Jak na věc


alžběta trojanová

Virtuální a skutečná realita Alžběty Trojanové

    Já jsem s tím smířená. Samozřejmě mi to lichotí, ale na druhou stranu na to začínám být poslední dobou alergická. Logicky bych raději, aby vnímali i něco jiného, než jen, že pěkně vypadám.
    Alžběta Trojanová je nepřehlédnutelnou postavou videoherního světa. Psala do herních časopisů, vedla stejně zaměřený web a nakonec se objevila v pořadu Re-Play a stala se ikonou česko-slovenské herní scény. Navíc je absolventkou oboru Marketingová komunikace a PR na Univerzitě Karlově. Krom hluboké oborové znalosti je nutné zmínit také fakt, že hráčská komunita jednoduše šílí z jejího tělesného vzezření. Stačí její jméno prohnat Googlem a jedny z prvních slov, které uvidíte, jsou sexy, nahá, lechtivé… Alžběty se zeptám, jak s tím vším lze z marketingového hlediska pracovat. A taky zjistím, jak se mám tvářit na příchod nové generace herních konzolí a na čem si zahrát Zaklínače 3.


Alžběta Trojanová: Krásná hráčka

    Svět her je ale doslova přecpaný genderovými stereotypy a polopravdivými mýty. Alespoň se tak tváří. A teď mluvím hned o několika úrovních. Pokud vezmeme hry samotné, ženy jsou většinou až přeakcentovaně ženské, často spoře oděné a narativní struktura většiny příběhů je jasná – hrdina je alfa samec, hrdinka je femme fatale. V další úrovni je svět hráčů širokou veřejností vnímán jako čistě testosteronová záležitost, ke které mají ženy velmi odměřený odstup. Z osobní zkušenosti vím, že to samozřejmě není pravda, neboť hráči a hráčky se rekrutují ze spousty diametrálně odlišných sociálních skupin. Ale takový je obraz.
    Jedna z nejvýraznějších postav české videoherní scény. Začínala psaním do herních časopisů, dnes šéfuje pořadu Re-Play na stanici Prima COOL a moderuje ho, o videohrách a komiksech píše do časopisu ABC a má pravidelný sloupek v magazínu Score. V šesti letech propadla konzoli Sega Mega Drive a od té doby si vyzkoušela videohry různých žánrů. Nejvíce si ale oblíbila ty akční, RPG, střílečky a arkády.
    Tohle téma teď hýbe zahraniční herní scénou. Ženy jsou nejrychleji se rozvíjející demografickou skupinou hráčů, ale to prostředí pro ně často není moc přívětivé. Na Xbox LIVE se rozhodli, že budou v rámci hry Halo 4 dávat ban všem lidem, kteří se budou vyjadřovat sexisticky. Zabanovali 100.000 lidí, takže to asi úplně v pořádku není. U nás je situace trochu jiná, protože tu holek hraje o dost míň, například na Xboxu v Čechách asi jen 4 %.


Julia Chochola: Obraz by neměl vypadat jako fotka

    V roce 2016 je jasný, že počítačový hry už dávno nejsou jenom výsadou dětí, zastydlejch puberťáků a týpků, co žijou doma u mámy ve sklepě. Tenhle stereotyp už máme (díkybohu) za sebou. Zčásti i díky Alžbětě, která svým příkladem ukazuje, že to jde. Že hravost a nadšení z představivosti jsou cenný věci. Že bez ochoty jít po svý ose nic pořádnýho nevznikne.
    Cílová skupina jsou mladí kluci od 15 do 20. A to vidím třeba i u sebe na Facebooku (facebooková stránka Alžběty Trojanové má přes 9.000 fanoušků – pozn. red.). Doma někdy vtipkuju, že jsem taková Dáda Patrasová nové generace.
     "Nebyla to jedna událost, spíš celej řetězec. Kdysi v době, kdy byl internet v Česku ještě vzácnost, jsem trávila dost času na xchatu v místnosti Roklinka, kde se scházeli fanoušci Tolkiena. Tak jsem objevila jak Pána prstenů, tak fantasy obecně. Pohádky, který se ale zabývaj dospělýma tématama. Úplně to změnilo můj svět. "


