Jak na věc


lovci lebek policie

Nejlevnější Lovci stínů akční ceny - Levné Lovci stínů

    Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.
    Protože přesně tohle hráč s ledovou nenávistí udělá, jestliže měl právě vyhrát a protivník ho nečekaně uhodil do tváře, zasáhl bolestivé místo, odhalil jeho strach. Neztratí přehled o dění na šachovnici, nýbrž skryje strach a drží se dál plánu. Dýchá, rekonstruuje, pokračuje ve hře, vychutnává si vítězství. Odchází bez triumfálních gest.
    Hlavní hrdina Roger Brown se čím dál víc zamotává do přediv svého života na vysoké noze a díry ve stále náročnějším rodinném rozpočtu se pokouší zalátat prodejem hodnotných uměleckých děl. K těm se dostane způsobem nejen nelegálním, ale především velice rafinovaným.
    5. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Oslu začíná období prázdnin a dovolených a město zasáhla vlna letních veder. V jednom bytě nedaleko hřbitova Našeho Spasitele začíná…


Vetřelci a lovci do třetice: Užij si se psem

    Je zbytečné prozrazovat další podrobnosti ze spletitého příběhu plného zvratů, ale nechybí v něm snad žádná z typických rekvizit brakových románů. Dočkáme se zběsilých honiček, překvapivých odhalení, převratných vynálezů, bouraček, sexu, dokonce i mrtvol, které se nečekaně probírají k životu. Nechybí krev, mužská i ženská ejakulace, koupání ve výkalech a jiných tělních tekutinách.
    Celá koncepce příběhu o Rogeru Brownovi, nejlepším a nejhůře placeným lovcem hlav (hledač talentů pro vedení firem pozn. aut.), který i přes to, že patří k nejlepším z nejlepších, je ve svém osobním životě nešťastný a bezradný, protože ji nedokáže finančně zabezpečit, a tak si ke svému povolání vybírá i netradiční vedlejšák – krádeže obrazů, je postavena na stupňování napínavých scén prokládaných drobnými fillery rekapitulující děj.
    A pro všechny chladné i zapálené fanoušky tohoto norského autora dobrá zpráva. Chystá se americký remake Lovců hlav a Kniha Zlín na příští rok připravuje vydání dalších dílů z holeovské série – Spasitele (jaro) a Sněhuláka (podzim). Právě anglické vydání Sněhuláka prý zaujalo režiséra Scorseseho natolik, že by chtěl natočit jeho filmovou adaptaci. Zdá se, že naše potřeby budou i nadále dostatečně zanesbovány.


RECENZE (KNIHY): Lovci hlav Joa Nesbøho jsou plní napětí, krve a výkalů

    Symptom Pandorum • 3 muži na zabití • Ve službách krále • Shrek Třetí DVD • Zkáza zámku Herm • Hooligans DVD • Tajemství oceánu • Karcoolka DVD • Let´s Dance DVD • Útěk z pevnosti Colditz
    Oproti Nesbově majoritní detektivní sérii v čele s postavou antihrdinského, workoholicky a notoricky založeného kriminalisty Henryho Cola jsou Lovci hlav čistým thrillerem. To znamená rozdíl v rozsahu, postavách, prostředí a samozřejmě i zápletce. Všechny aspekty si řádně probereme od A do Z až k A.
    Vážnější trhlinou v příběhu je tak pouze závěr s odhalováním zločinu. Zbytečně dlouhý, a i když autorovou snahou zřejmě bylo, aby překvapoval, závěrečný zvrat spíše zaráží.
    V Nesbøho thrilleru není nikdo jednoznačnou obětí ani viníkem, konflikty přirozeně vyplývají ze střetu zájmů postav a z interakcí mezi nimi. Pokud by hlavním hrdinou a vypravěčem nebyl Roger, mohl by to být kdokoliv jiný, děj by fungoval naprosto stejně. Čtenář by si našel cestu ke kterékoliv z postav, dokázal by - třeba s výhradami - akceptovat její motivaci. S trochou nadsázky lze konstatovat, že hrdinou je ten, kdo přežije.


Krev na sněhu (paperback) (Krev na sněhu #1)

    Recenze - V souvislosti s vydáním svazku Nemesis nakladatelstvím Kniha Zlín jsme v recenzi věnovali poměrně dost prostoru péči, kterou toto nakladatelství poskytovalo budování značky "Jo Nesbo" coby záruky literární události. Bylo zajímavé sledovat kreativní přístup Zlínských při propagaci dalších dvou Nesboho knih, které vyšly na podzim.
    Nesbo je alchymista tajemných náznaků a překvapivých až šokujících odhalení. A ještě něco mu jde dobře – lehké náznaky ironie, scény jako vystřižené z Pulp fiction. Mrtvola není směsicí životní tragédie a detektivních vodítek, ale důvodem k diletantskému žonglování s tělem, jako by ho dostal do rukou nešikovný klaun.
    První část diptychu Krev na sněhu od krále severské krimi. Olav je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, ztrácí hlavu. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják.


