Jak na věc


lovci pokladu s detektory kovů

Noční lovci 4 - Předurčena do hrobu

    Po mnohé slibujícím prologu vědecky popisujícím dopravní nehodu mezi nákladním vozidlem a běžným osobním vozidlem je nám představen standardní běžný den hlavní postavy Rogera Browna.
    Naopak na zápletce si smlsneme. Extrémně filmová dramaturgie (pravý opak Larsonova Milénia) spolu s malým počtem postav, poměrně explicitní brutalitou a černo„hnědým" humorem, vytváří perfektní ingredience pro moderní, napětím nasáklý thriller. Paradoxně nejvíce předesílaná devíza příběhu, v podobě krádeží vzácných děl, je po chvíli upozaděna, což možná zamrzí, nicméně je to pochopitelná berlička pro vynucený, avšak elegantní spád knihy.
    4. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Začal podzim. V jedné bankovní pobočce v centru Osla dostává vedoucí pětadvacet vteřin na to, aby otevřel bankomat, vybral z něj peníze a…
    Jakkoli chceme věřit, že Harry jako skutečný správňák nemůže podlehnout jednoduchým a pohodlným řešením, přesto v nás hlodají pochybnosti. Kromě psychologického pitváníčka se samozřejmě dočkáme i napínavé detektivní linie korunované nečekaným zvratem, jak je pro Nesbøho typické.


RECENZE (KNIHY): Lovci hlav Joa Nesbøho jsou plní napětí, krve a výkalů

    A pro všechny chladné i zapálené fanoušky tohoto norského autora dobrá zpráva. Chystá se americký remake Lovců hlav a Kniha Zlín na příští rok připravuje vydání dalších dílů z holeovské série – Spasitele (jaro) a Sněhuláka (podzim). Právě anglické vydání Sněhuláka prý zaujalo režiséra Scorseseho natolik, že by chtěl natočit jeho filmovou adaptaci. Zdá se, že naše potřeby budou i nadále dostatečně zanesbovány.
    Jak už jsem zmínil, Lovci hlav mají svou filmovou adaptaci, která zrovna vstoupila do našich kinosálů. Vzhledem k tomu, že v knížce si Jo Nesbo rozhodně nebere sametové rukavičky a obsahuje několik poměrně drásavých scén, byl jsem v očekávání, jak si s tím poradí filmaři. Výsledek mě příjemně překvapil. Jsem v pokušení říct, že se mi dokonce film líbil víc než knížka, ale nemám dost odvahy na takové kategorické soudy. Film rozhodně není bezduchou kopírkou literární předlohy, oproti ní v něm vidím více poetiky a hlavně černého humoru – to je velká devíza.
    První věcí, které si člověk při čtení určitě všimne je způsob vyprávění, celá kniha je psaná v první osobě z pozice hlavního hrdiny Rogera Browna. Tenhle styl vyprávění se mi zde zalíbil velice, člověka to pak víc vtáhne do děje.
    První část diptychu Krev na sněhu od krále severské krimi. Olav je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, ztrácí hlavu. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják.


Jo Nesbø - Lovci hlav, aneb Jo Nesbø potřetí, přesto poprvé

    Nesbo to místy přehání s karikaturou snobského světa i sobeckého Brownova přístupu, zřejmě proto, aby ho pak mohl náležitě exemplárně ztrestat – málokterý autor zavře svého hrdinu do kadibudky a nechá ho v touze zachránit si holou kůži klesnout na úplné dno důstojnosti.


