Jak na věc


erytrocyty v moči hodnoty

Sedimentace červených krvinek (sedlivost)

    a) Osmotická - Erytrocyty v hypotonickém prostředí přijímají vodu, zduřují se a dvojdutý kotouč se mění v kouli. V krajních případech dochází k prasknuí a uvolnění obsahu erytrocytů.
    Barvitelnost erytrocytů výrazně závisí na pH. V kyselé moči se erytrocyty téměř nebarví (jako na tomto snímku), v neutrální a alkalické moči se barví se vzrůstajícím pH intenzivněji červenofialově.
    Červené krvinky jsou nejspecializovanější, nepravé, bezjaderné buňky bez organel, které nemají dělící schopnost. U všech savců jsou kruhovité ve tvaru dvojdutého kotouče. Jejich specifickým tvarem (až o 1/3 větší povrch než koule) je umožněno lepší vázání kyslíku na červené krevní barvivo – hemoglobin. Průměr červené krvinky se pohybuje kolem 7,2 µm.
    Základním regulátorem tvorby červených krvinek je erytropoetin, hormon tvořený v kůře nadledvinek. Erytropoetin zvyšuje dělení, diferenciaci a uvolňování retikulocytů do krve. Tvorbu erytropoetinu podněcuje testosteron a tlumí estrogen.


Produkty hemolýzy a využití organismu

    Standardní způsobem měření rychlosti červených krvinek je Fahreus-Westergenova metoda. Zvýšení rychlosti sedimentace je známkou probíhajících chorobných stavů v organismu. Zpravidla můžeme říci, že je zrychlena u infekčních onemocnění, místních zánětech, či nádorových onemocněních. Sedimentace poskytuje pouze informace obecného charakteru a bývá podnětem pro další vyšetření. Za fyziologických okolností se sedimentace zrychluje ve druhé polovině těhotenství a při menstruaci.
    Červené krvinky (erytrocyty) jsou krevní buňky. Vznikají v kostní dřeni. Nemají jádro, přesto intenzivně metabolizují. Jejich hlavní funkcí v organizmu je přenos kyslíku z plic do tkání a oxidu uhličitého opačným směrem. Tuto funkci zprostředkovává hemoglobin. Průměr erytrocytu je 7,2 µm a má tzv. bikonkávní tvar. životnost v organizmu se pohybuje mezi 110-120 dny.
    Krev je suspenze krvinek v plazmě. V oběhové soustavě jsou krvinky stejnoměrně rozptýleny. Necháme-li stát nesrážlivou krev v nádobě, rozdělí se její součásti podle své hustoty.
    Je založena na životnosti erytrocytů (120 dnů) a ztrátě aktivity enzymů, jejich povrch je narušován při průchodu vlásečnicemi -> prasknutí. Takto narušené buňky jsou pohlcovány buňkami retikuloendotelové soustavy sleziny, jater, kostní dřeně aj..
    Krvetvorba představuje složitý proces proces, při kterém se v určitých orgánech lidského těla tvoří buněčné krevní elementy – krvinky a krevní destičky.


Tvorba červených krvinek: erytropoéza

    Je běžné, že barvitelnost erytrocytů poněkud kolísá i v rámci jednoho preparátu. Na tomto snímku můžete např. kromě voskového válce vidět i různou měrou obarvené erytrocyty z neutrální moče.
    Sklo, plast s protisrážlivou přísadou - K3EDTA. Odebírá se žilní nebo kapilární krev. Maximální čas od získání do zpracování vzorku je 2 h při doporučené teplotě 15-25°C. Před analýzou je nutné krev dobře promísit. 
    Červené krvinky se během embryonálního vývoje (2. - 3. týden) tvoří na povrchu žloutkového vaku v tzv. krevních ostrůvcích. Po narození je krvetvorba lokalizována do 5. roku v kostní dřeni všech kostí. V dospělosti jsou červené krvinky vytvářeny pouze v proximálních částech dlouhých kostí a v axiálním skeletu z nediferencovaných buněk mitózou nezralých erytrocytů.
    Hlavní stavební složkou erytrocytů je červené barvivo - hemoglobin - který tvoří 95% sušiny. Hemoglobin patří mezi dýchací pigmenty a skládá se ze dvou složek:


Příprava pacienta před vyšetřením:

    Červené krvinky jsou nejpočetnější složkou krve. Jejich počet je u mužů a žen různý. Pohlavní rozdíly jsou dány vlivem pohlavních hormonů (testosteronu a estrogenu) na erytropoetin. U novorozenců je počet vyšší, protože přenos plynů přes placentu je obtížnější. Rozpad ČK po narození je u novorozenců často spojen s novorozeneckou žloutenkou.
    Povrch červených krvinek je určen buněčnou membránou, která se skládá z lipidové dvojvrstvy a asymetricky uspořádaných bílkovin. Bílkoviny buněčné membrány (membránový skelet) umožňuje deformaci červených krvinek při průchodu kapilárami.
    Erytrocyty jsou jedním z nejběžnějších nálezů v močovém sedimentu, pronikají do moče buď glomerulární membránou, pak dochází k jejich charakteristickému poškození. Takto deformované erytrocyty nalézáme v močovém sedimentu jako tzv. dysmorfní erytrocyty,nebo jinými cestami - tzv. subglomerulární neboli izomorfní erytrocyty.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00