Jak na věc


motolská nemocnice praha

Památky a významné objekty Motoli

    O Motolské jídelně by se určitě dala napsat řada věcí. Někteří lékaři se jí vyhýbají jako čert kříži, jiní si berou jídlo i na doma. Gastronomické dojmy jsou tak jistě pozitivní i negativní (jako ostatně asi v každém podobně hromadném stravovacím podniku). Už jsem se zmínil o tom, že jakmile člověka po příchodu praští do očí gigantická fronta, tak se patrně jedná o hamburger nebo smaženou vepřovou kotletu. Na druhou stranu existují i nechvalně proslulá jídla. Mezi ně určitě spadá bramborová kaše, o jejímž původu a dopadu na lidské zdraví kolují hotové legendy. Já patřím k lidem, co vůči ní žádnou zášť nechovají, ale je pravda, že by se alespoň postdilučně do ní mohla přidávat chuť pravých brambor... Podobným negativním trademarkem naší jídelny jsou i lasagne, které by Garfielda určitě nenadchly. Řada studentů zastává dokonce názor, že pravidlo „Nedávat si na Motole lasagne!“ je hned za „Dítě není malý dospělý!“ jedním z hlavních postulátů 2. lékařské fakulty. I zde se ovšem sluší podot
    Vznik Motola se datuje někam do středověku. V 17. století částečně i zde probíhala Bitva na Bílé hoře, přešly tudy bojující armády. K Praze byla tehdy vesnice připojena roku 1922 při vzniku Velké Prahy, jako její okrajová část. V roce 1938 sem byla zavedena tramvajová doprava a vybudována vozovna, po válce nárůst dopravy si vynutil modernizaci Plzeňské ulice a její pozdější přemostění tangenciální komunikací Na Vidouli - Vypich.
    Za německé okupace byl na svahu pod Vypichem postaven vojenský lazaret s rozsáhlými přízemními pavilony, které až do 60. let využívala fakultní nemocnice, ustavená po roce 1945. Ta byla na konci let osmdesátých rozšířena do dnešní podoby.
    V zimních měsících zde návštěvníci najdou ideální podmínky pro běh na lyžích a dobré podmínky pro bruslení na rybnících v Motole, Jinonicích a Butovicích.


Městská část Praha Motol - základní informace

    Ozvalo se za námi a okolo nás prošel pan docent a bývalý děkan Hrušák. To jsem si u něj oko asi zrovna neudělal. Zvlášť, když ty stripsy ten den k obědu nebyly, takže jsem selhal i jako médium...Méně potupnou dohru to ovšem mělo, když jednou ty stripsy skutečně byly (a od onoho spolužáka mi přišla sms: „Stripsový král !!“). Hop a skok a už jsem byl jídelně a dokonce i v té správné frontě. Přede mnou byla jedna starší paní doktorka, která na ně také dostala chuť, když je viděla u pultu: „Já bych si prosím dala tady to, ale nevím, jak se to jmenuje.“
    Budu-li na úvod parafrázovat klasiky: „Tělo medika spotřebuje mnoho kalorií a neptá se, kdes je získal.“ Zkrátka už ke konci poledních přednášek všichni šilhají hlady a navzájem si diagnostikují hypoglykémii. Jakmile skončí seminář, tak všichni tryskem vyráží se někam najíst. Zatímco v prvních ročnících vedou menzy, především Kajetánka, tak v druhé polovině studia se řada z nás přiklání spíše k Motolské jídelně.
    Jedno podobné VIP setkání se bohužel stálo také jedním z mých dosavadních nejtrapnějších momentů na fakultě. Šli jsme takhle se spolužákem do jídelny a jelikož byla chodba liduprázdná a už jsme měli opravdu velký hlad, tak jsem vedli dosti dadaistický rozhovor. Já jsem řekl, že bych měl zrovna dneska chuť na kuřecí stripsy (které mimochodem dle mého patří ke kladným legendám naší kuchyně) a pochlubil jsem se, že se mi často poštěstí při těchto chutích tam na ně skutečně natrefit...


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
10806
cache: 0024:00:00