Nesbo přivolává na scénu Mefista i vtipného hajzlíka

    8.11.2011 se konala premiéra stejnojmenného filmu, natočeného Mortenem Tyldumem. Koncept u nás nepříliš známého norského režiséra zůstává zcela v mezích knižní předlohy. Tyldum se neodchýlil ani od děje, ani od posloupnosti jednotlivých scén. Pokud udělal nějaké zásahy, týkaly se především zestručnění, tak aby měl film přiměřenou délku. Tyldum zvolil cestu přímočarosti, děj thrilleru mírně osekal, u některých zápletek použil smysluplnou zkratku. Z jeho rukou tak vyšel filmový thriller, který je svižný, má málo hluchých míst a je, pokud to není pouze dojem znalce knižní předlohy, srozumitelný. Inspirován knihou Jo Nesbøho, vylil i filmový tvůrce na diváka litry krve, pár deci mozkové tkáně a hektolitry fekálií. Ale těžko se tomu mohl vyhnout, pokud chtěl zachovat Nesbøho koncepci. Oproti knize je ve filmu přece jen několik detailů, které, pro thriller jako takový nepodstatné, mění vyznění příběhu. Morten Tyldum Rogerovi a jeho manželce Dianě trochu vylepšil povahy, ubral na sobeckých po
    Roger Brown je podle svého vlastního názoru nejlepší a nejhůře placený lovec hlav v Norsku, má příliš krásnou ženu a příliš drahou vilu, a proto si musí přivydělávat krádežemi uměleckých děl. Tolik k vyňatku z popisu knížky z webu Knihy Zlín, jaký to je ale doopravdy? Recenze mé reading copy
    Prostředí uzavřeme krátce. Oslo zde jednoduše není tak atraktivně zvěčněno a zvláště nás, pyšné „východní Evropany“, pravděpodobně žádný atmosférický genius loci této urban story nenadchne.
    Hlavní hrdina Roger Brown se čím dál víc zamotává do přediv svého života na vysoké noze a díry ve stále náročnějším rodinném rozpočtu se pokouší zalátat prodejem hodnotných uměleckých děl. K těm se dostane způsobem nejen nelegálním, ale především velice rafinovaným.


Žízeň (paperback) (Harry Hole #11)

    Lovec hlav je v business sféře označení pro hledače talentů. Stejně jako v zábavním průmyslu i tady se hledá ideální kandidát na perspektivní pozici. V korporátní oblasti to jsou pozice vrcholných manažerů, výkonných ředitelů, motivačních trenérů. Lidí,kteří vedou. Nemyslí, ale ví. Horentní sumy, na jejichž sečtení byste potřebovali minimálně atomovou kalkulačku, prolétávají na jejich bankovních účtech měsíc co měsíc. Workoholici. Lidé tvrdí, až vojensky disciplinovaní, s maskou z oceli, za kterou se však skrývá stále jen ten malý chlapeček, který chtěl, aby s ním táta šel na pouť. Roger Brown takové lidi sbírá.
    Jako by tím spisovatel dával najevo, že si je dobře vědom brakové povahy svých oblíbených postupů a chtěl si trochu odpočinout od „seriózní“ literatury. Pořád ale zůstává výborným vypravěčem a vtipným glosátorem. I když na Lovce hlav by si měli dát pozor ti, kteří vše, co jen zavání pokleslejším žánrem, nemají rádi a špatně snášejí nadsázku v detektivkách.
    Knihu opět brilantně přeložila dvorní Nesbøeova překladatelka Kateřina Krištůfková - podle osobního dojmu z besedy v brněnské knihovně velmi sympatická dáma, kterou tímto zdravím a děkuji za krásné čtenářské zážitky!
    Protože přesně tohle hráč s ledovou nenávistí udělá, jestliže měl právě vyhrát a protivník ho nečekaně uhodil do tváře, zasáhl bolestivé místo, odhalil jeho strach. Neztratí přehled o dění na šachovnici, nýbrž skryje strach a drží se dál plánu. Dýchá, rekonstruuje, pokračuje ve hře, vychutnává si vítězství. Odchází bez triumfálních gest.


