Jak na věc


cestou k světlu

Zvolte zdroj stavebních kamenů kompozic

     Nejdříve je zde tedy citové nebo myšlenkové hnutí. To se zhmotňuje do slov a slova se zase zhutňují do činů. No a součinem pravé, čisté a ušlechtilé myšlenky, pravého slova a pravého činu je pravý život. Pravý život, ve kterém je úplně všechno podřízeno hodnotám Světla.


Výjimečnost židovského národa! V čem spočívala a proč ji ztratil?

    Povídání u dobrého čaje s výborným domácím občerstvením (samozřejmě vánoční cukroví, ale i valašské frgály nebo masíčko)  doplňovala hudebně obrazová fantazie vytvářená projekcí a prolínáním unikátních kompozic obrazů a kosmických snímků z Hubbleova i pozemských dalekohledů. Ojedinělost programu spočívá v nekonečném a prakticky neopakovatelném počtu kosmických vizí, které jsou při každé další projekci nové a návštěvník má tak možnost shlédnout vždy jinou variantu programu. Připravuje se služba s možností tisku těchto unikátních obrazů. Z galerie si tedy můžete odnést ten svůj originál. Skutečně nepopsatelná atmosféra panuje v prostorách galerie plné krystalů a samozřejmě krásných obrazů s osvětlením měnícím svou intenzitu. Měli jsme tu příležitost napojit se na krystaly a sledovat své pocity předané krystalům měnícícím barvu. Měli jsme příležitost nerušeně postát před obrazem a stát se takřka jeho součástí. Zklidnili jsme se, vydali se každý na svou i společnou cestu ke světlu. Několik
    Česká asociace wellness mapuje nejrůznější wellness aktivity, prostory, saunové světy, tradiční i netradiční sporty. V předvánoční době jsme se rozhodli objevit zcela jiný směr wellness a vydali jsme se na cestu ke světlu. Cestou jsme se zastavili ve vlastní duši a výlet pokračoval z blízkých i vzdálenějších koutů vlastního já až do vzdálených míst vesmíru. Někde daleko jsme nechali shon a předvánoční paniku. Nadělili jsme si posezení se Zdeňkem Hajným v jeho Galerii Cesty ke světlu.


Zvolte rychlost přechodů mezi jednotlivými kompozicemi

     Člověk, ať už je jakéhokoliv vyznání, který vážně usiluje k Stvořiteli, který po něm touží a chce se ke němu přiblížit může na základě své silné touhy prožít zážitek Světla. Může Světlo vycítit a vytušit. Může ho spatřit svým vnitřním zrakem. Bývá to něco velkolepé a vznešené, co rozechvěje duši člověka. Takové přežití těžko popsat slovy, ale člověk si na základě něho jasně uvědomí že to, v co dosud věřil a o co usiloval opravdu existuje. Uvědomí si, že už tomu nevěří proto, že mu to někdo řekl, nebo o tom někde četl, ale protože to on sám přežil.
     Pokud se podíváme zpětně na všechny předchozí stupně Buddhovy vznešené osmidílné cesty ke Světlu můžeme si všimnout, že každý následující stupeň zcela logicky a zcela přirozeně vychází z toho předchozího. A proto pravé slovo a pravý čin dále zcela přirozeně ústí v pravý život, který je pátým stupněm osmidílné cesty.
     A po tomto silném přežití následuje zcela bezprostředně druhý stupeň osmidílné cesty, kterým je pravé rozhodnutí. Rozhodnutí sloužit ve svém životě od této chvíle už jen Světlu! Sloužit už jen hodnotám Světla!
     Stupeň pravého zahloubení je stupněm, přirozeně a zcela samočinně následujícím jako nevyhnutelný důsledek správného stoupání člověka po příčkách Buddhovy osmidílné cesty. Není to tedy nic nepřirozeného, ani uměle vyvolaného. Je to jen tím nejpřirozenějším vystupňováním celého jeho dosavadního snažení. A tato nová duchovní realita Světla stále více překrývá realitu hmoty.


Cesta ke světlu je cestou do svého nitra. PhDr. Marta Foučková 29. 11. 2017 v 18hod.

