Jak na věc


ardenský bouvier wikipedie

Nedejte klíšťatům šanci! Chraňte svého pejska s předstihem

    Tito psi vycházejí většinou velice dobře s dětmi, ale občas mohou být bouřliví. Soužití s ostatními domácími zvířaty není nemožné, ale příliš se nedoporučuje. Doga má lovecké pudy, proto má sklony prchající zvířata pronásledovat a zardousit je. Argentinské dogy díky své přátelské povaze k lidem zpravidla nejsou příliš dobrými hlídači, i když samotný vzhled tohoto psa případného zloděje spolehlivě odradí.
    Dnes si lidé pořizují appenzella jako rodinného společníka. Výborně hlídá, oddaně plní pánovy povely, rád aportuje, proto se výborně hodí jak k výcviku, tak na psí sporty. Výborně se hodí na dogtrekking, rád běhá agility, flyball. Ale i v dnešní době si jej stále lidé pořizují na hlídání domů a domácího zvířectva pro jeho jasný hlas a neúplatnost.


Stafordšírský bullterier – Staffordshire Bullterrier

    V roce 1853 byl v časopisu „Tierleben der Alpenwelt“ (Život zvířat ve světě Alp) poprvé popsán appenzellský salašnický pes, a to těmito slovy: „Jasně štěkající, krátkosrstý, středně velký, mnohobarevný salašnický pes.“ Dále se zde uvádí, že se vyskytuje v určitých oblastech ve zcela vyrovnaném špici blízkém typu, jednak k ochraně stavení, ale i k nahánění stád dobytka. Roku 1898 byl appenzellský salašnický pes označen jako samostatná rasa. První standard této rasy byl sepsán za spoluúčasti lesmistra Maxe Silbera, velkého podporovatele chovu ASP. Na první mezinárodní výstavě psů ve Winterthuru bylo předvedeno osm zástupců této rasy. Dík podnětu profesora dr. Alberta Heima, který se velmi angažovaně ujal švýcarských salašnických psů, a tím i „appenzellského“, byl v roce 1906 založen „Klub appenzellských salašnických psů“. Účelem tohoto klubu bylo udržovat tuto rasu v jejích původních vlastnostech a dále rozvíjet její chov. S povinným zapiso
    HRUDNÍ KONČETINY: Nohy rovné, s dobře vyvinutými kostmi, postavené poměrně daleko od sebe; z nadprstí, které není ochablé, vybíhají mírně ven vytočené tlapy. Ramena jsou uložená patřičně vzad, lokty nejsou volné.
    První afgánský chrt se dostal do tehdejšího Československa díky řediteli zoologické zahrady v Liberci Jiřímu Badalecovi v roce 1965. V současné době je poměrně početná populace tohoto plemene zastoupená v široké škále barev a typů.
    pocházející ze Švýcarska. Je jedním ze čtyř plemen, které se souhrnně nazývají švýcarští salašničtí psi. Název rasy je odvozen od původní chovatelské lokality, kantonu Appenzell.
    By Svenfischer (de.wikipedia uploaded by Svenfischer) [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)], via Wikimedia Commons
    OCAS: nasazený nepříliš vysoko, nesený pod úrovní hřbetní linie, v afektu nesený nad hřbetní linií, ale ne stočený. Svěšený dosahuje k hleznům. Špička ocasu může být maličko stočená.


Afgánský chrt – Afghan Hound

    OCAS: Středně dlouhý, nízko nasazený ocas se ke špičce zužuje a je nesený poměrně nízko. Neměl by být příliš zatočený – lze jej připodobnit k ramenu starých pump.
    BARVA: Červená, plavá, bílá, černá nebo modrá, nebo kterákoli z těchto barev s bílou. Žíhaná všech odstínů nebo žíhaná s bílou. Černá s pálením nebo játrová barva je vysoce nežádoucí.
    Odvážná, temperamentní, za každou cenu věrná svému pánovi, málo štěká a je tvrdá sama k sobě. Má silně vyvinutý lovecký pud a velkou výdrž. Občas se mohou chovat dominantně vůči ostatním psům.


Podhalaňský ovčák – Polski Owczarek Podhalanski

    Argentinská doga obří psí plemeno bílé barvy, vzniklé křížením španělských bojových psů s mastify, boxery, buldoky a bulteriéry – výsledkem byl schopný lovec pum a jaguárů. Argentinská doga se také dříve používala jako strážný pes amerických plantáží, kde hlídala otroky. Vinou své pověsti bojovníka bylo toto plemeno v řadě zemí zakázáno. Pokud se však argentinská doga včas socializuje s ostatními psy a projde řádným výcvikem, může být pro zkušeného majitele oddaným rodinným společníkem. V zemi původu se kromě lovu používá také i jako slepecký vodicí pes, služební pes v armádě a jako strážce majetku svého majitele.
    Stafordširský bulteriér je středně velké, krátkosrsté psí plemeno původem z Anglie, jehož příbuznými jsou americký stafordširský teriér. Mezinárodní kynologickou federací (FCI) byl jako samostatné plemeno uznán v roce 1987, anglickým Kenel Clubem již v roce 1935. Chov v České republice se datuje od roku 1989, kdy byla dovezena první fena. Plemeno bylo vytvořeno horníky a dělníky z anglického Staffordshiru, a to spojením buldoka a anglického teriéra.
    SRST: Na žebrech, na hrudních i pánevních končetinách a na slabinách dlouhá a velmi jemná srst. U dospělých psů od plecí směrem dozadu a podél hřbetu je srst krátká a uzavřená. Od čelní partie dozadu dlouhá srst, se zřetelnou hedvábnou »kšticí«. Na obličejové části je srst krátká. Uši a končetiny jsou dobře osrstěny. Záprstí smějí být holá. Srst se musí přirozeně vyvíjet. Jakékoliv stopy stříhání nebo trimování by měly být penalizovány.