Předloha k filmu Lovci hlav je jako thriller od Tarantina

    Prolog, první část, druhá část… Jasně, čte se to rychle. Netřeba se textem příliš zaměstnávat, jde o oddechové čtení. Scénářové. Přesně připraveno pro film (který právě vešel do kin) a bohužel autor vařil ze surovin, které jste už mohli stokrát vidět. Např. začneme nějakou scénou z prostřed děje, pak necháme příběh plynout od začátku, ve správný okamžik scénu zopakujeme a jedeme ku konci. Nebo uděláme hodně vážnou dopravní nehodu a kdo jako jediný zcela náhodou přežije? Odpovídat snad nemusím. A takovýchto omšelých šablon je v knize dost. Nic nového. Tady dávám bod dolů.
    Nesbův styl by vás dokázal strhnout, i kdyby popisoval jen rozklepávání vajec při přípravě úterní snídaně nebo lov vší ve vlasech dětí na letním táboře. Ačkoli se mi od začátku příčila hlavní postava a vlastně mi byly protivní také všichni ostatní protagonisté, alespoň ve mně dokázal vzbudit nějaký postoj a emoce.
    Ten se u psaní knihy musel výborně bavit. Popis některých scén je natolik barvitý, že hraničí až s groteskou. Zdá se, že Jo Nesbø pojal tuto knihu jako slohové cvičení - v knize narozdíl od série s Harrym Holem využívá pohledu první osoby (ich forma) a naplno využívá její bezprostřednosti k podrobnému vylíčení smyslových vjemů tak, že bolest sami cítíte a není vám chvílemi právě veselo.


Jmenuji se Roger Brown a jsem nejlepší lovec hlav v Norsku.

    Tím prvním rozdílem je rozsah – přibližně poloviční oproti předchozím dvoum Nesboho knihám. Kdo už zná Nesboho styl psaní začne litovat, protože ví, jak čtivě autor dokáže psát, a jak je nesnadné se od jeho příběhu odtrhnout. A v tomto smyslu Lovci hlav skutečně nezklamou. Dalším rozdílem je ústřední hrdina – už to není společenská nula Harry Hole, ale Roger Brown - člověk prestižního povolání a vybraného vkusu. Je to headhunter – lovec hlav. Pro velké norské korporace vyhledává vhodné kandidáty na manažerské pozice, a používá k tomu efektivní – leč velmi nelítostný – postup. Ve svém soukromém životě si užívá luxusu a přízně své krásné manželky Diany.Idylka? Jen na oko. Náročná manželka dovede Rogera k tomu, že mu již nestačí finanční ohodnocení od jeho živitele, a tak hledá „vedlejší možnosti zdrojů“, abych byl korektní a nevykecal vám toho přespříliš. Je zvyklý být před lidmi o krok napřed a být pánem situace. Nepočítá s tím, že jednoho dne se role obrátí, a z lovce hlav se stane štv
    Nesbø, nebo taky novodobej Larsson. Jednu jeho reading copy recenzi už jsem dělal, a byla to Nemesis, která mě absolutně dostala a u který jsem se rozhod, že “sakra musim tenhle žánr z tohohle severu číst mnohem víc”. Čas uzrál a příležitost další reading copy jsem chopil za pačesy, tři dny jsem v podzimních večerech hltal stránku po stránce a výsledek leju sem, jako obvykle. Tentokrát je to spíš ostrá whisky v krišťálove čistý “Jack Daniels” originálce, než temně červený víno v zaprášený skleničce v případě Nemesis. Oboje má svý pro a proti.
    Jelikož máme co do činění s Jo Nesbem, bylo by naivní se domnívat, že bude děj jednoduchý a přímočarý, ačkoli se tak na první i mnoho dalších pohledů tváří. Tah na branku je zde mnohem patrnější a linie čitelnější nežli v knihách o Harrym Holeovi. Ale to už je zase vysoká hra samotného autora, který čtenáře s oblibou vodí za nos.


