Jak na věc


hraniční přechody s německem aktuálně

Hraniční kameny ve Chřibech a blízkém okolí

    Hraniční kameny se jako hraniční znak využívaly stále častěji i v pozdější době, současně se však postupně zjednodušovala jejich podoba. Rozměrné a často výtvarně hodnotně zpracované hraniční kameny panství vytvořené v 16., 17. a 18. století vystřídaly v 19. století menší mezníky opatřené většinou již jen zkratkou názvu panství či katastrální obce. Ještě na počátku 20. století vznikalo velké množství kamenných mezníků, které sloužily k vymezení parcel. Tyto kameny však již velmi často postrádaly jakékoliv nápisy.
    O právních aspektech vytyčování hranic a vedení mezních sporů nás informuje několik děl z 15. a 16. století. Je to především Kniha Tovačovská, kterou sepsal v 80. letech 15. století hejtman Markrabství moravského Ctibor Tovačovský z Cimburka. Text Knihy Tovačovské dále doplňuje Kniha Drnovská z počátku 16. století (jejím autorem byl Ctibor Drnovský z Drnovic). Další spis věnovaný meznímu soudu a hraničním sporům sestavil v roce 1600 Jakub Menšík z Menštejna. Hranice území se určovaly a vyznačovaly obcházením nebo objížděním na koních. Úřední osoby přitom měly k dispozici svědky, kteří dobře znali přesný průběh hranice. Podobně se postupovalo i v případě prodeje území. Při stanovování hranic byli mrskáni mladí lidé z okolních vsí, aby si po dlouhá léta dobře pamatovali přesný průběh hranice pro případ budoucího sporu.


O hranicích a hraničních kamenech

    Mezníky osazené na hranicích mezi panstvími byly zpravidla dvoustranné, přičemž na každé straně byly vysekány zkratky a symboly jednoho panství. Pokud však hranice procházela středem cesty, byly obvykle po obou jejích stranách instalovány dva kameny proti sobě, každý označený již pouze na jedné straně. Hraničníky na určitém úseku hranice byly očíslovány souvislou řadou čísel. Tato pořadová čísla byla vysekána buď na boku každého kamene, nebo na lícové straně společně s hlavním nápisem.
    Pro pohoří Chřiby je charakteristické velké množství pískovcových útvarů a skalisek. Není proto divu, že některé z nich byly v minulosti využity jako hraniční znaky. Velmi stará je zmínka o balvanu nazývaném Buchlov kámen, který se objevuje ve smlouvě z roku 1555, uzavřené mezi majitelem buchlovského panství Janem Ždánským ze Zástřizl a velehradským opatem Janem Greifenfelsem z Pilsenburku. Také Komínské skály či Komínky u Kostelan tvořily hranici kvasického panství a jsou dodnes označeny zkratkou názvu tohoto panství (HK = Herrschaft Kwasitz). Stejnou funkci měly i Moštěnické kameny s rytinami symbolů buchlovského panství a moštěnického statku.
    Symboly na hraničních kamenech. Zleva: páv jako erbovní figura Petřvaldských, erb svobodných pánů z Horky, dvě opatské berly symbolizující velehradský klášter, kříž z erbu Rottalů a knížecí koruna Lichtenštejnů.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00