Noční lovci 6 - Jeden hrob za druhým

    Zkrátka a jasně, příbeh dua lovců hlav, z čehož jeden loví toho druhého, i když oba trochu jiným způsobem, mě dostal. Ať už šlo o již zmíněný intro, at už o naprosto vymazlenej konec, kterej jsem opravdu nečekal (a to se mi pár věcí odhadnout povedlo), ať už to byli ty malý zajímavosti, kterejma je kniha doslova nabytá. Ona to není vlastně ani moc knížka, spíš taková velká, rozvleklá povídka. Je to tak, pokud budete chtít, za jeden delší vecer to přelouskáte jedna báseň.
    Za zmínku stojí navíc dva momenty. Dokonale sladěná charakteristika povahy hlavního hrdiny Rogera, jeho vztahu k práci i k osobnímu životu. Všemu vládne heslo PRESTIŽ. Pečlivě odvedená práce, chyby nejsou povoleny. V soukromí honosný dům, a hlavně reprezentativní manželka. Pověst znamená vše. Stoprocentní motivace, ale samozřejmě i obavy a nejistota. Roger si není v žádném případě ničím úplně jistý, ale chápe, že je nezbytné se tak tvářit. Následující krize vztahu je psychologicky náročná scéna, kterou Nesbø dokáže v několika větách citlivě vykreslit a dovede ji i spojit s pocitem ohrožení a ztráty prestiže, kolem které se vše točí. Mnoho spisovatelů nedokáže nalézt správná slova a tón, mají-li psát o sexu, je to pro ně zátěžová zkouška kultury tvorby. Nesbø je v této oblasti přesvědčivý. V popisu sexuálních scén se dokáže vyhnout trapnosti a neobratnosti, je otevřený, přirozený, bez obscénností.


Noční lovci 3 - Nenávist až za hrob

    Skvělej, napínavej a bravurně napsanej thriller od Nesba. Z týhle věty by to mělo bejt jasný— až to vyjde (7.11), kupte si to. Tohle ovšem doporučim stejně skoro vždycky a po všem, o čem tady napíšu, protože už to, že to sdílím, znamená, že to má pro mě hodnotu, která stojí za sdílení. Navíc, peníze, co dáte do knih— to nikdy nejsou špatně investovaný peníze, huh?
    Rozsah, nebo chcete-li délka, knihy, patří k těm diskutabilním. Kdo byl zvyklý na autorův standard, v podobě 450 až 700 (gargantuovská Nemesis) stran, bude v případě nového počinu norského spisovatele pravděpodobně zklamán. Je to však jen a jen jeho chyba, neboť úderní 250 stránkoví Lovci hlav přesně splňují všechny thrillerové mechanismy. Někdy atraktivní, někdy otravný balast detektivek je ořezán na minimum a zbývá pouze čirá, na skřipec napnutá, energická jízda. Menší problém můžete shledat ve faktu, že tato jízda je zkrátka spíše taková jednohubka a vzhledem k poutavosti Nesbových příběhů se vám nebude chtít na konci hrdinovy odyssey Brownův svět opustit.
    „Ferdinand byl neuvěřitelně nedbalý na to, že byl homosexuál. A neuvěřitelně homosexuální na to, že byl lovec hlav.“ - „Přitom jsem soustředil myšlenky na svého otce v otevřené rakvi během pohřbu, což byla metoda, která se ukázala být efektivní proti předčasnému výronu semene.“


Noční lovci 2 - Jednou nohou v hrobě

    Právě jsem dočetla knihu Lovci hlav autora Joa Nesbøho, který tímto výtečným thrillerem dokazuje, že umí napsat neuvěřitelný příběh i bez sympatického potížisty Holea. Tentokrát nečekejte složitou a dlouze rozepsanou detektivní zápletku, těšte se na svižný děj, který vás dostane na pouhých 250 stranách. Zároveň doporučuji skvělé filmové zpracování, které se v našich kinech objeví od 10. listopadu. Celkem zbytečná rada zní: "Knížku čtěte jako první."
    Lovci hlav jsou rozhodně kniha, se kterou můžete začít, pokud vám severská krimi nic neříká, a ostatní tituly jako Milénium, Nemesis nebo Pentragram vás svojí rozsáhlostí v počtu stran odrazují. Zároveň však nadchne i čtenáře, který se v severské krimi orientuje, především svojí neotřelostí a dalším originálním pohledem na detektivku a thriller. Lovci hlav jsou kniha, kterou chcete číst!
    Nesbø tu nezapře ani svoji lásku k filmům, Lovci hlav jsou tak sledem výrazných akčních scén proložených úvahami a ironickými poznámkami na adresu (tehdy ještě) spokojeně rostoucí kapitalistické společnosti. Roger Brown je sice hajzlík, ale je také vtipný a může nám i díky svému zlidšťujícímu komplexu méněcennosti být relativně sympatický. Hlavně proto, že jeho protivníci jsou ještě daleko větší zmetci, navíc bez smyslu pro humor.


Wales - Nejstarší specializované sci-fi & fantasy knihkupectví.

