Jak na věc


očkovat nebo neočkovat

Kolik zaplatíte se psem u veterináře? Odčervení, očkování, vystavení pasu...

    První vakcinace štěňat (proti psince, parvoviróze, infekční hepatitidě a infekční laryngotracheitidě) se tedy doporučuje v době, kdy klesnou pasivně získané protilátky od feny a tělo štěněte si může aktivně vytvořit  své vlastní. To je nejdříve zhruba  ve věku 8-9 týdnů.  Hladina protilátek v těle může klesat pomalu, takže se stává, že ani v 9 týdnech si štěně ještě protilátky neumí samo vytvořit.
    Legislativní proces uvádění vakcín na trh je dlouhý a bude tedy ještě nějakou dobu  trvat, než prodloužení vakcinačních intervalů bude i v příbalových letácích.
    Štěňata správně vakcinovaných fen, která se napila v dostatečné míře kolostra, mají prvních cca  8-12 týdnů života v těle protilátky, které  získaly od matky. Těmto protilátkám říkáme mateřské.
    Do základní kombinace nemocí poté patří rhinotracheitida, kaliciviróza, panleukopenie. Tato může být (zvláště u koček, které chodí ven) rozšířena ještě o dvě další nemoci, jimiž jsou chlamydióza a leukémie.
    jsou asi celkem zjevné: očkování by mělo ochránit vaši kočku před infekčními nemocemi. Rizika popsaná níže se dají zmírnit volbou kvalitní vakcíny a rozvolněním očkovacího kalendáře (neoficiální studie potvrzují, že imunita dospělého zvířete trvá až 3 roky, a proto není třeba přeočkovávat každoročně).


Nemoci, proti kterým je možno očkovat, pokud životní podmínky psa nebo  způsob jeho  života představují zvýšené riziko vzniku určité nemoci.

    V případě, že se štěně nenapilo kolostra, může veterinární lékař rozhodnout o očkování v 6 týdnech. Pokud je špatná nákazová situace, je možné interval pro očkování zkrátit na 2 týdny. Obecně se doporučuje dodržet poslední očkování ve věku 16 týdnů nebo i později. Štěňata mladší šesti týdnů by se očkovat neměla.
    Toto platí pro modifikované živé vakcíny, které je doporučeno používat pro uvedené nemoci. Vakcíny, které jsou inaktivované (mrtvé) nebo proti bakteriálním nemocem je potřeba přeočkovávat častěji.
    Vždy platí, že se očkuje pouze zdravé zvíře. To znamená, že pokud má jakýkoliv zdravotní problém, musí brát antibiotika,... neočkuje se. Proto je samozřejmostí prevakcinační prohlídka. Výjimku samozřejmě tvoří chronické nemoci, kdy je medikace dlouhodobá. Takové zvířátko se samozřejmě očkuje souběžně s už probíhající léčbou.
    Jedná se o velmi nakažlivé virové onemocnění, které je však jen málokdy smrtelné. Projevuje se jako typická kočičí rýma, časté je výrazné slinění, nechuť k jídlu, horečka a apatie, a také eroze na jazyku či horním patře. Léčba je také pouze symptomatická, podávají se hlavně léky od bolesti a antibiotika na přidružené infekce. Nemoc je podobná chřipce u lidí a stejně tak se musí víceméně „vyležet“.


