Jak na věc


brany proti vlastovkam

Absurdní interview s Václavem Havlem

     Netuší sice jakou lest by měl vymyslet, ale věří, že se princezně dá pomoci.Jak se blíží k paláci, zničehonic ho oslepí zlatá záře. Zacloní si oči a pohlédne nahoru. To co spatří mu vyrazí dech. V okně nejvyšší věže si rozčesává zářivě zlaté vlasy Duhová princezna. Vidí ji sice jen z dálky, ale přesto ho překvapuje její nevšední krása. Princezna ho zahlédne a upřeně na něj hledí smaragdovýma očima. „ D – d- dobré ráno.“ vykoktá Větřík. Princezna mu neodpovídá, ale její úsměv to Větříkovi vynahradí. Pak dívka zavře okenice a zmizí ve věži. Větřík se ještě chvíli díval na věž, ale pak se vydal směrem do paláce.
    Krásná a slavná svatba Větříka a Píšťalky byla opravdu jako sen. Jenomže krásné dn končí. Na Větříka čeká další nebezpečí a tentokrá bude potřebovat pomoc on sám. Kdo mu asi pomůže?


Červená světlice na Nanga Parbatu

    Najednou se před ním vynoří obrovský šedivý mrak a na něm stojí velké Oblačné město. Uprostřed města se tyčí černý hrad. „ To je Severákův hrad!“ pomyslí si Větřík a dech se mu zatají. Poprvé dostává strach. Má chuť se otočit a vrátit se domů, ale pak si vzpomene na princeznu, na zlaté slzy Sluneční královny a na své kamarády. Ti všichni mu přece věří. Sebere tedy všechnu odvahu a míří rovnou k hradní bráně. Na stráži tu stojí dva Bleskové. Už delší dobu nesloužili Dešti, protože jim Severák slíbil, že v jeho službách se budou mít lépe. Jsou celí modří a z vlasů jim šlehají modré jiskry. „ Co tu pohledáváš, ty červíčku?“ ptá se Blesk. „ Jdu za Severákem!“ odpoví Větřík rázně, ale je v něm malá dušička. „ Cha, cha, ten na tebe určitě čeká,“ směje se Blesk a z vlasů mu odskočí další roj jisker. K Větříkovu překvapení Blesk otevře bránu a pouští ho dovnitř. Větřík vejde a vzápětí se rozklepe strašlivou zimou. Rozhlíží se a vidí, že od stropu
    „ To je maličkost.“ Severák zatleská a hned se tu objevuje plno Blesků a Sněhových vloček a přinášejí na ledových podnosech nejvybranější lahůdky. Větřík i Vánek se dosyta najedí. Severák za stolem usíná a Větřík rychle popadne truhličku s rubínem. Naši hrdinové spěchají zpátky.
    Takto dobře to dopádá jen, když si přátelé navzájem pomáhají. Bleskové jsou zkroceni a všichni si mohou oddechnout. Co myslíte, bude v Oblačném království konečně klid?


Život českých panovníků - Králové a královny jak je neznáte

    Je tu jaro. Od slavné svatby Vánka a Píšťalky už uběhl celý rok. Byl to po dlouhé době rok plný klidu a veselí. Až do dnešního rána. Větříka vytrhne ze spaní zoufalé volání o pomoc! Ve stejnou chvíli začíná někdo bušit na dveře, které vzápětí povolují. Nezvaný host to nečekal a tak se rozplácl , jak dlouhý tak široký, přímo doprostřed světnice. Větřík vyskočí a začíná si hosta prohlížet. Zatím vidí jen chomáč vlasů a špinavé šaty. Náhle onen neznámý host zvedá hlavu a ukazuje Větříkovi jemnou dětskou tvářičku. „ Ty jsi hrdina Větřík Foukáček?“ zeptá se to podivné stvoření. „ Ano, to jsem já.“ odpovídá Větřík a usmívá se. Těší ho, že na jeho hrdinské činy ještě všichni nezapomněli. Je zvědav, co se z toho vyklube, jakou pomoc tohle stvoření žádá? „ Pomoz nám, naši vesničku na Bílém oblaku ohrožují Severákovi Bleskové.“ „ A co jsi vlastně zač?“ ptá se Větřík a přestává se usmívat. „ Jsem meluzínka Líza a má


Miroslav Horníček v Hovorech H z Paláce K

     Větřík právě sedí u snídaně. Najednou vletí do dveří Vánek, celý zadýchaný a sedne si naproti němu. „ Prsten je pryč!“ křičí Vánek nešťastně. „ Jak to, co se stalo?“ ptá se Větřík. Na jídlo ho rázem přešla chuť. „ Dnes ráno se u mě stavil Vichřík, že mi prý nese úkoly, no a já jsem se zrovna chystal za tebou. Vichřík si všiml, že mám Sluneční prsten a pořád se mě na něj vyptával. Tak jsem mu ho půjčil, aby se na něj mohl pořádně podívat. Vtom se rozrazily dveře a vletěl k nám jeden z těch velkých větrných kluků. Nevím jak se jmenuje, ale přiletěl k Vichříkovi a prsten mu sebral. A teď je pryč“, zavzdychá Vánek a po tvářích se mu začínají koulet slzy jako hrachy. „ A poznal bys ho?“ „ To se ví.“ „ Tak letíme“, rozhodne Větřík a otevře dveře. „ A kam chceš letět?“ diví se Vánek. „ Rovnou do Slunečního paláce. Ten zloděj tam určitě bude taky.“Přiletěli tam právě včas. Náš zloděj totiž zrovna p


Astrologie pro začátečníky - Jak vytvořit jednoduchý horoskop

    Konečně nastává ten den, na který všichni čekali. Brzy ráno se svatebčané scházejí u Foukáčkových. Maminka nosí na stůl koláče a tatínek nalévá do slunečních pohárků rosu. Píšťalka sedí u stolu vedle Vánka a v modrých šatech jen září. Větřík postává u dveří a svírá v rukou kytičku pomněnek. Sotva vstal, letěl je ještě za tmy natrhat na Zem. Teď má na sobě svatební oblek protkávaný měsíčními nitkami a vyhlíží nevěstu. A už je tady. Je slyšet šum labutích křídel a před chaloupkou přistává svatební kočár. Větřík vyletěl ze dveřía už objímá svou Vichranku. Nevěstě to tolik sluší, že nikdo z hostů nemůže překvapením promluvit. Bělostné šaty se třpytí zlatými nitkami paprsků a duhový závoj jí na stříbrných vlasech vykouzlil barevné odlesky. Ženich i nevěsta nasedají do kočáru a celý průvod se vydává k radnici. Obřad je překrásný. Pan starosta, v němž Větřík poznal darebného větrného klučinu, je dnes vážný statný mladík a pronáší krásnou a dojemnou řeč. Maminky pláčou a Sluneční královna mlad


Nesmíš mě milovat - Barvy lásky

     Je sobota. Maminka vaří polévku z rosy a tatínek právě odletěl na Zem sfoukávat listí ze stromů. Najednou vletí do světnice Větřík: „ Maminko, můžeme s Píšťalkou na hřiště? Dneska jsou tam závody v létání a Vánek s Vichrankou už na nás čekají:“ „ Jen si běžte, ale přijďte na oběd.“ odpoví maminka a obrátí se k plotně. Na hřišti už je spoustu větrných dětí i rodičů. Na startovní čáře čekají připravení závodníci. Jsou mezi nimi také kluci, kteří tahali Píšťalku za vlasy, když letěla poprvé do školy. A už přichází rozhodčí. Je to statný větrný mládenec. „ Pozor! Teď!“ Závodníci sviští kolem diváků a přelétají přes překážky. Jeden z nich se zamotal do překážky, další dva se srazili a spadli na zem. A už je tu vítěz. Jako první prolétá celou drahou jeden z rošťáckých větrných kluků. Teď se otáčí a doširoka se usmívá. Najednou si všimne, že ho pozoruje Píšťalka a zvesela na ni zamává. Ta je potěšena, myslela si, že je to darebák. „ Líbíš se mu&ldquo


Dáma z Růže - Historický román z období války růží

     Už od časného rána se to na hřišti hemží diváky, pořadateli i závodníky. Větřík s Vánkem teď stojí vedle hlavního pořadatele a prohlížejí si překážky. „ No nazdar“, povídá Vánek „ vypadá to strašně složitě.“ „ Hlavně klid, však to zvládneš!“ ujišťuje ho Větřík.Za zvuku fanfár vstupuje na hřiště Sluneční královna. Sluší jí to jako vždy. „ Vítám vás na letošních větrných závodech. Věřím, že si všichni závodníci skvěle povedou. Závod může začít!“ Obecenstvo tleská a kluci se přesunují na start. „ Podívej, támhle je Větřík s Vánkem.“ povídá Vichranka Píšťalce. „ Připravit, pozor...“ Vánek cítí, jak se mu klepou kolena. „ Teď!“ A je to tady. Závodníci letí, jak nejrychleji umí. Větřík se snaží držet vpředu, ale Vánek zůstává mezi posledními. Průlet zahnutou trubkou a podlet velkých balonů mu dělá problém. Do Větříka několik závodníků vrazilo. Byla to pěkná rána, tak tak, že se udrží ve vzduchu. „ Já t
    „ Větřík je šikovný“, povídá tatínek u večeře. „ To jsem ráda, ale co škola?“ ptá se maminka. „ Já to paní učitelce vysvětlím, určitě bude ráda, že chce Větřík soutěžit“, slíbuje Píšťalka.
    Měsíční král jim ze srdce blahopřál a děkoval jim, že mu rubín v pořádku vrátili. „ Severák už bude navždy vlídným zimním vládcem, nemusíte mít z něho strach. Síla rubínu je mocná.“ řekl. „ Ani nevíš příteli, jak jsem šťastný, že jsi to všechno dokázal. Vždyť ty jsi překonal sám sebe!“ řekl Větřík. „ Máš pravdu, i já mám radost. Nikdy bych nevěřil, že v sobě najdu tolik odvahy.“ odpověděl Vánek a oba se vydali na cestu domů.


