Jak na věc


přeměněné horniny příklad

Proč zvolit šablonu „Využití ICT ve vzdělávání“

    Mezi charakteristické minerály alpské parageneze patří například epidot, chlorit, prehnit, titanit, anatas, brookit, zoisit a mnoho dalších. V Čechách se minerály alpské parageneze vyskytují například v lomu v Libodřicích u Kolína (prehnit, analcim, axinit aj. v trhlinách amfibolitu) nebo v lomu v Markovicích (část obce Žleby) jv. od Čáslavi (prehnit, analcim, laumontit, titanit aj. v trhlinách amfibolitu). Proslulé jsou nálezy sloupcovitých krystalů epidotu u Sobotína na Šumpersku.
    Zvláštním typem metamorfózy je tzv. metasomatóza. Jedná se o přeměnu hornin pronikajícími horkými roztoky a plyny, které reagují s jednotlivými zrny minerálů, zatlačují je a na jejich místě vznikají minerály nové. Tak například působením hořčíkem bohatých roztoků na zrna kalcitu ve vápencích vznikají dolomity (tzv. dolomitizace). Metasomatózou peridotitů vznikají hadce (serpentinity) – roztoky přeměňují původní olivín na serpentin. Na hadce bývají vázána ložiska niklu, chromu, platiny a chrysotilového asbestu.


Impaktní – šoková metamorfóza

    Metasomatózou vápenců a dolomitů mohou vznikat tzv. skarny, tvořené obvykle převážně andraditem a hedenbergitem. Některé skarny obsahují vtroušená zrna magnetitu a takové potom slouží jako železná ruda. Skarny s magnetitem byly u nás těženy například ve Vlastějovicích nad Sázavou nebo na Zlatém Kopci u Božího Daru v Krušných horách. Jiné skarny obsahují scheelit a pak bývají zdrojem wolframu (skarn se scheelitem byl u nás pokusně těžen u Malého Boru poblíž Horažďovic). Některé skarny bývají považovány spíše za kontaktně metamorfované a zároveň metasomaticky (roztoky) a pneumatoliticky (plyny) přeměněné.
    Bylo řečeno, že během regionální metamorfózy se uvolňují roztoky, které mohou horninou putovat, a z nich krystalizují minerály. Tak vznikají žilky a čočky vypoceného, tzv. sekrečního křemene a živce, jež jsou časté zejména v pararulách. V sekrečních křemenných čočkách mohou být zarostlé vyrostlice rutilu, jako je tomu například v okolí Soběslavi nebo v okolí Golčova Jeníkova, jindy v nich bývají zarostlé tabulky kyanitu, jako například v okolí Bečova nad Teplou, na Pancíři na Šumavě anebo u Frymburku při břehu nádrže Lipno. Pokud jsou sekreční čočky složeny z velkých jedinců křemene a živce, připomínají pegmatitové žíly, zvláště pokud ještě navíc obsahují sloupečky skorylu (např. u Golčova Jeníkova).


d) Mramor (krystalický vápenec)

