Jak na věc


jméno pro chlapečka seznam

Článek se vztahuje k období asi

     Co vlastně víme o člověku, kterého známe jen podle jména? Ve skutečnosti vůbec nic - ale to nám nijak nebrání v tom, abychom ho hodnotili. Jméno má pro nás při hodnocení lidí daleko větší význam, než si připouštíme. Nejspíš se považujeme za nestranné pozorovatele, ale ve skutečnosti je pro nás jméno a priori nositelem významů, včetně neuvědomovaných předsudků.
     3. Dnes se mi to jméno moc líbí. Zlomilo se to až někdy v dospělosti, nevím proč. Dnes mi vůbec nevadí, když se mě někdo ptá, proč takové jméno mám. Naopak, ráda si povídám o tom, že se jmenuji podle hrdinky románu Jih proti Severu Scarlett 0‘Harové a vlastně jsem za to jméno mámě vděčná. Je to zvláštní, ale teď mi ta „výjimečnost“ nevadí, naopak.


Pojmenování jako součást rituálu

     Jména používaná v naší kultuře můžeme zběžně rozdělit do tří skupin: módní, staromódní a řekněme neutrální. Samozřejmě, v průběhu let se jména z jednotlivých kategorií přesouvají jinam. Třeba Anna, před nedávnou dobou mezi malými dětmi jméno vysloveně vzácné, je dnes jedním z nejpopulárnějších. Jiná jména se drží tradičně na předních místech popularity - David, Jan, Petr, z dívčích třeba Martina, Jana. V sousedním Německu se nedávno pokusili zjistit, jak vnímáme nám úplně neznámé lidi jen podle jména. Lidé měli posoudit šedesát typických mužských a ženských jmen, a to podle věku, atraktivity, inteligence a religiozity jejich imaginárních nositelů. Výsledek byl překvapivý: nositelé moderních jmen byli pravidelně považováni za mladší a zároveň byli odhadováni jako atraktivnější a inteligentnější. Vnímaný věk je u jména centrální informací.
     V různých kulturách se k pojmenování dětí přistupuje někdy i velmi vynalézavě. Zatímco my jsme přece jen omezeni seznamem povolených a doporučených jmen a nemáme-li partnera, jehož exotičtější původ by nám umožnil trochu se vymknout pravidlům, musíme se mírnit, v mnoha jiných zemích je jméno čistě záležitostí libovůle rodičů. Světlo světa tak spatřila třeba dvojčata, která jejich šťastní rodiče v Texasu obratem pojmenovali „Asthma“ a „Pneumonia“. Belgická Clitorine nebo náš Vinetů jsou takovým láskyplným jménům jen slabou konkurencí…
     4. Děti nemám, ale jméno bych volila výhradně podle toho, zda se hodí k příjmení partnera. Scarlett Wilková je totiž zajímavé jméno, ale Scarlett Slepičková či Polívková by byl fakt průšvih. To bych raději dala třeba jméno Andulka. Líbí se mi stará česká jména, asi bych nějaké volila.


Kevin není jméno, ale diagnóza

     Tak nějak asi uvažují rodiče, kteří se rozhodli obrátit s žádostí o pomoc při výběru jména mimo obvyklý okruh rodiny a přátel. Branding je proces, během kterého je konkrétnímu produktu přiřazena značka, název, a to takový, který zajistí co nejlepší postavení produktu na trhu. Nejspíš nás už ani nepřekvapí, že odborníci z řad sociologů, jazykovědců i psychologů takovou neobvyklou službu nabízejí: výběr jména nenarozeného dítěte na objednávku. Tento trend nabývá v posledních několika málo letech na síle, především ve Spojených státech. Jméno má dítěti umožnit, aby se odlišilo od masy, a zároveň má znít originálně a pozitivně. Nemá dát budoucím posměváčkům příležitost ke zkomolení. Jméno má dítěti poskytnout tu nejlepší startovní pozici. Má znít příjemně, harmonizovat s příjmením, má se dobře vyjímat jak na předvolebním plakátu, tak třeba na vizitce advokáta. Špatně zvolené jméno by bylo tragédií. Žádány jsou hlavně kombinace několika jmen, nejčastěji dvou či tří. Jiní experti vycházejí


Co pro nás znamená vlastní jméno?