Popel půlnoci - Půlnoční rasa 6

     Ráno se u Foukáčků objeví Vánek. Je rozrušený a hlas se mu třese. „ Větříku, musím s tebou mluvit!“ Všichni v místnosti ztuhnou a s obavami čekají, co jim Vánek přišel říci. Větřík položí děťátko do kolébky a navrhuje Vánkovi, aby si šli promluvit ven. Vyjdou tedy před chaloupku. Vánek těžko hledá slova, a tak trvá delší dobu, než se Větřík dozví o všem, co se stalo. „ Dnes ráno za mnou přiletěly tři hvězdičky. Severák se od Sněhových vloček vše dozvěděl. Bude se tě snažit zničit!“ Větřík není překvapen. Tušil, že to nebude tak jednoduché. „ Jen mluv dál. Co ještě víš?“ „ Už nic. Jen, že ledový hrad už zase stojí a ty a všichni tví příbuzní a přátelé jsou v ohrožení.“ „ A proč to hvězdy nepřišly říct mně?“ nechápe Větřík. „ To netuším. Snad proto, že se ti narodil syn. Nechtěly ti zkazit radost.“ „ Kdybych aspoň věděl, co Severák chystá. Musíme vymyslet nějaký plán.“ „ Ať se stane, co chce, jdu d


Přisluhovači KGB - Moskevští špioni, spící agenti a vrazi v době studené války

    „ Jak jen tohle vyřeším:“ říká smutně Větřík. „ Snad nám královna poradí. Na Severáka platí dvě věci. Voda a teplo:“ odpoví tatínek. A už jsou před palácem. Jakmile je Paprsek vpustí dovnitř, běží jim naproti Duhová princezna. „ Větříčku, tak ráda tě zase vidím!“ I královna za nimi přichází a chce vědět, co se stalo. Dala jim uvařit osvěžující čaj a nabízí jim čerstvé koláčky s hvězdným prachem. „ To je strašné:“ řekne, když jí vypověděli, co se stalo. „ Na Severáka platí...“ „ Horká voda!“ vykřikne Větřík. „ Ano, to je pravda,“ připustí královna „ ale jak zařídíš, aby se horký déšť dostal do Severákova hradu a všechno tam roztálo?“ Větřík neví. „ Navíc s Deštěm je těžké pořízení a nenechá se jen tak snadno přesvědčit. Asi bychom měli vymyslet něco lepšího.“ Tu teprve dostane Větřík nápad a povídá: „ Poletím k Severákovi sám, potřebuji však Sluneční prsten a jeden hořící zl


Fotbal v drápech smrti - První český fotbalový thriller

     Od Větříkova vítězství nad Severákem už uplynulo půl roku. Větrného chlapce, který mezitím dospěl v mládence, však stále znepokojovala myšlenka, že by se Severák mohl pomstít za potupu, kterou mu způsobil. V noci ho trápily noční můry, a přestože ho všichni uklidňovali, byl si jistý, že se něco zlého přihodí. Maminka ho přesvědčovala, že Severák se nemůže mstít, že by mu to nedovolila čest, ale Větřík jí odporoval: „ Severák je zlý, mám špatné tušení.“ Pak vyletěl z chaloupky.Na náměstí poletují větrné děti. Větřík je chvíli pozoruje, ale najednou zpozorní. Odněkud uslyší výkřik! A to už se ze všech stran slétají obyvatelé Oblačného města a všichni přímo k Větříkovi. „ To je hrůza!“ křičí všichni. „ Od dnešního rána zmizely už čtyři děti!“ A nějaká větrná maminka kleká před Větříkem na kolena: „ Zachraň mého synka, jsi přece náš hrdina!“ A ostatní volají sborem: „ Ano, jsi hrdina, zachraň naše děti!“ Jak tak křičí, začínají s
    Hledáte příjemné posezení s dobrou kuchyní na Doudlevcích? Přijďte ochutnat vynikající kuchyni v restauraci U Gigantu v Plzni. Hotovky i minutky zapijete plzeňským pivem Gambrinus a nealkoholickým Birellem.


Bruno Mars - Biografie popového zpěváka

     „ Větříku vstávej“, budí tatínek malého ospalce. „ Dnes poletíš se mnou na Zem, musíš přece trénovat:“ „ Na Zem?!“ Větřík je jako u vytržení. Konečně! Už dlouho na to čeká. Vyletí z chaloupky jako střela. „ Větříku a co snídaně?“volá maminka. Ale Větřík ji už neslyší. Rychle letí z oblohy na Zem. „ Větříku počkej přece!“ volá tatínek. Větřík se tedy zastaví. „ Pojď, ukážu ti první tréninkový úkol.“Na kopci stojí větrný mlýn. Jeho lopaty se však nehýbají. „ Teď ukaž co umíš“, říká tatínek. Větřík se roztočí kolem mlýnských lopat a fouká jako sám Severák. Mlýn opravdu začíná zvesela klapat. Ze mlýna vyběhne mlynář: „ No toto, co to tak najednou přišlo za vichřici?“ Ale pod vousy se usmívá. „ Aspoň můžu semlít tu mouku pro sedláka Jíru.“
     Vichranka si rychle zvykla na svůj nový domov a stala se z ní šikovná hospodyňka. U Foukáčků čas utíkal ve všeobecné radosti a spokojenosti. Větřík létal s tatínkem na Zem shazovat listí ze stromů, roztáčet mlýny a korouhvičky a ochlazovat v parných letních dnech. Když se jednoho dne vraceli, překvapila je Píšťalka, která jim přiletěla naproti a vesele jim sdělila: „ Vichrance se narodilo děťátko! Malý chlapec a dostal jméno Větříček po tatínkovi!“ Větříkovi se naplnilo srdce radostí a pýchou. Co nejrychleji spěchal domů. Tam ho už čekal malý uplakaný chlapeček, kterého Vichranka chovala v náručí. Maminka mu darovala lehké holubí peříčko, které hošíkovi zavěsila na krk. Tatínek na oslavu přivalil soudek malinové šťávy. Větřík se nemohl na synáčka vynadívat. Byl krásný jako Vichranka a podle křiku bylo znát, že bude silný a statečný jako Větřík.


Krvavé léto - Případy královského soudce Melichara

    Sluneční královna je moc ráda, že se za ní po dlouhé době přišli podívat, ale když teď poslouchá, co se děje u meluzínek, zvážní a hluboce se zamyslí. Nakonec se přece jenom usměje a sděluje jim svůj plán. „ Pozvu svého muže, Děšťového prince, dnes odpoledne na svačinu. To víte, skoro se s ním nevidím, tak bude určitě rád. No a vy už si s ním pak budete moci promluvit. Myslím, že tak závažná věc mu určitě nebude úplně lhostejná a bude se snažit vám pomoci, i když to bude asi dost těžké.“ Vzápětí už chvátá jeden ze Slunečních paprsků do Dešťového paláce s psaníčkem.Dešťový princ se diví, že mu královna posílá psaní, ale když si zprávu pročítá, široce se usmívá a hned dává zapřáhnout oblačné koně.„ Kočár se právě zastavil před palácem!“ křičí Vánek, který vše pozoruje z okna. Dešťový princ se něžně vítá se Sluneční královnou i se svou dcerou a zasedá k připravenému stolu se svačinou. Větřík s Vánkem jej pozorují z předsíně. Je to vysoký pán s vážnými rysy. Má dlou
    Když letěl k východu, dívala se za ním a nechápavě kroutila hlavou, U srdce ji však hřála naděje, že tento výjimečný chlapec zachrání Oblačné království a její dcera se opět bude smát.


O nezvedeném žabáčkovi a jiné pohádky

    Měsíční král je mladší, než Větřík očekával. Sedí na stříbrném trůnu a na hlavě má korunu z tisíců perel a briliantů. Těsně nad čelem se na ní skví obrovský Modrý rubín. Větřík i Vánek se hluboce uklání. „ Vítám přátele své sestry v Měsíčním paláci. Co vás ke mně přivádí?“ řekne král jemným ale výrazným hlasem. Větřík se mu snaží vše popořádku vypovědět a je znát, že krále vyprávění ohromilo. Pak král řekne: „ Rád vám rubín zapůjčím, ale musíte mi za něj něco vzácného dát.“ Vánek mu vloží do rukou duhový závoj. Král si ho prohlíží a povídá: „ Pěkné, velmi vzácné, myslím, že se dohodneme.“ Pak si sundá z hlavy korunu a opatrně z ní rubín vyndává. Potom kývne na jednu z Hvězd: „ Přines truhličku na Modrý rubín!“ Hvězda je hned zpátky a nese v rukou malou truhlici vykládanou brilianty. „ Nesmíte se rubínu dotknout. Jinak se z vás stanou úplně jiné osobnosti. Noste jej v truhlici a na Severáka si dejte pozor. Je zákeřný!“ radí jim
    Ovívaný si vzal flétničku a teď hraje do tance. Větřík se s Vichrankou točí po světnici a Vánek se rozmýšlí, zda by měl vyzvat Píšťalku k tanci. Předběhne ho ale Vichřík a tak zůstává sedět. Pak si ale dodá odvahy a uklání se Duhové princezně, která jeho vyzvání se smíchem přijímá. Je už pozdě večer, když se milá společnost rozchází. Větřík s Vichrankou spolu vyletí vysoko k nebi a honí se mezi hvězdami. Větřík zrychlí a pevně chytí Vichranku kolem pasu. Pak se spolu snášejí zpátky před chaloupku a dlouze si hledí do očí.


