Jak na věc


osamělost prvočísel paolo giordano

Dělám pořád stejné chyby: 7 kroků z bludného kruhu

    K osamělosti může vést řada životních událostí. Budeme se pravděpodobně cítit osamělí, když se nám rozpadne vztah, musíme změnit zaměstnání a přestěhovat se, rozvedeme se, děti odejdou z domova nebo nám zemřou rodiče.
    Nejde o fyzično. Jen vědomí tiché přítomnosti někoho druhého, kohokoli. Pocit, že někdo stojí při nás, třeba v práci, když se nás nikdo nezastává. Ten hrozný pocit samoty, kterou jsme si nevybrali a nechceme ji. To, že sami pijeme kávu, která najednou chutná krajně hořce, to, že se sami díváme na oblíbenou komedii a vůbec se neusmíváme, naopak pláčeme. To ale nedělá mozek, to pláče duše. Nikoho nemá při sobě. Ve stáří tohle pozná většina z nás.
    To místo už dávno není neznámé. Čím déle však v tom prostředí jsme, tím více si uvědomujeme, jak jsme jiní než ostatní. Cítíme se izolovaní. Možná máme hodnoty, které nikdo jiný nesdílí, nebo naopak jen my nesdílíme hodnoty prostředí. Mezi námi a druhými vyrostla zeď. Třeba i v rodině. A tím víc se cítíme sami.
    Ať pocit osamělosti vyvolá cokoli, může znamenat bolestnou zkušenost, v níž se střídá strach, smutek, beznaděj, prázdnota, odloučení, nuda a pochyby o sobě samých.


Poradit si s chronickou osamělostí

    Výzkum ukazuje, že někteří z nás mají větší sklon k chronické osamělosti. Lidé s nízkou sebeúctou, kteří jsou nesmělí a uzavření do sebe nebo se bojí riskovat ve vztazích, budou pravděpodobně chronicky osamělí. Stejně tak lidé, kteří nejsou společensky obratní – nebo kteří si to o sobě myslí.
    Proč to každý z nás dokáže, vysvětluji v knize PROTOŽE. A popisuji také jak. Abychom však vůbec začali sami sebe hledat, musíme si nejprve uvědomit, že jsme se ztratili.
    Jako vždy by nám měly pomoci pocity – neštěstí, zklamání, prázdnota, chaos, nesoustředění. Člověk však záměrně nemá jen city. Má také rozum, aby své pocity dokázal rozumně vyhodnotit.
    Osamělost není fyzický, ale pocitový stav. Cítíme se sami, ačkoli vedle sebe můžeme mít někoho jiného. Osamělí prostě nejsme rádi. Osamělost si NEVYBÍRÁME.
    Člověk potřebuje pouto. Potřebuje někam, k někomu patřit. Potřebuje být pro někoho důležitý. Potřebuje někomu důvěřovat. Potřebuje někoho podporovat a sám podporu dostávat. Když si dobrovolně vybereme samotu, tím někým se pro sebe můžeme stát sami. Říká se tomu znovu najít sám sebe, nebo také začít být znovu sám sebou. Je to jako objevit v sobě poklad – jako najít diamant, paradoxně v sobě, zatímco jsme do té doby přehrabovali něčí kamení.


7 důvodů, proč jsou optimisté šťastnější

    V tom okamžiku si uvědomíme, že jsme byli celou dobu důvěřiví, laskaví a nápomocní vůči někomu, kdo nás podváděl. Pouhá ztráta elementu důvěry v nás vyvolá pocit nezměrné osamělosti. Cítíme se proklatě sami a prázdní, přestože jsme obklopeni desítkami dalších přátel. Pocit jedné jediné zrady, jedné jediné lži přebije vše.
    Popsal jsem partnery pro mysl, tělo i duši. Největší bolest ale vychází ze srdce. I když máme plno přátel, kolegů, sousedů, rodinných příslušníků, ba i zvířat, srdci pořád někdo schází. Je to skutečný partner – tak, jak ho v knize definuji. Ten pocit ovšem můžeme mít, i když fyzicky nějaký protějšek máme, ale srdce k němu ztratilo spojení.
    Vzhledem k tomu, že „mít” vztah se v naší společnosti považuje za známku vítězství, někteří lidé mají pocit prohry, když nemají přátele nebo partnera. Rozdílná situace panuje ve společnostech, v nichž lidé žijí více pohromadě, protože je vám mnoho vztahů „dáno“ – například tam, kde se sňatky dohadují předem.
    Osamělost si nevybírá a vezme zavděk i méně dramatickými životními událostmi: může se přikrást, když se nám vzdálí přátelé, partner odjede pracovně na víkend nebo nás dobrý přítel nepozve na večírek.