Babovřesky: divácký rekord a pár facek

    Ani jsem do toho ale nešla s naivní představou, že si mě vybrali jenom proto, že hraju hry. Ale třeba ze začátku se do mě v komentářích docela často trefovali kvůli tomu, že zase úplně modelkovskou postavu nemám. Například někdo napsal, že takovéhle lidi by vůbec neměli pouštět do televize. To se objevovalo často právě na hardcore webech, kde čtenáři těžce nesli, že se tomu může někdo věnovat mainstreamově. Důležitý je umět to balancovat – prostě ukázat, že kromě hezké tvářičky můžu nabídnout i profesní schopnosti. Ale nepodceňovat to, že vzhled prostě spoustu fanoušků táhne.
     "Když jsem chtěla na svůj první fanouškovskej sraz, rodiče mě bez problémů pustili. Probíhalo to u nějakýho chlápka v garáži. Tam jsem objevila skvělou komunitu nových kamarádů, díky kterým jsem se seznámila zase s dalšíma, a pak už to jelo. Krátce poté už jsem měla první práci v časopisu Gamestar."
    Alžběta je součástí generace, která jako vůbec první vyrůstala ve světě propojeným skrz počítačový kabely. Že se dnes často řeší, kolik času děti stráví hraním her, na netu nebo u televize? Ona sama nedělala nic jinýho. Dokonce i její bod zlomu – moment, kterej rozhodl o jejím dalším směřování – se odehrál v online prostředí. Což tehdy byla docela novinka.
    Přes rok jsme se neviděli, a když jsme spolu mluvili naposledy, tak jsi byla začínající moderátorkou pořadu Re-Play a za sebou měla velmi zajímavou herní historii. Co se změnilo?


Rozhovor s Alžbětou Trojanovou: O práci s poprsím a herní scéně nabité stereotypy

    Samotné moderování mi v podstatě zabere kompletní neděli jednou za čtrnáct dní. Když si přiberu recenzi, nebo jedeme s Mikolášem Tučkem na nějakou akci, tak ještě víc. Takže spoustu víkendů tímhle způsobem zabiju. Ale to se snažíme co nejvíc omezit (smích).
    Odmalička jsem hrála na konzolích. Moje první byla Sega Mega Drive, pak přes krátkou epizodu s PC opět konzole – Nintendo Game Cube a nakonec Xbox a PlayStation. Právě Xbox jsem si hlavně díky generaci 360 oblíbila nejvíc. Byla to skvělá konzole.
     "Prima Cool si tehdy dala podmínku, že nová moderátorka může být nezkušená, ale musí se vyznat ve hrách. Já měla s moderováním nulové zkušenosti, ale v té době jsem o hrách psala už sedm nebo osm let. Právě jeden kolega z časopisu mě na tu pozici doporučil. Za Re-play jsem hrozně ráda. Myslím, že máme docela úspěch i proto, že se celej pořad snažíme posouvat pořád dál. Stojí za náma poměrně silná hráčská komunita. Děláme to tak, abychom se za obsah nikdy nemuseli stydět."


Řezník vs. Mattoni aneb nezastavitelná síla Internetu

    Když před lety rozjela firma Nintendo prodej konzole Wii, zpřístupnilo se najednou hraní řadě lidí. Už se nebáli ovladače, který by to nějak blokoval. Stačilo držet v ruce něco, co vypadalo jako ovladač od TV, a s ním pohybovat. Tím se celá hra ovládala. Bylo to tak jednoduché, že mohl hrát každý. Wii si dokonce kupovaly domovy důchodců pro své klienty. Se stejnou technologií rychle přišlo Sony a Microsoft, který to posunul ještě o úroveň dál. Zrušil totiž ovladače úplně. Nakonec se ale ukázalo, že to byl spíš jen chvilkový trend – popularita ovládání pomocí pohybu začala pomalu upadat.
    Škola mě připravila dobře po marketingové stránce, ale zoufale po té obchodní. Sice mám skvěle rozjeté sociální sítě, ale nejsem schopná toho obchodně využít. Taky mi pomáhá, když píšu svoje „erudované“ články. Do Score jsem psala nedávno o herních reklamách, které jsou zajímavé právě tím, že pracují hodně s ženami a poprsím. V tomhle je ta znalost asi dobrá.
     Z Gamestaru se Alžběta dostala snad do všech herních časopisů v ČR. K tomu navíc ještě stíhala chvíli studovat na literární akademii, odkud pokračovala na marketing a PR na Karlovce. Univerzitní auly ale brzo vyměnila za gamepad. Na plnej úvazek. Stala se totiž tváří herního pořadu Re-play na Primě Cool, který ji vytáhl do absolutního centra pozornosti celé české scény.
    Jako malá si chtěla hrát na Xenu. Teď je z ní nejvýraznější osobnost české hráčské scény. Seznamte se: Alžběta Trojanová, královna videoher, která svůj osud poznala kdysi dávno v garáži.