Ve službách Ministerstva vnitra - Chránil jsem tři prezidenty

     Ráno Píšťalka vše vyřídila a paní učitelka poslala Větříkovi několik domácích úkolů. „ A kde je Vánek?“ ptá se Píšťalka Vichranky. „ Taky trénuje, ale prý mu to moc nejde.“ Mezitím Větřík plní nový úkol. Musí foukat do mraků, aby pěkně rychle běžely po obloze. Málem se při tom srazí s vlaštovkou. „ Pozor!“ volá Větřík, ale vlaštovka ho mine. Na obzoru se však černá celé vlaštovčí hejno. „ Pozor, kam tak pospícháte?!“ Větřík má co dělat, aby se vlaštovkám vyhnul. „ Bude zima, letíme do teplých krajin!“ A už jsou pryč. „ Uf“, oddechne si Větřík „ teď už je to lepší.“ Když se ale podívá kolem, zjistí, že bílé mráčky jsou také pryč a na obloze visí jen velký šedý mrak. Najednou z mraku začíná pršet. Tisíce malých kapiček padá na Zem a jedna z nich stéká Větříkovi po tváři. Musím domů, pomyslí si Větřík a vyrží zpátky na Modrý mráček.„ Větříku, tady máš úkoly“, povídá maminka. Větřík tomu však n
     „ Nechme už toho Větříku. Budeš závodit a já to budu fandit“, řekl opatrně Vánek. „ Ne, musíme to ještě zkusit“, vzpírá se Větřík. Teď letí nad vesnicí. Pomalu se stmívá a na oblohu vycházejí hvězdy. Pěkné krasotinky se stříbrnými vlásky. Jedna se snese blíž ke klukům: „ Viděla jsem Sluneční prsten“, povídá. „ Jo a kde?“ křikne Vánek. „ To bys chtěl vědět, co?“ zachichotá se hvězda a letí zpátky mezi své sestřičky. „ To je protiva“, říká Vánek. „ Podívej, už ho vidím“, volá Větřík. Sluneční prsten leží na střeše domku a na tu střechu právě skočila kočka. „ Rychle!“ křičí Vánek. Větřík v plné rychlosti sbírá prsten kočce přímo před nosem. „ To jsou způsoby“, zamňouká kočka. Vánek teď nadšeně děkuje Větříkovi. „ Jak ti to jen kamaráde


Příhody rytíře Příhody v 21. století

    Severák na něj neudělal dobrý dojem, nebyl si jist ani jeho královským slovem. Letěl teď ke mlýnu, chtěl si všecko promyslet na místě. Severák je obrovský a ty jeho dlouhé vousy. No jistě! Větřík se usmívá, určitě královnu nezklame.


Osud - Můžeme jej změnit? (Obrázkové vykládací karty uvnitř knihy)

     rodina je v nebezpečí. Bleskové už Severákovi neslouží, ale jsou hloupí, a když je nikdo nevede, dělají si, co se jim zlíbí.“ „ Počkej, když říkáš, že jsou hloupí, proč by vám mělo hrozit nebezpečí?“ ptá se Větřík. „ Protože jejich hloupost spočívá i v tom, že nedokážou posoudit a ovládat svou sílu. Vždycky ráno přiletí na hřiště, říkají, že si chtějí s námi hrát, ale pak nás chytí svými silnými prsty a mačkají nás, až bychom duši vypustili. Tři meluzínky už kvůli zranění nemohou létat a moje maminka má pohmožděnou ruku. To, když ji jeden z nich vyzval k tanci. Prosím pomoz nám, za chvíli nás všechny zničí!“ „ Zkusím vám pomoci.“ slibuje Větřík, ačkoliv vlastně neví jak.Poté co meluzínka odešla, se Větřík vydává za Vánkem. Bez kamaráda se přece neobejde. Oba jsou ale bezradní. Tohle nebude lehký úkol. „ Bleskové potřebují něčí vedení. Co kdybychom poprosili o pomoc Déšť, ten by si je mohl vzít do parády o letních bouřkách. Však si už lid


Klášterem obchází ďábel - Případy královského soudce Melichara

    Celý den všichni přemýšlejí, jak by se dalo na Severáka vyzrát. Tatínek dlouho mlčí, ale pak se mu mihne v obličeji úsměv. „ Jak to tak vypadá, Severáka může zcela přemoci jen kouzlo. A to kouzlo tak mocné, jako to, jenž má v sobě bájný Modrý rubín, který je prý vsazen v koruně Měsíčního krále.“ „ Ano, o tom jsme se učili ve škole,“ přikývne Píšťalka, „ Modrý rubín je známý tím, že se ten, kdo se ho dotkne, přemění v opak svého já.“ „ To by znamenalo, že by se ze Severáka stal mírumilovný vítr a byl by od něj pokoj.“ povdá Vánek. Větřík o tom začne přemýšlet. Pak se zeptá: „ Kde přesně je ten rubín uložen?“ „ Je to hlavní ozdoba koruny Měsíčního krále a pochází z planety Neptun. Ale Měsíc ti ho nedá jen tak. Musíš mu přinést nějaký vzácný dar.“ odpoví tatínek. Po těchto slovech Vichranka vstává a vyndá z truhlice svůj duhový závoj. „ Snad mu bude stačit.“ řekne. Větřík všem poděkuje, políbí Vichranku i
    Ráno si Větřík přivstal. Pořádně se umyl a učesal a šel požádat Vichrančiny rodiče o ruku jejich dcery. Pan Vichr Ovívaný i paní Větrovka Ovívaná měli radost, že budou mít za zetě takového hrdinu. A tak se všichni začali chystat na svatbu.Ale nebylo to jen tak. Na všechny naše kamarády, kteří jsou již dospělí, ještě čekaly závěrečné zkoušky ve větrné škole. Paní učitelka nikoho nešetřila. Pilná a učenlivá Píšťalka zvládla všechno na výbornou, přestože měla problém s větrným mlýnem a rychlostním letem. Vánek byl příliš opatrný a pomalý, ale zase nejlépe znal zákony Oblačného království. Vichranka s nimi naopak měla problém, ale byla nejlepší ve shazování listí. Větřík byl taky zkoušený, i když mu paní učitelka navrhla, že by díky svým zásluhám mohl ukončit školu bez zkoušek. „ Nechci žádné úlevy.“ řekl a splnil vše na výbornou.


Vodník Brčálník a jeho kamarádi

    Doma na něj čekalo překvapení. Všichni obyvatelé Oblačného města se sešli u brány a provolávali Větříkovi slávu. Hvězdičky jim totiž vypověděly všechno o večerním souboji. Větřík byl přešťastný. Maminka a tatínek byli pyšní na svého statečného synka. Vánek s Vichrankou ho objímali, jen Píšťalka stála zahanbeně stranou. Najednou k Větříkovi přistoupil Sluneční paprsek a podával mu psaní. Královna ho zvala s celou rodinou a kamarády do paláce. Vydali se tam tedy hned. Královna je přišla přivítat až k bráně. Objímá Větříka a líbá ho na obě tváře. To už k nim ale přichází i Duhová princezna. Všem se zatají dech. Takovou krásu ještě neviděli. „ Děkuji ti Větříčku. Já jsem věděla, že mě zachráníš!“ povídá a usmívá se. Pak Sluneční královna předá Větříkovi vyznamenání za mimořádnou odvahu a službu Oblačnému království a princezna mu věnuje překrásný duhový závoj. „ Možná ho jednou dáš své nevěstě:“ řekne a podívá se na Vichranku, která rázem zčervenala. „ Říkal j
     Jakmile mlýn přestane klapat, Severák se nadme a vletí proti lopatám. Zafouká však příliš silně, a protože je obrovský, nestačí proletět mezi lopatami. Dlouhé vousy se mu do nich zamotají a plášť se zachytí o střechu. Severák tam lítá dokola, z roztrženého pláště se mu sypou vločky a naříká jako malé dítě. „ Nuže“, povídá Větřík „ uznáváš, že jsem vyhrál?“ „ Ano, ano, jen mi prosím pomoz dolů.“ „ A dáš princezně pokoj?“ zkouší ho dál Větřík. „ Dal jsem ti přece své královské slovo:“ zaúpí Severák a prosebně se na Větříka dívá. Větrný mlýn se už přestal točit, a tak Větřík začíná vymotávat Severákovy vousy z mlýnských lopat. „ Děkuji ti.“ řekne Severák pokorně, když je Větřík hotov a odletí do svého hradu se svěšenou hlavou. Větříkovi se však srdíčko naplňuje radostí a celou cestu domů si zpívá.