     To však má za následek další stupňování pravé víry v člověku což znamená, že kolo vznešené osmidílné cesty ke Světlu se nanovo roztáčí a vše se opakuje znovu, se stále větší intenzitou.
     Buddha byl člověk, který dosáhl lidské dokonalosti tím, že svým čistým a ušlechtilým životem a svou velkou touhou po Světle dokázal ve vnitřním zahloubení navázat spojení s rájem. S říší ducha, která je duchovní domovinou každého člověka.
     Čtvrtého stupně je pravý čin. Nejen tedy jen naše slova, ale i naše činy musí odpovídat hodnotám Světla. Nemáme jen opravdově a ušlechtile mluvit, ale i opravdově a ušlechtile jednat. Žel, mnohdy se stává, že lidé dokáží sice mluvit o dobře, ušlechtilosti, lidskosti a spravedlnosti, ale oni sami tak nečiní. Proto tedy pravý čin.
     Dalším, šestým stupněm je pravá snaha. Snaha o to, aby člověk ve svém dosavadním úsilí neochabl. Aby v něm neustále setrvával. Aby se mu nestalo, že ve svém snažení poleví a pomalu ho to strhne nazad.


Čas posledního soudu! Slyšíte jak buší na dveře?

     Sedmým stupněm je pravá vděčnost. Pokud totiž člověk stojí správně v šesti předchozích stupních, zákonitě kráčí stále blíž ke Světlu. Jeho vnitřek se rozjasňuje. Stupňuje se jeho prožívání štěstí, radosti, míru, naplnění a blaženosti. Jeho duše překypuje! A z onoho přílivu štěstí, které ho zaplavuje tryská zcela automaticky pravá vděčnost. Jásavý dík Tvůrci za bytí naplněné štěstím. Z duše, překypující štěstím se zvedá jásavá modlitba díků ke Stvořiteli, který člověku toto všechno daroval a toto všechno umožnil.
     Buddha prožil jas, blaženost a nádheru v této říši panující a pochopil, že dostat se tam a smět něco takového prožívat natrvalo je nejvnitřnější touhou a skutečným cílem bytí každého člověka. No a toto poznání mu změnilo život. Hovořil o něm s jinými a snažil se jim ukázat cestu k branám ráje. Tak vznikla jeho vznešená, osmidílná cesta ke Světlu.
     Jejím prvním stupněm je pravá víra. Velmi vysoce postavil Buddha první stupeň své osmidílné cesty, protože pravá víra v jeho pojetí ve skutečnosti neznamená ani víru islámskou, ani víru křesťanskou, ani víru buddhistickou či jakoukoliv jinou. Pravá víra znamená osobní zážitek Světla!


Když se talent stává prokletím a neštěstím

     A zcela na závěr ještě jedno důležité upozornění, týkající se osmého stupně, čili pravého zahloubení. V souvislosti s ním bylo zmíněno, že člověku otevírá možnost vnitřního zření. Že pravé zahloubení musí být zcela přirozené, bez jakéhokoliv umělého napomáhání a vynucování. Musí to být jen samovolný a ničím nevynucených důsledek intenzivní osobní cesty člověka ke Světlu. To totiž zaručuje vysokou duchovní kvalitu dotyčného, ​​na jejímž základě se prostřednictvím zákona stejnorodosti může při svém vnitřním zahloubení napojit jedině na vysoké úrovně Světla. To ho zase pouze povznese, aniž by mu to ublížilo.
     Nesmírně nebezpečí však vzniká tehdy, když se lidé předčasně a umělým způsobem nutí do vnitřního zahloubení. Pokud zahloubení nepostaví až na samý konec své duchovní cesty tak, jak to udělal Buddha, ale na začátek. Nedostatečná duchovní výška takto nevědomě jednajících má za následek, že úrovně, do kterých se při svém zahloubení napojí budou nízké, ba dokonce temné. Tak navážou spojení s temnem a zatíží svou duši. A to je cesta do do temnoty, ne cesta ke Světlu.
     Člověk letí vstříc ke Světlu! Letí vstříc nevýslovnému štěstí a blaženosti, kterou nelze popsat lidskými slovy. Neboť vskutku, lidské oko nevidělo a ucho neslyšelo, co připravil Pán pro ty, kteří ho milují a kteří proto kráčejí k jeho Světlu.


