná jména domácí i přejatá, která končí v 1. p. j. č. na souhlásku, např. esej, hřídel, kyčel, píštěl, prestiž, příčel, rez, smeč, trnož a další, můžeme skloňovat buď jako muž. neživ., nebo žen. Vzhledem k tomu, že tvar 1. p. j. č. je u nich pouze jeden, pak to, o který rod při konkrétním užití jde, poznáme právě až při skloňování, a to jen u některých pádových tvarů, popř. až podle tvarové shody s přísudkovým slovesem nebo s rozvíjejícím přídavným jménem. Významově jde o rovnocenné, zaměnitelné varianty: pacientovi byl operován vadný kyčel i pacientovi byla operována vadná kyčel; Václav Cílek je znám svými zajímavými eseji i esejemi.
    U některých podstatných jmen se rodové varianty liší frekvenčně, např. slovo píštěl je v úzu častěji řazeno k rodu ženskému než mužskému; dále regionálně, např. s kredencí se setkáme v Čechách, ale s kredencem na Moravě; a někdy i vývojově, např. knižní vrkoč je dnes rodu mužského, ale K. Světlá či J. V. Sládek ho užívali v rodě ženském; v MČ2 z r. 1986 je sprej ve výčtu podstatných jmen kolísajících v rodě, ale PČP z roku 1993 ho klasifikují už jen jako podstatné jméno rodu mužského.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00