Objížďka - Erotické povídky z autobusu

     mluví přímo. Situace je příliš vážná na to, než aby nechal každé své slovo tlumočit. Větřík s Vánkem mu děkují, chápou se koše se závoji a opouští palác. „ Teda ten princ na mne působil jako pěkný náfuka.“ prohlásí Vánek. „ Hlavní je, že nám slíbil pomoc.“ odpoví Větřík. Začíná si lámat hlavu s tím, jak to udělat, aby Bleskové nepláchli. Nemá žádnou zkušenost s rozhazováním duhy.
     Je brzy ráno a všichni mladí větříci nastupují před Sluneční královnu. Slunce právě vstává a tak její šaty hoří červenými barvami. „ Všechny vás vítám a věřím, že se vám při hledání Slunečních prstenů dobře povede.“ Najednou se jí v dlani třpytí deset zlatých kroužků. „ Začínáme!“ Prsteny se vmžiku sypou na všechny strany. V tu ránu se všichni větříci rozletí za nimi. Větřík s Vánkem letí vedle sebe. „ Pořád jsem ten prsten sledoval a teď mi dočista zmizel před očima“, povídá Vánek. A opravdu. Po prstenech není ani památky. Kluci hodnou chvíli poletují pořád dokola. „ Musíme prošmejdit každý kout“, povídá Vánek. „ Ale tím se můžeme


Lásky za oponou - Příběhy plné vášní, citů a radostí i zklamání

    Eleonor - měla bych pro Vás pár nápadů, jak text ještě více vyšperkovat - 1. sjednotit časy - z věty na větu přecházíte z přítomného do minulého času a zpět, dětem se bude lépe číst text časově jednotný; 2. pohrát si více se synonymy - uvedu příklad - v 1. kapitole používáte častokrát za sebou slovo korouhvička - zkuste ho nahradit třeba slovem kohoutek atd. = takto postupovat v celém textu. 3. zkuste popřemýšlet, zda by nebylo od věci sjednotit alespoň přibližně délku kapitol? Pokud se budete držet schémátka = každá kapitola vnitřně uzavřený příběh s udičkou do dalšího dílu, možná těch kapitolek můžete z delších příběhů udělat více? Možná byste také mohla děti do dalšího čtení navnadit tím, že kapitoly nějak nazvete, případně shrnete jejich obsah do jedné, dvou krátkých větiček. Již jste přemýšlela o nějakých ilustracích?
    Větřík je velmi odvážný ale Severák je příliš silný. Doufejme,že našeho Větříka včas napadne nějaká chytrá lest a podaří se mu Severáka porazit. Jak tohle dopadne...


Dior - Biografie slavného návrháře

     Větřík leží na tvrdé studené podlaze a v duchu se loučí se svými milými. Ví, že je Vánek jeho nejlepší přítel, ale také to, že je věčně vystrašený a nemá dost odvahy pro tak těžký úkol. Zoufale vykřikne: „ Odvahu příteli!“Vánek se snaží letět co nejrychleji, i když v tom nikdy příliš nevynikal. Je u jasné, že ho Větřík potřebuje. Tiskne si truhličku k hrudi. Náhle ho překvapí mléčně bílá mlha. Zase nevidí na krok. S obavami letí dál. Dlouho se nic nemění, jen mlha stále houstne. Vánek už je zoufalý. Pak ho napadne, že má rubín, který mění osobnost. Jestlipak dokáže změnit i mlhu? „ Nic nemůžu ztratit.“ řekne si a otvírá truhlici. Rubín září modrým světlem, a jak se ho dotýká mlžný opar, začíná sem stále více pronikat sluneční světlo. Brzy se mlha zcela protrhá a Vánek vidí, že je před ním dlouhý ledový tunel a v něm množství ostrých rampouchů. Vypadá to, jako rozevřený dračí chřtán. Vánek se otřásl při představě, že tudy musí proletět. Zhluboka se nadechne a po


Česká literatura ve zkratce – období od 9. století po konec 20. století

     Druhý den přiletěli tatínek s Větříkem a Vánkem do sadu. „ Dnešní úkol je velice těžký, ale důležitý. Budete co nejrychleji létat mezi stromy, jako slalom a shazovat co nejvíc listí.“ Větřík na nic nečeká a vyráží. Počítá si: „ První strom, druhý a třetí...“ a letí opravdu jako o život. Vánek je o něco pomalejší a opatrnější, zato víc fouká do korun stromů a shodí tak víc listí. Větřík letí a letí, nedívá se vpravo ani vlevo a vtom: „ Kých!“ Větřík se poleká a v plné rychlosti se řítí přímo na jabloňový kmen. Teď už se nemůže vyhnout. „ BUM!“ Rána jako z děla. Větřík spadl pod jabloň, sedí tam a drží si hlavu. „ Jsi v pořádku?“ Tatínek má o něj starost. „ Ale jo, jen mě něco polekalo a já nedal pozor.“ „ Kých!“ ozvalo se to znovu. Větřík s Vánkem se podívají nahoru. Na větvi sedí vlaštovka. Je chudinka celá prokřehlá. „ Co tady děláš?“ptá se Větřík. „ Ale zaspala jsem odlet a teď je m


Čarodějnice - Láska, která vedla ke zradě

     Ráno se Píšťalka ptá maminky: „ Kdy už se Větřík vrátí do školy?“ „Brzy“, povídá maminka „ už zítra se jde přihlásit na závody do Slunečního paláce.“ Však se Větřík nemůže dočkat. Úkol, který mu dnes tatínek uložil se mu nelíbí. Celý den má roztáčet korouhvičku na městské radnici. Nevidí v tom však žádný užitek a brzy se začne nudit. Do radnice vchází spoustu lidí a pak zase vychází ven. Pánové mají vysoké klobouky a dámy vysoké účesy. „ Shodím těm pánům klobouk!“ napadne Větříka. Letí proti pánům a fouká jako sama Vichřice. Pánům uletěly klobouky a teď je společně s rozcuchanými dámami honí po náměstí. „ To je legrace!“ směje se Větřík. „ To si nemyslím.“ povídá tatínek, který najednou odněkud přiletěl. „ To co jsi udělal je špatné a ty to musíš napravit.“ Ale jak? No nakonec to Větřík vymyslel takhle. Sletěl, jak nejlehčeji mohl, mezi pobíhající lidi a jemně zvedl ze země, větví a soch, rozházené klo
     Druhý den vyletěli všichni na střechu a učili se foukat do korouhviček. Píšťalce to moc nešlo, ale Větřík foukal jako divý. „ Výborně“, pochválila ho paní učitelka. K večeru se také Píšťalce podařilo roztočit jednoho z kohoutků a tak byla spokojená. Větříkovi i Píšťalce se ve škole moc líbilo. Našli si přece nové kamarády. Větřík se nejvíce skamarádil s Vánkem Větráčkem a Píšťalka s Vichrankou Ovívanou. Maminka a tatínek měli velkou radost, když jim Píšťalka a Větřík představili své nové přátele.


Annapurna - 50 let expedic do zóny smrti

    Večer se kamarádi opět vracejí k domovu. Větřík povídá: „ Tak se mi zdá, že se poslední dobou nic mimořádného neděje. Ale jsem vlastně rád, že už nemusíme s nikým bojovat a můžeme trávit čas v klidu s rodinou.“ „ Moje řeč.“ odpoví Vánek. Jen to dořekne, oba uslyší zvláštní šumivý zvuk, který stále sílí a blíží se. Zastavují se. Náhle se všude rozlévá oslepující záře a šumění se stává nesnesitelným. Chlapci si drží uši a ostrý zvuk je nutí schoulit se do klubíčka. V zápětí se kolem obrovskou rychlostí prožene pět měsíčních paprsků na koních z hvězd a za nimi letí kočár, ve kterém sedí překrásná hvězda s předlouhými stříbrnými vlasy, které za ní vlají jako ohon. „ Kometa!“ křičí Vánek ale v tom podivném hluku, který způsobují jiskry bohatě odskakující zohonu hvězdy, jej vůbec není slyšet.
     Blíží se večer. Větřík sedí na střeše mlýna a čeká. Na obloze vycházejí první hvězdy. Začíná se bát, že Severák nepřiletí. Brzy však cítí tentýž chlad, jaký byl v černém hradu a to už se ke mlýnu blíží sám Severák. Na nic nečeká a zafouká tak silně, že to Větříka shodí ze střechy. „ Nechceš si to ještě rozmyslet?“ zeptá se Větříka a hrozivě se přitom mračí. „ Ne!“ řekne Větřík pevně. „ Je však jisté, že kdybychom pouze foukali do lopat, neměl bych žádnou šanci. Navrhuji tedy, abychom při tom proletěli slalom mezi mlýnskými lopatami.“ „ No dobrá, jestli si myslíš, že ti to pomůže...“ zabručí Severák. Je si jist, že zvítězí. „ Poletím první:“ povídá Větřík a než se Severák k něčemu zmůže, proletí elegantními obloučky mezi lopatami mlýna a rozfouká ho, až z toho rámusu jde hlava kolem.