Škrabadla pro kočky chrání váš nábytek

    Má krátkou srst, která je vždy bílá. Mohou se vyskytnout pigmentové skvrny na kůži. Malá černá skvrna mezi okem a uchem je povolena. Srst této dogy se udržuje snadno. V období línání odstraňujeme uvolněné chlupy gumovým kartáčem. Mějte na paměti, že její srst jí nedovoluje delší pobyt venku ve větších mrazech.
    CHŮZE / POHYB: Volný, vydatný a čilý pohyb s racionálním využíváním energie. Konče-tiny se při pohledu zepředu i zezadu pohybují souběžně. Z pánevních končetin vychází zjevný posun.
    Hodí se i k menším dětem, které má rád a i předškoláky respektuje a plní jejich příkazy, pokud to dělají dobře. Některé dětské hry mu ale mohou být nepříjemné, proto je nutné děti upozornit na to, co se psem smí a nesmí dělat. Toto plemeno, jakožto dobrý hlídač a ochránce, může mít tendenci chránit „své“ děti při hře s cizími.
    VADY: Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.


Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

    Appenzell je nedůvěřivý vůči cizím lidem, je celkem dominantní, výborně hlídá (hlasitě a jasně štěká), baví ho jakákoliv činnost. Rád pozoruje okolí, orientuje se spíše zrakem než čichem[1]. Velice důležitá je socializace štěněte již v raném věku u chovatele, která musí pokračovat i u nového majitele. Psi (samci) mohou být dominantní k ostatním psům.
    2015: V České republice se vyskytuje velký počet psů tohoto plemene a jejich obliba neustále roste. Plemeno se již rozšířilo i do zbytku západní Evropy a první chovní psi jsou již i v Americe. Nejpočetnější je toto plemeno ale ve Švýcarsku a Finsku.
    SRST: na hlavě, tlamě, přední části hrudních končetin a na pánevních končetinách od hlezen dolů je srst krátká a hustá. Krk a trup jsou pokryty dlouhou, hustou, rovnou nebo mírně vlnitou srstí, na omak tvrdou. Bohatá podsada. Na krku bohatý límec, stehna jsou pokryta bohatou dlouhou srstí, osrstění ocasu je také bohaté, vytvářející praporec.


Napište mi o svých zkušenostech s ardenským bouvierem!

    Jeho moderní podoba je výsledkem práce britských chovatelů, kteří si jej dovezli do Spojeného království koncem 19. století, aby byl v roce 1907 utvrzen plemenný standard. Během šlechtění plemene se afgánský chrt objevoval v několika geografických variantách, dnes se rozlišují především dva základní typy: ghazni (horský typ, který je hojně osrstěný) a bell-murray – někdy nazýván také jako kalagh (stepní typ, osrstěný jen řídce).
    Doga je psem vhodným spíše pro zkušeného chovatele. Potřebuje vyrovnanou, láskyplnou, ale velice důslednou výchovu. Když si vede dobře, chvalte ji. Dělá-li něco špatně, trestejte ji pouze svým hlasem. Tvrdá výchova a osamocení v boudě může u Argentinské dogy vyvolat nepředvídatelné povahové rysy. Argentinská doga potřebuje dlouhé procházky a nejlépe i prostornou zahradu, kde se může vybít. Pokud chcete nechat dogu na procházce na volno musíte ji dobře ovládat. Nikdy totiž nezapomínejte na její lovecký pud a dominantní chování.
    CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Pro toto plemeno je typický východní, respektive orientální výraz. Afgánský chrt se dívá na člověka a jakoby „skrze něho“. Důstojná a zdrženlivá, s určitou vášnivou nespoutaností.


Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

    K jiným zvířatům toto plemeno není vhodné, hlavně k ovcím nebo kočkám, které před psy utíkají; toto plemeno má v povaze pronásledování rychle se pohybujících předmětů, třeba jako afgánský chrt. Ovšem k jiným psům se hodí a dokáže s nimi vyjít nebo pracovat s nimi jako smečka.
    Afghánský chrt je velice starobylé plemeno známé už po staletí, původem z oblasti dnešního Afghánistánu. Údajně se objevuje už na sumerských hliněných tabulkách a ve svitcích papyrusů z doby 2200 let před Kristem. Vznikl nejspíš křížením původního afgánského loveckého chrta s plemenem saluka. Afgánský chrt se v zemi původu využívá k lovu antilop a gazel, ale i leopardů, vlků a šakalů. S příchodem do Evropy se stal afgánský chrt symbolem vysokého společenského postavení a často byl chován na šlechtických dvorech.
    VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
18661
cache: 0024:00:00