Jak na věc


křest svatého vladimíra hodnocení

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

    Jestliže je člověk dospělý resp. dosáhl věku, kdy je schopen o věcech vážně přemýšlet (od čtrnácti let), je třeba k vážnému životnímu rozhodnutí dobře připravit. Uvažovat o křtu je možné jen za předpokladu svobodného osobního rozhodnutí. Pro křest dospělého již nestačí jen přání rodičů či partnera ani např. realizování svatby v kostele. Je třeba skutečného osobního rozhodnutí poznat Boha. Naopak je možné do procesu přípravy vstoupit, i když si člověk není jistý, zda je již věřící. Během této cesty poznávání může kdykoli přípravu přerušit.
    Pokud ani jeden z rodičů není pokřtěný, pak je třeba se nejprve zastavit nad jejich vlastní cestou víry. V takovém případě je důležité připravit na křest nejprve rodiče a dítě pokřtít až spolu s nimi.
    Někdy rodina touží, aby byl takovým blízkým člověkem i někdo z jiné církve či někdo nepokřtěný. Pak to sice nemůže být kmotr v plném významu slova, ale hovoříme zde o „svědkovi křtu“.
    V pražské arcidiecézi předpokládáme u křtu dospělých alespoň roční přípravu, ale často duchovní správci rozloží přípravu na delší časový úsek. Křest se podle starobylého obyčeje uděluje o velikonoční noci. Příprava nezahrnuje jen vzdělání či informace. Jde také o duchovní proces, vstup do života modlitby a poznávání živého Boha. V určitém momentu jsou všichni žadatelé pozváni ke vstupu do „katechumenátu“. Tento krok ještě nezavazuje k povinnosti být pokřtěn, ale umožňuje žadateli získat větší duchovní podporu společenství církve. K přípravě patří řada modliteb a drobným obřadů.


Římskokatolická farnost Benešov

    Křest je vstupní branou a základem celého křesťanského života. Křesťané jsou společenstvím lidí, kteří uvěřili a poznali, že je Bůh, a to Bůh velice blízký. Dokonce tak blízký, že sám otevřel cestu, jak se k němu přiblížit. Tímto božím krokem k člověku je Ježíš Kristus – Boží Syn, který se stal člověkem a z nás svojí smrtí a svým překročením hranice smrti sňal břemeno zla a hříchu. On vzal na sebe to, co nás od Boha odděluje, a svojí smrtí nám daroval život. Jde tedy o přijetí jeho daru záchrany. Tento krok přijetí se nazývá křest. A tím se také člověk stává součástí společenství věřících, kteří se vydali na cestu víry za svým Pánem. Slovo Pán, řecky Kyrios, se dostalo do základu označení tohoto společenství – „Kyriaké“, tedy církev.
    První křesťané byli většinou dospělí lidé, kteří se setkali s Bohem a uvěřili v něho. Proto sami požádali o křest. Součástí křtu byl i okamžik, kdy tito žadatelé vyznali před shromážděným společenstvím věřících svoji víru. Teprve pak byli pokřtěni.
    Křest je vstupní branou do křesťanského života. Podmínkou a motivem k jeho přijetí je víra v Boha a v Pána Ježíše Krista jako Spasitele. Křtem se člověk jedinečným způsobem spojuje s Ježíšem Kristem a stává se členem společenství jeho učedníků – církve. Naznačuje to i samo pojmosloví: česká slova křest a křesťan pocházejí od řeckého Christos (lat. Kristus, hebr. Mašiáh, č. Pomazaný). Křesťan je tedy člověk patřící Kristu. České slovo církev pochází z řeckého Kyrios – Pán. Církev je tedy společenství patřící Pánu.


