Jak na věc


podstatná jména vzoru předseda

SKLOŇOVÁNÍ PODLE VZORU PŘEDSEDA A SOUDCE

    Koncovka -ové se projevuje jako výrazně osobní koncovka. Důvodem pro její užití bývá též snaha, aby se odstranilo použití jedné podoby pro víc pádů (např. podoba strýcové je vhodnější, protože podoba strýci je shodná s tvary 3., 5., 6. p. j. č. a s formou 7. p. mn. č.), někdy se uplatňují i důvody stylové (např. Rusi × Rusové; zatímco varianta s koncovkou -ové bývá hodnocena jako stylově vyšší, podoba s -i mívá příznak hovorovosti, někdy i příznak negativního hodnocení).
    -an, např. Brňan → Brňané, křesťan → křesťané, měšťan → měšťané, Moravan → Moravané, občan → občané, ostrovan → ostrované, pohan → pohané, Pražan → Pražané, Slovan → Slované, svatebčan → svatebčané, venkovan → venkované,
    Koncovky -i/-ové jako stylově neutrální jsou typické pro domácí jména na -ek (vzor „pán“) a pro přejatá jména na -ik (vzor „pán“), např. skřítek → skřítci/skřítkové, sládek → sládci/sládkové, svědek → svědci/svědkové; akademik → akademici/akademikové, kritik → kritici/kritikové, technik → technici/technikové, teoretik → teoretici/teoretikové (u těchto jmen mají dnes převahu podoby se zakončením -i). Kolísání -i/-ové se týká též jmen na -ota, -eta (vzor „předseda“), podoba s -i má však příznak hovorovosti, např. despota → despotové/despoti, asketa → asketové/asketi.


Vzory podstatných jmen rodu mužského:

    -ík, např. dělník → dělníci, hudebník → hudebníci, klučík → klučíci, knihovník → knihovníci, mladík → mladíci, následovník → následovníci, pohraničník → pohraničníci, protivník → protivníci, příslušník → příslušníci, zámečník → zámečníci,
    Koncovka -é je pozůstatkem staršího skloňování a mají ji podstatná jména utvořená příponami -tel (vzor „muž“), -an (vzor „pán“, nejčastěji tato jména označují obyvatele nebo příslušníky národů; jména na -man viz bod 2.1.6) a některá jiná jména s podobným zakončením (andělé, manželé, Španělé), dále pak jména patřící ke vzoru „předseda“ utvořená příponami -ita, -ista, -asta.
    Dále může koncovka -i vadit tam, kde před ní předchází jedna, nebo dokonce dvě slabiky obsahující rovněž -i nebo -y, proto se dává přednost zakončení -ové (např. ibis → ibisi/ibisové, rys → rysi/rysové, svišť → svišti/svišťové).
    U vzoru „pán“ je nejčastější koncovka -e: pane, hoste, občane, premiére; pse, vole; u podstatných jmen se základem zakončeným na -r po souhlásce dochází k alternaci r/ř: bratr – bratře, ministr – ministře, mistr – mistře, setr – setře, ale po samohlásce -r nealternuje: inženýr – inženýre, doktor – doktore, manažer – manažere, netopýr – netopýre, kocour – kocoure, vezír – vezíre, upír – upíre.


Přejatá jména zakončená na -log, -urg, -graf, -fil, -fob, -nom

    Podstatná jména anděl a manžel mají v 5. p. j. č. tvary podle měkkého vzoru „muž“: anděli, manželi (tvary anděle, manžele jsou zastaralé, viz Skloňování mužských jmen kolísajících mezi měkkým a tvrdým skloňováním).
    Koncovky -é/-i se uplatňují u přejatých jmen končících na -at a -it, např. akrobat → akrobaté/akrobati, aristokrat → aristokraté/aristokrati, demokrat → demokraté/demokrati, diplomat → diplomaté/diplomati, favorit → favorité/favoriti, hermafrodit → hermafrodité/hermafroditi (převažující jsou však podoby se zakončením -é).
    U vzoru „muž“ má převážná většina jmen koncovku -i: učiteli, spisovateli, králi, muži, hvězdáři; jen jména utvořená slovotvornou příponou -ec mají koncovku -e, před kterou dochází pravidelně k alternaci: otec – otče, lovec – lovče, blbec – blbče, horolezec – horolezče, znalec – znalče, chlapec – chlapče, nadšenec – nadšenče.
    Jména zakončená na -man patří ke vzoru „pán“ a v 1. p. mn. č. mají koncovku -i, např. barman → barmani, gentleman → gentlemani, jazzman → jazzmani, kameraman → kameramani, narkoman → narkomani, ombudsman → ombudsmani, pivotman → pivotmani, rekordman → rekordmani, showman → showmani, superman → supermani, toxikoman → toxikomani.