     Jméno je „nejdůležitější kotvou naší identity,“ prohlásil ve třicátých letech předchozího století známý americký psycholog Gordon Allport. Podle jeho kolegy Williama E. Waltona je jméno dokonce „určujícím faktorem ve vývoji osobnosti, hledání přátel, a možná dokonce životního úspěchu či neúspěchu“. Většina z nás se se svým jménem identifikovala, ale překvapivě mnoho lidí cítí ke svému jménu averzi. Například mezi Němci je každý desátý dospělý nespokojený s tím, jak ho rodiče pojmenovali, a 43 % z nich dává přednost své přezdívce, kterou se představují a třeba i podepisují. Podle vědců, kteří se věnují výzkumu identity, je v pubertě se svým jménem nespokojená většina lidí. Chtěli by být někým jiným, vymezit se vůči okolí, přijmout novou identitu. Taková nespokojenost obvykle s věkem odezní, ale v některých případech přece jen zůstává i v dospělosti. Profesorka Bettina Hannover, psycholožka z berlínské Svobodné univerzity, spatřuje skutečnou příčinu odmítání vlastního jména ne ve jméně
     2. Rodina a kamarádi mě oslovovali Jerome, máma někdy Jeri, spolužáci mi často říkali Ďžerome, pro německé mentálně retardované děti jsem byl Jerry Maus, děti na jazykovém táboře mi říkali Emile.
     3. Mám ho pořád ráda. Tereza mi připadá pořád hezké jméno ve všech formách. Dokonce mi jednou jedna stařenka řekla „Rézinko“ a i to se mi moc líbilo.
     Jsou děti, které se nejmenují „jen“ svým jménem. Ve skutečnosti dostaly do vínku něco navíc - nesou jméno člověka, který zemřel a na nějž mají svým způsobem upomínat. Takový dar i zátěž zároveň často nesou děti z rodin, kde se některý z členů rodiny stal obětí násilí nebo zemřel předčasně.


Jak můj manžel (ne)prožíval těhotenství

     I v profesním životě hraje jméno větší roli, než si lidé myslí. Tvrdí to alespoň Jürgen Gerhards, profesor sociologie z Berlína. „Protože firmy nejsou žádné sociální podniky, je naprosto jasné, že se dívají i na jméno,“ říká Gerhards na základě jedné své studie. Podle něj existují jména specifická pro určité společenské vrstvy. „Ve vyšší společenské vrstvě asi nenajdete žádnou Jacqueline,“ tvrdí. Děti z „vyšších kruhů“ dostávají méně obvyklá jména, rodiče ve snaze odlišit své dítě od okolí častěji sahají po vzácnějších, třeba staromódních jménech. Rodiče na opačné straně společenského spektra takovou potřebu zpravidla nemají. V Německu se to mezi dětmi z této vrstvy obyvatelstva hemží Jacquelinami a Jennifer. Jméno může podle Gerhardse výrazně ztížit šance pro přijetí do zaměstnání. V USA třeba mají uchazeči s určitými jmény problémy. Některá jména, především ta s africkým původem, totiž nahrávají existujícím předsudkům. Podobný efekt by se asi našel i u jmen spojovaných u nás třeba s
     4. Nejsem z těch, kdož by si mysleli, že jméno po otci je tím nejlepším vkladem do života. Jeden z mých synků to přesto tak trochu odskákal. Nemohl se bránit, a tak z něj byl (a dosud je) Pavel.
     Kateřina Neumannová, lyžařka, olympijská vítězka 1. Se jménem jsem nikdy velký problém neměla, ale trochu mi vadilo, že je dlouhé. Když jsem se učila psát, zabralo mi skoro celou řádku.
     V naší kulturní tradici to byl rituál křtu, kterým bylo dítě oficiálně uvedeno do společenství, ale jako mnohé jiné rituály i křest u nás ztrácí na všeobecně vnímaném významu. Čím jsme nahradili rituál? Snad „slavnostním“ vyplněním kolonky „jméno“ při příjmu do porodnice?


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
14992
cache: 0024:00:00