Má to smysl? 8 mezí zdravého vztahu

    však může ještě zesílit vlivem jakéhosi „cejchu”, který si nese každý, kdo žije sám. „V naší kultuře je partnerský vztah vnímám jako úspěch,” tvrdí psycholožka prof. Cecilia Holanová.
    Toto je otázka, která mě při osobních setkáních (viz nová možnost zde) nejvíce zajímá. Jedině když známe barvu samoty, potažmo osamělosti, můžeme najít protilék. Jedině když víme, co nám schází, můžeme to začít hledat. (Tak jako zaměstnanci, který se v novém místě cítí osaměle, pomáhá práce na týmových projektech.)
    „Osamělost je pravděpodobně hlavní příčinou předčasných úmrtí ve Spojených státech,” říká psycholog dr. James J. Lunch, autor dvou studií o vlivu osamělosti na zdraví.
    Mnozí z nás si však bohužel nechtějí osamělost přiznat, což může tento stav ještě prohloubit. Jestliže svoji samotu skrýváte, ostatní lidé nevědí, že se k vám mají přiblížit.


7 barev osamělosti a proč na nich záleží

    Výzkum potvrzuje, že přímá zkušenost s osamělostí se objevuje poměrně brzy. Mnozí z nás zažijí nejsilnější pocity osamělosti v období dospívání, kdy nevíme, kdo jsme, ani s kým chceme být. I v dospělosti se však můžeme cítit osamělí. Když nás pak osamělost přepadne v pozdějším věku, může se podepsat na našem zdraví do té míry, že si budeme připadat mnohem starší, než bychom si byli ochotni připustit.
    Můžeme být obsypáni přáteli ve svém telefonním seznamu, ale když se snažíme opravdu s někým spojit, nikdo nemá čas. Poznáváme, že máme kamarády, ne přátele. Máme známé, kteří se ozvou, když se jim to hodí nebo když něco potřebují. Zpočátku je omlouváme, mají přece své vlastní životy. Pak ale zjistíme, že mají jiné přátele. Opravdové přátele, na které čas mají. Zatímco pro nás mají jen prázdné fráze. Tak jako takzvaní rodiče. Tak jako takzvaní partneři.
    Vědci hovoří o „situační” osamělosti v případě, že ji způsobí nějaká konkrétní událost. Jak už samo označení naznačuje, situační osamělost vás může přepadnout například po zrušené schůzce, rozpadlém vztahu nebo úmrtí. Pokud ovšem osamělost nepřejde, budete pravděpodobně prožívat takzvanou osamělost chronickou. Chronicky osamělí lidé jsou osamělí bez ohledu na konkrétní situaci.


5 důvodů, proč ztrácíme ty, které milujeme

    Existují totiž samoty, které jsou přirozené, a pocity osamělosti, které s nimi přicházejí, jen dočasné a správné. Mají v nás vyvolat potřebu po vytváření svazků. Proč se tyto pocity dostavují, i o tom píšu v nové knize a zacházím hodně hluboko do historie – zde tím nebudu zdržovat.
    Osamělost rozhodně není spojena jen s chtěním romantického partnera. Přichází s postrádáním konkrétních typů vztahů. Proto mi dovolte představit Vám sedm barev osamělosti. Na typu, kterým procházíte Vy, velmi záleží.
    Jestliže si myslíte, že vaše osamělost je situační, pravděpodobně si s ní poradíte sami. Prof. Perlman v takovém případě doporučuje dvě důležité strategie. S osamělostí se můžete vypořádat buď tak, že se budete o samotě věnovat věcem, které vás zcela pohltí a uspokojí, nebo půjdete ven, mezi lidi. Obě tyto možnosti jsou přitom účinné.
    Osamělost je hlavním zdrojem neštěstí, protože jak osamělost, tak neštěstí jsou subjektivní pocity. Proto je důležité na odstranění pocitů osamělosti pracovat – zároveň tím pracujeme na svém vlastním štěstí.