Příprava k přijetí křtu dospělých

    V případě malých dětí je zřejmé, že nemají ještě psychické schopnosti vyznat víru. Setkáváme se však již na stránkách Bible s případy, kdy byl pokřtěn nejen žadatel, ale také „celý jeho dům“, čímž Řekové označovali všechny členy domácnosti včetně dětí. Proto s důvěrou křtíme i děti ale s důležitou podmínkou: Dítě ke křtu musí přivést rodiče resp. jejich zákonní zástupci a ti také musí dát záruku, že se vynasnaží vytvořit doma prostředí žité víry. Pak dítě s vysokou pravděpodobností vyroste v prostředí, v němž zcela přirozeně objeví základní křesťanské hodnoty i tolik důležitou praxi duchovního života. Jistě to není záruka či dokonce jistota, že dítě ve své dospělosti víru nakonec neodmítne. To nelze nijak pojistit a svoboda člověka tu hraje důležitou roli. To ovšem nelze zaručit ani u dospělých. Avšak každý rodič, ať chce či nikoli, vytváří určité typické prostředí výchovy svých dětí a to zcela zásadně děti ovlivní. Církev z této staletími ověřené zkušenosti vychází a požaduje, aby se
    Pokřtěn může být každý člověk, který uvěřil v Boha a přijal křesťanskou víru. Katolická církev ovšem umožňuje také křest malých dětí, avšak pouze za splnění určitých předpokladů.
    Vlastní křest je modlitba spojená s obřadem ponoření resp. polití vodou.  Jednoduché gesto či symbol je při křtu úzce spojen s tím, co nám Ježíš Kristus daroval. Je zřejmé, že nestačí jen vnější gesto. Křest je znamením události, která se odehrává hluboko v lidském nitru a kterou se cosi zásadního mění. Křtem přijímáme Krista do svého života na základě víry.
    Podobně jako u křtu dětí také u dospělých je možné zvolit si kmotra, který bude pokřtěného doprovázet modlitbou, radou i lidskou blízkostí. Musí jít o pokřtěného a biřmovaného katolíka, který má alespoň šestnáct let, z víry žije a je schopen pomáhat pokřtěnému modlitbou i příkladem.


Příprava k přijetí křtu malých dětí

    Rodiče, kteří si přejí, aby jejich dítě bylo pokřtěno, prosíme, aby se přihlásili v dostatečném předstihu před zamýšleným termínem křtu. Příprava rodičů se koná formou několika setkání, jejichž tématem jsou základy křesťanské víry.  Detaily viz níže. Zájemce o křest prosíme, aby kontaktovali faráře.
    Křtem život víry začíná a tento začátek bude později doprovázen ještě dalšími dvěma svátostmi, které vybavují dítě k plnému životu s Bohem i uprostřed světa. Jde o svátost eucharistie a biřmování. Obě svátosti se udělují až ve věku, kdy dítě už je schopné samostatnějšího uvažování a rozlišování. Je tedy zřejmé, že dítě má vyrůstat nejen v prostředí věřící rodiny, ale také ve společenství věřících lidí. Toto společenství víry pak pomáhá dítěti upevňovat křesťanské hodnoty, učit se modlit i společně prožívat běžný život.
    Prakticky to znamená, že mají-li rodiče zájem o křest svých dětí, obracejí se na místní farnost a tam se domluví na možnostech přípravy i křtu. Zbytek je již na místním duchovním správci. Obvykle je třeba několika setkání před křtem, kdy buď kněz anebo jiný pastorační pracovník společným rozhovorem přiblíží obřad křtu, obsah víry i podmínky k přijetí. Z tohoto důvodu je dobré kontaktovat farnost alespoň dva měsíce dopředu.


Jak postupovat se žádostí o křest?

    Nejprve je potřeba se sami sebe ptát, zda chceme Boha poznat. Pak je důležité oslovit místního duchovního správce resp. faráře místní farnosti. Jistě není chybou oslovit i kněze, který je nám blízký (např. v rámci vysoké školy působí kaplan apod.). S tímto knězem domluvit celý proces.
    Narození dítěte je velice silným momentem v životě každého rodiče. Často v takové chvíli toužíme pro své dítě udělat všechno, co by mu umožnilo skvělý a šťastný život. A právem k tomu patří i touha dítě nechat pokřtít.
    Křest je základním krokem pro život s Bohem. Křtí se nejen malé děti, což je v jistém významu určitá mimořádnost, ale křtí se i dospělí včetně lidí starých. Každoročně bývá v naší diecézi pokřtěno přes stovku dospělých mužů i žen! Křtem se člověk napojuje na Boha a připojuje se k dílu záchrany, kterou Bůh připravil všem, kdo touží po plnosti života. Proto jde o krok velice závažný.
    Jiná situace je u školních dětí. Zde již musíme pracovat s jejich schopnostmi a ty také zapojit do přípravy. Souhlas takového dítěte je ke křtu důležitý a bude i součástí vlastního obřadu, i když obřad může být upraven k věku dítěte.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00