Bylinková kuchařka - Jedlé a léčivé rostliny a byliny

    Královna také nevěděla, k čemu budou ty věci Větříkovi dobré, ale protože mu důvěřovala, splnila jeho přání a dala mu prsten a třpytivý sluneční vlas. „ Nevím, jaké máš úmysly, ale věřím ti. Hodně štěstí.“ řekla. Pak se Větřík otočil k tatínkovi: „ Vrať se za maminkou, ať není doma sama. Kdybych se do tří dnů nevrátil, přileťte mi všichni na pomoc.“ Tatínkovi se to nelíbilo, ale když viděl, že s Větříkem nic nezmůže, objal ho a řekl: „ Synku, za ty dva roky se z tebe stal dospělý větrný mládenec. Máš odvahu a sílu i zdravý rozum. Když tě tak před sebou vidím, věřím, že můžeš uspět. Jen dávej pozor, aby ses nerozhodoval unáhleně. Vrať se nám ve zdraví. Hodně štěstí!“ Větřík mu zamával a vydal se na známou cestu k Severákovu hradu.


Elita české medicíny - Význační čeští lékaři 2

     zdržet a ostatní budou rychlejší“, namítne Větřík. Prsten však už není vidět a tak je rozhodnuto, že poletí hledat jinam. „ Podívej, tam se něco leskne!“ křikne Větřík. Na stromě je stračí hnízdo a celé se třpytí. „ Musíme se tam podívat.“ Větřík s Vánkem nevěří svým očím, když přijdou blíž. V hnízdě sedí straka a spí s hlavou pod křídlem. Kolem ní se válí spoustu lesklých předmětů. Pár střípků, hodinové sklíčko, perlový náramek, zlaté knoflíky... Sluneční prsten však v hnízdě není. Najednou se straka probouzí, a když vidí kluky, strašně se rozzlobí: „ Chcete mi ukrást poklady, darebáci! Já vám dám!“ křičí straka a chystá se kluky klovnout zobákem. „ Rychle pryč!“ křičí Vánek. A už zase letí. „ Podívej, támhle se zase něco leskne“, povídá Větřík. Jaké však je jejich zklamání, když je to potůček, na kterém tančí paprsky. Náhle kolem kluků profičel jeden ze závodníků. Na prstě se mu leskne Sluneční prsten. Vítězoslavně se
    Je odpoledne a Větřík už stojí před Sluneční královnou. „ Žádné vyznamenání není pro tebe dost velké. Jak tě jen mám odměnit?“ ptá se ho královna. „ Nepotřebuji další vyznamenání. Stačí mi, že máte radost.“ povídá Větřík.


Eleonora Akvitánská - Vláda lvů

    A tak poklidně utíkal den po dni. Větřík už zase létal na Zem, kde s tatínkem, Vánkem a ostatními větříky plnil své větrné povinnosti. Když se jednoho dne vraceli, stalo se něco podobného, jako před pár měsíci. Tentokrát jim letěla naproti paní Větráčková a zamířila rovnou k Vánkovi. „ Vánku, rychle poleť domů, Píšťalka přivedla na svět děťátko!“ Vánek nejdřív nevěděl, jestli se mu to jen nezdá, ale když uslyšel, že je to holčička a jmenuje se Větřinka, už na nic nečekal a letěl domů tak rychle, že mu ani Větřík nestačil. Když dorazili do chaloupky, byla už plná světnička. Všichni se skláněli nad kolébkou. Byla tu i Vichranka s malým Větříčkem, který k děťátku natahoval ručičky. Vánek pyšně přistoupil ke kolébce a vzal si dcerušku do náručí. Pak už začalo slavnostní přivítání novorozeňátka do větrné rodinky. Na Zemi mezitím léto i podzimní listí vystřídal sníh.
    Jakeš - výroba, prodej a montáž ochran proti ptactvu. Vyrábíme i vlastní ověřené systémy na ochranu proti holubům, jiřičkám, vlaštovkám a dalšímu ptactvu.
    Sotva první sluneční paprsky pozlatily štíty domečků Oblačného města, vydal se Větřík do Slunečního paláce. Letí sám, je mu líto, že s ním nikdo nechtěl letět. „ Jsou to zbabělci,“ zlobí se „ klidně by nechali princeznu ve věži. To já se jipokusím zachránit.“ mumlá si pro sebe.


Dohoda s ďáblem - Román o vášni, lásce a zlu

    Slyšeli jste už o Oblačném městě na modrém mráčku? Že ne? A co takhle o Větrné škole a Slunečním paláci? Taky ne? Tak to musíme hned napravit!Když se pozorně zadíváte na oblohu, možná, že ho spatříte – malý mráček, který je tak modrý, že skoro splývá s oblohou. Není to obyčejný mráček, přestože to na první pohled nikdo nepozná. Na Modrém mráčku je malé Oblačné město. Jsou tam obláčkové domečky, hřiště, ale také třeba radnice a škola. V Oblačném městě totiž bydlí větříci, vánky, ale také pořádné fujavice. Severák obývá společně s ostatními silnými větry druhou stranu oblohy. V tomto městě žije rodinka větříků, kteří se jmenují Foukáčkovi. Jejich domeček je na samém kraji Modrého mráčku. Tatínek Větroň, maminka Větranka, holčička Píšťalka a kluk Větříček.
    „ Co si přejete?“ táže se ho Paprsek stojící na stráži. „ Potřebuji mluvit se Sluneční královnou.“ „ Královna dnes nepřijímá návštěvy.“ odpoví Paprsek. „ Ale tohle je velmi naléhavé, týká se to...“ Nedopoví, protože se brána otevře a vychází z ní královna v ohnivých šatech. Paprsek i Větřík se jí hluboce ukloní. „ Copak se tu děje? Potřebuješ něco Větříku?“ optá se mile. „ Chtěl bych s vámi mluvit, je to moc důležité.“ říká Větřík a je rád, že to takhle dopadlo. Královna ho jistě vyslechne. „ Pokud je to skutečně tak důležité, vyslechnu tě, pojď dál.“ „ Nuže,“ vyzvala ho, když se ocitli „ co mi chceš?“ „ Chci pomoci Duhové princezně. V té věži jí musí být smutno.“ řekl Větřík. „ Jsi hodný.“ řekla královna a Větřík vidí, jak jí z očí stékají dvě zlaté slzy.


Eleonora Akvitánská - Rozpadlý svazek

    Druhý den klepe na dveře Foukáčků Duhová princezna. Větřík se zajímá, kde nechala duhové závoje. Princezna se tomu směje a sahá do své kapsy. Vytahuje z ní asi stovku malinkých duhových kuliček. „ Tady je mám. Když se dotknu duhového závoje a řeknu duhová kuličko proměň se maličko, změní se závoj na tuto kuličku.“ Větřík se trochu zarazí. Ptá se: „ Proč jsme tedy s Vánkem museli nést celou tu dobu plný koš, to jsme si je také mohli nastrkat do kapes.“ Princezna chápe jeho rozčarování a odpovídá: „ Protože byste nedokázali kuličku proměnit zpět v závoj. To dokážu jen já. Přiznám se, že vlastně ani nevím proč.“ Přehodí si kuličku z ruky do ruky a už v ní drží závoj. Větříka to zaujme a stejně tak i Vichranku. Ta dokonce žádá princeznu, zda by si to nemohla také vyzkoušet. Princezna jí jednu podává, ale ať Vichranka kuličku přehazuje, jak chce, závoj se z ní není. „ Zvláštní věc.“ povídá Větřík. Malý Větříček se probouzí a spouští pláč. Prin
     Tedy ten Větřík má ale kuráž. Ono to není zrovna jednoduché připravit se na Větrné závody. A co teprve Vánek. Je příliš ustrašený a opatrný. Nezbývá, než držet klukům pěsti.
    Moc děkuji za rady.Pokusím se s tím něco udělat.Chtěla jsem hlavně vědět, jestli by se příběh líbil.Ilustrace jsem si začala navrhovat.Zapracuji na tom.


Vévodův talisman - Burgundský démant

    Doma už na něj čekají kamarádi. Vánek i Vichranka Větříkovi blahopřejí. Větřík je dojatý. „ Teď už snad dá Severák pokoj.“ říká tatínek. „ Dobře jsi to chlapče vymyslel. Ten chudák ani netuší, jak se mu to všechno přihodilo.“ „ Měl jsem prostě ohromné štěstí.“ povídá Větřík. Vichranka ho se zájmem sleduje. Už dávno k němu cítí něco víc, než jen přátelství. I Větřík si všiml, jak Vichranka zkrásněla. Dlouhé vlasy jí sahají až na zem a mají barvu hvězdného prachu. Krásné modré oči, lemované stříbrnými řasami, na něho s láskou hledí. Větřík teď taky cítí, že nastal velký okamžik. Bere Vichranku za ruku a ptá se jí: „ Vichranko moje milá, vezmeš si mě za muže?“ Všichni ve světnici naráz ztichnou a překvapením se nemohou ani hnout. Vichranka se Větříkovi pevně zahleděla do tváře. „ Ano, vezmu si tě moc ráda.“ odpovídá a všichni propuknou v jásot. Maminka, celá dojatá, otevírá truhličku a vytahuje duhový závoj, který Větříkovi darov


Fuk a Puk - Dobrodružství dvou pavoučků

    „ Má dcera je v nebezpečí a já sama nevím jak jinak ji ochránit. Je to rok, co sem přiletěl Severák. Přišel bez pozvání a hned se hrnul dovnitř. Tehdy byla Duhová princezna ještě šťastná a veselá a lidé ji měli rádi, protože se jim líbily duhové závoje, které rozhazovala po dešti na obloze. Jakmile ji však spatřil Severák a požádal o její ruku, všechna radost z ní vyprchala. Odmítla jej a on se urazil. Slíbil, že se pomstí a dceru mi unese. Proto ji ukrývám ve věži.“ vypráví smutně královna a moc neschází k tomu, aby se rozplakala. „ Já vám pomůžu,“ říká Větřík statečně. „ Ale jak? Vždyť jsi malý a slabý a jsi sám.“ diví se královna a upře na něj smutné oči. „ Musí nám pomoci lidé!“ řekne náhle Větřík. Jeho odpověď jej samotného překvapila. „ Lidé?“ ptá se královna nedůvěřivě. „ Jsi přece pro lidi neviditelný, jak bys je mohl přesvědčit, aby nám pomohli?“ „ Já už něco vymyslím, nebojte se.“ ubezpečí ji
     A tak Větřík celý den foukal na lopaty větrného mlýna. K večeru se pro něj vrátil tatínek. „ Výborně synku, zítra se ti určitě taky dobře povede.“ A letěli domů.
    Vánek se červená a Větřík se snaží vysvětlit, že jejich vesnici vlastně zachránil Déšť. „ Pro nás jste hrdinové.“ Prohlášuje Líza a vlepí jim z každé strany jednu štípanou pusu.