Nebojte se! Je možné zlomit zlý osud i špatné záření hvězd!

     Ty samozřejmě nejsou vůbec totožné s hodnotami, které staví do popředí hmotársky a materialistický svět. Člověk však ve svém zážitku Světla jasně pochopí, že vůbec není důležité mít, ale být. Být dobrým, spravedlivým, čestným a ušlechtilým člověkem bez ohledu na to, jaký je svět a co se v něm preferuje.
    Poznávejme nebezpečí druhého světa 321.05.2018 | SidiSvatební seznam stolujících štamgastů, spiťařů, schválen. Se stávající slavností, sousedi shromážděn ...
     Cesta ke Světlu vede totiž od stupně ke stupni tak, jak nám to ukázal Buddha, přičemž pravé zahloubení se nachází až na jejím konci a dochází k němu samovolně, přirozeně a zcela spontánně.
     Stvořitele nikdo nikdy neviděl a v jeho skutečné podstatě ho člověk nebude moci nikdy poznat. Ze Stvořitele však tryská Světlo! Tryská záře Světla, ze kterého vše stávající povstalo. Pokud tedy chce někdo kráčet ke Stvořiteli, musí jít směrem ke Světlu! Musí kráčet ke Světlu a usilovat ke Světlu! To je jediná a pravá cesta, která ho zcela určitě přivede k Nejvyššímu.


20. 2 2019 v 19hod pořad Z temnoty duše...světlo

     No a posledním stupněm je pravé zahloubení. Pravé zahloubení opět zcela logicky vychází ze všech předchozích stupňů, protože jak již bylo řečeno, na základě nich se člověk přibližuje k Světlu a toto jeho přibližování způsobuje, že prožívání jeho spojení se Světlem je stále hlouběji. To má za následek, že člověku se otvírá vnitřní zření a on začíná vnitřním zrakem vnímat vyšší, světlé úrovně bytí a mnohé vznešené bytosti, v nich žijící.
     Existují mnozí lidé, kteří usilují k Bohu, ale když se jich zeptáme, jak si tuto cestu vlastně představují, jak si vlastně představují onoho Stvořitele, ke kterému se chtějí dostat, odpovědět na to přesně nevědí. Nemají celkem jasno, kudy přesně vede cesta k Němu, na základě čehož vzniká zcela oprávněná otázka, jak se tam tedy vůbec chtějí dostat.
    Veškerý obsah těchto stránek obrazy, foto, texty apod. je chráněn zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.


Magické světy v kolážích Bronislavy Volkové 7/3 až 5/5/ 2019

     Třetím stupněm osmidílné cesty je pravé slovo. Pravé slovo, čili verbální projev odpovídající hodnotám Světla. Je to samozřejmě úplně něco jiného, než standardní slovní projev plný vulgarismů, dvojsmyslností, pomluvy, prázdné bezobsažnosti a bezduchého žvanění. Nicméně povinností člověka je mluvit ušlechtile a správné. Mluvit pravdivým způsobem tak, že naše slova budou shodovat s naším vnitřním cítěním. Že mu budou plně odpovídat. To znamená, že pokud cítíme, že máme říct ne, máme říct ne. A pokud cítíme, že máme říct ano, máme vyslovit ano.
     Co je však ve skutečnosti ono rozhodnutí? Přece myšlenka! Přece záchvěv vnitřního chtění! A tak tady v logickém sledu tak, jak to reálném životě následuje máme myšlenku, slovo a čin. To znamená pravé rozhodnutí, pravé slovo a pravý čin a to vše ústící do pravého života.
     Neboť člověk je slabý. Je náchylný k pohodlnosti. Je mu vždy bližší lehčí a pohodlnější cesta, jak cesta vyžadující trvalou námahu ducha. Člověk by si měl být proto dobře vědom této své slabosti sklonu k pohodlnosti a měl by ji vědomě překonávat svojí neutuchající snahou po Světle. Svou pravou snahou, spočívající ve vytrvalém zachovávání všech pěti předchozích stupňů osmidílné cesty ke Světlu.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00