Jak na věc


přivlastňovací zájmena

ODKAZY A INFORMACE PRO STUDIUM NĚMČINY

    Podmět (původce děje) a „vlastník“ nejsou totožní v celém rozsahu: Doma u televize fandíme našim fotbalistům na mistrovství Evropy. Ve škole se učíme o našich význačných malířích. Blahopřejeme našim maturantům. Máme rádi naši paní učitelku.
    V některých případech je často možné bez ztráty významové jednoznačnosti přivlastňovací zájmeno vynechat: Podej mi prosím kabát, pověsil jsem si ho tamhle na věšák.
    Popsané způsoby konkurence mezi zvratným a osobním přivlastňovacím zájmenem mají platnost tendencí. Kolísání mezi oběma druhy přivlastňovacích zájmen nelze vyloučit. Častější je nezvratné zájmeno v různých projevech mluvených než v projevech psaných. Pozor je třeba dát zejména tam, kde by užití zvratného, anebo nezvratného zájmena vedlo k odlišnému významu věty. Kdybychom ve větě Na recepci přišel ministr i se svou manželkou užili zájmena jeho a napsali Na recepci přišel ministr i s jeho manželkou, tvrdili bychom, že ministr přišel na recepci i s manželkou jiného muže.


Konkurence přivlastňovacích zájmen

    Složitější jsou případy, kdy jsou ve větě vyjádřeny (nebo se aspoň z věty vyrozumívají) dva děje a každý z nich má jiného původce. Přivlastňovaná věc, event. osoba patří buď osobě/věci, která je ve větě podmětem, anebo původci druhého děje. Pro volbu zvratného, anebo osobního zájmena pomůže, rozložíme-li větnou stavbu do jednodušších částí, např. Prosím vás o omluvení mé nepřítomnosti (= já prosím, vy omluvíte, já jsem nepřítomen). Prosím vás o omluvení mé dcery (= já prosím, vy omluvíte, dcera je moje). Děkuji vám za blahopřání k mému svátku (= já děkuji, vy blahopřejete, já mám svátek). Dovolte nám poděkovat za vaši laskavost (= vy dovolíte, my děkujeme, vy jste laskav).
    - zájmena vyjadřující, že něco někomu patří - přivlastňovacím zájmenem se určí, komu co patří - v jakém tvaru přivlastňovací zájmeno použijeme, závisí na rodu podstatného jména, ke kterému se váže - pokud se použije přivlastňovací zájmeno, člen se vynechává (nahrazuje člen)
    Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj užijeme tehdy, jestliže přivlastňovaná věc, event. osoba patří osobě/věci, která je ve větě podmětem (původcem děje): Pavel vychovává své děti dobře. Starý hrad skrývá svá tajemství. Jdem (= my) za svou pravdou dál. Naproti tomu ve větě Pavel vychovává jeho děti vyjadřujeme, že Pavel vychovává např. bratrovy, kamarádovy atp. děti, ale nikoli děti své = vlastní. Uvedené pravidlo neplatí absolutně. Nezvratná zájmena bývají preferována v těchto případech:
     → v jednotném čísle skloňují jako neurčitý člen (ein Hund - mein Hund) → v množném čísle jako určitý člen ( die Häuser - meine Häuser ) - stejně jako mein se skloňují i ostatní přivlastňovací zájmena: 


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00