    Dalším typem metamorfózy je tzv. kontaktní metamorfóza. K té dochází po průniku vyvřelých hornin na jejich kontaktu s okolními horninami. Typickým příkladem je proniknutí žuly do vápenců. V takovém případě dochází k prohřátí vápence a k látkové výměně mezi chladnoucím žulovým magmatem a vápencem. Vznikají tzv. erlany s minerály typickými pro kontaktní metamorfózu, jako grosulár, vesuvian či wollastonit. Pěkné velké, dobře omezené krystaly grosuláru se vyskytují u Žulové a Vápenné v Jeseníkách; sběratelsky atraktivní ukázky vesuvianu se vyskytují například v Hazlově u Chebu. Masivní vzorky vláknitého wollastonitu se příležitostně objevovaly při těžbě kamene v lomu Na Marjánce u Stříbrné Skalice, kde byly součástí kontaktně přeměněných několikametrových útržků vápence uzavřených v granitoidech, ale i na jiných lokalitách.
    Zrna minerálů se zvětšují, vlivem orientovaného tlaku rostou přednostně jedním směrem, protahují se, tvoří pásky, takže výsledná hornina je uspořádána do vrstviček, jimž říkáme foliace. Jedná se o jakousi metamorfní vrstevnatost nebo metamorfní břidličnatost. Ta je charakteristická pro všechny tzv. krystalické břidlice, jako jsou fylity, svory a ruly. V příčném řezu přes foliaci můžeme pozorovat páskování metamorfovaných hornin; charakteristické je zejména pro ruly, v nichž se střídají světlejší a tmavší pásky minerálů.
    Pokud teplota při metamorfóze překročí kritickou mez, začne se hornina částečně tavit a vznikají tzv. migmatity („žuloruly“) charakteristické tím, že jsou složeny ze světlých (žulových) a tmavých (rulových) pásků.


Regionálně metamorfované horniny

    Metamorfované horniny vznikají přeměnou vyvřelých, usazených a starších přeměněných hornin, a to obvykle za zvýšených teplot a tlaků. Horniny mohou během geologických procesů měnit svoji polohu v zemské kůře. Například sedimenty se díky pohybu zemských desek a horotvorným pochodům dostanou do hlubších částí zemské kůry a přizpůsobují se změněným tlakům a teplotám, tzn. že se přeměňují. V hornině dochází k překrystalování minerálů a ke vzniku minerálů nových.
    V metamorfovaných horninách se mohou nacházet ložiska rud železa i barevných kovů. Na severní Moravě byla především v 19. století intenzívně těžena metamorfní ložiska železných rud v okolí Uničova. Původně se jednalo o sedimentární železné rudy usazené během starších prvohor na mořském dně z podmořských vulkanických vývěrů. Později prošla tato ložiska regionální metamorfózou, takže vznikly výrazně páskované železné rudy s magnetitem. Vulkanosedimentární původ mají patrně i rudy mědi, zinku a olova na ložisku Zlaté Hory v Jeseníkách. Také tyto rudy se původně usadily na mořském dně v podobě jemnozrnného kalu pocházejícího z horkých vývěrů a pozdějšími geologickými pochody byly výrazně přepracovány do podoby masivních páskovaných rud.


Vypocené (sekreční) čočky a žíly

    Pokud jsou horké roztoky a plyny spíše magmatického původu, má metasomatóza blízko autometamorfóze popsané v kapitole o vyvřelých horninách. Takto mohou být některé metamorfované horniny nabohaceny rudními minerály. Například v okolí Horní Blatné v Krušných horách, jsou tamní fylity, jež tvoří plášť podložních žul krušnohorského plutonu, podél některých zlomových poruch greisenizovány, takže vznikly pruhy nabohacené kasiteritem a ty byly těženy jako zdroj cínu. Podobně je tomu v dole Giftkies mezi Jáchymovem a Božím Darem. Tímto dolem byl těžen částečně přeměněný („greisenizovaný“) pruh svorů nabohacený křemenem a drobnými zrny arsenopyritu, z něhož byly vyráběny sloučeniny arsenu.
    Nejrozšířenější jsou tzv. regionálně metamorfované horniny. V České republice zaujímají rozsáhlá území v jižních a jihozápadních Čechách, v Krušných horách, v Jeseníkách a jinde. Při regionální metamorfóze se horniny horotvornými pochody, tj. pohybem litosférických desek, dostávají do větších hloubek, prohřívají se a jsou stlačovány. Část tepla může být regionálně metamorfovaným horninám předána i prostřednictvím plutonického magmatu, které proniká z hlubších částí zemské kůry. Plutonický magmatismus totiž horotvorné pochody velmi často provází.
    Vlivem zvýšených teplot dochází v hornině k překrystalování minerálů, minerály spolu mohou reagovat, takže vznikají minerály nové a jiné zanikají. Prostředníkem chemických reakcí je voda, která se v malé míře uvolňuje ze struktur některých minerálů a nachází se mezi zrny minerálů. Můžeme říci, že hornina se „potí“, zůstává ovšem v pevném stavu, nejvýše se stává mírně plastickou.