Kdy a proti čemu nechat očkovat psa? Odborníci radí: „Očkujte psy méně často!“

    Hledáte další informace, jak mít zdravého a spokojeného psa? Najdete je ve Veterinárním průvodci majitele psa. Porozumíte očkování a dalším věcem, které potřebujete znát.
    Po SPRÁVNĚ PROVEDENÉ VAKCINACI modifikovanými živými vakcínami protilátky proti psince, parvoviróze, infekční hepatitidě přetrvávají v těle psa několik let až celoživotně.
    Řešením je tedy veterinárnímu lékaři PODEPSAT INFORMOVANÝ SOUHLAS, že jako majitel jste byl upozorněn, že  vakcinační schéma je podle posledních vědeckých poznatků, nicméně se neshoduje s doporučením výrobce vakcíny.
    Světová asociace veterinárních lékařů malých zvířat (WSAVA) na svých stránkách uvádí doporučení pro vakcinaci psů, která vychází z výsledků vědeckých studií. Vakcinační postupy jsou odlišné pro psy chované v domácnosti a  pro psy v útulcích.
    Existují také doplňkové vakcíny, které ale jednak nejsou ve většině případů tak důležité a některé ani nelze naočkovat bez předchozího otestování kočky:
    „Vakcinační schéma volí veterinární lékař pro každého psa (případně vrh štěňat) individuálně a bere v potaz všechny okolnosti. Neexistuje jedno univerzální očkovací schéma pro všechny jedince.“


Výroba prvního interaktivního kočičího kalendáře!

    Minimální interval mezi boostrovými vakcinacemi zmiňovaných nemocí u dospělých psů  je 3 roky (podle vědeckých studií protilátky přetrvávají ještě déle). Jako alternativu revakcinace po třech letech psa je možné stanovit protilátky proti psince, parvoviróze a infekční hepatitidě a přeočkovat pouze psy s nedostatečnou hladinou těchto protilátek.
    Proto se ve 2 až 4 týdenních intervalech štěňata očkují znovu. Jelikož nevíme, zda hladina protilátek od matky již poklesla a štěňata si již vytváří protilátky sami, opakujeme očkování ve zmiňovaných intervalech minimálně do té doby než má štěně 16 týdnů. To si už naprostá většina štěňat protilátky umí vytvořit.
    Pokud je provedeno očkování proti jakékoliv nemoci poprvé, je nutné provést ho v intervalu obvykle 3 týdnů znovu. Tím je teprve dosaženo plné imunity. Poté se provádí přeočkování obvykle v ročních nebo půlročních intervalech. Pokud ale toto nedodržíte a přijdete např. za rok a půl, nemůžeme si být jisti, že imunita je stále taková, jaká by měla být. Je proto nutné provést jakoby první očkování, to znamená naočkovat a přeočkovat znovu za 3 týdny.
    Nyní tedy očkovací schéma  pro psy chované v domácnosti, respektující doporučení WSAVA a zákonnou povinnost vakcinace proti vzteklině v České republice.


Očkování aneb moje kočka je jen doma, tak očkovat nemusím?

    Očkování koček je pomalu stejně velké téma jako očkování dětí. Zapálení chovatelé se přetlačují více či méně informovanými názory a jako vždy je pravda někde uprostřed.
    Pozor: nejčastějším zdrojem nákazy je nemocná kočka, která byla u veterináře před vámi… Proto nespoléhejte na to, že vaše čistě bytová kočka je bez očkování mimo riziko.


Veterinární klinika Průhonice: KDY, JAK A PROČ OČKOVAT?