Proč je peklo milovat podnikatele aneb 10 věcí, které fakt musíme změnit

    Opuštěného Martina zanedlouho zavede jeho přítel, rovněž zhrzený neopětovanou láskou, do tajného klubu v New Yorku, jemuž se říká Spolek samotářů. Jak se záhy ukáže, klub má spoustu členů, a náš hrdina zjišťuje, že ve svém neštěstí není sám – naopak, má kolem sebe početnou společnost.
    je obvykle těžší než v případě situační osamělosti. Jestliže své pocity ztotožňujete s popisem chronické osamělosti, možná budete potřebovat odbornou pomoc. Psychoterapeuti přitom mají s léčením osamělosti bohaté zkušenosti.
    Jako dítě jsem potkal osamělého člověka. Bez ohledu na to, že mi tvrdil opak, cítil jsem, že si samotu neužívá. Později mi přiznal proč. Tolikrát se snažil vmísit do světa lidí, ale lidé ho pokaždé zklamali.
    Samota a osamělost. Dva odlišné pojmy. Samota vystihuje stav, kdy jsme fyzicky sami, ale rozhodně se tak nemusíme cítit „ve špatné společnosti“. Sami prostě můžeme být RÁDI.
    Tehdy jsem ohromeně pozoroval paradox života – že ti nejosamělejší lidé jsou zároveň nejlaskavější, tak jako ti nejsmutnější lidé mají nejvřelejší úsměv a ti nejponičenější lidé jsou současně nejvíce nápomocní. A to všechno proto, že už si nepřejí vidět nikoho dalšího prožívat to, co museli prožít oni.


O velkých srdcích a skutečném bohatství

    Jak je tedy možné, že jste někdy sami, aniž se přitom cítíte osamělí? „Když jste osamělí, máte pocit, že vám chybí blízký vztah k jiným lidem,” říká psycholog prof. Craig Anderson z Missouri, která se věnuje výzkumu osamělosti.
    Pobyt ve společnosti dalších lidí však nemusí znamenat cestu k okamžité nápravě. Pocity osamělosti ve skutečnosti nemají vůbec nic společného s tím, kolik lidí vás obklopuje. Když jste sami například po náročném dni nebo dlouhém večírku, klid a ticho vám mohou připadat osvěžující. Naopak ocitnete-li se v místnosti plné lidí, které neznáte, v davu na ulici nebo v rušné restauraci, můžete se cítit osamělí jako poutník v cizí zemi.
    Steve Martin hraje v komedii Samotář z roku 1984 příjemného, obyčejného mladého muže, kterého opustí dívka. Najednou se mu zhroutí celý svět, připadá si bezvýznamný a trpí depresemi.
    Podobně jako jiné druhy emocionálního stresu, také stres vyvolaný samotou nutí vaše tělo k nadměrné tvorbě hormonů, které mohou zvýšit srdeční tep a oslabit imunitní systém. Výzkum prokázal, že lidem, kteří se cítí odloučení od společnosti, hrozí výrazně vyšší riziko úmrtí v důsledku ischemické choroby srdeční a dalších potenciálně smrtelných nemocí.


5 kouzel psích partnerů aneb O lidech, kteří zůstávají, když celý svět odešel

    Většina lidí se cítí osamělá jen občas. Když vám přítel na poslední chvíli zruší oběd nebo někdo neopětuje vaši návštěvu, pravděpodobně zažijete pouze prchavý pocit osamělosti. Po rozvodu nebo smrti blízkého člověka však lidé prožívají osamělost měsíce a někteří i celé roky.
    Přirozená osamělost, kterou cítíme po přestěhování do nového města, kde nikoho neznáme, po příchodu do nové práce, nové školy. Kolem dokola není obličej, který by nám přišel povědomý. Cítíme se sami – v prostředí plném lidí.
    Můžeme být součástí milující rodiny, ale i ta funguje jako soukolí. Když vypadne nebo zrezne jedno kolečko, celá soustava se zastaví. Tak jako soustava v našem těle, srdci. A vůbec nemusí jít o ztrátu člověka, stačí zvířete – psa, kočky, koně. Ačkoli nás bližní objímají a jsou s námi, my jsme strašně prázdní a myslíme si, že už žádné jiné zvíře tolik milovat nebudeme.
    Až otevřete mou novou knihu PROTOŽE, vzpomeňte si na tato slova na straně 212. Zavedu Vás totiž na jedno místo v Evropě, kde se nikdo nemůže cítit sám ani osamělý. Je to místo s nejdelším průměrným věkem dožití.


Zvažte svoji „osamělou” situaci

    Z mnoha studií vyplývá, že samota představuje pro náš organismus stres. Prohlubuje duševní potíže jako jsou deprese a závislost a projevuje se mnoha dalšími fyzickými neduhy, obvykle souvisejícími se stresem.
    Prvních šest barev lze do života vrátit, postrádaného člověka nebo zvíře nahradit. Není to hned, čas nám nejprve vypálí jizvu do paměti, abychom nikdy nezapomněli a opory, kterou nově najdeme, si o to více vážili. Se skutečným partnerem pro srdce to ale nikdy není rychlé. A je to moc dobře. Ve své nové knize ukazuji proč.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
21305
cache: 0024:00:00