Nejnovější články z ITveSkole.cz

    Extrémním případem metamorfózy je tzv. impaktní – šoková metamorfóza způsobená dopadem meteoritu na zemský povrch. Produktem šokové metamorfózy jsou kromě jiného i všem dobře známé vltavíny. Jedná se totiž o přetavené prachové jílovce.
    Při vzniku vysokých hor se horniny v jádrech horstev mohou dostávat do tak vysokých tlaků a teplot, že dojde k jejich úplnému roztavení a tavenina pak v nitru hor miliony let chladne a tuhne až vykrystaluje jako žulový pluton. Pluton během chladnutí předává teplo okolním horninám, tím je zahřívá a ty se vlivem tepla přeměňují.
    V kapitole o vzniku krystalů jsme hovořili o tom, že krystalovými plochami dobře omezené krystaly vznikají, když mají dost volného prostoru pro svůj růst. V případě vyrostlic v metamorfovaných horninách to tak docela neplatí. Vyrostlice krystalů rostou na úkor okolních minerálů, které při svém růstu „spotřebovávají“ a ve výsledku mohou být také omezeny dokonalými krystalovými plochami.


Společenství minerálů žil alpského typu

    Během regionální metamorfózy vzniká v horninách i charakteristické společenství minerálů, kterému podle jeho nejklasičtějších výskytů v Alpách říkáme alpská parageneze (žíly alpského typu). Při vrásnění metamorfovaných hornin vznikají praskliny a trhliny, jež se dalšími pohyby v hornině více či méně otevírají. Horninou proudí metamorfní roztoky, tj. vodné roztoky uvolněné při metamorfóze z minerálů. Horninotvorné minerály se v nich rozpouštějí a rozpuštěné látky putují až do prasklin v hornině, kde na stěnách praskliny z metamorfních roztoků krystalizují v podobě nových minerálů. Trhliny a pukliny jsou jimi částečně anebo zcela vyplněny. Druhově pestré a esteticky výrazné minerály alpské parageneze jsou dalším oblíbeným předmětem zájmu sběratelů.
    V regionálně metamorfovaných horninách mohou vznikat minerály, které se v usazeninách a vyvřelinách nevyskytují, například kyanit, sillimanit a staurolit. Pro regionálně metamorfované horniny jsou charakteristické také andalusit, cordierit a almandin. Kyanit, staurolit, almandin a andalusit mohou vytvářet až několikacentimetrové dobře krystalově omezené vyrostlice, vyhledávané sběrateli minerálů. U nás nacházíme pěkné vyrostlice almandinu a staurolitu například ve svorech v okolí Sobotína a Petrova nad Desnou v Jeseníkách.


10. Horniny přeměněné (metamorfity)

    Jiným příkladem kontaktně metamorfovaných hornin jsou tzv. plodové břidlice. Vznikají kontaktní metamorfózou jílovců a tvoří se v nich minerály andalusit a cordierit, jež mohou tvořit i vyrostlice („plody“). Plodové břidlice (a kontaktní rohovce) s drobnými, nicméně okem viditelnými krystaly andalusitu a cordieritu nacházíme například v okolí Tehova u Říčan. Přeměněny byly teplem žulového magmatu tzv. říčanské žuly (nejsevernější výběžek Středočeského plutonu).
    Předpokládáme, že se vám tato prezentace líbila. Chcete-li si ji stáhnout, doporučte prosím tuto prezentaci svým přátelům v kterékoli sociální síti. Tlačítka jsou dole. Děkujeme.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
18918
cache: 0024:00:00