Jak na věc


ždárské noviny

Informace o místě Žďárské vrchy

    S rozšiřováním obdělávaných ploch rostla i aktivita člověka v této tvrdé krajině. Stavby rybníků ve vodnaté krajině započaly již v 16. století. Pramenná oblast řeky Oslavy jihozápadně od Žďáru byla v té době změněna hladinami rybníků Matějovského a Veselovského, i řadou menších vodních ploch. Modrá barva rybníků se stala nedílnou součástí obrazu krajiny Žďárských vrchů. Později vznikala další, větší vodní díla užívaná k rybnikaření či pohonu mlýnů, která dnes slouží i k rekreaci. Oblasti kolem Velkého Dářka nebo Pilské nádrže jsou vyhledávány pro čistou vodu a lesnaté okolí. Rozsáhlé lesy centrálního hřbetu Žďárských vrchů mají neobyčejný vodohospodářský význam. Vždyť zde, v komplexu Žákovy hory pramení obě nejdůležitější řeky oblasti, Svratka a Sázava. Lesy a voda patří neoddělitelně k sobě. Voda z pramenných výronů, které mají sběrnou oblast v lesním komplexu je vždy kvalitnější, než z těch, které se nacházejí na zemědělské půdě.
    Stavby dotvářejí půvab a podobu Žďárska. Jsou zde dochovány doklady lidového stavitelství. Stejně jako vyspělé světské a církevní architektury. Výjimečný barokní urbanistický komplex v přírodním rámci lesů, alejí a luk ve v zájemně účinné a opticky propojené vazbě dokládá velké umění barokního architekta Jana Santiniho. K tomuto výjimečnému dílu se přidružuje řada dalších Santiniho prací. Soubor jeho staveb na Žďársku zaujímá přední místo na mapě evropských kulturních památek. V klínu lesů s čelenkou rybníků leží Žďár nad Sázavou. Průmyslové a hospodářské centrum Vysočiny. Odtud vedou všechny cesty do nejkrásnějších koutů této krajiny.


Přihlaste se k odběru newsletteru

    Z rozlehlé krajiny Českomoravské vrchoviny zaujímají Žďárské vrchy malou část. Avšak oněch 710 kilometrů čtverečních je nasyceno krásou a malebností, jako zhuštěný obraz, který se zrcadlí v kapce vody. Tak jako krystal sněhové vločky odráží paprsky slunce, jiskří zde krajina barvami. Je krásná i v zimě, avšak krutá k člověku. Neboť dávno po tom, co zmizí sníh v nížinách, zde slunce těžko proniká ke kamenité zemi.


Regionální pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy

    Svahy Českomoravské vrchoviny pokrýval les. Jenom zbytky pralesa na Žákově hoře nám dnes mohou dát představu o tom, jak vypadaly lesy pomezního hvozdu na hranicích Čech a Moravy, jak je kolem roku 1100 popisuje Kosmas ve své kronice. V dřevinné skladbě tohoto zbytku listnatého pralesa převládá buk, s přimíšením javoru klenu a smrku. Ještě před nedávnem zde rostly mohutné jedle. Dnes po nich zůstaly jen zbytky podléhající dřevokazným houbám. Tak jako téměř ve všech středoevropských pralesech, ani tady na Žákově hoře se jedle nezmlazuje. Jako v každém pralesním porostu s velmi různovětými stromy, i zde se však volná místa po padlých velikánech zaplňují. Poměrně dobře se zde zmlazuje buk i javor klen. Smrk je dnes nejrozšířenější dřevinou Žďárských vrchů. Zpočátku člověk lesy spíše klučil a žďářil. Od počátku minulého století je i pěstoval. Smrkové porosty vznikaly umělou výsadbou na místě původních jedlobukových porostů. Smrkové porosty jsou sice výhodné z hlediska produkce dřeva, ale js


Chalupa v Kadově - Ubytování Bukáček

    Hluboká tradice života lidí Žďárských vrchů i stálá touha vracet se do míst krásných, oživily zájem o lidová stavení. Ruce člověka vtiskly však této krajině jedinečný ráz. Chalupy umístěné do závětří a na teplé svahy spolu se zbytky lesíků a luk. Malá pole s cestami lemovanými alejemi. To vše se spojuje v harmonický celek. Milý zvyk ponechání jednotlivých stromů nebo výsadby nových u stavení, krášlí dnes krajinu Žďárských vrchů stovkami statných javorů, jasanů, lip. Ale i prostých jeřábů, šípků nebo bříz. Nikdo z těch, kdo se tu narodili, nemůže zapomenout. Jednou z možností zachování lidových staveb v současnosti je jejich využití pro rekreační účely. Novou funkcí vesnických objektů se vyrovnává tlak na chatovou výstavbu, která donedávna v horské části oblasti podstatně narušila charakter krajiny. Rekreační výstavbou a využitím se zachránilo mnoho staveb. Ale ani to není řešení, i když pracovníci chráněné krajinné oblasti doslova bojují o každou píď země, kterou by znešvařila moderní
    Část řeky Svratky v oblasti Žďárských vrchů je příkladem přirozeného a neupraveného koryta, jakých je v naší zemi již málo. V širokém údolí Mílovské kotliny tvoří Svratka četné zákruty ve svých náplavách. Vodní tok lemují přirozené břehové porosty, tak důležité pro zastínění hladiny. Místy se břehový lem rozestupuje a kopule keřových i stromových vrb vytvářejí rozvolněné prostory. Z jara, při tání sněhu i při déle trvajících deštích v létě, bývá údolní niva zaplavována. Voda přináší lukám neobyčejně ceněné živiny.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
12489
cache: 0024:00:00