Jak na věc


jméno pro chlapečka seznam

Pojmenování jako součást rituálu

     3. Mám ho pořád ráda. Tereza mi připadá pořád hezké jméno ve všech formách. Dokonce mi jednou jedna stařenka řekla „Rézinko“ a i to se mi moc líbilo.
     Co vlastně víme o člověku, kterého známe jen podle jména? Ve skutečnosti vůbec nic - ale to nám nijak nebrání v tom, abychom ho hodnotili. Jméno má pro nás při hodnocení lidí daleko větší význam, než si připouštíme. Nejspíš se považujeme za nestranné pozorovatele, ale ve skutečnosti je pro nás jméno a priori nositelem významů, včetně neuvědomovaných předsudků.
    Tereza Kalinová, koučerka:1. Jméno Tereza se mi vždycky líbilo. Maminka říkala, že když jsem se narodila, tak z rádia na porodním sále zpíval Waldemar Matuška „Tereza, jedině Tereza“. Jako malá jsem to považovala za znamení, že svět se na mě těšil a můj příchod na něj oslavoval. Příjmení jsem zdědila po dědečkovi, který byl divadelní režisér a vzal si ho jako umělecký pseudonym, což mi přišlo zajímavé a tajemné a nosím ho ráda.
     Kateřina Neumannová, lyžařka, olympijská vítězka 1. Se jménem jsem nikdy velký problém neměla, ale trochu mi vadilo, že je dlouhé. Když jsem se učila psát, zabralo mi skoro celou řádku.


Článek se vztahuje k období asi

     Jména používaná v naší kultuře můžeme zběžně rozdělit do tří skupin: módní, staromódní a řekněme neutrální. Samozřejmě, v průběhu let se jména z jednotlivých kategorií přesouvají jinam. Třeba Anna, před nedávnou dobou mezi malými dětmi jméno vysloveně vzácné, je dnes jedním z nejpopulárnějších. Jiná jména se drží tradičně na předních místech popularity - David, Jan, Petr, z dívčích třeba Martina, Jana. V sousedním Německu se nedávno pokusili zjistit, jak vnímáme nám úplně neznámé lidi jen podle jména. Lidé měli posoudit šedesát typických mužských a ženských jmen, a to podle věku, atraktivity, inteligence a religiozity jejich imaginárních nositelů. Výsledek byl překvapivý: nositelé moderních jmen byli pravidelně považováni za mladší a zároveň byli odhadováni jako atraktivnější a inteligentnější. Vnímaný věk je u jména centrální informací.


Jak můj manžel (ne)prožíval těhotenství

     I v profesním životě hraje jméno větší roli, než si lidé myslí. Tvrdí to alespoň Jürgen Gerhards, profesor sociologie z Berlína. „Protože firmy nejsou žádné sociální podniky, je naprosto jasné, že se dívají i na jméno,“ říká Gerhards na základě jedné své studie. Podle něj existují jména specifická pro určité společenské vrstvy. „Ve vyšší společenské vrstvě asi nenajdete žádnou Jacqueline,“ tvrdí. Děti z „vyšších kruhů“ dostávají méně obvyklá jména, rodiče ve snaze odlišit své dítě od okolí častěji sahají po vzácnějších, třeba staromódních jménech. Rodiče na opačné straně společenského spektra takovou potřebu zpravidla nemají. V Německu se to mezi dětmi z této vrstvy obyvatelstva hemží Jacquelinami a Jennifer. Jméno může podle Gerhardse výrazně ztížit šance pro přijetí do zaměstnání. V USA třeba mají uchazeči s určitými jmény problémy. Některá jména, především ta s africkým původem, totiž nahrávají existujícím předsudkům. Podobný efekt by se asi našel i u jmen spojovaných u nás třeba s
    Jméno má v našem životě nezastupitelnou, jedinečnou úlohu. Je základní součástí naší identity. Máme-li jen trochu štěstí, je něčím v zásadě pozitivním, ale ten, kdo měl v životě „smůlu“ a jehož jméno je pro něj z nějakého důvodu nepříjemné, nebo dokonce nepřijatelné, se s takovou přítěží musí vyrovnávat celý život.
     V minulosti nebylo neobvyklé pojmenovat dítě jménem zemřelého sourozence. Rodiče, kteří přežili Holocaust, své děti pojmenovávali po „svých mrtvých“. Zemřelí sourozenci, prarodiče nebo jiní blízcí lidé jako by svým způsobem žili prostřednictvím těch, kdo nesou jejich jména. Není neobvyklé, že ostatní příbuzní pak takové dítě vědomě či podvědomě srovnávají s tím, jehož jméno nese. Nést jméno po zemřelém blízkém člověku je sice svým způsobem velký závazek, nemusí být ale vždy jen zátěží. Takové dědictví může být i posilou a životní inspirací.


Co pro nás znamená vlastní jméno?

     Jsou děti, které se nejmenují „jen“ svým jménem. Ve skutečnosti dostaly do vínku něco navíc - nesou jméno člověka, který zemřel a na nějž mají svým způsobem upomínat. Takový dar i zátěž zároveň často nesou děti z rodin, kde se některý z členů rodiny stal obětí násilí nebo zemřel předčasně.
     V různých kulturách se k pojmenování dětí přistupuje někdy i velmi vynalézavě. Zatímco my jsme přece jen omezeni seznamem povolených a doporučených jmen a nemáme-li partnera, jehož exotičtější původ by nám umožnil trochu se vymknout pravidlům, musíme se mírnit, v mnoha jiných zemích je jméno čistě záležitostí libovůle rodičů. Světlo světa tak spatřila třeba dvojčata, která jejich šťastní rodiče v Texasu obratem pojmenovali „Asthma“ a „Pneumonia“. Belgická Clitorine nebo náš Vinetů jsou takovým láskyplným jménům jen slabou konkurencí…
     4. K Erlanovi: Když jsem jako 18letý listoval modrou učebnicí petrologie, obdivoval jsem zvukomalebnost názvů hornin: buližník, gabro, luneta, mineta, obsidián. Tehdy jsem si řekl, že až budu velký, tak můj syn se bude jmenovat Erlán, tzn. vápenato-silikátový kontaktně metamorfovaný rohovec. Tedy, jestli bude mít můj syn v dospělosti nějaké poznámky ke svému geologickému jménu, tak mu řeknu, že může být tak akorát rád, že není Čedič.


Kevin není jméno, ale diagnóza

     2. Rodiče mi říkali Terezko, maminka i Terunko a brácha Téro. Kamarádi na střední mi říkali Kalinka, podle přímení. Přišlo mi to „cool“. Jen jsem nesnášela tu ruskou píseň „Kalinka, kalinka kakakakaka...“, kterou mi občas někdo zazpíval.
     4. Myslím, že ano. Já ale věřím tomu, že s duší ještě nenarozených dětí se dá dost dobře komunikovat a že si svoje jméno přinášejí s sebou. Stačí jen dobře poslouchat svou intuici a dát takové jméno, které chce to dítě, a ne takové, které chtějí rodiče. Pak mu s ním bude dobře.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00