Jak na věc


paolo villaggio

Přihlášení k odebírání newsletteru

    Právě oscilace mezi tělem (tělesností) a jistým odhmotněním tvoří jeden z nejsilnějších nábojů celého textu. Giordano zobrazuje tělo jako tíhu, hmotu, jež je vláčena a nelze se od ní oprostit. Veškeré emoce jsou zprostředkovávány právě skrze tělesné projevy (strach, který paralyzuje pohyb, smutek, jejž lze ventilovat jen sexuálně, vztek, přetavující se ve znásilnění apod.). Tělo je neustále unifikováno (jak vizuálně – pomocí uniforem, tak zdůrazněním jeho projevů, které jsou u všech stejné a neustále přítomné – pot, pach, průjem, spánek, sex), stává se kolektivní záležitostí, jednotlivá těla jsou navzájem nerozlišitelná. To nejvíc demonstruje drastická scéna, v níž je několik vojáků roztrháno při výbuchu na kusy a ostatky jejich těl se smísí do jednoho indiferentního celku. Protipólem této tíživé hmoty je právě určité vědomí zcizení, pocit chiméričnosti, ireálna. Osobnostní individualita vojáků (každý prožívá svůj jedinečný osud, přichází na základnu z jiného prostředí a s


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00