Jak na věc


manipulativní švagrová

Zákazníci, kteří si koupili toto zboží, si koupili také:

    *) Viz https://hlidacipes.org/sef-ustavniho-soudu-rychetsky-co-se-deje-dnes-je-velmi-podobne-nemecku-pri-nastupu-nacismu/ (8. 9. 2018; red. Robert Malecký)
    Václav Bělohradský v eseji O slovech a státech (r. 2001) napsal: Demokracii neohrožuje svoboda všech říci nebezpečná slova, šířit nebezpečné texty a obrazy. Ohrožují ji naopak ti, kdo chtějí dnes zakázat nebezpečná slova a nebezpečné obrazy, aby zítra mohli zakázat slova a obrazy, které je obviňují a usvědčují.


1612: Kronika smutných časů - DVD

    Lze však najít obsahovou paralelu z té doby, kterou P. Rychetský zmínil, která místná, tedy vhodná na tomto místě, je. Na svobodu veřejného prostoru ve zmiňované době, tedy při nástupu nacismu k moci v Německu, tehdy zejména na působení tisku, útočil ve své knize Mein Kampf (Můj boj) Adolf Hitler. Jeho argumenty v nepříliš změněné podobě užívají političtí totalizátoři stále. A. Hitler v první části knihy nazvanéÚčtování, v její 10. kapitole s nadpisem Příčiny zhroucení mj. uvádí, že čtenáře tisku, aktuálně bychom řekli příjemce sdělení z veřejného informačního prostoru, i ze sociálních sítí, lze rozdělit do tří skupin: Za prvé do té, která věří všemu, co si přečte. Za druhé do té, která nevěří ničemu. A za třetí do hlav, které přečtené kriticky prověří a poté posoudí. První skupina je co do počtu zdaleka největší. Skládá se ze širokých vrstev obyvatelstva a představuje z tohoto hlediska duševně nejjednodušší část národa. A tak zejména s ohledem na skupinu první, nejrozsáhlejší, má stát
     „Historie se občas opakuje, to, co se děje dnes, je velmi podobné tomu, co se dělo při nástupu nacismu ve třicátých letech minulého století v Německu. A je tady jeden výrazný rozdíl. Místo hrubého násilí a uniforem tu patologickou manipulativní roli hrají nejrůznější sociální sítě. A naše moderní civilizace se tomu neumí bránit,“ tvrdil P. Rychetský v rozhovoru pro HlídacíPes.org v rámci projektu Mapa justice. *)
    Neočekávám, že byste vysvětlil, v čem ta rozplizlost konkrétně spočívá. Snad v tom, že člověk nemává správným černobílým "názorem" nad tou správnou barikádou?
     Například se jedná o vysoce sofistikovaný způsob, jakým nám prostým plebejcům, byla ze strany osvícených tehdy vysvětlena ústavnost, neústavně, zvrhlou pravicí zavedených zdravotnických poplatků. Lze očekávat, že ze strany ÚS nám bude vysvětlen i onen symbolický doposud nerozlousknutelný oříšek, geometrického řešení kvadratury kruhu.


Vaše dotazy a komentáře na zboží „Manipulativní rodiče“

    Že jste si z toho vybral několik slov a pohoršujete se nad nimi - přesnější ale bude říci: nad Vaším VÝKLADEM, KTERÝ JIM DÁVÁTE - TO je dokladem politické naivity a nedostatku elementární soudnosti. V tomto konkrétním případě se přece v žádném případě nejedná o útok proti - jak říkáte - "této formě svobody".
    Dělat paralelu mezi nacistickým, především fyzickým násilím, které při svém nástupu používal nacismus v Německu ve 30. letech minulého století, a mezi současnou existencí a působením sociálních sítí, je nemístné.
    Článek pana Rychetského jsem nečetl, ale domnívám se, že ÚS nezvládá svoji roli. Uvedu jeden příklad. Pokud politický subjekt v komunálních volbách nemá naplněnu celou kandidátku, tak mu nemůže jeho příznivec dát stejný počet hlasů, jako jiný jiné větší partaji. Klasická nerovnost, ale ÚS bohorovně spinká. Jeho účelový výklad práva a nadržování někomu je zcela zřejmý. K fenoménu Hitlerova národního socialismu uvedu jenom to, že nespadl z nebe. Byl vyústěním nespravedlivých smluv, které byly Německu vnuceny po II.světové válce. Tehdy nebyla vyloučena ani možnost, že se vlády zmocní komunistická strana, nechybělo mnoho.


