Jak na věc


lecitel jaroslav doubrava kontakt

A víra tvá tě podle Friela uzdraví

    Jakub Špalek suverénně ovládá svůj projev, nejprve klidný a vyrovnaný až malinko znuděný, zároveň z něj cítíme hrdost na své schopnosti i moc nad partnery, později i pochyby a traumata, a nakonec úlevu, s níž onoho krásného zářijového rána kráčí vstříc svému osudu. Z Markéty Harokové vyzařuje charisma tragické hrdinky, vzdělané ženy, která vše ovládá svou dostředivou silou, statečně přemáhá životní rány, ale nakonec se musí vyrovnat se samotou. Matúš Bukovčan ztělesnil impresária jako výřečného člověka z lidu, obdařeného zvláštním humorem a svéráznou filozofií. Svého hrdinu obdařil laskavýma očima i ústy a zpěvavou intonací hlasu, jímž bez zastírání vylíčí události a dovypráví celý příběh.
    Koprodukční Léčitel neoslní technickou brilancí ani režijním pojetím - Nuckolls se omezuje na práci s textem a jednoduché aranžování v prostoru. Výsledek tak můžeme označit za celovečerní vyprávění mezi židlemi. S velkou pravděpodobností neurazí - ale míra případného nadšení je, obávám se, přímo úměrná tomu, jak koho příběhy téhle trojice zaujmou.
    Oživením chmurných bilancí je Teddy Matúše Bukovčana (Činoherák), člověk z té zvláštní trojice nejpraktičtější, vykládající léčitelství jednoznačně jako umělecký žánr, při troše štěstí i výdělečný. Všichni totiž rádi vzpomínají na plnou šrajtofli nejvděčnějšího uzdraveného.
    Monology na téma lidového, spíše duchovního než praktického léčitelství, vyjadřují ve spektru divadelního života buď narůstající zoufalství z podfinancování české kultury, jíž nezbývá než se spojovat k přežití, nebo je výsledkem dlouhodobější spolupráce na ose české a moravské alternativy. Vypadlo z ní jen do sebe zahleděné Brno.


fotografie ze zkoušení Léčitele

    Na jevišti zaznamenáme jen náznak scénografie (řady dřevěných židlí na jevišti odkazují k hledištím venkovských sálků), s jednoduchými dobovými kostýmy - zkrátka jde o divadlo literární, stojící bytostně na textu. Jeho interpretaci lze označit za vesměs adekvátní, ovšem nikterak brilantní: zejména Matúš Bukovšan je sice slušný herec, ale k nejlepším "šprechrům" českých scén vskutku nepatří, u Markéty Harokové zase občas zarazí náběh na vzláštně strojenou intonaci.
    Ti tři z různých úhlů nahlížejí, každý po svém, společně sdílený prostor v uplynulém čase. Takže jsou vlastně stále spolu. Vyprávějí o stejných zázracích i karambolech, o lidské bídě, o mizérii velikášství, o jeho rubu na cestě k osamění. Oním guru kráčejícím od zázraku uzdravování k jeho fetišizaci a znehodnocování je Frank Jakuba Špalka (Kašpar). Věří léčitel sobě, nebo se spoléhá na náhodu a pravděpodobnost? Sebevědomí střídá životní nejistota a živoření; v metafoře severního konce světa, za kterým je už jen bídné nic.


3 herci, 3 divadla, 3 premiéry...

    Monodrama je náročný úkol pro režiséra a pro herce, ale i pro vnímání diváka. Nepřetržitý monolog je obtížná dramatická forma a jeho zvládnutí je pro herce velká výzva. Musí udržet neustálé soustředění diváka, ovládnout jej silou své osobnosti, být s ním spojen neviditelnou nití a vést s ním jednohlasý dialog. Inscenace Léčitele tyto požadavky splnila dokonale, každý ze tří herců má potřebné charisma, devízou je i dobrá artikulace, vždyť při minimu akce na jevišti záleží na každém slově. Takže opět jedno představení, které v mysli dlouho dožívá...
    Činoherní studio, Divadlo Petra Bezruče, Divadelní spolek Kašpar -  Brian Friel: Léčitel. Překlad Ester Žantovská, režie Filip Nuckolls, dramaturgie Lenka Bočková, kostýmy Petra Krčmářová. Premiéry 16. 10. Ústí nad Labem, 17. 10. Ostrava a 18. 10. 2012 Divadlo v Celetné Praha
    Z Ústí nad Labem (úterý) přes Ostravu (středa) do Prahy (čtvrtek) doputují spojené síly Činoherního studia, Divadla Petra Bezruče a Divadelního spolku Kašpar. Od 16. října představují tři herci tří scén ze tří měst společnou českou premiéru Léčitele irského dramatika Briana Friela. V překladu Ester Žantovské, v režii Filipa Nuckollse.


fotografie z ostravské premiéry

    Režíruje Filip Nuckolls, z každého divadla přichází jeden herec: titulního kočovného "léčitele" Franka Hardyho hraje pražský Jakub Špalek, jeho ženu Grace ostravská Markéta Haroková a manažera Teddyho ústecký Matúš Bukovčan. Ty tři postavy spolu při svém kočování po skotském a velšském venkově cosi zažily, něčím si prošly a nějak (vesměs nejspíš ne moc dobře) to s nimi dopadlo - a ve třech půlhodinových monolozích (a jednom kratším čtvrtém) o tom ze tří různých úhlů pohledu vyprávějí.
    Je třeba ještě podotknout: Premiéru Frielova Léčitele ohlásilo na internetu jako první Divadlo Soliteater v režii Jaroslava Kodeše, ale až na prosinec. Možná to napovídá, že jednoho z největších současných dramatiků britského souostroví (*1929) začneme konečně víc objevovat také v Česku.
    Léčitel - to jsou bilanční vyznání à la these postav, které se na jevišti potkávají jen z vůle režiséra inscenace. Ten ve Frankově proslovu nechal Grace a Teddyho tiše přihlížet apoteóze zázračnosti, podle jiných jen šarlatánství a manipulaci.
    Jako první hru uvedla Frielovi Proměny (Translations, 1980), kterou Kašpar premiéroval v roce 1997 Nyní se tento slavný irský autor na repertoár Kašparu vrací s hrou Léčitel.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00