Jo Nesbø - Lovci hlav, aneb Jo Nesbø potřetí, přesto poprvé

    Náhodné setkání s „bludným“ Holanďanem Clasem Grevem se stává hybatelem veškerého děje a čtenář do poslední chvíle neví, jak se ve skutečnosti věci mají. Jo Nesbø má neuvěřitelný vypravěčský talent, kdy s chladnou logikou neváhá podstatné zamlčet, aby čtenář na konci nepřišel o velké vyvrcholení, které by si s postupným odkrýváním naplno neužil. V prologu lze najít spoustu jemným stop k rozuzlení dalšího děje, ale na začátku čtení je to téměř nemožné. Pokud si uděláte čas a otevřete Lovce hlav podruhé, rozhodně neprohloupíte. Naopak oceníte mistrnou a přesně vykalkulovanou stavbu děje.
    Pentagram (Marekors, 2003) je pátou knihou ze série o Harry Holeovi; přímo navazuje na předcházející Nemesis (Sorgenfri, 2002) a spolu s Červenkou (Rødstrupe, 2000) tvoří tzv. Osloskou trilogii. Na konci Nemesis se Harrymu podařilo úspěšně vyřešit případ loupežné vraždy, setřást ze sebe podezření z vraždy, a navíc slušně pokročit v případu vraždy své bývalé parťačky, do které je - zdá se - zapleten jeho kolega z oddělení Tom Waaler.
    Druhou výtku zde mám k příběhu, je to ale jen maličkost zaviněná tak trochu i mou nepozorností. Ve vyprávění se často střídají scény ze současnosti a ty, v nichž hlavní postava vzpomíná na svou minulost. Ony scény z minulosti jsou jednak místy dosti rozvleklé a dvakrát se mi také stalo, že mi trvalo o něco déle, než jsem si uvědomil, že se vypravěč vrátil opět do přítomnosti.


Produkty podobné jako Lovci stínů

    Nesbo to místy přehání s karikaturou snobského světa i sobeckého Brownova přístupu, zřejmě proto, aby ho pak mohl náležitě exemplárně ztrestat – málokterý autor zavře svého hrdinu do kadibudky a nechá ho v touze zachránit si holou kůži klesnout na úplné dno důstojnosti.
    Krom toho, že je kniha podstatně hubenější než holeovské případy, nám také přináší odlišný typ příběhu. Tady není hrdina tím, který odhaluje, ale do zločinu je sám zapojený a sám zločiny páchá. I když jde Rogerovi o život, pořád ale zůstává tím namyšlencem ze začátku knihy a není zcela lehké si ho oblíbit, to se v charakteristice postavy Joovi Nesbømu povedlo. Přesto všechno je třeba poznamenat, že je Roger také tím, kdo by rád měl milující krásnou ženu, a líčení jeho chlapských egoistických pocitů a tužeb thriller ozvláštňuje.
    Druhou věcí, kvůli které se mi kniha zalíbila je to, jakého hlavního hrdinu se autor rozhodl vykreslit. Není totiž ani kladný ani záporný. Má své problémy, jako každý člověk, dělá chyby jako každý člověk. Já osobně jsem si zhruba do půlky knihy sám myslel, že se z něj vyklube největší záporák celého příběhu, v čemž jsem se nakonec naštěstí mýlil.


Vetřelci a lovci: Pes, který štěká, kouše

    Autor ale použitím první osoby poněkud poodkryl karty, se kterými trumfuje při psaní příběhů Harryho Holea. Přestože hlavní hrdina do nejmenších podrobností líčí vše, co vnímá, umně při tom zamlčuje indicie potřebné k rozkrytí zápletky. Jako kočka hlodavce si tak čtenáře pohodlně dostrká tlapkou tam, kam potřebuje. Fungujícím fíglem je podstrčit mezi řádky nějaké řešení, takže si čtenář lebedí, že autora i hlavního hrdinu převezl a už ví, jak to celé dopadne. Při cestě z Nesbøva labyrintu však není radno chytat se chatrných nití.
    Takže, oč vlastně jde tentokrát. Autor nám představuje hlavního (anti)hrdinu Rogera Browna, který je... ano, správně Lovec hlav. Tedy nejvetší eso v jedné z nejprestižnějších pracovních agentur. Zde ovšem zapomeňte na to, že by Vám snad dokázal sehnat místo pokladního v Tescu. Od toho je zde Addeco. Pokud nejde o velkou norskou korporaci a vy nejste vhodný kandidát, Roger se neobtěžuje. Vhodný kandidát se zajímavým uměleckým dílem ve své sbírce. PanBrown má, jak už to tak v thrillerech bývá, tajné, netradiční vedlejší zaměstnání. Je zloděj. Zloděj ve stejné kategorii, jako je jeho hlavní zaměstnání. To vše proto, aby ufinancoval svojí modelkoidní manželku a tomu odpovídající životní styl. Ano, klišé číslo dvě, ale tak to má být. A dál už všechno jede nadzvukovou rychlostí přesně podle pravidel žánru. Podivný komplic, nevěrná manželka, špatně zvolený kandidát na okradení...


