Jak na věc


modlitba otče náš

1. forma eucharistické modlitby pro mše za různé potřeby (Církev na cestě k jednotě)

    Podle evangelia apoštola Lukáše a evangelia apoštola Matouše je Otčenáš modlitba, kterou pro křesťany prostřednictvím Krista složil sám Bůh a kterou Kristus naučil apoštoly.
    Základním pilířem každého náboženství je modlitba. Je to vlastně pozdvihnutí mysli k duchovním hodnotám nebo dialog s tím, který svým bytím přesahuje hranice tohoto světa. Otčenáš se stal součástí obecné křesťanské kultury. 
    I když se větší část eucharistické modlitby modlí kněz, nemodlí se nikdy sám za sebe, ale za celou církev a jejím jménem. A proto ti, kdo jsou při bohoslužbě shromážděni jako obraz církve, účastní se eucharistické modlitby aktivně: začínají ji úvodním dialogem s knězem a potvrzením, že mají srdce u Pána a že je důstojné a spravedlivé Boha chválit, přidávají se k andělům a svatým zpěvem Svatý, svatý a končí velkým zvoláním amen, kterým potvrzují všechna pronesená slova.
    "Mami, všemu je konec!" Uslyšela jsem v telefonu zmučený hlas své dcery a všechno se ve mně sevřelo strachy. Najednou mě nenapadala ani jedna mateřská rada. Slyšela jsem se koktat pár chabých slov útěchy, která zůstala mezi námi viset v nastalém tichu.


Všichni svatí - zajímavá alternativa k halloweenu

    Eucharistická modlitba je středem a vrcholem celé mše svaté. Kněz se při ní jménem Božího lidu obrací k Otci skrze Syna v Duchu svatém: Vzdává díky za veliké činy Boží, především za stvoření a za vykoupení skrze smrt a vzkříšení Ježíše, a prosí o Ducha svatého, který promění dary chleba a vína v Tělo a Krev Krista. Slovy pronesenými Ježíšem při poslední večeři koná oběť, kterou sám Pán ustanovil, a v přímluvách Bohu předkládá prosby za církev, za svět a za zemřelé.
    Modlitba začíná v češtině (ale i ve všech jazycích) oslovením boha „Otče náš,…“ Proto se jí obecně říká „otčenáš“. Modlitba obsahuje sedm proseb k bohu. Předpokládá se, že ji do staroslověnštiny pro účely Velkomoravské říše přeložil věrozvěst Konstantin.


Body k modlitbě za nevinné oběti

    <a data-cke-saved-href="http://www.vira.cz/biblicky-citat-html.php" href="http://www.vira.cz/biblicky-citat-html.php">Biblický citát na každý den z www.vira.cz</a>
    Křesťané nacházejí v textu Otčenáše představu Boha Otce. Tato modlitba bylo pro mnohé celé evangelium, díky němuž nalezli cestu k Bohu. V Otčenáši nacházeli útěchu i posilu ve správnost své víry.
    Eucharistická modlitba (z řec. eucharistein = vzdávat díky) je modlitbou díkůvzdání a posvěcení. Říká se jí také anafora (z řec. anaferein = povznášet), protože, jak říká sv. Jan Zlatoústý, nás přenáší do nebe - proto je předznamenána naléhavým vybídnutím: vzhůru sdrce. V latinském prostředí se také používá slovo kánon z latinského canon actionis (tj. pravidlo konání) neboli modlitba, kterou se koná oběť.


Smuteční řeč: Jak zajistit smuteční projev

    V modlitbě jde především o vztah mezi Bohem a námi, o vztah od srdce k srdci, o plynutí lásky od Boha ke mně a ode mě k Němu. Svatá Terezie z Avily píše, že modlitba je „důvěrný vztah přátelství, častý rozhovor o samotě s Tím, od něhož víme, že nás miluje“ (Ž VIII,5). Na počátku života modlitby většinou stojí osobní zkušenost s Bohem, která zapálí v člověku vnitřní oheň Ducha svatého a dá mu touhu k Bohu se vracet, jak zmiňuje sv. Jan Zlatoústý: „Modlitba je světlem duše, je pravým poznáním Boha a prostřednicí mezi Bohem a lidmi. Duše se jí pozvedá až vzhůru do nebes, s nevýslovnou láskou objímá Pána a jako dítě volající s pláčem po matce touží po nebeském mléku (srov. 1Petr 2,2). Vyslovuje svá nejvlastnější přání a dostává dary, které přesahují vše viditelné a přirozené. Modlitba je naším ctihodným prostředníkem u Boha, dodává srdci odvahy, upokojuje duši. Ale mluvím-li o modlitbě, nedomnívej se, že jde o slova. Modlitba je touha po Bohu, je to nevýslovná láska, která nepochází z lidí

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
12145
cache: 0024:00:00