Epický vánoční marketing: Kýč, erotika a česká bohyně Hera

    Moje budoucí plány jsou takové, že teď bych chtěla dělat nějaké web projekty a osobně se realizovat. Teď jsou hodně populární tzv. let’s playe, což je v podstatě komentované hraní her. Jedná se o osobní komentář. V Čechách to letí vážně hodně. Mimochodem největší YouTube channel u nás má skoro 150.000 odběratelů a vlastní ho někdo, kdo si říká Minecrafák. Jedná se právě o let’s play Minecraftu. Taky jsem propadla cosplay, s čímž asi taky souvisí většina komentářů o nahé Alžbětě Trojanové. Mám v plánu udělat kalendář, ale zatím jsem nevymyslela 12 kostýmů. Mám Cortanu (umělá inteligence ze hry Halo 4 s digitálně zobrazeným tělem ženy – pozn. red.), která měla paradoxně větší ohlas v zahraničí, protože konzolových hráčů je u nás jen asi 20 % (herní série Halo vychází pouze ve verzi na Xbox 360 – pozn. red.). A taky to bylo tím, že Halo 4 je na západě jedna z největších herních pecek. U nás to mělo ohlas hlavně proto, že byla na fotce nahá Alžběta Trojanová, ale ně
    Pro pořad Re-Play musíš být totálním esem v rukávu. Snad všichni, kteří někdy měli co do činění s videohrou, tě znají a nepochybně dost zvedáš sledovanost. Konkurenční pořady nikdy tak úspěšné nebyly. Necháváte to plynout, nebo se tohoto aspektu už chytil nějaký marketingový odborník z Primy?
    MAXA, Martin. Rozhovor s Alžbětou Trojanovou: O práci s poprsím a herní scéně nabité stereotypy . Markething [online]. 10. února 2013 [cit.2013-02-10]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: www.markething.cz/alzbeta-trojanova.


Kubo Križo: Na fotenie sa nepripravujem. Maximálne dobijem baterky

    Bětka, jak ji nazývá hráčská obec, nedávno vystudovala Marketingovou komunikaci a PR na Univerzitě Karlově. Na poli videoherní žurnalistiky ale působí už zhruba devět let. V této branži začínala jako redaktorka na serveru Hratelně.cz. Aktuálně moderuje již zmíněný Re-Play vysílaný na Prima COOL, píše pro časopis Score, přispívá do časopisu ABC, do toho se navíc stíhá věnovat vystudovanému oboru jako marketingová asistentka. Známá je tím, že se snaží dostat herní svět k širšímu publiku a nikoliv jen k omezenému množství „hardcore“ hráčů.
    Absolvoval bakalářský obor Marketingová komunikace a PR na IKSŽ FSV UK a roční studium na francouzském Sciences Po Rennes, kde se zaměřil na marketing luxusního zboží a módních značek v propojení s moderními dějinami. Magisterský titul získal taktéž na IKSŽ FSV UK v rámci oboru Mediální studia. V současnosti na své alma mater externě vyučuje, zajímá se o oblast transmediálního vyprávění a je členem dozorčí rady serveru Markething.cz.
     "Řekla bych, že jsem měla celkem normální dětství. Dost času jsem trávila sama, i když jsem samozřejmě nějaký kamarády měla. Myslím, že jsem byla jako dítě na svůj věk dost infantilní. Pamatuju si, že jsem si s kamarádkou Jaruškou chtěla na chalupě hrát na Xenu a Gabrielu a ona mi už tehdy říkala, že jsem trapná, že na to už jsme přece velký."


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
19578
cache: 0024:00:00