Jak na věc


šakal obecný

Šakal obecný (Canis aureus) – druhý dokladovaný výskyt na Moravě

    Malí obratlovci do velikosti zajíce, občas i větší, jako mladé kozy a ovce. Vítány jsou mršiny zvířat, která zůstávají přejetá na silnicích nebo jsou zraněná při lovu, dokonce i hmyz a velcí červi, jakož i rostlinná potrava. Způsob lovu je trochu podobný lovu lišek, jimž se podobají i tělesným vzrůstem.
    Šakal obecný je jednou z nejznámějších psovitých šelem. Tvarem těla připomíná psa či vlka, velikostí se však přibližuje spíše lišce. Šakal obecný váží 10 až 15 kilogramů a i s ocasem měří 100 až 130 centimetrů.
    Stepi a lesostepi Balkánského poloostrova, rozsáhlé oblasti afrického stepního pásu, Blízký východ a střední Asie. V šakalovi obecném by bylo možné spatřovat menší vydání vlka v subtropické a tropické oblasti.
    Šakal obecný byl považován za vlastního předka psů. Tato domněnka však byla v poslední době znovu vyvrácena, protože výsledky srovnávacích výzkumů hovoří ve prospěch teorie, podle které je předchůdcem psů spíše vlk. Je však možné, že na vzniku psa mají zásluhu oba tyto druhy.


Zvířata zobrazená ostatními uživateli

    Páření šakalů obecných probíhá v únoru až březnu a po 63denní březosti vrhá samice v noře 3 až 8, někdy až 12 mláďat, která jsou při narození nevidomá a prohlédnou po 12 až 15 dnech. Samice je kojí přibližně dva měsíce, ke konci období kojení je však již zvyká na masitou potravu. Ve stáří čtyř měsíců již mláďata loví menší kořist a ve 2 letech dospívají.
    Domovinou šakala obecného je severní Afrika až po Keňu, Asie a jihovýchodní Evropa. Šakali se nejčastěji zdržují v hustých pobřežních porostech rákosu a v málo přístupných křovinách, obvykle v blízkosti vody. Přes den odpočívají v norách, které si sami vyhrabávají, nebo jsou ukryti v neprostupných křovinách. Na lov se vydávají v noci.
    Šakal obecný se osrůvkovitě vyskytuje i na jihu Česka, byl zachycen také v Polabí. Má typickou postavu běžce na delší vzdálenosti a dlouhé svalnaté končetiny.
    Šakal je podobně přizpůsobivý jako vlk. Loví často ve smečce či v páru kořist do velikosti ovce či kozy. Za vděk ale radši bere mršinou nebo zbytky po hostině jiných šelem. Loví drobné obratlovce a větší hmyz.
    V Africe šakali čekají, až se nasytí lvi či gepardi, a pak zápasí se supy o zbytky. Loví i ve dne, ale přednost dávají noci, protože šakaly mohou ve dne poměrně snadno chytit a zabít velcí orli.


Příručka první pomoci pro myslivce

    Živí se především drobnými obratlovci, ale hladová smečka dokáže ulovit i mláďata kopytníků. Často pronikají do kurníků a chlévů, kde dokáží řádit podobným způsobem, jako liška.
    Šakal obecný má tělo dlouhé 80-100 cm, ocas 20-25 cm a je výrazně menší než vlk. Výška v kohoutku 50 cm (o polovinu menší než vlk). Hmotnost něco přes 10 kg. Zbarvení srsti trochu světlejší a hnědší než u vlka, hrdlo a spodina těla šedobílá. Uši se zdají díky kratší srsti větší než u vlka, u něhož obzvlášť v zimě, jen málo vyčnívají ze srsti. Šakal se trochu po-dobá lišce na vysokých nohách. Hlas je vytrvalé melodické vytí nebo štěkavé zvuky. Chrup má mnohem drobnější a slabší než vlk.
    Vlkovi se šakal podobá nejen svým vzhledem, ale také způsobem života. V létě žije v rodině, kterou vede samec, v zimě, kdy je obstarávání potravy obtížnější, se šakalové spojují do smečky a na lov se vydávají společně. Při lovu se řídí především vynikajícím čichem.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
10710
cache: 0024:00:00