Jak na věc


modlitba pro kateřinu horovitzovou

12. ročník Modlitby za domov bude mít téma Odkud přicházíš a kam jdeš?

    Základním pilířem každého náboženství je modlitba. Je to vlastně pozdvihnutí mysli k duchovním hodnotám nebo dialog s tím, který svým bytím přesahuje hranice tohoto světa. Otčenáš se stal součástí obecné křesťanské kultury. 
    Křesťané nacházejí v textu Otčenáše představu Boha Otce. Tato modlitba bylo pro mnohé celé evangelium, díky němuž nalezli cestu k Bohu. V Otčenáši nacházeli útěchu i posilu ve správnost své víry.


Modlitba vyžaduje lásku i návyk

    V modlitbě jde především o vztah mezi Bohem a námi, o vztah od srdce k srdci, o plynutí lásky od Boha ke mně a ode mě k Němu. Svatá Terezie z Avily píše, že modlitba je „důvěrný vztah přátelství, častý rozhovor o samotě s Tím, od něhož víme, že nás miluje“ (Ž VIII,5). Na počátku života modlitby většinou stojí osobní zkušenost s Bohem, která zapálí v člověku vnitřní oheň Ducha svatého a dá mu touhu k Bohu se vracet, jak zmiňuje sv. Jan Zlatoústý: „Modlitba je světlem duše, je pravým poznáním Boha a prostřednicí mezi Bohem a lidmi. Duše se jí pozvedá až vzhůru do nebes, s nevýslovnou láskou objímá Pána a jako dítě volající s pláčem po matce touží po nebeském mléku (srov. 1Petr 2,2). Vyslovuje svá nejvlastnější přání a dostává dary, které přesahují vše viditelné a přirozené. Modlitba je naším ctihodným prostředníkem u Boha, dodává srdci odvahy, upokojuje duši. Ale mluvím-li o modlitbě, nedomnívej se, že jde o slova. Modlitba je touha po Bohu, je to nevýslovná láska, která nepochází z lidí
    Pevně formulované modlitby tě mohou uvést do modlitby vyjadřované tvými vlastními slovy a do vnitřní modlitby mlčení. Již vytvořené modlitby neslouží pouze k „přeříkávání“. Tím, že si přivlastníš modlitbu druhého člověka, modlíš se společně s ním a on s tebou. Autoři modliteb se v modlitbě chtějí stát tvými společníky a přímluvci. Mohou ti být průvodci ve víře, pomáhat ti při hledání cesty k modlitbě vlastními slovy a k modlitbě mlčení. Staneš se tak člověkem prohloubené modlitby, člověkem žijícím ve spojení s Bohem.
    Podle evangelia apoštola Lukáše a evangelia apoštola Matouše je Otčenáš modlitba, kterou pro křesťany prostřednictvím Krista složil sám Bůh a kterou Kristus naučil apoštoly.


„Já jsem ta cesta, pravda i život“ (Jan 14, 6)

    Může se stát, že se ti jednotlivé modlitby, věty nebo slova uloží hluboko do srdce. Setrvej u nich. Dopřej si chviličku času. Vpusť ta slova hluboko do srdce, připusť si je k tělu. Možná budeš mít chuť naučit se je nazpaměť a brát si je s sebou do zaměstnání a do dění běžného života. Někdy ti může pomoci, když se budeš modlit nahlas... (Youcat – modlitební knížka pro mladé , KNA)
    Například v duchovní praxi pravoslaví používají k dosažení stavu svatosti starobylou vnitřní modlitbu, která se nazývá neutuchající modlitba, moudrá či srdeční modlitba, ale nejvíce je známa jako Ježíšova modlitba. Skládá se jen z několika slov: Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou. Nebo ve zkrácené podobě: Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou. V podstatě vede k tomu, když ji člověk stále opakuje svými ústy, pak myslí a poté srdcem, postupně se ponořuje do stavu, kterého se dosahuje v meditaci Lotosový květ. Mnoho lidí s pomocí této modlitby došlo k probuzení duše.
    "Mami, všemu je konec!" Uslyšela jsem v telefonu zmučený hlas své dcery a všechno se ve mně sevřelo strachy. Najednou mě nenapadala ani jedna mateřská rada. Slyšela jsem se koktat pár chabých slov útěchy, která zůstala mezi námi viset v nastalém tichu.


Nová církevní slovanština Отче наш

    Modlitba začíná v češtině (ale i ve všech jazycích) oslovením boha „Otče náš,…“ Proto se jí obecně říká „otčenáš“. Modlitba obsahuje sedm proseb k bohu. Předpokládá se, že ji do staroslověnštiny pro účely Velkomoravské říše přeložil věrozvěst Konstantin.


Pragmatik: Význam slova, charakteristika

    Po Ježíšovi se Vnitřní modlitba stala zásadní pro převážnou většinu jeho pravých následovníků. Apoštolové ji předávali svým učedníkům již s přítomností Ježíšova jména v jejím názvu, protože Jeho jméno, jako Syna Boha, u mnoha lidí dodnes vyvolává absolutní důvěru, což je velmi důležité. Koneckonců, když se smetou všechny pochybnosti, pak se výrazně zjednoduší průchod na duchovní cestě. Vždyť na cestě k Bohu nesmí mít člověk žádné pochybnosti, vše se odhazuje, zůstává jen čistá Láska. A tak tuto modlitbu začali nazývat Ježíšova modlitba nebo také srdeční modlitba.Vždyť Ježíš často používal slovo srdeční ve smyslu duševní, jak tomu bylo tenkrát. Zpočátku se modlitba předávala správně - tedy s koncentrací na solar plexus. Velmi mnoho lidí z prvních následovníků Krista se díky ní osvobodilo ze svého hmotného otroctví. Ale jak šel čas, mezi křesťany se objevili ti, kteří se zmocnili vrcholných znalostí Učení a s jejich pomocí se snažili založit kult, upevnit vlastní významnost v masách - ve
    <a data-cke-saved-href="http://www.vira.cz/biblicky-citat-html.php" href="http://www.vira.cz/biblicky-citat-html.php">Biblický citát na každý den z www.vira.cz</a>

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
13221
cache: 0024:00:00