Jak na věc


horniny a minerál obrázky

A. struktury podle stupně krystalizace magmatu

    stejnoměrně (rovnoměrně) zrnitá struktura – reprezentuje horniny se stejně velkými zrny minerálů. Termín se používá hlavně pro plutonické horniny, u vulkanických používáme označení afyrická struktura.
    oikokryst je krystal (může být i vyrostlicí), který v sobě uzavírá velké množství jiných, menších minerálních zrn. Při vyšším zastoupení oikokrystů v hornině mluvíme o poikilitické struktuře).
    textura popisuje stavební znaky podmíněné prostorovým uspořádáním minerálních součástí, které je obvykle možno zaznamenat pouhým okem. Používá se také označení makroskopická stavba.
    Ke strukturám můžeme přiřadit veškeré charakteristiky vztahující se k absolutní velikosti zrn minerálů. Zrnitostních škál je celá řada, pro základní charakteristiku horniny vystačíme s několika základními pojmy. V nejhrubších rysech můžeme horniny členit na struktury afanitické (celistvé), u kterých nejsme okem schopni rozlišit jednotlivá zrna, a struktury faneritické, kde jsou zrna viditelná. Faneritické typy hornin se pak detailněji rozlišují podle velikosti zrna:


Základní pojmy pro pojmenování zrn

    Pod pojem stavba, která představuje u hornin součet vzájemných vztahů všech stavebních prvků (agregátů krystalů, minerálů v těchto agregátech, skupin iontů i jednotlivých iontů, vytvářejících mřížky) se dá zahrnout vše, co se označuje v horninách jako textura a struktura. Nejedná se tedy o zvláště přesné termíny, neboť nelze přesně odlišit jejich náplň. Na počátku našeho století se však dvojité nomenklatury - t e x t u r a (stavba)  a s t r u k t u r a (sloh) začalo užívat a proto budou textury a struktury hornin tímto způsobem také probrány.
    textura miarolitická – obsahuje nepravidelné dutinky, místy s automorfně vyvinutými krystaly. Je charakteristická pro některé mělce intruzivní horniny.
    kostrovité (skletální) krystaly vznikají při velmi rychlém krystalizačním růstu z přesycené taveniny při prudkém chladnutí. Kostrovitý tvar ale může vznikat i korozí krystalu.
    Textura usměrněná (břidličnatá, plošně paralelní, vrstevnatá) způsobuje, že vlastnosti hornin jsou v různých směrech různé. Tak např. pevnost břidličnaté horniny je větší ve směru kolmém k břidličnatosti než ve směru rovnoběžném s břidličnatostí. Rovněž na další technické vlastnosti má usměrnění vliv; odolnost vůči větrání, tvrdost, houževnatost a nepropustnost jsou větší ve směru kolmém na usměrnění, naproti tomu nasákavost a stlačitelnost jsou větší ve směru usměrnění.
    textura smouhovitá (šlírovitá) – uspořádání minerálních zrn je podobné jako ve struktuře páskované, ale polohy nejsou pravidelné a nemají ostré ohraničení.


Mikroskopické stavby – struktury magmatických hornin

    textura orbikulární (kulovitá) – vyznačuje se kulovitým nebo elipsovitým uspořádáním některých minerálů kolem určitých center (obecně struktury centrické).
    sférolitická struktura – obsahuje sférolity tj. radiálně paprsčité, kuličkovité útvary vláknitých krystalů, jejichž vznik je obvykle spojen s devitrifikací acidních vulkanitů.
    ofitické struktury – všesměrně orientované lišty plagioklasů tvoří základní stavbu, mezery jsou vyplněny tmavými minerály. Struktura diabasová obsahuje přibližně stejně velká zrna plagioklasu a pyroxenu, který vyplňuje prostor mezi plagioklasy. Tholeitická struktura obsahuje mezi lištami plagioklasů vedle pyroxenů rovněž sklo. Intersertální struktura obsahuje mezi plagioklasy převážně sklo a drobná zrnka tmavých minerálů. Struktura hyaloofitická obsahuje mezi plagioklasy pouze sklo.
    textura pórovitá (vesikulární) – pojmem pórovitá se označují všechny struktury obsahující prázdné nebo druhotně vyplněné prostory. Textura vesikulární je vlastně texturou pórovitou s.s., obsahuje prázdné dutinky různého tvaru, vzniklé při odplynění a rychlém tuhnutí magmatu.