Motorkářský průvodce po Čechách

    Větřík ani Vánek nemají tušení, co všechno je čeká. Najednou slyší srdceryvné volání o pomoc. „ Slyšel jsi to taky?“ zeptá se Větřík. „ Někdo volá o pomoc.“ Opatrný Vánek mu však odporuje: „ Větříku, může to být past!“ „ A co když ne, musíme přece zjistit co se děje!“ řekne Větřík a vydává se tím směrem. Vánek ho zpovzdálí pozoruje. Větřík je hlasu stále blíž. „ Je tu někdo? Potřebujete pomoc?“ Hlas umlkne a není vidět na krok. Náhle Větříka popadnou dvě silné ruce. „ Mám tě!“ prská Blesk. Větřík se snaží vyprostit z jeho sevření, ale není to nic platné. V mžiku tu je plno dalších Blesků a všichni ho táhnou s sebou do ledového hradu. Jak se Větřík bránil, vypadla mu z kapsy truhlička s rubínem. Nikdo si jí ale nevšiml.Vánek slyší prskání Blesků. Vyleká se. Do té tmy pod ním se mu nechce. Ví ale, že slíbil Větříkovi pomoc. „ Větříku, jsi tady?!“ volá, ale nikdo mu neodpovídá. Ve tmě o něco zaškobrtne. &b
    Cesta to byla dlouhá. Větřík musel přeletět celou oblohu a už v polovině cesty mu notně ubylo sil. Myslel na rodiče. Co když se mu nepodaří vyhrát a Severák bude vládnout celé obloze? Raději na to nechtěl myslet a soustředil se na cestu.
    Duhová princezna sedí na zlaté židličce a zasněně hledí před sebe. Myslí na malého větrného chlapce, kterého ráno zahlédla oknem.Jistě to byl ten Větřík. Slyšela, že vyhrál větrné závody, ale co tu dnes ráno dělal? Kéž by jí mohl pomoci. Nenapadá ji sice jak, ale cítí, že tenhle Větřík dokáže velké věci. Pak jí padne pohled na koše plné duhových závojů a zasteskne se jí po deštivých ránech a po tanci mezi kapkami, které protkávala světlem. „ Zachraň mě Větříčku!“ zašeptala.


My, Ludvík XIV. král francouzský

    Cesta je horší, než prve. Severák neponechal nic náhodě a přichystal tu spoustu nebezpečných překážek. Větřík přeletěl jednu míli, ale co to? Začínají na něj ze všech stran padat ostré rampouchy. Jeden z nich mu rozsekne šaty, druhý ho poraní na ruce. Rána příšerně pálí. Větřík však letí dál. Zrychluje a šikovně se rampouchům vyhýbá. Když konečně spadne i poslední rampouch, roztočí se kolem něj Sněhové vločky. Jedna je krásnější než druhá a všechny volají: „ Pojď si s námi zatancovat!“ Větřík si jich nevšímá a co nejrychleji kolem nich proletí. Vločky si to však nenechají líbit a pouští se do Větříka svými ostrými mrazivými prstíčky. Štípou ho do tváří a do uší, až se mu chce křičet. Najednou vločky zmizí a před ním se otevírá dlouhý ledový tunel, který se zatáčí do spirály. Větřík však nezapomněl na větrné závody a v plné rychlosti tunel proletí.
     Celé dny a noci učili maminka s tatínkem děti správně létat a foukat, ale jednou ráno jim řekli:,, Milé děti, už umíte létat i foukat, ale to ještě nestačí, musíte začít chodit do Větrné školy.“,, A proč?“ ptaly se děti. Maminka se usmála: „Tam se teprve naučíte jak roztáčet korouhvičky a pročesávat koruny stromů.“ A Píšťalka s Větříčkem se začali těšit, co nového se ve škole naučí...
    Hledáte nocleh za zajímavou cenu na delší dobu? Využijte služeb naší ubytovny, která je v těsné blízkosti restaurace, zastávky MHD a vlaku. To vše v tiché lokalitě.
    Pořád jsem o tom přemýšlela, ale že to vyřešíš skrz větrný mlýn, mě nenapadlo,“ směje se královna „ jsi chytrý Větříčku!“ Větřík je šťastný. Pochvala ho potěšila.


Vaříme bez pšenice, lepku a laktózy - 100 receptů krok za krokem

     V tom oblačném světě letí čas jinak, než u nás a děti větříků velmi rychle rostou, proto chodí do školy jen dva roky, pak už dospějí a mohou létat na Zem. Větrná škola stojí uprostřed Oblačného města a každé ráno se k ní slétají větrné děti. Na střeše je spousta korouhviček, které mají podobu kohoutků, vlaječek či sluníček. „ To je krása!“ volá Větřík na Píšťalku. „Tady se mi to líbí“, povídá Píšťalka. Najednou do ní vrazí hlouček větrných kluků. „ Au!“ vykřikne Píšťalka, když ji jeden z nich zatahá za vlasy. Kluci se ještě ohlédnou a se smíchem vletí do školy. „ Už se mi tu nelíbí“, fňuká Píšťalka. „ Darebáci“, zlobí se Větřík, „ pojď Píšťalko, ať nepřijdeme pozdě.“ Pak vletí spolu do třídy. Tam jsou ve třech řadách červánkové lavice a před modrou tabulí sedí na červánkovém křesílku paní učitelka Vichřice. Své dlouhé bílé vlasy má hladce sčesané, aby příliš nefučela. „ Milé děti, vítám vás v naší Větrné ško


Na vrcholu - Dějiny ženského horolezectví

    Když se pak všichni čtyři sešli před školou, vysvětlil kamarádům, že byl ráno v paláci. „ Já to věděla.“ řekne Píšťalka. Větřík si jí ale nevšímá a povídá: „ Vím, jak vyzrajeme na Severáka!“ „ No, tak nenapínej!“ zašeptá Vichranka. I Vánek mu visí na rtech. „ Vyzvu ho na souboj!“ řekne Větřík a vítězoslavně pohlíží na ty tři před sebou. První se vzpamatuje Píšťalka. Jeho nápad jí připadá tak praštěný, že se rozesměje na celé kolo a potom říká: „ Teda, nic bláznivějšího jsi nemohl vymyslet bratříčku. Nemám čas poslouchat tyhle nesmysly. Paní učitelka zítra zkouší dějiny Oblačného království a já se musím jít učit.“ A Píšťalka odletí. „ To myslíš vážně?“ ptá se Vánek. „ Úplně vážně!“ pevně odpoví Větřík. Vichranka neříká nic, ale v jejích očích je znát, že má o Větříka strach. „ Potřebuji k tomu větrný mlýn.“ říká Větřík. „ Nic víc?“ podiví se Vánek. Není mu jasné, k čemu ten mlýn
     Kluci pak odevzdali prsteny a dostali pokyny, potřebné k dobrému průběhu závodu. Pak uplynulo několik týdnů, kluci pilně trénovali a stále více se blížil den velkého závodu. „ Už zítra“, zasnil se Větřík v předvečer toho dne. Celé odpoledne strávil s Vánkem při veselém hovoru. Přidala se k nim i Píšťalka s Vichrankou. „ Když já nevím, komu budu fandit“, řekla Píšťalka. „ No přece oběma!“ zasmála se Vichranka. Tatínek s maminkou tovšechno poslouchali a byli rádi, že se klukům přece jenom splní jejich sen o závodech. Na hřišti mezitím začaly velké přípravy. A těch překážek. Kluci to nebudou mít lehké!
    Vánek je hrdinou. Každý by jistě chtěl mít takového přítele. Severák již nikomu neškodí, jenže nebezpečí ještě nepominulo. O tom se oba kamarádi brzy přesvědčí.


Dívka, která ztratila budoucnost

    Rodinky našich přátel z Modrého mráčku již žijí klidně a s nimi celé oblačné království. Větřík však už pro všechny jeho obyvatele navždy zůstane hrdinou a stejně tak je uznáván i jeho nejlepší přítel Vánek. Společně s krásnými ženuškami vychovávají dál své děti, v létě nás ochlazují, na podzim sfoukávají listí ze stromů a roztáčejí korouhvičky. Až vás někdy vítr rozcuchá, nebo vám odnese čepici, možná to bude Větříček nebo Větřinka a nebo jiný kamarád z Modrého mráčku. Sluneční královna vás bude v létě hřát svými paprsky, dešťový princ se vás pokusí pořádně promáčet a duhová princezna vám občas ukáže nějaký ten svůj nejnovější závoj. Vaši kamarádi z oblačného království vás neopustí...


