Jak na věc


muzika nauše pepíka

Volný styl ČÍNSKÉ STOLETÍ NEPODMÍNĚNĚ

    V úvodním Debutantovi Pišťanek rozvinul příběh totálního outsidera, příznačně zaměstnaného v divadle: muže rolí a masek, který se „se všemi dávno rozešel“ a jenž v sobě teprve po čtvrtstoletí dokázal sebrat odvahu, aby naplnil svůj dětský sen – a svedl dlouhonohou spolužačku.Závěrečný Čas, jehož fantazijní potenciál odsunul děj na druhou kolej, předvádí podobný skok v čase: popisuje zrod autora, zřejmě Pišťánkova alter ega, který v dětství býval odstrkovaným snivcem a v prvních letech po převratu začal své „kouzelné“ příběhy z vlastního života s úspěchem publikovat.
    A nakonec jsem vybral knihu, ve které jde také o sousedské vztahy mezi zeměmi. Ale poněkud jiného druhu. Zahraniční dopisovatel italského deníku La Repubblica Federico Rampini popsal ve své knize Čínské století velmoc, která náhle sousedí s celým světem a všichni se k ní musíme nějak vztáhnout. Autor se setkal s novými kapitalisty, "nejbohatšími komunisty na světě", navštívil výzkumná univerzitní centra i nejzapadlejší kouty "říše středu", jimž se dosud hospodářský boom vyhýbá. "Výsledkem je užitečný průvodce po Číně, která se netají svými ambicemi předstihnout Evropu i Ameriku."
    Jednoduchá syntax a hovorové výrazy přibližují charaktery hrdinů a jejich prostředí. Názvy písní přepisované dle výslovnosti mohou evokovat u čtenářů konkrétní melodie. Vypravěč popisuje vše er-formou a nepřináší stylem vyprávění nic neznámého.


Pišťanek směnil muziku za koňak

    Pišťanek ale o tragédii doby svého dospívání píše tak, že z ní napůl dělá komedii: využívá sice prvků deníkové i reportážní literatury, a to nadmíru evokativním způsobem, ale na druhou stranu si nikterak neupírá právo humorněironického komentáře. A jestliže se dynamický styl jeho vyprávění, který sází na krátké věty a expresivní slovník, někdy zdá jít proti postavám a vrhá je do depresí, v další chvíli je zas pozvedá k životu. Tahle Muzika hraje v dur i moll. A Peter Pišťanek ji diriguje podivuhodně jistou rukou.
    Základním a prakticky neměnným stavem hrdinů Ballových povídek je osamělost, která se neztrácí dokonce ani ve vztazích mezi muži a ženami, kdy se mění na tzv. “dvojosamělost”…
    Ono napětí mezi potlačovanou osobní svobodou a oportunistickým konformismem, který byl normalizačním krédem, nabývá v Pišťankově beletristickém podání povahy skoro romantické. Také v centrální Muzice je hrdinou člověk, jehož realita frustruje natolik, že si vysní únikovou cestu v podobě kariéry saxofonisty. Rodinné i pracovní okolí jej sice zavrhne, ale Martin Volek se poslušnosti zakleté ve svém příjmení rozhodne důsledně vzepřít: dotáhne to na profesionálního hudebníka, před nímž se rázem otevře svět – a s ním nutnost volit mezi riziky svobody a výhodami jistot.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00