Vzory mužského rodu dělíme na životné a neživotné.

    -ista, např. fašista → fašisté, filatelista → filatelisté, fotbalista → fotbalisté, kapitalista → kapitalisté, marxista → marxisté, šachista → šachisté, terorista → teroristé,
    Podstatná jména skloňovaná podle vzoru „soudce“ mají v 5. p. tvar soudce: pane soudce, milý správce, ty zrádce, vážený ochránce lidských práv, náš vůdce. Patrně nevýrazností formy 5. p. totožné s 1. p. a vlivem frekventovaných slov typu otec – otče (podle nichž se objevuje i nespisovná podoba *správec) však poměrně často pronikají i podoby na -če: *soudče, *správče, *zrádče, *ochránče, *vůdče, ty jsou však nespisovné.
    Podstatná jména, jejichž tvarotvorný základ končí na -k, -g, -h, -ch, mají koncovku -u: falešníku, dělníku; biologu, chirurgu; vrahu, soudruhu; hochu, duchu; tu má rovněž podstatné jméno syn – synu (ale zlosyne); pouze jména bůh a člověk mají původní -e, které vyžaduje alternaci: bože, člověče. Starší podobu koncovky mohou mít některá jména při užití expresivním: nešťastníče, falešníče, bídníče (vedle neutrálního nešťastníku, falešníku, bídníku).


Přihlásit se přes sociální síť:

    Jen u některých se můžeme v úzu setkat také s variantním zakončením -é, např. *narkomané, *toxikomané, které sem proniká jednak od jiných typů přejatých podstatných jmen, a to např. od typu diplomat, favorit (srov. bod 2.5), jednak od podstatných jmen tvořených příponou -an, pro něž je zakončení -é náležité (viz bod 2.3). Podoby *narkomané, *toxikomané atd. jsou projevem přehnané snahy o správnost, žádná normativní příručka (slovník ani mluvnice) neuvádí podobu na -é u těchto slov jako spisovnou variantu. V úzu se také u některých jmen objevuje variantní zakončení -ové, např. supermanové, proti kterému nelze nic namítat.
    U jmen zakončených na -ek (-k) je možné vedle -i též -ové (jak → jaci/jakové, krtek → krtci/krtkové, křeček → křečci/křečkové, lelek → lelci/lelkové, racek → racci/rackové). Koncovka -ové se zvolí tehdy, když se jedná o méně běžný název zvířete a změna souhlásky před zakončením by oddálila tvar 1. p. mn. č. od podoby základu, tedy ztěžovala by porozumění.
    Jména zakončená na -ř a -č náleží ke vzoru „muž“ a v 1. p. mn. č. mají koncovku -i, např. bankéř → bankéři, boháč → boháči, bruslař → bruslaři, cestář → cestáři, havíř → havíři, hráč → hráči, kacíř → kacíři, kancléř → kancléři, knihař → knihaři, řidič → řidiči, sazeč → sazeči, spáč → spáči.
    V 1. p. mn. č. existuje u muž. živ. podstatných jmen (skloňovaných podle vzorů „pán“, „muž“, „předseda“, „soudce“) více možností zakončení. Vedle nedubletních koncovek -i, -é, -ové se v různé míře uplatňují dublety -i/-ové, -i/-é, ojediněle -é/-ové (např. konšelé/konšelové). Výběr ovlivňuje více faktorů.


