Jak na věc


finští významní lidé

Architektura v zajetí války. Finští vojáci stavěli unikátní balonové bunkry

    Stavba započala vyhloubením jámy o průměru cca 5,5  m a následným vybetonováním základového mezikruží s prohloubením uprostřed, kde bylo obvykle drenážní potrubí pro odvodnění v močálovitém podloží, popř. pro odčerpávání přebytečné vody během stavby. Na mezikruží byl umístěn rozebíratelný prstenec trojúhelníkového profilu ze dřeva nebo plechu, tvořící základ pro usazení balonu a současně přechod z kulového tvaru na válcový. Těžký nafukovací gumový balon měl průměr 3 m a tvořil vnitřní bednění. Byl natlakován na cca 0,15 atm a pak se přes něj rozprostřelo ochranné plátno, zabraňující přilepení betonové směsi. Následovalo vyztužení ocelovou sítí s připevněnými dřevěnými špalíky, zajišťujícími její správnou polohu. Výztuž byla upravena podle bednění vstupní chodbičky, výklenku pro kamna a průduchů pro kouřovod a pro větrání. Vnější bednění ve vzdálenosti cca 600 mm od balonu tvořily plechové segmenty sešroubované do tvaru koule se seříznutým vrcholem, přičemž dolní polovina měla stěny tém
    Balonové bunkry se používaly zejména jako úkryty pro osádku obranné linie, vyskytly se však i případy, kdy byly usazeny nad terénem a opatřeny betonovou střílnou pro kulomet. Jejich finský název zněl „pallokorsu“, tedy balonový či sférický bunkr, nebo také „imubetonikorsu“, tedy bunkr z odsávaného betonu.
    Výstavba byla rychlá a díky odsávání beton cca po 0,5 až 1  h ztuhl natolik, že se mohlo sejmout vnější plechové bednění. Poté se vyfoukl balon, vytáhl dveřním otvorem a mohl se znovu použít na další stavbě. Po rozebrání pomocného vnitřního trojúhelníkového prstence se podlaha uvnitř bunkru zarovnala betonem. Objekt se obsypal zeminou a současně se vytvořila protinárazová vrstva z velkých kamenů. Nakonec se vykopal přístupový zákop, příp. i odvodňovací rýhy. 


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00