Jak na věc


alžběta trojanová

Babovřesky: divácký rekord a pár facek

    Alžběta je součástí generace, která jako vůbec první vyrůstala ve světě propojeným skrz počítačový kabely. Že se dnes často řeší, kolik času děti stráví hraním her, na netu nebo u televize? Ona sama nedělala nic jinýho. Dokonce i její bod zlomu – moment, kterej rozhodl o jejím dalším směřování – se odehrál v online prostředí. Což tehdy byla docela novinka.
    Náš producent Vojta Novák vymyslel skvělý projekt, který právě chce ukázat to, že hraní her není nic divného. Ta akce se jmenuje I já jsem hráč a v ní se objevují známé osobnosti, které dokazují, že mimo svou profesi jsou také vášnivými hráči. Měli jsme tam Václava „Noida“ Bártu, Zdeňka Izera, přijde i Jan Kraus. Člověk by si je se hrami nespojil, ale my tím chceme široké veřejnosti ukázat, že na hraní her není nic ostudného.
    Její byt vypadá jako scéna z filmu o nerdech. Knihovna nacpaná Neilem Gaimanem, Tolkienem, komiksy a knížkama o Zaklínačovi. Vedle kuchyňské linky leží rozpracovaná cosplay maska; je to brnění. Webkamera nad televizí, určená pro natáčení Let's Play videí, je podepřená štosy her pro Xbox a Playstation. Tady je Alžběta Trojanová doma. Tohle je její story mode.
    Já jsem s tím smířená. Samozřejmě mi to lichotí, ale na druhou stranu na to začínám být poslední dobou alergická. Logicky bych raději, aby vnímali i něco jiného, než jen, že pěkně vypadám.


Kubo Križo: Na fotenie sa nepripravujem. Maximálne dobijem baterky

    Alžběta Trojanová je nepřehlédnutelnou postavou videoherního světa. Psala do herních časopisů, vedla stejně zaměřený web a nakonec se objevila v pořadu Re-Play a stala se ikonou česko-slovenské herní scény. Navíc je absolventkou oboru Marketingová komunikace a PR na Univerzitě Karlově. Krom hluboké oborové znalosti je nutné zmínit také fakt, že hráčská komunita jednoduše šílí z jejího tělesného vzezření. Stačí její jméno prohnat Googlem a jedny z prvních slov, které uvidíte, jsou sexy, nahá, lechtivé… Alžběty se zeptám, jak s tím vším lze z marketingového hlediska pracovat. A taky zjistím, jak se mám tvářit na příchod nové generace herních konzolí a na čem si zahrát Zaklínače 3.
    Pokud jste někdy měli co dočinění s videoherním světem a není vám devětapadesát, určitě vám něco řekne jméno Alžběta Trojanová. Ikona tuzemských hráčů všem ukázala, jak prorazit i na tak malém trhu, jakým je Česká republika, a to jako úspěšná žurnalistka a moderátorka pořadu Re-Play. A co že k tomu potřebujete? Měli byste být žena, značně inteligentní a především dobře vypadat (a nebát se to dávat najevo).


Řezník vs. Mattoni aneb nezastavitelná síla Internetu

    Svět her je ale doslova přecpaný genderovými stereotypy a polopravdivými mýty. Alespoň se tak tváří. A teď mluvím hned o několika úrovních. Pokud vezmeme hry samotné, ženy jsou většinou až přeakcentovaně ženské, často spoře oděné a narativní struktura většiny příběhů je jasná – hrdina je alfa samec, hrdinka je femme fatale. V další úrovni je svět hráčů širokou veřejností vnímán jako čistě testosteronová záležitost, ke které mají ženy velmi odměřený odstup. Z osobní zkušenosti vím, že to samozřejmě není pravda, neboť hráči a hráčky se rekrutují ze spousty diametrálně odlišných sociálních skupin. Ale takový je obraz.
     "Řekla bych, že jsem měla celkem normální dětství. Dost času jsem trávila sama, i když jsem samozřejmě nějaký kamarády měla. Myslím, že jsem byla jako dítě na svůj věk dost infantilní. Pamatuju si, že jsem si s kamarádkou Jaruškou chtěla na chalupě hrát na Xenu a Gabrielu a ona mi už tehdy říkala, že jsem trapná, že na to už jsme přece velký."
    Pořád se točíme okolo těch genderových stereotypů a nechci tady z tebe dělat gaming-umbrella-girl v latexových kozačkách. Takže zmíním to, že jsi ve svém oboru dlouholetým odborníkem. Vyznáš se, na E3 jsi stálým hostem, jsi stěžejní tváří nejúspěšnějšího českého pořadu o hrách, který se snaží evangelizovat tuto zábavní doménu v rámci širokého publika, a boříš mýtus o tom, že hraje pouze úzká skupina „perverzních sociopatů“.


