Jak na věc


nadraží kolín

Vlakové nádraží Most - město

    Značných změn se prostory dočkaly v 90. letech, kdy se v příjezdové i odjezdové hale objevily nejrůznější stánky a prodejny, které zaplnily opuštěná místa po již nepotřebných provozech, nebo vznikly na zcela novém místě. Největší úpravou však prošla odjezdová hala v roce 2002, tehdy došlo k přestavbě osobních pokladen a jejich zázemí společně s bývalou čekárnou na nové prostory nazývané ČD centrum. V něm mohou lidé získat informace o vlakových spojeních, opatřit si mezinárodní jízdenku nebo si zakoupit upomínkové předměty spojené s vlakovou dopravou. Je tu umístěna také provozovna mostecké MHD.
    Mostecké vlakové nádraží je vystavěno v koridoru, kde byla na poměrně malém prostoru kumulována celá řada důležitých dopravních zařízení, například silniční dálková doprava, MHD, autobusové nádraží, pošta nebo taxi.
    Definitivní tečka za historií stoleté nádražní budovy byla učiněna 26. května 1979. Tehdy byla celá stanice oficiálně zrušena a později zbourána.


Město Most - Oficiální webové stránky

    K dalšímu rozšiřování budovy došlo roku 1880 nástavbou druhého patra s byty pro staniční úředníky. A v roce 1893 se rozšířila přízemní část o nové prostory. Na veřejnou část nádražních prostor bylo přistavěno kolmé dvoupodlažní křídlo. Tak mohla vzniknout nová nádražní restaurace a zvětšily se čekárny. Další přístavby byly provedeny v první polovině 20. století. Vznikla zde například policejní stanice, celnice nebo poštovní úřad.


Nádraží ve starém Mostě

    Mostecká staniční budova byla otevřena 16. září 1872. Navrhl ji projektant Jan Kircheisel roku 1870. Byla to budova s dlouhým přízemím a dvěma krajními risality, postavená v romantickém duchu. Již o tři roky později byla k budově přistavěna další část a podél celé staniční budovy bylo vytvořeno kryté nástupiště. Centrum tvořil vstup do hlavního vestibulu, odkud se přicházelo k přepážce výdejny jízdenek a k výdejně i příjmu zavazadel. Na druhé straně se nalézal vchod do prostor pro cestující první třídou a do prodejny trafiky. Tyto prostory se označovaly jako veřejné, měl k nim totiž přístup každý z cestujících. Z dlouhé chodby se pak vcházelo do slu
    Jednotlivé části celého nádraží byly přebírány do zkušebního provozu a pak kolaudovány postupně. V létě roku 1975 byla předána budova doplňkových služeb (restaurace, bufet, autobusová čekárna). Na podzim roku 1976 a na jaře 1977 byly zkušebně převedeny hlavní tratě Obrnice–Most a Ústí nad Labem – Chomutov na koleje 9 a 7. V létě roku 1977 byla pak zkolaudována výpravní budova.


Hlavní nabídka: Chci si zařídit

    Producent Vojtěch Frič ho doplňuje: „Sice pouze pět herců na více než padesát rolí, ale ne ledajakých herců! Je to jako padesát různých herců! Různé nálady, různé typy lidí. Vždy šlo kluky poznat podle bot, v kterých přišli na plac, protože ty měli vždy civilní, přezuli se až těsně před natáčením. A tlustého Sokola a Fingera v roli manželů Kyprých jsem se vyloženě bál! Tlustej Sokol, který říká: ‚Já tě zabiju, v tý masce se nedá dejchat, to lepidlo drhnu ze sebe měsíc! Budu si na tebe stěžovat na hereckých odborech!‘, je k nezaplacení. Už je prostě v roli tlouštíka Kyprého, věčného stěžovatele na všechno! Hlavně na dráhy. Zrovna jedu vlakem v nejmenované soukromé společnosti. Stevard prý, co si dám? Kafe? No to nemáme, ono nám vlastně nejde elektrika ve vlaku, takže nemáme nic, nashle... Diváky bych pozval na vagón drážního humoru. Podle mne po odvysílání všichni herci mají všechny jízdy vlakem zdarma!“
    Z vestibulu vedla ještě jedna chodba, která směřovala k čekárnám první a druhé třídy, k občerstvení a kuchyni a ústila u toalet. Zajímavé bylo, že pro pány bylo zřízeno celkem šest kabin, zatímco pro ženy jen dvě.
    „Pevně věřím, že po odvysílání našeho pořadu nebudu z železniční přepravy vyloučena. Za tu dobu, co jsme Nádraží na nádražích natáčeli, se mi díky padesáti postavám, které Ondřej, Martin, Igor, Michal a Geňa ztvárňují, povedlo nakouknout do různých prostředí a profesí s nádražím souvisejících,“ říká kreativní producentka Kateřina Ondřejková, v jejíž tvůrčí producentské skupině cyklus vznikl, a pokračuje: „Sonda je to rozhodně výživná a diváka provede od toaletářek přes železničního psychologa až k manažerovi hlavního nádraží.“


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00