    Takže, oč vlastně jde tentokrát. Autor nám představuje hlavního (anti)hrdinu Rogera Browna, který je... ano, správně Lovec hlav. Tedy nejvetší eso v jedné z nejprestižnějších pracovních agentur. Zde ovšem zapomeňte na to, že by Vám snad dokázal sehnat místo pokladního v Tescu. Od toho je zde Addeco. Pokud nejde o velkou norskou korporaci a vy nejste vhodný kandidát, Roger se neobtěžuje. Vhodný kandidát se zajímavým uměleckým dílem ve své sbírce. PanBrown má, jak už to tak v thrillerech bývá, tajné, netradiční vedlejší zaměstnání. Je zloděj. Zloděj ve stejné kategorii, jako je jeho hlavní zaměstnání. To vše proto, aby ufinancoval svojí modelkoidní manželku a tomu odpovídající životní styl. Ano, klišé číslo dvě, ale tak to má být. A dál už všechno jede nadzvukovou rychlostí přesně podle pravidel žánru. Podivný komplic, nevěrná manželka, špatně zvolený kandidát na okradení...


Předloha k filmu Lovci hlav je jako thriller od Tarantina

    Tím prvním rozdílem je rozsah – přibližně poloviční oproti předchozím dvoum Nesboho knihám. Kdo už zná Nesboho styl psaní začne litovat, protože ví, jak čtivě autor dokáže psát, a jak je nesnadné se od jeho příběhu odtrhnout. A v tomto smyslu Lovci hlav skutečně nezklamou. Dalším rozdílem je ústřední hrdina – už to není společenská nula Harry Hole, ale Roger Brown - člověk prestižního povolání a vybraného vkusu. Je to headhunter – lovec hlav. Pro velké norské korporace vyhledává vhodné kandidáty na manažerské pozice, a používá k tomu efektivní – leč velmi nelítostný – postup. Ve svém soukromém životě si užívá luxusu a přízně své krásné manželky Diany.Idylka? Jen na oko. Náročná manželka dovede Rogera k tomu, že mu již nestačí finanční ohodnocení od jeho živitele, a tak hledá „vedlejší možnosti zdrojů“, abych byl korektní a nevykecal vám toho přespříliš. Je zvyklý být před lidmi o krok napřed a být pánem situace. Nepočítá s tím, že jednoho dne se role obrátí, a z lovce hlav se stane štv
    První, co se mi rozlilo v hlavě po zaklapnutí poslední kapitoly bylo něco jako “Wau, na dvě stě čtyřicet stránek dost slušně rozehranej thriller”, taky jsem měl ale malinko hořkou pachuť v puse, to je prostě asi jasný, všechno nemůže bejt prostě perfektní (a je to tak dobře). Ve všem, co jsem od Nesba četl byl Harry Hole, kterej mi k srdci, ač se to může zdát třeba divný, moc nepřirost. Má zajímavý archetypní rysy a vůbec, perfektní vlastnosti sedící na hlavního hrdinu, ale já osobně je prostě nevidim, i přes jeho sherlockovský schopnosti rozlousknout většinu případů a ješte to bad guyům natřít s co největší elegancí.
    Nesbø si v Lovcích hlav neustále pohrává s extrémy, často na hranici parodie. Některé scény jsou chvílemi už tak „přes čáru“, že jsou až neodolatelně groteskní (čehož zjevně využívá i filmová adaptace, k radosti mnohých recenzentů). I Nesbøho „autorský podpis“ – překvapivý zvrat těsně před koncem – je v Lovcích hlav doveden do extrému.


Jmenuji se Roger Brown a jsem nejlepší lovec hlav v Norsku.

