Jak na věc


německa reformace testy

1. Falešné nebiblické tvrzení, že spasení lze ztratit

    I dnes máme tu milost společně otevřít Boží slovo a přijmout z něj hojný užitek a plnost Božího požehnání. Budeme pokračovat ve výkladu knihy Genesis a přečteme teď celou 23. kapitolu.
    Téměř ke všem omylům a nesnázím v našem chápání biblických textů dochází, když náš výklad je něčím méně než kristocentrickým. To je zásadní. Dokud nás naše studium, jakkoliv svědomité, nepovede k poznání, že veškeré Písmo ukazuje na Ježíše Krista, je marné. Význam Bible (SZ a NZ) je v tom, že svědčí o Ježíši Kristu (J 1,43 - 45; Sk 3,18 a 17,2 - 3; 2Tm 3,14-15; 1Pt 1,10-12; Ř 1,1-3 a 16,25-27; Lk 24,25-27 a 44 - 46).
    Ke každému z těchto pěti výše uvedených omylů (a mnohým dalším jim podobným) dochází, když naším hermeneutickým - naším definitivním předpokladem -není Ježíš Kristus.


Ježíš Kristus - výkladový klíč k Písmu

    Římští katolíci věří v očistec - očistné místo, kam jde velká většina křesťanů hned po smrti. Proč tam jdou? Tedy, zemře-li osoba s jakoukoliv poskvrnou nebo nečistotou nebo vadou na duši, musí podle římskokatolické církve nejprve na místo očisty (místo aby šla přímo do nebe), což je jakýsi mezi-stav mezi zemí a nebem. V průběhu staletí římskokatolická církev tvrdila, že milost ospravedlnění člověka prostoupí ve chvíli křtu a že tato milost zůstává nedotčena, DOKUD člověk nespáchá smrtelný hřích. To je podle římskokatolické církve tak závažný hřích, že dokáže zničit Kristovu ospravedlňující milost v duši. A tak osoba, která spáchá takový smrtelný hřích, musí být znovu ospravedlněna a opět přivedena do stavu milosti, ale tentokrát ne Kristem, ale skrze pokání nebo očištění svých hříchů skrze neznámý počet let v očistci. Což opět zdůrazňuje jejich víru, že Kristus pro úplnou spásu nestačí. Proto si tedy musíme své hříchy v očistci tisíce let, až do jejich úplného splacení, odpracovávat.


Pět omylů, které plynou z vynechání Krista

    Čtyřbodový kalvinismus v testu kristocentrického výkladu selhává, protože tento pohled má sklon nahlížet na TULIP (akronym pěti základních bodů kalvinismu, pozn. překl.) jako na abstrakci. TULIP však funguje jen tehdy, vidíme-li Krista v jeho středu. Zvažte TULIP jako chiasmus s „L“ (limited atonement – omezené, účinné vykoupení, pozn. překl.) na vrcholu pyramidy. Je to Ježíš Kristus, kdo dává smysl všem doktrínám milosti. Čtyřbodoví kalvinisté, kteří odmítají omezené vykoupení, ale přijímají neodolatelnou milost, se musejí zamyslet nad následujícím: Neodolatelná milost není nějakou abstraktní doktrínou, ale musí na ní být nahlíženo ve spojení s Ježíšem Kristem, obzvláště ve spojení s milostí získanou Kristem na kříži. Duch Kristův osvěcuje, obnovuje a účinně přivádí své vyvolené k víře. A tato uschopňující, účinná milost je od začátku do konce kristocentrická. Nevychází z ničeho jiného, ani z žádného skrytého zdroje milosti v Bohu Otci. Kristus zemřel za vyvolené, a tím je vykoupil –
    Ve spojení s touto doktrínou se tedy ptáme: je to Kristus, kdo nás zachraňuje, nebo nám jen pomáhá, abychom se mohli sami spasit? Varovné texty v Židům nás vlastně před tímto omylem varují. Začínají poukázáním na to, že Ježíš je vyšší než andělé, než Mojžíš a obětní systém. Varování před odpadnutím jsou ve skutečnosti varováními před návratem k něčemu nižšímu, než je Kristus, k něčemu jako je obětní systém, který jen ukazoval na Krista. Číst, že konkrétní hřích může způsobit ztrátu našeho spasení, tedy znamená zcela zapomenout, co je kontextem textu Židům. Tvrzení, že křesťan může ztratit spasení, je tedy prvním omylem, u nějž jsme zpozorovali, že vyplývá ze skutečnosti, že na Krista nebylo nahlíženo jako na definitivní předpoklad výkladu. Nějaký jiný definitivní předpoklad výkladu směroval náš výklad.


Pět příkladů doktrinálních omylů, které jsou výsledkem toho, když tento klíč není používán

    Nemůžeme Ježíše rozdělit na dvě poloviny. Evangelium není volbou buď a nebo, kdy můžeme vidět Ježíše jako morální příklad a přitom nevidět svou duchovní zkrachovalost a zoufalou potřebu Jeho spásné milosti. Vyznávat, že Kristus žil život, jaký bychom také měli žít, a zemřel smrtí, kterou si zasloužíme my, je selhání. Evangelium je předně oznámením - to znamená, že je zprávou o něčem, co pro nás Bůh už vykonal. Není to „kažte evangelium a používejte slova, bude-li třeba“. Vyhlášení Božích výdobytků pro nás jistě způsobí, že pro Něho budeme chtít z radosti žít, ale nemůžeme si udělat modlu ze sebe-spásného projektu nebo se jednoduše stát „Ježíšovými následovníky“, aniž bychom viděli, že bez Jeho spásného díla nezmůžeme nic, včetně víry v evangelium a poddání se Jeho království. Coby současný příklad tohoto problému: Můj přítel navštěvuje emerging church v naší oblasti a říkal mi o křtu, při němž dvě dívky vyznaly svou nově nalezenou víru. Mluvily nadšeně o tom, jak pro ně Ježíšův život p
    Zde jsou některé příklady konkrétních doktrinálních omylů, které neberou v potaz výše zmíněné biblické principy… Stojí na výkladech či předpokladech, které přistupují k Písmu tak, že vynechávají Krista, či jsou méně kristocentrické. Níže bych rád předložil 5 příkladů současných populárních, avšak omylných výkladů, které jsou chybné, protože neberou v úvahu ústřední význam Ježíše Krista.


5. Emerging Church (Ježíš jako příklad, ne Spasitel)

    Skutečností zůstává, že je to doktrína pouhé milosti v Ježíši, co nám umožňuje vidět, že nejsme lepší než naši nevěřící skeptičtí bližní - protože jsem stejní jako oni. Spasení pouhou milostí díky tomu, co pro nás Ježíš udělal, nás oddělilo (aniž bychom se mohli sami ze sebe něčím chlubit) a umožňuje nám sloužit druhým právě proto, že máme s ostatními hříšníky všechno společné. Jsme žebráci, kteří vedou další žebráky k chlebu, to jest chlebu zvanému Ježíš. Tim Keller řekl o kristocentrické službě toto: „Evangelium milosti nás vede k tomu, abychom byli pokorní, bez morální nadřazenosti, k vědomí, že jsme spaseni milostí [pouhou], k štědrosti a k tomu, abychom pamatovali na svou předchozí zaslouženou duchovní chudobu a měli respekt k ubohým věřícím křesťanům coby bratrům a sestrám, od kterých se máme učit. Jen evangelium může přivést „inteligenta“ k pocitu pokorné úcty k a solidaritě vůči chudým… Všechny problémy, osobní i sociální, pocházejí z neschopnosti používat evangelium radikálně


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00