Kronika rodu Medicejů – Kmotr z Florencie

     A už tu je hrad. Vypadá tak, jak si ho pamatuje, ale odevšad se ozývá dětský pláč. U brány, k Větříkovu překvapení, nikdo nestojí a vrata jsou dokořán. „ Je to podezřelé.“ pomyslí si. Rozhodne se, že nejprve zkusí celý hrad obletět. Za oknem je vidět Severáka, jak sedí na trůnu. Před ním klečí tři Bleskové. Severák jim něco říká a divoce rozkládá rukama. Větřík by rád zaslechl, co jim říká, ale na to není čas. Vydává se k hradní věži. Za zamřížovaným okénkem vidí uvězněné větrné děti. Dva malí chlapci pláčou a neutěšuje je nikdo jiný, než Píšťalka! Další tři děvčata sedí v rohu a pozorují, jak se Píšťalce utěšování kloučků nedaří. Větřík se tiše přiblížuje k oknu a jemně zahvízdá. Píšťalka vyskočí a běží k němu. „ Já věděla, že nás přijdeš vysvobodit.“ říká šťasně. Ostatní děti se začnou smát a malý chlapec dokonce tleská. Větřík je napomene, že mají zůstat potichu. Vytáhne z kapsy horký zlatý vlas a lehce jím přepiluje ledové mříže. Děti tiše vyletí ven. &bdqu
     Celou cestu domů jim musel tatínek vysvětlovat, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. „ Já to vyhraju.“ sliboval si Větřík před spaním a celou noc se mu zdálo o krásné Sluneční královně.
    Blíží se večer. Právě rozhodili poslední dva závoje na východní straně,když uslyšeli pronikavý hvizd. To Míla jim dává znamení, že od severu letí Bleskové. Téměř ve stejné chvíli se hvizd opakuje od západu. „ Bleskové jsou z obou stran!“ děsí se Vánek. Vmžiku u nich jsou obě meluzínky. Třesou se po celém těle. Větřík už v dálce vidí modré světlo. „ Schovejte se!“ přikazuje děvčatům a mrká na Vánka, aby ho následoval. Opatrně, neslyšně letí oba po návsi. Všimli si, že ačkoliv sami Bleskové nikde nejsou vidět, dva domečky jsou ozářeny zvláštním, modrým světlem.
    AB Anotnín Bělohlávek - kompletní střechy, příhradové vazníky, truhlářství a půjčovna lešení. Vše kolem rekonstrukce, stavby střech a dalších přidružených prací.


Karmická astrologie - Nejsme tu poprvé

    Přípravy jsou v plném proudu. Maminka, Píšťalka, Vichranka i paní Ovívaná nevědí, kam dřív skočit. Pečou se hvězdné koláče, cukroví a dort. Paní Ovívaná šije dcerce svatební šaty vyšívané světelnými nitěmi. Tatínek objednává oblačný kočár tažený labutěmi. Pan Vichr Ovívaný zase soudek rosy. Větřík letí poprosit Sluneční královnu o snubní prsteny a zároveň ji pozvat i s princeznou na svatbu. „ Přijdeme moc rády.“ říká královna a oči se jí lesknou. Má Větříka moc ráda. Větřík se vrátil a uviděl, že je už světnička krásně vyzdobená a vše přichystáno na zítřejší hostinu. Píšťalka sedí u okna a smutně vzdychá. „ Co se ti stalo?“ zeptá se jí Větřík. „ Ale nic, jen bych se také ráda vdávala a nikdo o mě nestojí.“ „ Však se taky někdo najde,“ utěšuje ji maminka „ pojď si raději vybrat nějaké pěkné šaty, ať zítra nevypadáš jako chudinka.“ Píšťalka tedy šla a Větřík zůstal ve světnici s tatínkem sám. Tatínek si leští sváteční střevíce a


O malém tučňáčkovi a jiné pohádky

    Cesta se jim tentokrát zdá být mnohem delší, než jindy. Vločky jim z cesty příliš neuhýbají a občas je zasáhne silný proud Severákova ledového dechu. Jak se ale blíží k paláci, mrazu ubývá, až zase cítí známé horko. Oba dva užasle hledí na zlaté věže. „ Jak je možné, že sem se zima nedostane?“ ptají se oba navzájem. Kamarádi odkládají kabáty a už je vítají královna s princeznou. „ Ráda vás vidím chlapci, co vás k nám teď v zimě přivádí?“ ptá se královna. „ Jen nás zajímalo, jak palác v zimě vypadá, nikdy jsme tu v tomto čase nebyli a samozřejmě jsme vás chtěli potěšit naší návštěvou,“ odpoví Větřík. Princezna se tomu směje a je znát, že i královnu to pobavilo. „ Sluneční palác je stejný v každou roční dobu. Zůstává horký stejně jako Slunce, které celý rok svítí na Zem, ale protože se Země otáčí, každou chvíli svítí na jinou stranu. Protože se teď Modrý mráček nachází zrovna nad její zasněženou částí, je teď i ve vašem městečku zima.“ &bdq
    No vypadá to,že se klukům při tréninku dařilo více než dobře. Teď je však čeká těžký úkol. O tom zda se jim podaří získat Sluneční prsteny se dočteme v další kapitole.


Škola výkladu karet - Návod na vykládání karet + Obrázkové vykládací karty zdarma

     Hvězda se po nich ohlíží, ale nezastavuje a letí dál, následovaná průvodem tisíců hvězdiček. Konečně rámus utichl a oba kamarádi se vzpamatovávají z leknutí. Větřík si vzpomíná, co se o kometách učili ve škole. Ví, že taková hvězda se neukazuje příliš často. Lidé si ji spojují s Vánocemi, ale také věří, že když se kometa na nebi objeví, přináší to nějakou změnu. Dobrou nebo špatnou. Po zbytek cesty o to m oba debatují. „ Tohle byla nejspíš vánoční kometa,“ uvažuje Vánek. „ Bylo by to asi nejlepší vysvětlení. Je přece zima a lidé slaví Vánoce,“ souhlasí Větřík, ale není si tím až tak jistý. Nesnáze, kterými prošel, jej naučily obezřetnosti. Nemohla by za tím být nějaká nepříjemnost? Co když má tato kometa něco za lubem a hrozí jim nebezpečí. Tyto otázky posléze pokládá tatínkovi. Ten se tomu ale směje. „ Ne tentokrát se nemusíš ničeho podobného obávat. Skutečně jde o vánoční kometu. Měsíční král ji každé svátky pouští na svět, aby pomohla navodit vánoční a
    „ Jsme z Oblačného města na Modrém mráčku a přátelé Sluneční královny. Jdeme za králem ve velmi důležité záležitosti.“ řekne Větřík. Paprsek chvíli nic neříká a jen si je prohlíží. Pak ale bránu otevře a povídá: „ Přátelé Sluneční královny mohou vstoupit.“


Jak lhát se statistikou - statistika vtipně a jinak

     Konečně je tu ten důležitý den, na který se Větřík tak těšil. Maminka ho budí mnohem dříve, než obvykle. Po snídani ho pěkně učeše a také si musí obléci nové šaty. „ Jdeme do Slunečního paláce, tak musíš dobře vypadat“, říká maminka, když si upraveného chlapce prohlíží. „ Tak jdeme!“ říká tatínek a už všichni letí v tu stranu, kde se na těch nejkrásnějších a nejměkčích obláčcích třpytí Sluneční palác. Něco tak krásného Větřík ještě nikdy neviděl. „ Ahoj“, volá Vánek „ taky máš takovou trému?“ ptá se Větříka. „ Ale kdepak, já se na královnu těším. Prý je moc hezká.“ odpoví Větřík statečně. A už jsou před zámkem. Tatínek řekl, že teď musí dovnitř sami. Palác je obrovský. Má čtyři věže a třpytí se, až oči přecházejí. „ To je nádhera!“ vydechnou oba kluci. Vánek se ale neodvažuje zaklepat na zlatou bránu. „ Buch, buch!“ Velké klepadlo ztěžka dopadá. Větřík je pustil a poodstoupil. Najednou se brána otevírá


Detektiv Koumes - Podzimní případ

    Druhý den jsou kluci slavnostně uvítáni ve škole. Nad vchodem visí velká modrá stuha s nápisem: VÍTÁME VÁS ZPÁTKY VE ŠKOLE. Paní učitelka Vichřice jim potřásá rukou a pak povídá: „ Blahopřeji vám chlapci k úspěchu, ale kvůli vaší dlouhé absenci, vás musím vyzkoušet, zda jste se dobře připravili při domácím studiu.“ No kluci z toho zrovna radost nemají. Větřík má roztočit všechny korouhvičky na školní střeše a Vánek proletět slalomem mezi třiceti slunečními paprsky. Do jednoho málem narazil. „ Dobře, velmi dobře. Vidím, že jste se připravovali, to pro dnešek stačí.“ Celý den se učili o Slunečním paláci a jeho obyvatelích. Bylo to velmi zajímavé. Sluneční palác odnepaměti obývá Sluneční královna a její sluhové Paprsky. V jeho nejvyšší věži jsou komnaty krásné dcery Sluneční královny a Deště, Duhové princezny. Všichni malí žáčci zpozorněli. Nikdo z nich o Duhové princezně nikdy neslyšel. „ Paní učitelko, prosím vás, povězte nám něco o té princezně.“ dož
    Přišla zima. Větřík už teď nemusí tak často létat na Zem, protože vládu nad počasím převzal Severák. Zůstává doma s rodiči, Vichrankou a malým Větříčkem. Za okny se prohánějí sněhové vločky. I ony jako by se napravily kouzlem modrého rubínu. Ztratily svoji pichlavost a dokonce si teď chtějí hrát s Větříčkem, ale to jim Vichranka nedovolí. Vločkám pak nezbývá nic jiného, než putovat o dům dál. Větřík stojí u okna a pozoruje jejich rej. Uvažuje, jestli by bylo možné navštívit teď v zimě Sluneční palác. Jak vlastně palác vypadá, když je všude kolem sníh? Obléká si teplejší plášť a vylétá do vánice. Rozhodne se, že navštíví Vánka s Píšťalkou. Oba jsou rádi, že jej po dlouhé době vidí. Větřinka se má k světu a když se usměje, zahlédne Větřík v její pusince dva zoubky. Oplácí jí úsměv a obrací se k Vánkovi. „ Zajímalo by mne, jak v zimě vypadá Sluneční palác, nechceš letět se mnou? Sluneční královna i princezna budou mít jistě radost.“ Vánek souhlasí.