Nesbo přivolává na scénu Mefista i vtipného hajzlíka

    Netuší přitom, že leze do osidel pavoukovi nejen ohavně chlupatému (scéna v kadibudce je dostatečně výmluvná), ale rovněž prudce jedovatému. Rozpoutává se tak souboj na život a na smrt, při němž si chlapci tak trošku "porovnávají své vrozené dary", neberouce ohled na nikoho a nic kolem.
    Skvělej, napínavej a bravurně napsanej thriller od Nesba. Z týhle věty by to mělo bejt jasný— až to vyjde (7.11), kupte si to. Tohle ovšem doporučim stejně skoro vždycky a po všem, o čem tady napíšu, protože už to, že to sdílím, znamená, že to má pro mě hodnotu, která stojí za sdílení. Navíc, peníze, co dáte do knih— to nikdy nejsou špatně investovaný peníze, huh?
    Zřejmě jako první nakladatelství u nás nabídli zdarma recenzentské výtisky blogerům, kteří tak měli možnost přečíst si očekávanou novinku ještě před oficiálním vydáním. Samozřejmě pod podmínkou, že o ní napíší článek. A tak mohla Kniha Zlín na svýchfacebookových stránkách dávat postupně k dispozici pestré spektrum ohlasů a posilovat těšení se na nový detektivní hit.


Krev na sněhu (Krev na sněhu #1)

    Jak už jsem zmínil, Lovci hlav mají svou filmovou adaptaci, která zrovna vstoupila do našich kinosálů. Vzhledem k tomu, že v knížce si Jo Nesbo rozhodně nebere sametové rukavičky a obsahuje několik poměrně drásavých scén, byl jsem v očekávání, jak si s tím poradí filmaři. Výsledek mě příjemně překvapil. Jsem v pokušení říct, že se mi dokonce film líbil víc než knížka, ale nemám dost odvahy na takové kategorické soudy. Film rozhodně není bezduchou kopírkou literární předlohy, oproti ní v něm vidím více poetiky a hlavně černého humoru – to je velká devíza.
    Yellow Bird Productions (společnost, která natáčela také Larssonovo Millennium) natočila filmovou adaptaci knihy. Film měl premiéru v srpnu 2011 v Oslu a v listopadu 2011 také u nás.
    Žádná postava zde vlastně není epizodní a všechny mají i na poměrně útlou knihu nabitou dějem umně sepsané kratší i delší monografie mapující alespoň část ze života a charakteru zúčastněných. I díky tomu se dokážeme skrz ostatní postavy lépe vcítit do Rogera Browna, hlavní postavy.
    Přední norský headhunter (doslova lovec hlav) Roger Brown má skvělé výsledky, exkluzivní manželku a komplex méněcennosti ze své 168centimetrové výšky. Při výběru vhodných uchazečů pro nejvyšší manažerské pozice používá 9stupňový výslechový model FBI a zakládá si na tom, že každého brzy prokoukne. Nechce mít se ženou dítě, aby se nemusel dělit o její lásku, tak aspoň sype peníze do její ztrátové galerie. Na což si přivydělává krádežemi obrazů v bytech svých klientů.


Lovci hlav – thriller, který chcete číst

    Ačkoli je nejlepším lovcem hlav v Norsku, jeho plat na takové výstřednosti rozhodně nestačí. A tak si přivydělává krádežemi obrazů. Když na něj konečně dojde, čtenář mu přeje jen to nejhorší. Brown má však dost tuhý kořínek.
    Ten chlap má úžasný nápady a ješte lepší slovní obraty. Hodně za to taky chválim Krištůfkovou (překladatelka), není to rozhodně takový dílo jako předved třeba Medek u celýho Pratchetta, ale i tak. Ovšem ty nápady, ty nápady! Aaah, to se mi na tom líbilo snad nejvíc— to libování si nad tím, co teď Nesbø použije, jak využije tenhle poznatek a tuhle zajímavost, co bude asi o pár kapitol dál znamenat to, že si Greve jede pro svýho megazlevypadajícího čokla, prostě skvost, v tomhle autor naprosto exceluje a knížce to dodává jakejsi další rozměr (alespoň pro mě).
    Detektivní zápletku nečekejte. Lovci hlav odpovídají přesně svému názvu – nejdřív jde o lov lidí personální agenturou, brzy se to zvrtne a jde o skutečný hon na lidi. Tedy na člověka, na Rogera Browna, namyšleného egocentrika trpícího napoleonským komplexem.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00