Je Vladimír Putin vůči Západu příliš „měkký“?

    Především sociální sítě nejsou fyzickým násilím (i když někteří jeho uživatelé k němu mohou vyzývat). Před fyzickým násilím nacistů byla jen malá šance na únik – šlo uniknout buď emigrací vnější, nebo vnitřní. Souhlas s ideologií, s politikou nacismu byl právě tím násilím (u vnitřně emigrujících, ostatní většina národa souhlasila) vynucován. Sociální sítě fyzickým ani jiným násilím nejsou; uniknout před nimi, nebo před těmi, o které člověk nemá zájem, je jednoduché – občan je nevyhledává, vypíná je. Zkrátka platí zde (Karla Poláčka) Michelupovo Adolfe, vypínám tě! (to když v rádiu vysílali Hitlerův projev). Obrana před nacistickým násilím mohla být pouze pasivní (aktivní nesouhlasitelé byli v koncentrácích, na popravištích). Obrana před sociálními sítěmi, některými manipulativními weby atp., je aktivní – na občanovi záleží, zda je vůči sobě aktivuje. Zmiňované nacistické násilí bylo celistvé, komplexní, souhrnné, všudypřítomné − týkalo se celého území Německa, později území dalších; pů
    Pokud je kritizovaná citace skutečně pravdivá a nevytržená z kontextu, pak je v mých očích učebnicovým příkladem změny, která postihuje velkou část politiků, pokud se z pozice opoziční dostanou konečně k moci. Konkrétně pak srovnávat emotivní výlevy na sítích s bitkami v Německu před válkou, je nejen nonsens, ale ze strany současných představitelů moci zrůdný pseudoargument prosazující cenzuru. V mých očích jde o jednoznačný nástup totality.


Jiří Paroubek: Co je pravda a co lež?

    Veřejný prostor informací svobodný není. Veřejnoprávní sdělovací prostředky funkci seriózních informačních prostředků neplní; jsou plné nepravd i lží, informací zkreslujících skutečnost. Svobodným a demokratickým veřejným prostorem informací je internet. Svobodným protože je pasivně i aktivně přístupný každému – pasivně tak, že se v tomto prostoru můžete pohybovat bez omezení, brát na vědomí, a názor, tvrzení atp. akceptovat, nebo odmítnout; aktivně tak, že do něho můžete se svými názory vstupovat také bez omezení. Demokratickým je, protože umožňuje přečíst si i napsat v podstatě libovolný názor. Proto je veřejný prostor internetu předmětem ataků politických totalizátorů. Mají strach ze svobody. Ze svobody slova.
     Pana Rychetského s jeho rozplizlýmí názory si každopádně představuji jako synonymum amorfní, vše pohlcující bažiny. Do současné flexibilně manipulativně direktivní doby pochopitelně zapadá. Jinak by tato ohybně beztvará hmota nemohla zastávat vrcholnou státní funkci v tomto současném Absurdistánu.
    Sociální sítě nejsou formou nefyzického terorismu; politicky manipulativní jsou naopak útoky proti této formě svobody. Nechci být chráněn kýmkoli – státem ani nestátem v libovolných podobách – před rozličnými názory prezentovanými ve veřejném informační prostoru sociálních sítí. Právě taková údajná ochrana má patologickou manipulativní roli, a chránit má výlučně politické totalizátory, kteří tak upevňují svou moc.


"Čtyři vraždy stačí, drahoušku" - DVD

     „Jistěže si dovedu představit příslušníky jistých bezpečnostních složek, kteří budou postupně požadovat větší míru kontroly komunikace veřejnosti, elektronické komunikace, různých těch facebooků a jiných jevů. Přitom takovou kontrolu nelze realizovat bez velmi zásadních a hlubokých zásahů do lidských práv a svobod. Ta kontrola prostě neumí být selektivní, ta musí být paušální,“ řekl v rozhovoru P. Rychetský. *)

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00