Přejatá jména zakončená na -man

    Jednoslabičná jména mají z rytmických důvodů koncovku -ové, např. Dán → Dánové, Ir → Irové, král → králové, mág → mágové, Rus → Rusové, sok → sokové, syn → synové, špeh → špehové, zběh → zběhové, zeť → zeťové (ale Žid → Židé, Čech → Češi).
    -l, např. apoštol → apoštolové, břídil → břídilové, fňukal → fňukalové, hýřil → hýřilové, kutil → kutilové, loudal → loudalové, mazal → mazalové, škrabal → škrabalové, škudlil → škudlilové, vyvrhel → vyvrhelové, žvanil → žvanilové.
    Výběr koncovky závisí na zakončení tvarotvorného základu. Vzor „pán“ má v 5. p. j. č. koncovky -e, -u, vzor „muž“ -i, -e, vzor „soudce“ koncovku -e (bez alternace předchozí souhlásky), vzor „předseda“ koncovku -o.
    Koncovka -i se vyskytuje nejčastěji, a to jako podoba jediná nebo ve dvojici s koncovkou -ové (páni/pánové) či -é (sousedi/sousedé). Koncovku -i provázejí pravidelné změny předcházející koncové souhlásky tvarotvorného základu, např. k > c (rak → raci), h > z (pstruh → pstruzi), ch > š (hoch → hoši) apod.
    Pokud se u některého z výše uvedených podstatných jmen vyskytne i zakončení -ové, je tato podoba pociťována spíše jako knižní (např. Francouzové, tovaryšové, dárcové, strážcové).


Podstatná jména - rod mužský - vzor předseda, soudce

    Jména zakončená na -(e)c patří ke vzoru „muž“ a v 1. p. mn. č. mají zakončení -i, např. cizinec → cizinci, domorodec → domorodci, Gruzínec → Gruzínci, chodec → chodci, jezdec → jezdci, Korejec → Korejci, Litevec → Litevci, neandertálec → neandertálci, Němec → Němci, Portugalec → Portugalci, sobec → sobci, vědec → vědci, zemědělec → zemědělci.
    Předpokládáme, že se vám tato prezentace líbila. Chcete-li si ji stáhnout, doporučte prosím tuto prezentaci svým přátelům v kterékoli sociální síti. Tlačítka jsou dole. Děkujeme.
    Pátým pádem (vokativem) se v komunikaci oslovuje (pane inženýre) nebo se zvoleným oslovením hodnotí adresát (drahoušku, sketo). Proto se běžně užívá jen u názvů osob nebo zvířat; 5. pád neživotných podstatných jmen má obvykle funkci personifikace (obušku, z pytle ven; foukej, větříčku). Oslovení 1. pádem je přípustné pouze v neoficiálních situacích, jde o tvar stylově příznakový. V kultivovaných spisovných projevech psaných i mluvených bychom měli oslovovat 5. pádem. Užití 1. pádu je zde považováno za projev nezdvořilosti, značné neformálnosti a nepřiměřené familiarity. Tvary 5. pádu viz v kap. o skloňování mužských osobních jmen.


Jména zakončená na -an (obyvatelská), -tel, -ita, -ista, -asta

    Náležité podoby 5. p. jsou tedy jedině: dárce (chlebodárce, ústavodárce, zákonodárce), vládce (hrůzovládce, krutovládce, spoluvládce), správce, strážce, strůjce, svůdce, škůdce, tvůrce, zrádce (vlastizrádce).
    -tel, např. buditel → buditelé, budovatel → budovatelé, čekatel → čekatelé, činitel → činitelé, hostitel → hostitelé, jmenovatel → jmenovatelé, pisatel → pisatelé, ručitel → ručitelé, velitel → velitelé, živitel → živitelé,
    Koncovka -i se užívá poměrně často u rodných jmen odvozených příponou -ík (Petřík → Petříci, Jiřík → Jiříci). U příjmení mají podoby se zakončením -i ráz hovorový, např. bratři Čapci, Mrštíci. Zní-li příjmení stejně jako jméno obecné, koncovka -i možná není, např. bratři Kovářové, Pekařové (viz Typ Novákovi, Skotničtí – Skotnických, rodina Novákova).

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00