Epický vánoční marketing: Kýč, erotika a česká bohyně Hera

    Absolvoval bakalářský obor Marketingová komunikace a PR na IKSŽ FSV UK a roční studium na francouzském Sciences Po Rennes, kde se zaměřil na marketing luxusního zboží a módních značek v propojení s moderními dějinami. Magisterský titul získal taktéž na IKSŽ FSV UK v rámci oboru Mediální studia. V současnosti na své alma mater externě vyučuje, zajímá se o oblast transmediálního vyprávění a je členem dozorčí rady serveru Markething.cz.
    Když před lety rozjela firma Nintendo prodej konzole Wii, zpřístupnilo se najednou hraní řadě lidí. Už se nebáli ovladače, který by to nějak blokoval. Stačilo držet v ruce něco, co vypadalo jako ovladač od TV, a s ním pohybovat. Tím se celá hra ovládala. Bylo to tak jednoduché, že mohl hrát každý. Wii si dokonce kupovaly domovy důchodců pro své klienty. Se stejnou technologií rychle přišlo Sony a Microsoft, který to posunul ještě o úroveň dál. Zrušil totiž ovladače úplně. Nakonec se ale ukázalo, že to byl spíš jen chvilkový trend – popularita ovládání pomocí pohybu začala pomalu upadat.
    MAXA, Martin. Rozhovor s Alžbětou Trojanovou: O práci s poprsím a herní scéně nabité stereotypy . Markething [online]. 10. února 2013 [cit.2013-02-10]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: www.markething.cz/alzbeta-trojanova.


Julia Chochola: Obraz by neměl vypadat jako fotka

    Samotné moderování mi v podstatě zabere kompletní neděli jednou za čtrnáct dní. Když si přiberu recenzi, nebo jedeme s Mikolášem Tučkem na nějakou akci, tak ještě víc. Takže spoustu víkendů tímhle způsobem zabiju. Ale to se snažíme co nejvíc omezit (smích).
    Cílová skupina jsou mladí kluci od 15 do 20. A to vidím třeba i u sebe na Facebooku (facebooková stránka Alžběty Trojanové má přes 9.000 fanoušků – pozn. red.). Doma někdy vtipkuju, že jsem taková Dáda Patrasová nové generace.
    V roce 2016 je jasný, že počítačový hry už dávno nejsou jenom výsadou dětí, zastydlejch puberťáků a týpků, co žijou doma u mámy ve sklepě. Tenhle stereotyp už máme (díkybohu) za sebou. Zčásti i díky Alžbětě, která svým příkladem ukazuje, že to jde. Že hravost a nadšení z představivosti jsou cenný věci. Že bez ochoty jít po svý ose nic pořádnýho nevznikne.


Rozhovor s Alžbětou Trojanovou: O práci s poprsím a herní scéně nabité stereotypy

    Tohle téma teď hýbe zahraniční herní scénou. Ženy jsou nejrychleji se rozvíjející demografickou skupinou hráčů, ale to prostředí pro ně často není moc přívětivé. Na Xbox LIVE se rozhodli, že budou v rámci hry Halo 4 dávat ban všem lidem, kteří se budou vyjadřovat sexisticky. Zabanovali 100.000 lidí, takže to asi úplně v pořádku není. U nás je situace trochu jiná, protože tu holek hraje o dost míň, například na Xboxu v Čechách asi jen 4 %.
    Řada lidí se v poslední době přeorientovala na PlayStation 4, ale já zůstávám věrná Xboxu. Sice to bylo po neslavném startu s konzolí Xbox One trochu těžké, ale mám pocit, že teď se to opravdu vyplácí. Jejich plány na propojování konzole a PC jsou skvělé, stejně tak vypadá zajímavě i projekt Scorpio – tedy mnohem výkonnější konzole, než je momentální generace, takže se těším!
    Škola mě připravila dobře po marketingové stránce, ale zoufale po té obchodní. Sice mám skvěle rozjeté sociální sítě, ale nejsem schopná toho obchodně využít. Taky mi pomáhá, když píšu svoje „erudované“ články. Do Score jsem psala nedávno o herních reklamách, které jsou zajímavé právě tím, že pracují hodně s ženami a poprsím. V tomhle je ta znalost asi dobrá.
     "Před maturitou jsem pak začala jezdit na LARPy, což je vlastně klackování s dřevěnýma mečema. Nicméně ta chuť pořád si hrát mi zůstala doteď. I když teď se to projevuje jinak. Někomu to třeba může připadat dětinský, ale já jsem úplně spokojená."