    Dál tu z děje moc prozrazovat nechci, ale řeknu, že se náš hlavní hrdina a to nejen kladný, zaplete v průběhu knihy do dosti spletitého spiknutí, které zahrnuje krádeže obrazů, nevěrné manželky a zrádné milenky a vrcholem všeho je člověk, který pro to, aby posloužil zájmům své firmy jde klidně i přes mrtvoly.
    Čtete-li knihy Joa Nesbohø stále vás něco nutí myslet dopředu a hádat, kde se vyskytne zádrhel. Na jakém místě autor rozkryje karty a dá čtenáři možnost nahlédnout na skutečný stav věcí. Lovci hlav jsou zdánlivě jasní. Svým milým rozsahem a dějovým spádem se dají přečíst takřka za jeden chladný večer. Přesto jsou zhuštěny nejen zajímavým dějem, ale také množstvím vtipných úvah, hlášek a postřehů, které svou občasnou uštěpačností a břitkostí charakterizují autorův styl psaní.Na rozdíl od Nemesis a Pentagramu se Lovci hlav drží v hranicích Norska a Roger Brown coby ústřední postava nepořádá žádné výlety za hranice. Kromě občasných výjezdů do Göteborgu, kde jeho partner Kjikerud „střílí“ ukradená umělecká díla. (Na chvíli se sice podíváme do Londýna, ale pouze v Rogerových vzpomínkách.)


Lovci hlav – thriller, který chcete číst

    Krom toho, že je kniha podstatně hubenější než holeovské případy, nám také přináší odlišný typ příběhu. Tady není hrdina tím, který odhaluje, ale do zločinu je sám zapojený a sám zločiny páchá. I když jde Rogerovi o život, pořád ale zůstává tím namyšlencem ze začátku knihy a není zcela lehké si ho oblíbit, to se v charakteristice postavy Joovi Nesbømu povedlo. Přesto všechno je třeba poznamenat, že je Roger také tím, kdo by rád měl milující krásnou ženu, a líčení jeho chlapských egoistických pocitů a tužeb thriller ozvláštňuje.
    První výtka je spíše technického charakteru, je to jen prkotina. Kniha, na to jak je krátká je rozkouskována do spousty kapitol a oddílů, přišlo mi to trochu zbytečné.
    Zřejmě jako první nakladatelství u nás nabídli zdarma recenzentské výtisky blogerům, kteří tak měli možnost přečíst si očekávanou novinku ještě před oficiálním vydáním. Samozřejmě pod podmínkou, že o ní napíší článek. A tak mohla Kniha Zlín na svýchfacebookových stránkách dávat postupně k dispozici pestré spektrum ohlasů a posilovat těšení se na nový detektivní hit.
    11. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Oslu dojde rychle po sobě k vraždám několika žen, které si domluvily schůzku prostřednictvím seznamky Tinder. Vyšetřovacímu týmu…
    Ačkoli je nejlepším lovcem hlav v Norsku, jeho plat na takové výstřednosti rozhodně nestačí. A tak si přivydělává krádežemi obrazů. Když na něj konečně dojde, čtenář mu přeje jen to nejhorší. Brown má však dost tuhý kořínek.


Krev na sněhu (paperback) (Krev na sněhu #1)

    Pentagram pak Zlín vypustil v rámciVelkého knižního čtvrtku, Lovci hlav se zase na pulty dostali ve stejnou chvíli, kdy do českých kin vstoupil stejnojmenný norský film. A jak se můžeme přesvědčit v žebříčku Svazu českých knihkupců a nakladatelů, jejich marketingová strategie je úspěšná (od říjnového vydání Pentagramu se Nesbø drží v první desítce nejprodávanějších beletristických knih, jen počínaje 46. týdnem byl Pentagram vystřídán Lovci hlav).
    Nakladatelství Kniha Zlín děkuji za zapůjčení reading copy v elektronickém formátu, tohoto vstřícného kroku si velmi vážím, pro nevidomého člověka je přece jen jednodušší si knihu přečíst na počítači než ji pracně skenovat a riskovat ještě navíc poškození výtisku samotného.
    Mohl bych si stěžovat dále kupříkladu na často se vyskytující nejasnou, hlavně emociální, motivaci vedlejších postav. To by ale bylo už jen zbytečné šťourání přemoudřelého bibliofila. Lovci hlav tak pro mě zůstávají prvotřídní a napínavou knihou se zábavnými postavami i příběhem, okořeněnou špetkou humoru i Nesbovou typickou sociální pointou. Body mu ubírá slabší konec a možná až přílišná provinčnost v tématu.
    Yellow Bird Productions (společnost, která natáčela také Larssonovo Millennium) natočila filmovou adaptaci knihy. Film měl premiéru v srpnu 2011 v Oslu a v listopadu 2011 také u nás.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00