Jak na věc


hemingway komu zvoní hrana

Přihlášení k odebírání newsletteru

    Pestrobarevný obal, v němž nakladatelství Odeon vydalo poslední knihu z desetisvazkové řady nejvýznamnějších děl amerického nobelisty Ernesta Hemingwaye (1899–1961), je v kontextu estetického ztvárnění předchozích titulů zvolen více než trefně. Mnoho z Hemingwayových povídek lze totiž vnímat jako určitý dovětek k jeho daleko slavnějším románům, jako přídavky – nebo naopak předskokany –, které do svých velkolepých epických děl z nejrůznějších příčin nezahrnul, ale vzhledem k jejich silné výpovědní hodnotě je nemohl jen tak opomenout. Povídky (1938, č. 1965 v překladu Radoslava Nenadála, Rudolfa Pellara, Luby Pellarové, Jana Válka a Jiřího Valji; pro nynější vydání celý soubor nově přeložil Jiří Hanuš) jsou tak, obrazně řečeno, jakýmsi zhuštěným, mnohobarevným Hemingwayem, neboť obsahují naprosto vše, co k literární tvorbě – a ostatně i k životu – tohoto spisovatele neodmyslitelně patří.
    Postavy se příběh od příběhu různí, až na jedinou výjimku, jíž je Nick Adams, v mnoha ohledech autorovo alter ego. Právě u povídek, kde v ústřední roli vystupuje tento americký mladík, je podle některých znalců Hemingwayova díla velmi pravděpodobné, že k jejich napsání autora vedly vlastní zkušenosti a zážitky z mládí v Americe či dobrovolného působení v ambulantních sborech Červeného kříže – přinejmenším pak, že tato postava v sobě nese hodně z Hemingwayovy dospívající psychiky. Ať už je to s oním reálným základem jakkoliv, Nick Adams, kterého Hemingway vytvořil v polovině 20. let, prochází řadou z těch povídek, jež lze označit za nadčasové a pro autorovu krátkou epiku emblematické.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00