    Panleukopenie neboli kočičí mor je závažné virové onemocnění, které končí smrti až u 90% koťat a poloviny dospělých. Je způsobeno parvovirem FPV (tzn. způsobuje nemoc podobnou parvoviróze u psů). Virus se přenáší extrémně snadno, dotykem, vzduchem, tekutinami a pod. Inkubační doba je 2-10 dní- Postihuje trávicí trakt, kostní dřeň (úbytek bílých i červených krvinek) a centrální nervový systém (potraty, postižení koťat). Projevuje se hlavně průjmy typického zápachu, mohou být s příměsí krve, horečkou, zvracením, nechutenstvím, apatií. Léčba již nemocných koček je spíše podpůrná, podporují se životní funkce a imunitní systém (infuze, atb, dá se pomoci krevním sérem imunní kočky). Během nemoci i 3-6 týdnů po vyléčení je nutná karanténa. Koťata od mají od očkované matky protilátky až do 3 měsíců věku, jinak lze očkovat od 6.-8. týdne. Detailně v článku Panleukopénia mačiek z pohľadu dočasnej opatery.
    Také máte v povědomí  pevně zakořeněno dřívější schéma očkování? Že je potřeba očkovat psy každý rok proti mnoha různým chorobám? Někteří si dokonce vybaví i pár psích nemocí. Jen pro jistotu hned  uvádím na pravou míru, že psinka není psí slečna!
    Očkování je úkon, který ochrání Vaše zvíře před očkovanými chorobami. Ve zkratce celý proces funguje tak, že při očkování je do těla zvířete vpravena část původce nemoci (ať už viru nebo bakterie), která ale sama o sobě není schopna infekci vyvolat. Její efekt je ale takový, že “nastartuje” imunitní systém a ten je při případném nakažení schopen zničit nemoc už v počátku, takže ani nepropukne.
    Důvod, proč se vakcína aplikuje několikrát je, abychom minimalizovali dobu, kdy v těle už nebudou mateřské protilátky, ale tělo si ještě nevytvořilo protilátky nové. Tomuto období imunologové říkají „imunitní okno“.


V tuto dobu nejsou štěňata chráněna a neměla by být venčena v místech, kde se mohou vyskytovat nevakcinovaní jedinci a přímý kontakt štěněti je vhodné umožnit jen s již očkovanými psy.

    Proto je dobré chodit včas a každoroční očkování nezanedbat. Je to zároveň příležitost nechat zvířátko odborně prohlédnout a vyšetřit, případně i nechat provést další potřebné preventivní zákroky.
    Veterinární lékaři občas namítají, že nemohou očkovat podle těchto doporučení, jelikož v příbalovém letáku vakcíny je doporučena každoroční  vakcinace.
    Očkování je samozřejmě určitý zásah do organismu a je vždy potřeba zvážit přínosy a možná rizika. Záleží na tom, kde se zvíře pohybuje, jak je staré a v jaké je kondici, zda s ním plánujete vycestovat a také jaká zvířata se necházejí nebo budou nacházet v jeho blízkosti (situace kdy ke svojí kočce přinesete novou z venku či útulku.)
    V případě, že je zhoršená nákazová situace, může veterinární lékař rozhodnout o časnějším nástupu očkování, např. už v 6 týdnech věku. Nicméně je potřeba dodržet poslední očkování ve věku 14 až 16 týdnů nebo i později.
     Lékař může navrhnout vakcinaci proti leptospiróze samostatnou injekcí a na jiné místo těla než byly aplikovány ostatní nemoci. Při tomto podání je pozorováno méně nežádoucích reakcí.


Kalendáře HASIČI POMÁHAJÍ ÚTULKŮM už i u nás!

    Očkování chrání Vašeho mazlíčka před chorobami, které jsou léčitelné velmi těžce nebo vůbec. V očkovacím schématu převažují nemoci virového původu, to znamená takové, které se nedají léčit antibiotiky a léčba spočívá v podstatě pouze v podpoře celkového stavu organismu, který se s takovými nemocemi musí tzv. poprat sám.
    Na začátek považuji za nutné zminit, že pokud není psáno jinak, nejsou nemoci koček přenosné na lidi ani na psy a toto tedy není důvodem, proč kočku (ne)očkovat.
    Pokud chcete ke klasické kombinaci přidat další nemoc, doporučuje se mezi očkováním jednotlivách vakcín, které se běžně v kombinaci neočkují, dodržet odstup alespoň 4 týdny.
    Očkování dalších nemocí povinné není, ale na rozdíl od vztekliny, která se na území ČR nevyskytuje, tudíž se jí pejsek ani nakazit nemůže, jsou další nemoci z těch, kterými se Váš mazlíček nakazit může. Je proto víc než vhodné proti těmto nemocem očkovat.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00