Kronika rodu Medicejů 3 - Dědictví klanu

     Večer přiletěl k Foukáčkovým také Vánek. „ Jak jde trénink Větříku, můžu zítra letět s tebou?“ „ Ale jo“, usmál se Větřík „ tatínek pro nás něco vymyslí.“
    Uvítání je opravdu bouřlivé. Vánek se stává hrdinou dne. Všichni popíjí malinovou šťávu a Větřík se konečně může věnovat jen svému synáčkovi a Vichrance. Ta ho přivítala celá uplakaná a jemu se vedlo zrovna tak. Malý Větříček si spokojeně dumlá paleček, když ho Větřík láskyplně objímá. Píšťalka může na Vánkovi oči nechat. Když ho teď před sebou vidí jako mladého hrdinu, cítí k němu hlubokou lásku. Vánek o tom nemá potuchy. Tatínek si toho ovšem dobře všimne a navrhuje Vánkovi, aby s ním šel na chvíli ven. Jeho slovům Vánek nejprve moc nevěří, ale když se vrátí do síně a vidí Píšťalčiny něžné oči, nemůže jinak a žádá ji o ruku. Píšťalka souhlasí a zavládne všeobecné nadšení. Jen maminka spráskne ruce při představě dalších svatebních příprav.


Guns n´ Roses - Příběh nejslavnějšího turné

    Severák přechází po trůnním sále a přemýšlí, jak by se co nejrafinovaněji pomstil. „ Ten Větřík je příliš nebezpečný. Už dvakrát mě porazil. Vypadá to, že ho nic nezastaví.“ říká sia vraští čelo. Náhle k němu přilétne Blesk. „ Veličenstvo, proslýchá se, že sem míří dva vetřelci z Oblačného království.“ „ Větříci?“ ptá se Severák. „ Jo, dva dospělí chlapi. Mají něco za lubem.“ „ Jen tak se sem nedostanou!“prohlásí Severák hromovým hlasem.
     Vánek skončil na čtvrtém místě. Bramborová medaile mu však vůbec nevadí. Vždyť zvítězil sám nad sebou. Sluneční královna předává Větříkovi Sluneční medaili. „ To se musí oslavit!“ křičí Píšťalka. Maminka si utírá slzy dojetí, zatímco ji Větřík objímá a tatínek se spokojeně usmívá. On to ten kluk skutečně dokázal, kdo by to byl do něj řekl...
     Když bylo po oslavě, Píšťalka se zasmála: „ Teď už tě čeká škola.“ „ Nebuď škodolibka, já se do školy těším!“ řekl jí Větřík. Jen Vánek byl nešťastný, že se musí začít učit.


Králova dcera - Román o první tudorovské královně

     Po úspěšných zkouškách se konala školní slavnost. Žáčci rozdávali hostům červánkové šátečky na památku. K občerstvení tu byla malinová šťáva ředěná rosou a cukroví sypané hvězdným prachem. Kamarádi si pochutnávali a vzpomínali, jaké to bylo, když letěli do školy poprvé. „ Vzpomínáš na ty větrné kluky, co mě tahali za vlasy?“ zeptala se Píšťalka Větříka. „ Samozřejmě, pěkně mě tehdy namíchli.“ Všichni se tomu zasmáli. „ Jeden z nich teď prý bude novým starostou na naší radnici.“ řekl Vánek. Posadil se k nim i Vichřík. „ Ty zkoušky byly příšerné, ještěže už mám tu školu za sebou.“ Pak se otočil na Větříka s Vichrankou: „ Všichni mluví jen o vás a vaší svatbě. To je teda překvapení. Doufám, že smím taky přijít.“ „ Budeme rádi.“ řekla Vichranka. Větřík ji držel za ruku a oba už se viděli ve slavnostním oblačném kočáře.
    Letí dlouho. Nemluví. Větřík se soustředí na jedinou věc. Jak přesvědčí Měsíčního krále, aby mu dal Modrý rubín. Bude mu duhový závoj stačit? A už se před nimi objevuje třpytivý Měsíční palác. Je celý ze stříbra a lesknou se na něm pravé brilianty. U brány stojí Měsíční paprsek. „ Co sipřejete?“ zeptá se.
     Když se Větřík zase blížil k domovu, letěl mu naproti zástup obyvatel Oblačného města. Maminka, tatínek i Píšťalka byli štěstím bez sebe, že se Větřík vrátil. „ Synáčku můj, já měla o tebe takový strach.“ řekla maminka a do očí jí vstoupily slzy. Rodiče zachráněných dětí děkovali Větříkovi a chtěli mu dát spoustu dárků. „ Dejte ty dárky svým dětem Co bych si s nimi počal.“ řekl.


Tajný život hollywoodských hvězd - Portréty idolů

    Větřík dnes do školy přiletěl pozdě. Cesta do paláce ho zdržela. Paní učitelka Vichřice mu věnuje pohněvaný pohled. Větřík se přikrčí a co nejrychleji vklouzne do červánkové lavice. „ Kde jsi byl?“ šťouchne do něj Píšťalka. Větřík tuší, že o něj měli doma starost, když jej ráno nenašli v posteli. „ Prosím tiše“, okřikne je paní učitelka „ dávejte přece pozor!“ Píšťalka už ani nedutá a paní učitelka začne probírat, jak roztočit větrný mlýn. Větrné děti s napětím poslouchají, protože některé z nich nikdy větrný mlýn neviděly. Větřík pozor nedává, tyhle mlýny dobře zná ze svých tréninků. Pak se jeho tvář vyjasní. To je ono! Už ví jak na Severáka. Šťastně se usměje a nemůže se dočkat, až bude konec vyučování.


Čeští biskupové a arcibiskupové

    Právě dorazili na Bílý oblak, vládne tady naprosté ticho. „ Co se tu stalo?“ šeptá Vánek. Větřík pokládá koš a letí k domečku meluzínky Lízy. Je otevřeno. Světnička je prázdná, ale Větřík slyší, že v domku někdo je. Seshora se ozývají tlumené hlasy a kroky. Vyjde po schůdcích až ke dvířkům do podkroví. Prudce je otevře. Očekával, že se na něj vyřítí Blesk, ale místo toho tu nachází Lízu a jednu z jejích sestřiček. Nad něčím se radí a teď se vystrašeně koukají na Větříka. „ Tak už jste se vrátili!“ povídá vesele Líza, když ho poznala. „ Kde jsou všichni, proč je všude takové ticho? A co Bleskové?“ ptá se Větřík rychle. Líza si povzdechne: „ Vesnice je teď prázdná. Všichni utekli na Modrý mráček. Bleskové se co nevidět pustí do další lumpárny, tak jsem jim v tom tadyhle se sestrou chtěla nějak zabránit, ale žádný plán jsme nevymyslely.“ povídá smutně. „ Plán už máme. Jestli nám pomůžete, bude to pro všechny jednodušší.“ ujišťuje


Julinka a Rek - Vyprávění o velkém psím přátelství s hravými úkoly pro předškoláky

     „ Rozdělíme se.“ rozhoduje Větřík a zamíří vpravo. Vánek se vydává opačným směrem. Aby zahnal strach, myslí na Píšťalku. Za chvíli doletí k ozářenému domku. Za oknem vidí čtyři Blesky, kteří jsou právě na nejlepší cestě udělat z domečku kůlničku na dříví. Vzduchem tam lítají vařečky i hrnce, jeden z nich dokonce zapaluje a zase hasí nábytek. A všichni se té zábavě náramně smějí. Větřík v tu dobu pozoruje za oknem druhé chaloupky něco podobného. Rozzlobí ho to. Ví ale, že s nimi nic nezmůže, a tak se vrací ke koši a sám se pouští do rozhazování zbylých duhových závojů. Vánek se k němu přidává a brzy je kolem vesnice vysoký plot. „ Za chvíli bude tma a Déšť ještě nepřiletěl. Co budeme dělat?“ ptá se Vánek. Než mu Větřík stačil odpovědět, řítí se Bleskové z domečků. Srší z nich jiskry. Jsou v dobrém rozmaru, potom co tak nepěkně zničili obě světničky. Vtom však jeden z nich spatří oba chlapce. V očích mu planou zlé ohníčky. „ Kluci, podívejte, teď si pohraje

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
84638
cache: 0024:00:00