Virtuální a skutečná realita Alžběty Trojanové

    Pro mě je nejjednodušší způsob osobní komunikace směrem k fanouškům přes sociální sítě, protože se tam celá cílová skupina nachází. Na twitterovém účtu mám přes 4.000 odběratelů a je v podstatě velmi úspěšný. Zkouším se přesouvat na Google+ a Facebook mám velmi dobře rozjetý. Výstižným příkladem je asi ta moje známá fotka na červeném kanapi (náhledové foto tohoto článku – pozn. red.). Přihrála mi 1.000 nových fanoušků. Měla přes 1.000 lajků! Je to ale dvousečná zbraň. Jednou se mi tam v komentářích objevilo, že o hrách nic nevím, a proto na Facebook dávám jen svoje sexy fotky. Odpovědět, že prostě jen sleduju mediální logiku Facebooku, nemůžu, takže smůla. Nejlíp ale stejně fungujou prsa. A to ani nemusí být moje. Chtěla jsem překonat hranici 9.000 fanoušků, tak jsem si jako cover fotku dala snímek, kde se dívám dvěma cizím holkám na prsa. A stránka najednou ožila. Teď s tím dál ale nijak nepracuju, i když je to věc, kterou bych v budoucnu chtěla využívat.
    Možná se budu plést, ale myslím, že před Re-Playem byla herní scéna z hlediska médií pro mainstreamového diváka trochu mrtvá. Na ČT2 běžel sem tam odpoledne Game Page a to bylo všechno. A pak se najednou objevil Re-Play.
     "Nebyla to jedna událost, spíš celej řetězec. Kdysi v době, kdy byl internet v Česku ještě vzácnost, jsem trávila dost času na xchatu v místnosti Roklinka, kde se scházeli fanoušci Tolkiena. Tak jsem objevila jak Pána prstenů, tak fantasy obecně. Pohádky, který se ale zabývaj dospělýma tématama. Úplně to změnilo můj svět. "
    Pro pořad Re-Play musíš být totálním esem v rukávu. Snad všichni, kteří někdy měli co do činění s videohrou, tě znají a nepochybně dost zvedáš sledovanost. Konkurenční pořady nikdy tak úspěšné nebyly. Necháváte to plynout, nebo se tohoto aspektu už chytil nějaký marketingový odborník z Primy?


Alžběta Trojanová: Krásná hráčka

    Pořád moderuju Re-Play, ale taky jsem jako pravidelná redaktorka začala psát do Score, kde mám svůj feministický koutek jménem Alžbětinec. Do budoucna pak vymýšlím soukromé projekty, ale často prostě rozjedu deset tisíc věcí najednou a pak nic nedělám pořádně. A taky píšu do ABC!
    Bětka, jak ji nazývá hráčská obec, nedávno vystudovala Marketingovou komunikaci a PR na Univerzitě Karlově. Na poli videoherní žurnalistiky ale působí už zhruba devět let. V této branži začínala jako redaktorka na serveru Hratelně.cz. Aktuálně moderuje již zmíněný Re-Play vysílaný na Prima COOL, píše pro časopis Score, přispívá do časopisu ABC, do toho se navíc stíhá věnovat vystudovanému oboru jako marketingová asistentka. Známá je tím, že se snaží dostat herní svět k širšímu publiku a nikoliv jen k omezenému množství „hardcore“ hráčů.
    Jako malá si chtěla hrát na Xenu. Teď je z ní nejvýraznější osobnost české hráčské scény. Seznamte se: Alžběta Trojanová, královna videoher, která svůj osud poznala kdysi dávno v garáži.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00