F. struktury podle absolutní velikosti minerálních zrn (zrnitost)

    porfyrická struktura – v hornině jsou přítomny porfyrické vyrostlice a menší zrna, tvořící základní hmotu. Struktura základní hmoty se zpravidla ještě zpřesňuje.
    holokrystalická struktura – hornina je tvořena pouze minerály – krystalickou fází. V žádném případě není přítomno sklo. Tento typ mikrostruktury je zcela samozřejmý pro plutonické horniny.
    porfyrická vyrostlice (vyrostlice, fenokryst) je minerální zrno, které svou velikostí výrazně převyšuje velikost zrn ve svém okolí. Omezení zrna bývá často automorfní nebo hypautomorfní, ve vulkanických horninách mívá takové zrno často znaky magmatické koroze (reakce krystalu s taveninou po krystalizaci při změně pT podmínek a jeho částečné rozpouštění).
    Technické vlastnosti hornin podmíněné jejich strukturami jsou většinou závislé na velikosti krystalů. Čím je hornina jemnozrnnější, tím má zpravidla lepší technické vlastnosti (pevnost, houževnatost, trvanlivost). Naproti tomu velmi hrubozrnné horniny a horniny s velkými vyrostlicemi jsou obyčejně málo pevné a snadněji větrají. Opracovatelnost hornin je nejpříznivější u středně zrnitých vyvřelin.


C. struktury podle stupně omezení minerálů

    Pro výlevné vyvřeliny bývá často velmi typická textura proudovitá (fluidální). Minerály mikroskopických rozměrů (např. živce, amfiboly) jsou orientovány ve smyslu tečení lávy.
    radiálně paprsčitá struktura – hornina obsahuje radiálně paprsčité útvary jehlic nebo vláken živce či křemene, obvykle v základní hmotě vulkanických hornin.
    Vápence se vyznačují strukturou organogenní. Jsou-li ve vápencích patrné úlomky fosilií, mluvíme o struktuře organodetritické. Nedá-li se určit původ úlomků zkamenělin, označí se struktura jako detritická. Jsou-li vápence složeny z velmi jemných částic, mají strukturu kalovou.
    Hornina se skládá z minerálních zrn nebo krystalů či individuí. Vlastnosti a povahu minerálních zrn mohou definovat a zpřesňovat některé speciální termíny:
    textura paralelní – minerální zrna mají zřetelné přednostní uspořádání podle určitých ploch (textura plošně paralelní) nebo v jednom směru (textura lineárně paralelní).
    poikilitická struktura – hornina obsahuje oikokrysty, které uzavírají drobnější zrna jiných minerálů, např. struktura monzonitická, kde K-živce uzavírají drobné plagioklasy. Tato struktura může být řazena i mezi struktury symplektitické.


A. Textury charakterizující míru vyplnění prostoru

    megakryst je označení porfyrické vyrostlice mimořádných rozměrů nebo velkého zrna nejasného původu. Obvykle se tento termín používá v negenetickém významu.
    Termín lineace používáme u těch hornin, které mají ve smyslu proudění magmatu uspořádány např. živce (některé žuly) nebo mají (např. některé metamorfity) přednostně uspořádány jehlicovité krystaly (amfiboly v mnohých amfibolitech). Velmi dobrým příkladem lineace jsou stébelnaté ruly od Doubravčan.
    grafické (písmenková) struktura – hornina podstatně obsahuje prorůstání K-živce s křemenem. Tento srůst může být i makroskopicky viditelný, typický je pro pegmatity.
    Vliv velikosti součástek na technické vlastnosti sedimentů se projevuje různě. Většinou jsou horniny s hrubšími a ostrohrannějšími zrny únosnější a mají větší vnitřní tření při stejném tmelu. Jako stavební materiál mívají naopak jemně až středně zrnité zpevněné sedimenty výhodnější technické vlastnosti než sedimenty hrubozrnné. Více než na zrnitosti záleží však u nich na stupni diageneze a druhu a typu tmelu.


E. struktury symplektitické a reakční

    U struktury trachytické (makroskopicky se u trachytů nedá zjistit) se základní hmota skládá z drobných lišten a jehlic živců, které jsou uspořádány kolem větších (opět mikroskopických) živcových jedinců.
    Některé mikrostruktury jsou obecné a vyskytují se něžně, některé najdeme jen ve zcela speciálních případech. Přiřazení struktury hornině může být provedeno podle řady kritérií. Nejčastěji používaná kritéria najdete v následujícím přehledu.
    mikrofenokryst se používá pro označení porfyrických vyrostlic ve velmi jemně zrnitých horninách. Použití termínu se zpravidla omezuje na vulkanické, vzácněji na žilné horniny)

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00